Filmové adaptace počítačových her se v kinech čas od času objevují, jejich výsledek je ale většinou neuspokojivý nebo rovnou tristní. Stačí si vzpomenout na tituly jako Super Mario Bros. (1993), Wing Commander (1999) či Doom (2005), nebo když klesneme ještě o několik stupínků níž, tak na produkci německého režiséra Uwe Bolla (Postal, Far Cry). Čestnou výjimku tvoří hororová adaptace Silent Hill, ale pouze její první díl.
Skip Woods
Z rodu těch nezdařilých byl i první Hitman, jehož před osmi lety natočil francouzský režisér Xavier Gens (Hranice smrti). Scenáristicky ho měl na svědomí Skip Woods, který má na svém kontě filmy jako Swordfish: Operace Hacker, X-Men Origins: Wolverine, A-Team, pátou Smrtonosnou past nebo Sabotáž s Arnoldem Schwarzeneggerem.
Snad s výjimkou A-Teamu se o žádném jeho počinu nedá říct, že by byl zdařilý a je proto s podivem, že ho studio opět povolalo, aby zpackal, promiňte připravil, i Hitmana dvojku. Woods totiž opakuje chyby svého předchůdce a přidává některé nové.
Opakování stejných chyb
První Hitman byl vysmíván za to, že má zápletku jak z béčkové thrillerové produkce osmdesátých let. Hlavní hrdina, nájemný vrah beze jména, pouze s kódovým označením 47, měl zlikvidovat ruského prezidenta. Ukázalo se ale, že šlo o podraz a on se stal lovnou zvěří, naháněnou ruskou tajnou službu, Interpolem i jeho bývalými spolupracovníky z agentury, jež ho zaměstnává.
Hitman se ve své neoriginalitě bral strašně vážně a jeho představiteli Timothy Olyphantovi věkově něco scházelo (bylo mu 39) k onomu asi pětačtyřicetiletému muži s ostře řezanými rysy z PC videoherní předlohy. Olyphantova vizáž mladíčka s dětinskou tváří, který se stylizuje do drsného výrazu, působila nechtěně parodicky.
A teď si představte, že po všech výtkách fanoušků několika řad herních sérií s touto postavou i jízlivých kritických komentářích přijde studio 20th Century Fox s pokračováním, na nějž najme toho samého scenáristu, do hlavní role obsadí ještě mladšího herce, než byl Olyphant v době, kdy tuto úlohu hrál, a nechá ho se trápit ve scénáři, kde nemá moc co hrát.
Hledání stvořitele
Děj dvojky ten předchozí ignoruje a představuje nám agenta 47 (Rupert Friend), který není obyčejný člověk, ale výsledek experimentů, jež měly za úkol vyvinout dokonalý vraždící stroj. Jeho smysly jsou geneticky upraveny a vylepšeny, jeho emoce potlačeny. Kódové označení 47 značí vývojovou řadu onoho experimentu, kdy navazuje na 46 předchozích klonovaných agentů, obdařených neuvěřitelnou silou, rychlostí, vytrvalostí a inteligencí.
V jedničce asexuálnímu Hitmanovi přihrál scénář do cesty sličnou prostitutku a prezidentovu ex-milenku Niku (Olga Kurylenko), kterou se snažil chránit, v pokračování se žena v nesnázích jmenuje Katia van Dees (Hannah Ware). Jak se ukáže, jde o dceru vědce, který dal celý ten proces s geneticky modifikovanými agenty do pohybu.
Katia žije osamělý život neustále na útěku a snaží se najít informace o svém původu. Tedy najít svého otce. V ohrožení života se ocitá ve chvíli, kdy po ní začne jít zákeřný Syndikát, který se snaží vyvinout vlastní agenty s výjimečnými schopnostmi, s jejichž pomocí by ovládnul svět.
Scenáristická vykrádačka nejen Terminátora
Syndikát proto posílá svého nejlepšího agenta, nezničitelného Johna Smithe (Zachary Quinto), aby Katiu našel a přivedl. Otec totiž její biologickou stránku vybavil silnějším genem přežití i schopností telepatie a anticipování budoucnosti, což by se této korporaci při vývoji zabijáka silnějšího než 47 mohlo hodit.
John ji skutečně najde a snaží se ji přesvědčit o tom, že tím, kdo jí jde po krku, je právě agent 47. Vystupování a jednání nemluvného stroje na zabíjení této hypotéze hodně nahrává, ale jak víme, sovy nejsou tím, čím se zdají být a 47 nebude pro Katiu jejím osudovým číslem. Naopak, dojde k jejich spojení, výcviku Katii pod jeho dohledem a pak společnému souboji se Syndikátem o to, kdo se dřív dostane k autorovi převratného vynálezu nekonečného zástupu vylepšených superagentů.
Katia při výcviku a následné misi odhaluje, kým vlastně je. Její genetická struktura se díky společnému „stvořiteli“, přibližuje té, již má 47. Zatímco on neváhá jít proti mnohonásobné ozbrojené přesile a kulky se mu zázračně vyhýbají, ona má kromě větší síly a rychlosti i citlivější zrak a sluch.
