S pádem železné opony a bipolárního dělení světa se změnily i výzvy, které stojí před MI6 a jejím nejslavnějším agentem. Přestaly existovat jasně formulované ideologie a svět už není tak přehledný jako kdysi. Na nepřítele není možno jasně ukázat prstem kvůli politické korektnosti, ani ho vypátrat, neboť operuje v menších skupinách a mnohem sofistikovanějším způsobem než dřív.
Může se zjevit vlastně odkudkoliv. Třeba i z míst, kde by to nikdo nečekal, což jsou vlastní řady. Tak jako v případě třiadvacáté bondovky Skyfall. V ní se neznámým zločincům dostane do ruky hard disk se jmény všech agentů MI6, infiltrovaných v teroristických organizacích po celém světě.
Zveřejněním jejich identity je ohrožena nejen bezpečnost jejich, ale i Velké Británie. Zvláště ve chvíli, kdy uchvatitel této diskety jejich jména rozšifroval a rozhodl se je postupně zveřejnit na internetu. V jejich tajných rezidenturách je tak vystavil nebezpečí kompromitace nebo rovnou likvidace či exemplárních poprav před televizními kamerami.
Nový předseda bezpečnostního výboru Gareth Mallory (Ralph Fiennes), dohlížející nad tajnou službou Jejího Veličenstva, volá k odpovědnosti za tuto sabotáž M (Judi Dench). Viní ji z toho, že neumí adekvátně reagovat na nové světové hrozby. Tedy především kyberterorismus.
Zmrtvýchvstání
Po zpackané akci v tureckém Istanbulu navíc mizí z dohledu tajných služeb samotný James Bond (Daniel Craig). Agent 007 je omylem odklizen z cesty zbrklou reakcí jeho kolegyně Eve (Naomie Harris) a po pádu do řeky a následném nenalezení těla je prohlášen za mrtvého.
Skutečnost ale není tak hrozivá a Bond opravdu nezemře před úvodními titulky. Zdánlivě mrtvého ho z vody vytáhne sličná domorodkyně, s níž pak pobývá v plážové chatrči. Sexuální půst, který si naordinoval v Quantum of Solace, končí, pochybnosti o smyslu jeho poslání nikoliv. Nejradši a intenzivně je rozpouští v místním baru, kde se může frajersky předvádět před zdejším osazenstvem.
K návratu ho přimějí až televizní záběry na teroristy napadenou centrálu MI6. Loajalita ke státu a k M zvítězí nad uraženou ješitností, že ho jeho „náhradní matka“ M vystavila nebezpečí v momentě, kdy vědomě riskovala jeho život. Bond se vrací do Británie, ale v poměrně horší kondici, než jak ho běžně známe. Svědčí o tom už jeho zanedbaný zjev. Neholená bradka, propadlé tváře, vyhaslý pohled.
Díky několikaměsíčnímu nasávání na pláži se mu třese ruka a neprojde vstupními fyzickými i psychickými testy. M je zfalšuje a on se vrací do služby. Méně sebevědomý než dřív a zbavený ideálů a existenciálních jistot. S vědomím, že i on je kdykoliv nahraditelný.
Nepřítel „z přítmí“
M a Bond se ale vzájemně potřebují, neboť na jejich místo se tlačí nováčci, kteří je považují za dinosaury studené války, jejichž čas odchodu do důchodu nastal. M se snaží před sněmovním výborem i ministryní obhájit smysl instituce, v jejímž čele stojí. Při tom potřebuje svá slova podpořit konkrétním výsledkem práce v podobně nálezu ukradeného hard disku. Aby se ukázalo, že její tajné impérium je ještě stále akceschopné.
Bond i jeho nadřízená se odmítají vzdát bez boje a podlehnout byrokratickému řízení tajných služeb. M odmítá odejít do důchodu s tím, že nenechá tajnou službu v rozkladu a přináší plamennou obhajobu svého způsobu řízení. „Jsme, jací jsme, protože nic jiného neumíme a protože vy nás takové stále potřebujete, i když to možná nevíte“, zazní v jejím upřímně pragmatickém vyznání. Oponenti jí naopak pokládají důležitou otázku, zda je její pozice vlastně oprávněná.
Před poslanci kontrolního výboru se zamýšlí nad budoucností tajných služeb ve změněné realitě světového uspořádání. A vymezuje si právo pohybovat se v „šerostínu“, kam nedohlédne oko médií a někdy i jejich nadřízených z řad politické elity. Neboť právě v onom šerostínu se pohybují nepřátelé Anglie z řad vyšinutých jedinců a neviditelných teroristických sítí, které dokážou jedním kliknutím myši na klávesnici počítače změnit osudy tisíců či milionů nevinných obětí.
