Trojice Boyle, Sorkin a Fassbender skládá portrét komplikované osobnosti vizionáře digitálního věku. V konfrontačním dramatu o třech dějstvích, poháněném energickými dialogy.
Kapitoly článku:
Osobnost vizionáře digitálního věku a zakladatele firmy Apple Stevena Paula Jobse (1955-2011) asi netřeba blíže představovat. Dva roky po jeho smrti vznikl film jOBS, kde ho ztvárnil Ashton Kutcher. Režisér Joshua Michael Stern se zaměřil na klíčové mezníky jeho života, které dával do souvislosti s vývojem v počítačovém průmyslu.
Hlavní představitel odpozoroval jeho chůzi, gesta i způsob argumentace, ale jeho uchopení postavy zůstalo až příliš u nápodoby těchto vnějších znaků a nešlo tolik do hloubky Jobsovy komplikované osobnosti. Film byl u diváků i kritiky přijat poměrně vlažně a tak se snadněji otevřel prostor pro už druhý „jobsovský“ film v tak krátké době.
Komplikovaná cesta k divákovi
Jeho cesta k divákům ale byla poměrně složitá. Adaptace autorizované memoárové knihy (2011) z pera Waltera Isaacsona se měl chopit David Fincher, který chtěl do hlavní role obsadit Christiana Balea. Fincher ale od projektu po skandálu SONYleaks s uniklými interními maily odstoupil a na jeho post byl povolán Danny Boyle.
Ten měl zájem spolupracovat s protagonistou svého filmu Pláž Leonardem DiCapriem, který dal ale přednost natáčení dobrodružného filmu REVENANT Zmrtvýchvstání režiséra Alejandro Gonzáleze Iñárritua. Studio Sony přenechalo film Universalu a vznikl tak v pořadí již třetí biografický snímek o Stevu Jobsovi. Tím prvním byl televizní film z roku 1999 Piráti ze Silicon Valley, kde si Jobse zahrál Noah Wyle.
Nejnovější zpracování Jobsova života se může opřít o silný tým, který za ním stojí. Režie se chopil oscarový britský tvůrce Danny Boyle (Trainspotting, Sunshine, Milionář z chatrče, 127 hodin) a scénář si vzal na starosti jeden z elitních scenáristů současnosti Aaron Sorkin (Soukromá válka pana Wilsona, The Social Network, Moneyball). Do hlavní role byl obsazen původem německý herec Michael Fassbender (Hlad, X-Men: První třída, Nebezpečná metoda), který nám svým niterným psychologickým herectvím v Macbethovi minulý týden v kinech připomněl, proč patří k nejvyhledávanějším hercům své generace.
Jedním z konzultantů filmu byl i spoluzakladatel společnosti Apple Steve Wozniak, který se s Jobsem rozešel v roce 1985 a založil si vlastní společnost CL 9, která uvedla do prodeje první univerzální dálková ovládání. Naopak Jobsova manželka Laurene Powell, s nímž měl tři děti, patřila už ke kritikům knižní předlohy filmu a silně naléhala i na producenty, aby snímek nezamířil do kin.
Konfrontační vymezování
Jde ale opravdu o zpracování natolik kontroverzní, že bylo třeba sahat k těmto krokům? O Stevu Jobsovi se ví, že jeho povaha byla (eufemisticky řečeno) velmi komplikovaná. Historky o tom, jak s ním zaměstnanci Applu nechtěli jezdit ve výtahu, protože se báli, že přijdou o místo, jsou všeobecně známé. Scénář tyto legendy o jeho asociálním, prchavém, nesnesitelném a diktátorském chování potvrzuje.
Ukazuje ho jako marketingově velice zdatné egoistické monstrum s chováním řeznického psa. Vedoucího, který šikanuje své podřízené za neplnění nesplnitelných příkazů. Muže, který ponižuje matku (Katherine Waterston) své dcery Lisy, jejíž otcovství přes soudní rozhodnutí neuznává.
Scénář je postaven na konfrontaci Jobse s jeho nadřízenými, podřízenými, spolupracovníky, kolegy, přáteli, partnerkou i dcerou, k níž se nehlásí. Tyto postavy nezastávají jen funkci nahrávačů na jeho břitké dialogové smeče, ale ukazují různé varianty komunikace a vztahů v jeho nejbližším pracovním i soukromém okolí.
Tyto vztahy se vyvíjí v čase, což je nejlépe znát na dvou postavách. Na jeho nejbližší spolupracovnici a pravé ruce Joanně Hoffman (Kate Winslet) a dceři Lise, již ztvárňují v různých obdobích tři herečky. Právě marketingová šéfka Joanna ho s velkým vypětím sil a nervů přivede k poznání, že velkým se stane až ve chvíli, kdy si připustí svou vlastní nedokonalost. Toto přiznání pak ovlivní i jeho vztah s už dospívající dcerou.
Dirigent orchestru
Sorkinovi ale nejde o jednorozměrný portrét vizionáře, který kvůli naplnění své ideje o dokonalém tvaru a využití svých produktů přestal být empatickým člověkem. S ubíhajícími minutami se rodí mnohovrstevnatý obraz člověka, posedlého dokonalostí, bez níž by nedošel tam, kde se ocitl. Na vrcholu je osamocen a stižen stihomamem. Uvědomuje si, že ho lidé nesnášejí, ale neumí to moc změnit.
Jobs chce být mesiášem digitálního věku. Vidí výrobky, které budou lidem usnadňovat život, ale konkrétní jedince přehlíží. Přitom právě oni mu umožnili vyrůst. To je příklad Stevea Wozniaka (Seth Rogen). Bez jeho nápadů, které díky svému geniálnímu programátorského mozku dovedl uvést v praxi, by Jobs neměl co propagovat.
Jobs věřil v budoucnost počítačových technologií a uměl tuto ideu zprostředkovat. Mistrně ovládal umění prezentace a sebeprezentace, i když je patrné, že sám nic nevymyslel a na všechno potřeboval specialisty. Byl oním dirigentem, který potřeboval orchestr, složený z Wozniaků a Hertzfeldů.
Divadelní hra o třech dějstvích
Aaron Sorkin jde ve vykreslení Jobsovy osobnosti mnohem dál než scenárista filmu jOBS Matt Whiteley. Umožňuje mu to i struktura vyprávění, již zvolil a jež připomíná divadelní hru o třech dějstvích. Patnáct let života Stevea Jobse je koncentrováno do tří jednání, které se odehrávají v zákulisí příprav na uvedení hlavních produktů společnosti Apple a NeXT Computer, spjatých s jeho jménem. V Orwellově roce 1984 je to Macintosh, o čtyři roky později NeXT a v roce 1998 iMac.
Jednání probíhají v reálném čase a končí vstupem Jobse na jeviště, kde ho čeká bouřící, natěšený dav, s nímž si umí manipulativně pohrávat. Samotné prezentace ale film neukazuje, i když byl Jobs jejich mistrem. Právě proto, že ona kumulace stresu a konfliktů v zákulisí o něm vypovídá mnohem víc.