U Jerryho Bruckheimera se dlouho zdálo, že jde o producenta, který má čich na látky a jeho riskantní tahy mu vycházejí. Vždyť asi jen málokdo by si před deseti lety vsadil na to, že se mu po megapropadáku Ostrov hrdlořezů (1995) Rennyho Harlina podaří s takovým komerčním úspěchem znovuvzkřísit pirátský žánr.
Populární atrakce v zábavním parku Disneyland mu posloužila jako předloha pro vznik pirátské ságy, která se stala jedním z nejvýdělečnějších popkulturních fenoménů posledního desetiletí. Lunaparkové podívané se do té doby většinou inspirovaly filmovými předobrazy (viz. Star Wars), zde došlo k obrácení toho trendu.
Od té doby se snažil položit základy pro nastartování další série, ale všechny pokusy (Princ z Persie, Čarodějův učeň) byly zmařeny hned v počátku. Jeho megalomanské ego dostávalo pořádně zabrat, což ho ale neodradilo od snahy zkusit štěstí s dalším nevyzpytatelným projektem.
Nejistá westernová investice
Přijít po Kovbojích a vetřelcích, Jonahu Hexovi, nebo v minulosti Wild Wild West s další komediální westernovou látkou, chce kuráž. Zvlášť, když ty předešlé komerčně i umělecky zůstaly hodně za očekáváními, do nich vkládanými.
Bruckheimera omlouvá snad jen to, že přípravy na Osamělého jezdce rozjel už v roce 2007. Tedy dříve, než první dva zmíněné počiny přišly do kin. Od té doby se neustále přepisovaly scénáře. Samotné natáčení pak provázely problémy s počasím. Režisér se hádal se studiem Disney a vyhrožoval, že od projektu odstoupí kvůli tomu, že mu chtěli zkrátit monstrózní rozpočet, který oni považovali za přemrštěný.
Stěžejní část rozpočtu spolkla stavba tří lokomotiv, které posloužily v klíčových kaskadérských scénách honiček parních vlaků na začátku a na konci filmu. Tvůrci stáli před otázkou, zda použít vlaky z devatenáctého století nebo postavit nové. Zvolili druhou variantu. Pro potřeby natáčení závěrečné akční scény navíc musel technický štáb vybudovat speciální silniční verze vagónů, které uložil na velké návěsy a nechal je táhnout kamionem.
Osmdesátiletá historie
Situaci tvůrcům ztěžovalo i to, že se rozhodli obsahově napojit na fikční svět, který je evropskému divákovi takřka neznámý. Jinak je tomu v Americe, kdy se píše již osmdesátiletá historie tohoto fenoménu.
Osamělý jezdec se poprvé objevil na vlnách detroitské rozhlasové stanice WXYZ radio 30. ledna 1933. Majitel této stanice George W. Trendle toužil po westernu, který by oslovil dětské posluchače. Ústřední postava v něm byla přítomná od začátku, Indián Tonto se objevil v jedenácté epizodě seriálu.
Tento koncept byl předán Franovi Strikerovi, scenáristovi z Buffala, a režisérovi této rozhlasové stanice, Jamesi Jewellovi. Ti jej dále rozvíjeli, až se z původně lokální záležitosti stala v roce 1938 událost celoamerická. Rozhlasový seriál měl nakonec 2956 dílů. Poslední se vysílal 3. září 1954.
Od roku 1949 se této úspěšné látky chytla i televizní stanice ABC, která dala vzniknout seriálu, jenž se s rozhlasovou adaptací částečně překrýval. Seriál se vysílal do roku 1957, zahrnoval pět sezón, s více než dvě stě díly. Navázaly na něho dva celovečerní filmy - The Lone Ranger (1956) a The Lone Ranger and the Lost City of Gold (1958).
Postava maskovaného jezdce se pak vrátila ještě v roce 1981 ve filmu The Legend of the Lone Ranger a tento comeback byl oceněn třemi Zlatými malinami. Podobně neslavně dopadl i televizní film z roku 2003 se jménem titulního hrdiny v názvu.