Dlouhé stíny starých hříchů
Její obrana získává ale vážnou trhlinu v momentě, kdy se zjistí, že padouch nepřichází z vnějšku, ale stvořil ho systém, který ona tak zarputile hájí. Ukáže se totiž, že jak za zmizením diskety, tak za výbuchem v centrále MI6, která se mezitím musela přemístit do prostor bývalého Churchillova bunkru, stojí padouch Silva (Javier Bardem). Bývalý elitní agent MI6, který se nedokázal vyrovnat s tím, že byl v jedné akci obětován, aby se předešlo větší katastrofě. Ocitl se tak v situaci podobné té, jíž byl vystaven James Bond na začátku při souboji s protivníkem na ploše jedoucího vlaku.
Silvovou výhodou je, že zná dokonale prostředí a způsob myšlení lidí z MI6, takže umí dopředu předvídat jejich kroky, čímž nad nimi získává převahu. Jeho motivace nemá nic společného s plány dřívějších bondovských padouchů. Nechce ani ovládnout svět, ani získat ropná naleziště nebo zasahovat do politického uspořádání světa. Jde mu o jediné - pomstít se své šéfce M. K ní ho stále pojí téměř mateřský vztah, ale zároveň nenávist za to, že ho zavrhla.
Podobně komplikovaný profesně-soukromý vztah má k M i sám Bond. Důvody, proč tomu tak je, se odhalí v závěru. V prostředí, kde vyrostl. James se vrací do rodného Skotska, aby tentokrát on vystavil M nebezpečné situaci, když ji použije jako návnadu na Silvu. Na opuštěném panství, jež dalo filmu název, prožil Bond dětství do doby, než přišel o oba rodiče. Odtud citová vazba na jeho šéfovou.
„I am your mother“
Pokud by se vám zdálo, že je nová bondovka zatížena až příliš freudovskými motivy a oidipovskými komplexy, nejste daleko od pravdy. Možná začnete i čekat, kdy se místo darthvaderovského zasípání „Jsem tvůj otec“ ozve „Jsem tvá matka“. Britský divadelní a filmový režisér Sam Mendes v třiadvacáté bondovce navazuje na současný trend komiksových prequelů, v nichž je zvýšená pozornost věnována formujícím zážitkům hlavních hrdinů z dětství. Že se nejvíce v této souvislosti obrací k Nolanově Batmanovi, není třeba zvlášť rozebírat.
Nesmíme ale zapomínat ani na to, že se Mendes ve své předchozí filmové tvorbě profiloval jako někdo, kdo se zaměřuje na problematické či únavou trpící rodinné vztahy. Ať už partnerské (Americká krása, Nouzový východ) nebo rodičovsko-synovské (Road to Perdition).
Ve Skyfall sice neservíruje nějaký trýznivý bergmanovský dušezpyt, ale uměřenou lekci psychoanalýzy pro začátečníky, již pochopí běžný středoškolák, který ví, jaký je rozdíl mezi egem a superegem. Tři klíčové postavy vyprávění, Bond, Silva a M jsou psychologicky dobře prokresleny a představují emoční hroty jednoho dramatického vztahového trojúhelníku. Ten nám jasně ukazuje, že zrazená nebo zavržená láska se může proměnit v ten nejděsivější cit, jakého jsme schopni.
Magické obrazové kompozice
Mendes, možná více než jeho předchůdci, klade důraz na emociální linii příběhu, přinášející výpověď o lidech, jejichž hodnoty se ocitly v ohrožení. Nezapomíná ale ani na to, že bondovkám nesmí chybět nabušená akce v exotickém prostředí. A projevuje se jako zručný žánrový režisér, který se nebojí velkých akčních scén blockbusterových parametrů.
Přesvědčí nás o tom hned úvodní honičkou na motorkách po vetchých střechách istanbulského Velkého bazaru, vrcholící pěstní bitkou na horní plošině vlaku. Bond se v ní ocitne v krizové situaci, kdy se spolu se svým protivníkem ocitá na mušce agentky v terénu Eve. Z úst M zazní povel k výstřelu a Bond za zvuků nádherného titulního songu od zpěvačky Adele padá vzduchem do hlubin vodopádů.
Tradiční bondovský úvod má nadměrnou stopáž a přímou souvislost s hlavní dějovou linií, což není v bondovkách pravidlem. Kamera stálého spolupracovníka bratří Coenů Rogera Deakinse (Vykoupení z věznice Shawshank, Fargo, Tahle země není pro starý) zde projeví své nepopiratelné estetické kvality, jež přispívají k celkové vizuální vytříbenosti díla.
