Americký spisovatel Robert Erwin Howard (1906 - 1936) je považován za jednoho ze zakladatelů podžánru fantasy literatury zvané sword and sorcery (meč a magie). Ve třicátých letech minulého století přispěl k rozvoji hrdinské fantasy a o dvacet let tak předběhl populární Tolkienovy knihy.
První Arnoldův hit
Pulpové příběhy, plné brutální přímočaré akce, glorifikace síly, magických rituálů a temných tajemství přinášely vytržení z reality hospodářské krize a vítanou protiváhu k ambiciózní umělecké beletrii. Literární otec krále Krulla, Rudé Sonji, piráta Cormaca Mac Arta nebo puritánského šermíře Solomona Kanea stvořil i nejznámějšího obyvatele světa Hyborie, barbarského válečníka Conana. Po předčasné a dobrovolné smrti psychicky nevyrovnaného autora, toužícího žít v jiných světech než je ten všední, se conanovského odkazu ujali další vypravěči. Např. Lyon Sprague de Camp, Lin Carter nebo Lester Del Rey.
Na počátku sedmdesátých let pronikl Conan díky Franku Frazettovi i na stránky komiksu a v roce 1982 měl premiéru výpravný film Barbar Conan v režii Johna Miliuse. Scenárista Coppolovy Apokalypsy nebo Drsného Harryho, který bratrům Coenům posloužil jako inspirace pro postavu Waltera (John Goodman) v Big Lebowském, do hlavní role obsadil rakouského kulturistu Arnolda Schwarzeneggera.
Pozdější guvernér Kalifornie měl svůj první mezinárodní hit, na nějž navázal o dva roky později již o poznání méně zdařilým pokračováním Ničitel Conan. Na přísloví, že je třeba kout železo, dokud je žhavé, si určitě ústřední představitel ságy vzpomněl, když se pak ještě v roce 1985 objevil po boku nadmíru vyvinuté dánské modelky Brigitte Nielsenové v Rudé Sonje. Těžilo se z identického žánrového i autorského ranku, jen s čím dál sestupnější kvalitou. Arnie se zde sice nejmenuje Conan, ale Kalidor, ale má opět dlouhé vlasy, jezdí na koni a zručně se ohání mečem.
Popkulturní fantasy fenomén
V roce 1987 měl třetí Conanovo dobrodružství režírovat John Guillermin (King Kong), ale přepracovaný scénář nakonec posloužil jinému vlasatému svalnatci Kevinu Sorboovi pro představení postavy Kulla dobyvatele. Ze samotného Conana se stal navzdory zdrcujícím kritikám jeho filmového pokračování popkulturní fenomén, který se otiskl v devadesátých letech do dvou animovaných seriálů. Francouzského Conan: The Adventured (1992) i amerického Conan and the Young Warriors (1994).
V roce 1998 poté vznikl televizní film Conan: The Adventurer. Udatný bojovník s čelenkou pronikl i do videoherního světa, ale jeho připravovaný návrat na filmová plátna pod názvem Král Conan: Železná koruna se v roce 2002 s produkční podporou bratrů Wachowských nakonec nekonal. John Milius chtěl do hlavní role obsadit opět Schwarzeneggera, ten ale dal přednost politické dráze. V roce 2010 se objevil animovaný videofilm Conan: Red Nails, kde ústředního hrdinu namluvil „Hellboy“ Ron Perlman, stejně jako předtím ve videoherní verzi z roku 2007.
Čím dál častěji prosakovaly v posledních letech zprávy o nové filmové verzi v souvislosti se zvažovanými režisérskými jmény jako Robert Rodriguez nebo Neil Marshall. Poté co z připravovaného projektu vycouval řemeslný rutinér Brett Ratner (třetí X-Meni Poslední vzdor), byla jeho realizace svěřena do rukou převážně hororového režiséra Marcuse Nispela.
Násilnější a krvavější
Tvůrce, jenž má na svém kontě více než tisíc reklamních spotů a hudebních videoklipů. Mimo jiné pro George Michaela, Janet Jacksonovou, Billyho Joela nebo Faith no More. Režijně debutoval v produkci Michaela Baye remakem Texaského masakru motorovou pilou a další hororovou klasikou, jež neušla jeho prznění, byl Pátek třináctého. Mezitím uvedl do kin vikingsko - indiánskou akční legendu Cesta bojovníka, tematicky i žánrově blízkou právě Conanovi.
Možná proto padla volba právě na něj. Studio od nového zpracování conanovské legendy požadovalo, aby bylo patřičně drsné, krvavé a R-kově nepřístupné. Nahota je zde sice podávána spíše upjatě až bezpohlavně, jak jsme u zámořských filmů zvyklí, ale litry krve se během akčních scén opravdu nešetří. Digitální kašírovanost těchto umělých gejzírů krve vypadá ale sterilně a po čase i únavně nebo a to je nejhorší varianta směšně.