Osamělý jezdec a jeho pomocník Tonto ale nevstoupili jen do rozhlasového, televizního a filmového prostoru, ale i do toho knižního, komiksového, videoherního a animovaného. V současnosti se mu nejživěji daří právě v tom komiksovém.
Pirátská jistota
Vytvořilo se kontinuum, na nějž Bruckheimer navázal. Protože nejsem blíže seznámen ani se seriálovou verzí z padesátých let, ani s následnými filmy, mohu jen podle ukázek z nich usuzovat, že scenáristům se podařilo vystavět na originálu nezávislý příběh, jemuž ale nechybí četné pomrknutí pro zasvěcené. Tak to ostatně velí současný trend letních blockbusterů (Star Trek, Muž z oceli), u nichž nemusíte nutně znát matérii, z níž tvůrci vycházejí. Ta je brána jako bonus, díky němuž mají poučení mírně navrch před nováčky, kteří jsou daným fenoménem nedotčení.
Jerry Bruckheimer chtěl touto westernovou story po předchozích nezdarech navázat na úspěch Pirátů z Karibiku, že si to pojistil na všech frontách. Režisérem filmu proto není nikdo jiný než Gore Verbinski, který si spaghetti westernovou poctu vyzkoušel už ve svém předchozím animovaném snímku Rango. Skladatelem hudby se na místo původně zvažovaného Jacka Whitea ze skupiny White Stripes stal z bukanýrské ságy osvědčený Hans Zimmer.
Rodák z Frankfurtu nad Mohanem zde předvádí spíš svůj nižší standard. Z nevýrazného a monotónního podkresu si zapamatujete pouze hudební motivy, v nichž vykrádá sám sebe (Sherlock Holmes), někoho jiného (Morriconeho Tenkrát na Západě) nebo když odkazuje k Rossiniho overtuře z Viléma Tella z roku 1829, s níž je Osamělý jezdec v seriálové verzi spojen. Právě tato předehra dodává závěrečné, takřka půlhodinové akční scéně velkou dynamiku, která předchozímu dvou a půl hodinovému vyprávění chybí.
Nekonzistentní tvar
Scenáristické duo Ted Elliott a Terry Rossio, stojící za celou pirátskou tetralogií z Karibiku, přivzalo na dialogovou výpomoc Justina Haytheho (Nouzový východ). Společně ale vytvořili nekonzistentní tvar, jemuž chybí pro vyprávění to nejdůležitější. Příběh. Namísto něj řada dějových scén vykazuje charakter totální vaty. Na jiných je zas vidět, že zřejmě měly být součástí nějaké ucelenější linie, ale kvůli škrtání ve scénáři z nich zbylo jen torzo (postava bordelmamá Red Harringtonové). Jiné nejsou vysvětleny vůbec.
U postav nejsou zřetelné jejich motivace. Není například objasněno, proč hlavní hrdina nosí masku. Podobně rozostřené jsou i jejich charaktery. Absenci nějakého výraznějšího syžetu nahrazují do úmoru natahované gagy.
Tvůrci se také nemohou rozhodnout, v jakém žánrovém módu chtějí příběh vlastně podat. Zda jako klasickou kovbojku, její přepálenou parodii nebo popkulturní revizi či poctu, plnou citací a odkazů, jak původnímu seriálu, tak k ostatním žánrovým soukmenovcům (John Ford, Sam Peckinpah, Sergio Leone, Malý velký muž Arthura Penna).
Úvod s vlakovou honičkou a přestřelkou v kaňonu, kde přijde o život bratr Johna Reida Dan (James Badge Dale) se nejvíce blíží právě drsným a syrovým westernům, rámovaným poetickými obrazy americké divočiny. Závěr, při němž hrdinové přeskakují mezi vlaky, má groteskní charakter jakýchsi disneyovských Pirátů z Karibiku na Divokém západě.
