Před třemi lety se scenáristovi a režisérovi Janu Prušinovskému povedlo pozvednout současnou úroveň českých komedií na vyšší stupeň, než nabízí komerčně úspěšná trojice Troška - Poledňáková - Vejdělek. Ve filmu Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka ukázal, že mu nechybí nejen pohotový postřeh situační, ale i ten jazykový. Citem pro postižení trapna a groteskna se přiblížil formanovsko-papouškovské linii filmů nové vlny, poetičností té passerovské.
Chcípácký film jinak
Nyní se pokouší o něco podobného v žánru sociálního dramatu. Tedy v oblasti snímků, pro něž se u nás vžil termín chcípácký film. Na rozdíl od přeceňovaných Poupat Zdeňka Jiráského nebo posledního filmu Bohdana Slámy Čtyři slunce, který se ukázal být slepou uličkou v jeho jinak dobře zvolené tvůrčí cestě, se Prušinovskému v jeho novince podařilo přijít s dramatem, které je opravdu ukotvené v realitě.
Ne s tragikomedií, v níž se veselé momenty střídají s těmi smutným v poměru, který má domácí divák rád, ale s příběhem, z jehož bezvýchodnosti vám nebude příjemně po těle. K tomu, aby jeho vyznění působilo autenticky, přitom stačilo docela málo.
Dobře vykreslit ústřední postavy a zasadit je do prostředí, jež ovlivňuje jejich skutky a postoje. Prušinovský (1979) si scénář tentokrát nenapsal sám, ale vybral si text o generaci mladšího Jaroslava Žváčka (1989), který pak ve věku hlavních hrdinů posunul víc tomu svému.
V Jaroslavu Žváčkovi, nositeli ceny Magnesia Litera v kategorii Objev roku za román Lístek na cestu z pekla (2012), našel autora, s nímž sdílí podobný pohled na postavy, které selhávají v důsledku toho, jak nereálné jsou jejich představy o svých vlastních životech.
Bratři definovaní svými přezdívkami
Režisér se scenáristou se zaměřili na vztah dvou bratrů, jejichž charakterové vlastnosti jsou definované už jejich přezdívkami. Před mladším z bratrů Kobrou (Kryštof Hádek) se musí mít jeho okolí na pozoru, protože je nepředvídatelný a tím nebezpečný. Starší Užovka (Matěj Hádek) životem spíš proplouvá, snaží se v něm najít nějakou skulinu, kterou by se protáhl a oddálil řešení naléhavé situace.
Kobra je asociál a feťácká smažka v pokročilém stupni závislosti, která druhé lidi jen vysává. Vykrádá chatky a po městě se pohybuje s obrovskými kleštěmi, kterými přeštípne vše, co by se dalo zpeněžit. Neváhá okrást své příbuzné a pod pohrůžkou neustále mámí z bratra peníze. Protože když nedá či nepůjčí on, bude se muset obsloužit jinde.
Čtyřicátník Užovka ho věčně tahá z průšvihu, ale i jeho život má k idyle poměrně daleko. Po vyhazovu z továrny, kde pracoval jako dělník, zapíjí své zneuznání pravidelně v hospodě a přílišnou iniciativou ke změně tohoto stavu neoplývá.
Šance na změnu
Když mu ale jeho spolužák ze základky Láďa (David Máj) nabídne šanci, aby zaopatřil nejen sebe, ale i svou rodinu, tedy bratra a alkoholem zdevastovanou ovdovělou matku (Jana Šulcová), rozhodne se jí chytit za pačesy.
Ládík je sice prototyp veksláka a celý ten podnik není asi úplně košer, ale flegmatický Užovka věří, že by se mu mohlo konečně začít v životě dařit. Vezme si úvěr a s pomocí Ládíka otevírá ve zpustlých prostorách bývalého obchodního centra obchod s levným, ale přesto značkovým oblečením z Německa. Zaměstná v něm manželku svého nejlepšího kamaráda Tomáše (Jan Hájek) Zůzu (Lucie Žáčková).
Jenže lidský faktor je ten nejvíc zrádný. Zvlášť v prostředí, prodchnutém všeobecnou apatií. Tomáš na svou manželku žárlí a ta není zrovna svědomitou zaměstnankyní. Užovka navíc musí neustále řešit problémy, které jeho bratr způsobuje ostatním obyvatelům malého středočeského města, v němž žijí. Když se situace s parazitickým bratrem vymkne kontrole a schyluje se k radikálnějšímu řešení, rozhodne se mu tento připomenout něco z jeho vlastní nelichotivé minulosti.
Determinace prostředím
Tvůrci vykreslují postavy, které rády jako Kobra velkohubě vykřikují, jaký že to mají plán, ale ve skutečnosti si spíše libují v pocitu obětí osudu nebo systému, který jim není schopen poskytnout patřičné pracovní zařazení. Jsou trošku jako ono město, v němž přebývají a jehož lokace zastoupily Kralupy nad Vltavou.
Kulturu tu zastupuje karaoke s Knoflíky lásky, jinak jen zakouřené hospody s herními automaty či sídlištní diskotéky. Zastavárny, skladiště, oprýskané obchodní domy. Postavy jsou tímto prostředím determinovány, ale nejsou z něho schopny najít cestu ven. Když už se o to někdo pokusí, „kamarádi“ z paneláku ho spolehlivě stáhnou zase dolů.