Proměna 47 z agenta, který má Katiu zabít v jejího ochránce, se snaží tvářit jako nečekaný twist, ale jde jen o obyčejnou vykrádačku Terminátora, jež překvapí snad jen ty, kteří o postavě Hitmana vůbec nic neví. U půjčování (slušně řečeno) motivů z Cameronovy klasiky ale Skip Woods zdaleka nekončí. Dojde i na Matrix, Bournea, Mission: Impossible nebo Resident Evil.
Přímočará akce
Scénář je plný logických nesmyslů (scéna s vyzvednutím falešného pasu) a patetických dialogů, při jejichž rozvíjení budete mít chuť zalézt pod sedačku kina. Postavy řeší svou identitu, minulost i svá traumata a vypomáhají si přitom těmi neklišovitějšími rádoby filozofickými disputacemi typu, co dělá člověka člověkem nebo zda může stroj na zabíjení milovat.
Debutující reklamní režisér Aleksander Bach tomuto scenáristickému béčku dovedl dát celkem obstojné akční aranžmá, které je tím jediným, kvůli čemu se dá na tento film vypravit. Ale opět v choreografii akčních scén nenaleznete nic, co byste už neviděli v desítkách jiných akčních snímků podobné kategorie.
Akce je R-kově brutální, stylizovaná, často při ní zamrzne obraz, aby vynikl nějaký ikonický moment z herní předlohy. Střílečky vás po čase unaví svou monotónností, naopak automobilové, vrtulníkové a jiné honičky, při nichž se do hry zapojují dopravní prostředky, působí v rámci možností nápaditě. I když i ony vykrádají to, co už jsme viděli v bessonovkách typu 96 hodin a Kurýr nebo v posledních třech dílech série Rychle a zběsile. S rozpočtem 35 milionů dolarů žádné velké zázraky neuděláte a v Hitmanovi je to vidět hlavně na kvalitě počítačových triků, které působí příliš uměle.
Přímočaré akční scény se navíc značně bijí se strukturou samotné videoherní předlohy, jež je založena na pomalém a taktickém zdolávání jednotlivých překážek. To byl ale problém i jedničky. Co naopak oproti ní chybí je spiklenecké pomrkávání na fanoušky, jako když v jedničce agent 47 proskočil do místnosti, kde zrovna dva teenageři hráli „Hitmana“.
Neemoční hrdina
Souvisí to s tím, jak strašně se film bere vážně. Jakoby v Hitmanově strojové artikulaci a kamenném robotickém výrazivu nebyl minimální prostor pro nadsázku, která by nám umožnila celý ten příběh přijmout alespoň jako provinilé potěšení.
K hlavnímu hrdinovi si ale těžko vytvoříte nějaký vztah, když jde o holohlavého zabijáka s čárovým kódem na temeni lebky, který nosí černý oblek, červenou kravatou a bílou košilí. Jeho stoický výraz alá Terminátor si osvojil i jeho protivník v podání Zacharyho Quinta. Hannah Ware podobně jako Olga Kurylenko v jedničce pochopila, že mezi akčními útěky je třeba poodhalit částečně tělo, na něž se příjemně dívá.
V příštím roce by se měly objevit adaptace věhlasných počítačových her Warcraft (r. Duncan Jones) a Assassin's Creed (r. Justin Kurzel), na nichž pracují podstatně zajímavější a talentovanější tvůrci než je debutující režisér Bach a scenárista Skip Woods. Tyto filmy by subžánru filmových adaptací videoher mohly dát, co se Hitmanovi už napodruhé nepodařilo. Totiž svěží, ale přitom důstojný přístup, který by pomohl tyto látky na filmovém plátně rehabilitovat.
Hitman: Agent 47 ničím takovým nevládne a po Fantastické čtyřce se stává druhým letním propadákem. Zatímco u ní jsme mohli ocenit snahu o jiný přístup ke komiksovému žánru, která nebyla důsledně naplněna, hitmanovský reboot je ještě méně zábavný a nápaditý než jeho předchůdce. Což je opravdu co říct.
Má sice celkem svižné tempo, přiměřenou stopáž kolem hodiny a půl, exotické lokace, jež potěší (Singapur), ale zoufale mu chybí jakákoliv přidaná hodnota, která by nám umožnila ho vnímat jinak než jen jako sled honiček, pádů a akčních soubojů. Možná je problém v hlavní postavě, která je tak neemoční, že i v nás nezanechává žádné emoce.
Závěrem je třeba konstatovat, že dokud bude o této série scenárista Skip Woods, nevěřím, že by trojka, která se má objevit za dva roky, přinesla nějaké kvalitativní zlepšení série. Na tenhle film opravdu na vlastní nebezpečí.
Hitman: Agent 47
- Žánr: akční adaptace videohry
- Původní název: Hitman: Agent 47
- www.foxmovies.com/movies/hitman-agent-47
- USA / Německo 2015
- Scénář: Michael Finch, Skip Woods
- Režie: Aleksander Bach
- Hrají: Rupert Friend, Hannah Ware, Zachary Quinto, Ciarán Hinds, Thomas Kretschmann, Jürgen Prochnow, Emilio Rivera, Rolf Kanies, Angela Baby
- Distribuce: CinemArt
- Distribuční premiéra v ČR: 27. 08. 2015
| AVmania hodnotí |
| Hitman: Agent 47 |
|
3 |