Parťácká mystická komedie
To, co se odehrává mezi tím asi hodinu a půl, je prazvláštní směs všemožných žánrů a stylů vyprávění. Nejvíce to připomíná parťáckou buddy movie, v níž získává mnohem větší prostor v seriálu původně vedlejší postava Tonta. To vše je kořeněno mystickými momenty, u nichž jsme na pochybách, zda postavy vládnou nějakými nadpřirozenými schopnostmi, které je činí nezranitelnými nebo jde jen o komediální nadsázku. Vysvětlení je opět znejistěno příčetností osoby vypravěče Tonta.
Toto bezradné tápání odnáší i humor snímku, kde se vedle sebe snaží koexistovat fekální (koňský exkrement ve vlasech), groteskní (vlaková honička), dada i bizarně surrealistické (králíci) vtipy.
Odlehčené a nesmyslné se tu potkává se zcela vážným a podaným v realistickém duchu. Hlavní záporák jí lidská srdce, vyříznutá z těla a vyvražďují se tu celé vesnice, ale děje se tak mimo záběr, neboť jsme přeci na poli disneyovské zábavy pro celou rodinu. Seriózní momenty jsou čím dál častěji nahrazovány těmi komickými, které získávají postupně na dominanci.
Nespolehlivý vypravěč
Nevyvážený charakter vyprávění a kolísavou úroveň toho, co v něm funguje a co ne, se snaží tvůrci zamaskovat rámcovým modelem příběhu. Ten se nám snaží vnutit ideu, že pokud v něm něco není dořečeno nebo se pro to hledá jen obtížně smysl, je to součást tvůrčího záměru.
Film totiž začíná v roce 1933 v newyorském lunaparku, kde je stoletý Indián Tonto vystaven jako živá vycpanina a kuriozita z dávných časů. Výstavu navštíví v roce, kdy se začal vysílat rozhlasový seriál, malý chlapec, oblečený v kostýmu Osamělého jezdce. Senilní Tonto si ho nejdříve splete se skutečným Johnem Reidem, aby mu pak začal přibližovat, jak to před více než šedesáti lety bylo.
Události jsou nám tak představované perspektivou muže, který trpí stařeckou demencí a jehož mysl je vůbec značně labilní, jak se odhalí. Na jednotlivé nesrovnalosti ho malý naslouchající chlapec upozorňuje a scenáristé si mohou nad nelogickým příběhem mnout ruce. Se slovy „Ne my, to Tonto je pomatený a nespolehlivý vypravěč“. Tonto totiž vypráví i o momentech, u nichž evidentně nemohl být, jindy zas události zamlčuje nebo si je záměrně nevybavuje.
Excentrik a slušňák
Komanč Tonto v podání Johnnyho Deppa je dalším excentrickým podivínem v jeho hereckém portfoliu. Vyděluje se svým chováním nejen z okolního světa, ale i toho indiánského. A záleží jen na vaší míře vkusu, zda vás v těchto polohách ještě stále baví. Osobně mě tento druh excentričnosti, podobně jako v případě Roberta Downeyho Jr., přijde už značně klišovitý a ohraný.
Stejně jako u pirátského kapitána Jacka Sparrowa, i zde postavu vnějškově vytvoří skrze její masku. Jejím dominantním rysem je mrtvá vrána na hlavě, kterou permanentně krmí. Podroušeně klátivou chůzi vystřídalo metaforické huhlání, skrze nějž je nám odhaleno i tajemství jeho zoufalstvím mučené duše, která nachází ventil v podobě vyprávění k jeho obrazu uzpůsobených legend.
Jeho parťák John Reid alias Osamělý jezdec (Armie Hammer) je idealistický a naivní správňák, který věří, že na Divokém západě bude moci jako prokurátor uplatnit v pojetí a šíření spravedlnosti znalosti, které nabyl na právnické fakultě (pochopitelně že ne v Plzni). Je to takový Limonádový Joe a princ Krasoň s černou škraboškou, bílým kloboukem a koněm, který mu vždy v pravou chvíli přispěchá na pomoc.