S krví spjaté násilí je pojato rovněž až příliš explicitně, naturalisticky a je ve filmu přítomno od začátku do konce vyprávění. Dítě, vyřezané z břicha matky hned v úvodu naznačí, že nový Conan nebude podívanou pro slabé povahy. Další scény drancování, zabíjení a mučení jsou jak vystřižené z nějakého středověkého torture porna, kde narůstající řadou roste počet utnutých končetin.
Chaotický střih
Díky zvolené videoherní stylizaci brutálních scén se nás tyto obrazy ale moc nedotýkají. Ve zpomalených záběrech se hraje na vnějškový efekt a násilí vyjma úvodní sekvence s dospívajícím hrdinou a likvidací zvědů působí samoúčelně a nedramaticky.
Frankfurtský rodák Marcus Nispel se nesnaží vzdát nostalgickou poctu původnímu originálu, ale přichází s moderní klipovitou podívanou pro generaci MTV, jež nadšeně slyší na digitální triky a 3D obraz. Bulharské exteriéry jsou tak neustále dobarvovány počítačovým kouzlením, což sice vede k jejich rozmanitosti, ale zase se z prostředí vytrácí jeho přirozená vzdušnost.
Heroická pompéznost Miliusova snímku, k níž rozhodující měrou přispěla nezapomenutelná hudba Basila Poledourise, je vystřídána snahou o realistické pojetí, jež se ale projevuje ponejvíce tím, že se postavy pohybují v blátě, prachu a špíně. Bitevní scény jsou snímány módní roztřesenou kamerou, u jejíhož aranžmá si nejsem jistý co byl záměr a co malá zkušenost s natáčením podobných sekvencí. Občas se dostavuje pocit, že kamera zabírá jen výsek toho, co by měla a že záběry na sebe příliš plynule nenavazují. Korunu tomu nasazuje chaotický střih, který nám neumožňuje si dobře vychutnat choreografii bojových soubojů, z nichž většina má charakter šermířských klání.
Videoherní stylizace
Fantasy báchorky se zmocňuje videoherní estetika vizuálního podání, která ale diváka nezúčastněného na samotné hře nechává chladnou. Postupujeme jednotlivými levely, kde se odehrávají souboje v rozmanitých kulisách (sídlo otrokářů), ale dějová návaznost mezi nimi chybí. Postavy skáčou z místa na místo bez nějaké vnitřní logiky či plynulosti přechodů. Zmechanizovaně se tak kráčí od bodu A do bodu B a dále a odškrtávají se povinné zastávky na cestě za pomstou.
Padají při tom hlavy, hrdina si občas zasouloží nebo se snaží ochránit krásku v nesnázích. Vyprávění má solidní tempo, ale jednotlivým scénám chybí napětí, jsou bez pointy a vyznívají tak rozpačitě do ztracena. Nefunkční atmosféru se snaží kromě střihu zachránit neustále hřímající perkusivní hudba Tylera Batese a černohumorné odlehčení z celkové surové nálady příběhu. Precizní triky (píseční lidé) a z jedniček a nul dotvořenou barvitou výpravu zrazuje zase stereoskopický 3D formát, který redukuje jas, barvy i kontrasty převážně v noci se odehrávajících scén. Pokolikáté už?
Legenda o masce smrti
Žehrat na jednoduchost příběhu je zbytečné, takový byl i ten původní. Béčkového námětu se nyní chytla hned trojice scenáristů, z nichž ten třetí Sean Hood několikrát přepisovanou verzi svých kolegů Donnellyho a Oppenheimera dovedl do finálního tvaru. Blízkého dle jeho slov původním Howardovým předlohám i pochmurnosti frazettovských kreseb. Předlohy jsem nečetl, ale oproti takřka třicet let starému filmovému originálu se tvůrci nevydávají cestou remaku, ale využívají jeho některé stavební prvky k novému vyprávění.
Mysteriózní příběh o masce smrti, svaté krvi, touze po absolutní moci a pomstě za smrt rodičů se odvíjí od legendy, dle níž existovala maska, která dávala svému nositeli nekonečnou moc a sílu. Zmocnil se jí ale krutovládce, jenž za pomoci ní vládl velké říši. Do té doby, než se proti němu vzbouřily barbarské kmeny. Jejich náčelníci masku rozbili a každý z nich si odnesl její kousek a dobře ho ukryl. Tak aby moc masky už nikdy nebyla koncentrována v jedněch rukách.