Scénář ale situace, za nichž k tomu dochází, uměle nehrotí k nějaké vypjaté dramatičnosti či katastrofě. Možná by to bylo působivější, ale i při této střídmosti se jim daří poměrně dobře udržovat ve vyprávění napětí. K němu přispěje i incident v asi půli vyprávění, díky němuž najednou začneme na postavy nahlížet trochu jinak než dosud.
Rodina vás vždy podrží
A Užovka, jehož jsme z hlediska chování obou bratrů brali jako toho přijatelnějšího, se najednou vybarvuje ve zcela jiném světle. Autor scénář zde zúročuje práci, kterou si s výstavbou postav dal a demonstruje, jaké všechny úskalí v sobě takový bratrský vztah nese.
Oblíbená teze, že rodina vás vždycky podrží, se tu zhmotňuje nejen do vztahu sourozeneckého, ale i toho, který k oběma vnukům chová babička v podání Věry Kubánkové. Morálním problémem je, že když sebe navzájem podrží rodina, tak hříchy jejích členů musí odnést někdo jiný. V tomto případě to padne na kamarády Užovky Tomáše.
Režisér se snaží postavy nesoudit. Ukazuje konflikty, do nichž se dostávají, na základě nichž si o jejich charakterech utváříme mínění sami. Nepokouší se o moralitu, ale o autentickou reflexi toho, jak u nás někteří lidé v daném prostředí také žijí. A to se mu daří.
Herecká souhra bratří Hádků
Velkou zásluhu na tom mají představitelé hlavních rolí, bratři Hádkové, kteří se tu dopracovávají ke svým dosavadním nejlepším hereckým výkonům. Kryštof tu předvádí odpudivou feťáckou trosku, jejíž drogová závislost se promítá do držení těla, trhavých pohybů těla, těkavého pohybu očí i zjednodušené slovní zásoby.
Tohle opravdu není roztomilý vyhulený Macháček, který v Samotářích zapomněl, že má holku, ale figura, z níž vám bude fyzicky špatně. A to si režisér nemusel nijak vypomáhat tím, že by explicitně ukazoval, jak se drogy aplikují. Stačí ukázat důsledky jejich užívání. Pokud chcete děti odradit od toho, aby brali drogy, vezměte je na tenhle film. Matěj Hádek za svým bratrem nezaostává a jeho postava v sobě nese morální dilemata, jež jsou předmětem vyprávění.
Režisér Prušinovský těží z jejich přirozené souhry, ale nespoléhá se jen na ni. Film velmi promyšleně pracuje s kamerou i hudbou. Slídivá kamera Petra Koblovského je doslova přisátá na postavách, tak jak to známe z filmů mistrů sociálního dramatu bratří Dardennů. Nezůstává ale jen u tohoto dokumentárního způsobu snímání, ale vydává se vstříc i tomu atmosférickému, které zachycuje městské prostředí, v němž se děj odehrává.
Hudební soundtrack pak vedle alternativních kapel (Květy, Bratři Orffové), hip-hopu (PSH, Prago Union), který se k sídlištnímu marasmu skvěle hodí, nabízí i hity jako Barák na vodstřel, Tohle je ráj nebo Země vzdálená, které jsou tu užity ve zcela novém a mnohem mrazivějším kontextu.
Snaha neustrnout v jedné škatulce
Prušinovský jako autor a režisér seriálů Okresní přebor a Čtvrtá hvězda nezapomíná ale ani na humor. Jen jeho podoba už není tak laskavá k pochybením postav, ale více sarkastická. Režisér ví, že má před sebou postavy, jež soucit moc nevzbuzují. Přesto se nad jejich pěstovanými sebeklamy spíš útrpně pozastavuje, než že by se jim karikaturně vysmíval. Hlášky jako „víš jak“ nebo „to pořešíme“ mají šanci zlidovět, ale v kontextu, v němž jsou užívány, moc smíchu nevzbuzují. Spíš bolesti.
Směr, kterým se režisér v tomto filmu vydal, asi nepřekvapí ty, jež mimo jeho tvorby komediální znají i tu dramatickou, již realizoval v cyklech Soukromé pasti a Nevinné lži. Z rozhovorů v médiích s ním je patrné, že si je vědom toho, že Kobry a užovky nepřilákají do kin tolik diváků jako prequel Okresního přeboru.
Přesto se rozhodl neustrnout v jedné škatulce a vedle značně problematické vánoční pohádky Kdyby byly ryby si vyzkoušet i sociální drama, které už teď v únoru nastavuje českým filmům roku 2015 hodně vysokou laťku. Podařilo se mu totiž tento žánr uzpůsobit domácím podmínkám a lokalizovat ho v prostředí, které svádí k jeho funkčnímu naplnění.
Za pomocí scenáristy Jaroslava Žváčka ho pak zabydlel věrohodnými postavami s jejich konflikty, které nám něco řeknou nejen o rodinných vztazích, ale i ceně, již jsme nebo nejsme ochotni platit za naplnění našich snů.
Kobry a užovky
- Žánr: sociální drama
- www.ceskatelevize.cz/porady/10688484612-kobry-a-uzovky/
- ČR 2014
- Scénář: Jaroslav Žváček
- Režie: Jan Prušinovský
- Hrají: Matěj Hádek, Kryštof Hádek, Jan Hájek, Jana Šulcová, Lucie Polišenská, Lucie Žáčková, David Máj, Věra Kubánková
- Distribuce: Falcon
- Distribuční premiéra v ČR: 19. 02. 2015
Hodnocení filmu: 8