Pokukuje po něm jeho ovdovělá švagrová Rebecca (Ruth Wilson), ale jejich romantická linie je poměrně nevýrazná. Stejně jako ženské postavy v tomto příběhu. Helena Bonham Carter jako bordelmamá s brokovnicí, skrytou ve slonovinové protéze, se tu zjeví dvakrát, ale plnohodnotného využití se její postavě nedostane. To je ostatně problém i mužských záporných figur, z nichž vynikne pouze sadistický Butch Cavendish v podání Williama Fichtnera, jehož činy korespondují s jeho znetvořeným zjevem.
Vlakové hračičkářství
Po stopách uprchlého desperáta se vydává Tonto s Johnem Reidem, kterého po útoku banditů zachrání. Každý z nich sleduje svůj cíl, ale tím společným je jeho dopadení. Zároveň chtějí zabránit hrozící válce, která by ukončila příměří mezi bílými osadníky a domorodými indiány. A jde tu i o vlak se stříbrným nákladem.
Pokud vám děj trochu připomíná Vinnetoua, nejste daleko od pravdy. Jeho vyvrcholením je závěrečná vlaková honička, jejíž předností je, že vypadá, jakoby byla točená bez použití digitálních triků. Poctivá kaskadérská práce a Verbinskiho hračičkářská radost v dovádění s dvěma lokomotivami a jejich soupravami na dvou tratích, které se různě kříží, předjíždějí a rozpojují, činí z této sekvence opulentně dynamickou lahůdku.
Táhnoucí se kodrcavý dostavník
A vy si ve světle toho, jakým tempem vládne finále, říkáte, jaká je škoda, že předtím se film tak neúnosně táhl a připomínal tím kodrcavý dostavník. Verbinski si sice dal záležet na tom, aby interiéry vypadaly dobově věrohodně a scenérie patřičně velkolepě, ale neuměl do těchto kulis zasadit příběh, který by nás chytl.
Ve výsledku se proto Osamělý jezdec zdá příliš dlouhý a ubíjející. Dvouapůlhodinové stopáže jsou dnes v blockbusterech normou. Tvůrci chtějí většinou divákům za jejich peníze nabídnout co nejvíc digitálních orgií a velkolepé akce, zde ale vsází víc na vzájemnou interakci ústřední dvojice. Ta ale kvůli nevyprofilovanosti postav stagnuje na místě. Když k tomu připočtete nerozhodnost tvůrců ohledně tónu vyprávění (zda zvolit vážný nebo humorný) a dějovou zmatenost a nedořečenost, která je trochu účelově omlouvána funkcí nespolehlivého vypravěče, není divu že megalomanská podívaná u diváků narazila.
Film s rozpočtem čtvrt miliardy dolarů, plus dalších 150 milionů do propagace, získal za první týden uvádění na tržbách celosvětově asi 70 milionů dolarů. Což jsou obdobná čísla, s nimiž operoval Wild Wild West nebo Kovbojové a vetřelci. Vypadá to tedy na další propadák, který vlnu sequelů zřejmě nerozjede. V případě počinu jako Osamělý jezdec je to zasloužený výsledek, který by měl nejen Bruckheimerovi, ale i studiu Disney naznačit, co dělají špatně. Do roku 2015, kdy se mají v kině objevit pátí Piráti z Karibiku, je času na přemýšlení dost.
Osamělý jezdec
- Žánr: westernová komedie
- Původní název: The Lone Ranger
- www.disney.go.com/the-lone-ranger/
- USA 2013
- Scénář: Ted Elliott, Terry Rossio, Justin Haythe
- Režie: Gore Verbinski
- Hrají: Johnny Depp, Armie Hammer, Ruth Wilson, Tom Wilkinson, Timothy Hutton, Barry Pepper, Helena Bonham Carter, James Badge Dale, James Frain, William Fichtner, Leon Rippy
- Distribuce: Falcon
- Distribuční premiéra v ČR: 04. 07. 2013