Svatá krev
Část z bájné masky se nacházela i pod domem náčelníka kmene v cimmerské vesnici, což neunikne pozornosti bandity Khalara Zyma (Stephen Lang), toužící ovládnout svět a získat zpět svou mrtvou manželku. Brutální výpad jeho družiny připraví syna náčelníka o otce i matku a jeho málem o život. Jako sirotek vyroste v silného a dravého muže, toužícího pomstít smrt svých rodičů.
Zym, společně s dcerou Marique (Rose McGowanová) složí masku dohromady. Aby nabrala účinnosti její moc, potřebuje ještě ryzí, svatou krev. Pátrá po ní takřka dvacet let, během nichž zase po stopě vraha svých rodičů pase Conan (Jason Momoa). Jejich cesty se střetnou v klášteře, kde přebývá nositelka této krve Tamara (Rachel Nicholsová). Potomek králů a poslední členka rodu zaniklého Achreonu. Conan ji zachrání před pronásledovateli a vezme ji pod svá ochranná křídla. Zároveň ji ale využije i jako součást návnady na Khalara. Tomu se podaří ji zajat a s pomocí její krve uvést své plány do chodu. Málem. Přijde Conan…však to znáte.
Manekýn z reklamy
Conanovo motto Žiju, miluju, zabíjím a to mě činí šťastným, přesně vyjadřovalo charakter jednání Conanovy postavy. Pomsta za smrt rodičů se postupem času mění v záchranu Tamary a ochránění lidu národů Hyborie před zlou silou masky. Havajský manekýn Jason Mamoa, jenž sbíral herecké zkušenosti v seriálech Pobřežní hlídka, Hvězdná brána: Atlantida nebo Hra o trůny, je se svou výškou 193 cm ideálním představitelem tohoto udatného reka. Oproti herecky topornému výrazu Arnoldově nabízí jeho tvář přeci jen širší paletu emocí, ale moc mu to není platno, neboť spíše než jako barbar vypadá jako model z reklamy na pánské deodoranty, byť s trochu mastnějšími vlasy než jsou čtenáři i čtenářky lifestylových magazínů zvyklí. Divačky zajisté ocení pohled na jeho vypracované pozadí a přivábí je hercův drsný hlas, který se k postavě dobře hodí. V zádumčivém výrazu obličeje občas probleskne rošťácký úsměv, který naznačuje, že herec má nad rolí nelítostného válečníka patřičný nadhled.
Absence dalších hvězd mimo Rose McGowanové coby k nepoznání namaskované démonické čarodějnice Marique a Rona Perlmana jako Conanova otce Corina nám už dopředu mohla něco napovědět o béčkovém charakteru celého projektu. Zlý vládce Khalar Zym (Stephen Lang) je spíše excentrický než démonický a není proto Conanovi výrazným protivníkem. Jeho filmová dcera Rose McGowanová přehrává jak může a její olizování krve vypadá jak vystřižené z nějakého metalového videoklipu z osmdesátých let.
Na efekt
Jejich vývoj prochází těžko uvěřitelnými zvraty, díky nimž se z klášterní chovanky zřejmě mávnutím kouzelného proutku stává mistryně bojových umění. Motivace postav nejsou objasněny, což způsobuje, že nám jejich směřování zůstává lhostejné a nedochází k emočnímu propojení s jejich osudy. Slovní promluvy pak působí jako nutná výplň mezi dynamickými scénami, kde někdo někoho pronásleduje či porcuje mečem.
Nový Barbar Conan, stejně jako Zrození Planety opic nebo X-Men: První třída, je úvodní částí zamýšleného cyklu. Dopadl přesně tak, jak jsem vytušil z prvních trailerů. Efektní podívaná, která na rozdíl od rodinných fantasy filmů nešetří brutalitou, ale nenabízí víc než krvavější variantu Souboje titánů nebo Prince z Persie. Pokud se vám líbí seriály jako Herkules nebo Xena a filmy typu Krále Škorpióna nebo Kulla dobyvatele běžte na to, pokud ne, kinu se raději obloukem vyhněte.
Barbar Conan
- Žánr: hrdinská fantasy
- Původní název: Conan the Barbarian
- www.conanthebarbarianin3d.com/
- USA 2011
- Scénář: Thomas Dean Donnelly, Joshua Oppenheimer, Sean Hood (na motivy povídek Roberta E. Howarda)
- Režie: Marcus Nispel
- Hrají: Jason Momoa, Stephen Lang, Rachel Nicholsová, Ron Perlman, Rose McGowanová, Leo Howard
- Distribuce: H.C.E.
- Distribuční premiéra v ČR: 18. 08. 2011