Režisér Sam Mendes se ale nenechá svazovat módními trendy a kulometný střih a rozklepanou kameru, simulující realistickou bezprostřednost, radši nahrazuje velkorysými a magickými obrazovými kompozicemi. Ty se některým divákům možná budou zdát na žánrový film až příliš ušlechtilé a narcistně zahleděné do sebe. Můj případ to nebyl a souboj siluet v mrakodrapu nad Šanghají, připomínající stínohru Laterny magiky, mne uchvátil. Mendes dovede za pomoci trikařů a kaskadérů vykouzlit ale i poctivou oldschoolovou akci, o čemž nás přesvědčí jak v úvodu, tak ve scéně v podzemce nebo v kasinu v Macau, kde pronásleduje hlavního záporáka.
Bond lady
Režiséru Sam Mendesovi se ale především daří překlenout most mezi minulostí a budoucností této série. Respektuje bondovskou tradici a přitom ji obohacuje novými prvky. Nabízí hned několik poprvé. Režisérem je poprvé oscarový režisér, Moneypenny je poprvé tmavé pleti a film se poprvé promítá ve formátu pro IMAX.
V čase padesátého výročí bondovské ságy vrací do hry prostřednictvím spikleneckých odkazů některé propriety (historický vůz Aston Martin DB5) předešlých snímků. Stejně tak zachází s flemingovskými postavami typu slečny Moneypenny nebo vynálezce Q. Moneypenny se stává agentka, která zjišťuje, že se pro práci v terénu moc nehodí a volí proto raději působení uvnitř centrály MI6. Q (Ben Whishaw) je počítačový hacker ve státních službách. Jeho sváření s Bondem, stejně jako Bondovo pošťuchování a špičkování s M přináší humorné verbální narážky, za nimiž je ale cítit důvěra a loajalita, jež mezi nimi panuje.
Naopak některým tradičním figurám bere jejich dosavadní výsadní postavení. Luxusní kurtizánu Sévérine v podání krásné francouzské herečky Bérénice Marlohe není možné považovat za typickou bond-girl. Nestojí na straně Bonda, ale stává se pouhou převodní spojkou k hlavnímu záporákovi.
Ve Skyfall se tentokrát typickou ženou v nesnázích nestává nějaká vnadná bond girl, ale samotná velká lady MI6. Všemocná M, která se z vedlejší figury stává tou hlavní. Vztah ke staré dámě do značné míry určuje chování obou hlavních protivníků. Oba ji vnímají jako určující mateřskou figuru, s jejímž vlivem jsou nuceni se popasovat. Zatímco Bond v ní vidí náhradního rodiče a ona v něm sirotka, jehož se ujala, Silva se stává jejím mstícím se zavrženým dítětem.
Zavržené dítě
Silva je ztělesněním temné strany síly. Odvrácenou stranou bondovské mince. Projekcí a reflexí, která ukazuje, jak by mohla vypadat Bondova budoucnost po opuštění aktivní služby. Silva mu slouží jako odstrašující příklad, kam až se může zvrtnout vykořeněná prázdnota bývalého špiona, který se stal „tolerovanou obětí“ mise MI6.
Španělský herec Javier Bardem vybavil Silvu nejen příšerným peroxidovým přelivem, ale i melodramatickou dikcí a šíleným smíchem, který jeho postavu posouvá někam směrem k rozpustile teatrální psychopatické kreaci Jokera z Batmana. Vnitřnosti i ústa má vypálené kyanovodíkem a neujasněnou sexuální orientaci používá jako zbraň k pokoření a mučení protivníka. Někdy stačí pohladit po kolínku nebo rozepnout knoflíček na košili. Bondova ironická reakce v té chvíli otřese všemi dosavadními jistotami macho chlápků, kteří v něm viděli svůj vzor.
Zranitelný buldok
Craigův James Bond ale už není oním nedostižným idolem z říše mužské fantazie, jemuž padají povolné ženy k nohám. Není to ten svůdný elegán a sexistický donchuán, který neztrácí glanc ani při těch nejkrkolomnějších superhrdinských výkonech. Nejezdí už ani v neviditelných autech a v hodinkách neskrývá laserové vybavení.
Mnohem víc se blíží svému literárnímu předobrazu z pera Iana Fleminga, který byl také impulzivní, zranitelný a vůči systému, jehož je ztělesněním, více nedůvěřivý. Craig je méně supermanský a více autentický. Ukazuje, že i on může být s fyzičkou na štíru a ne vždy trefí správný cíl. O nic lépe na tom není ani jeho psychika, která si je vědoma toho, že v případě propuštění do civilu nemusí být odolná proti nástrahám normálního života.
Bond zkrátka stárne a je více nejistý. Pořád je v něm ale dost fyzické síly a buldočí zarputilosti, která se ve výrazu Daniela Craiga proměňuje v něco, kvůli čemuž bývá svými odpůrci označován za luxusně oblečeného ukrajinského zabijáka nebo Putinova dvojníka.
Bond sám sebe sebereflexivně přirovnává k výjevu na slavném obrazu Williama Turnera Válečná loď Téméraire (1838). Ta je vlečena do svého posledního přístaviště, kde bude rozebrána. V galerii při meditaci s Q se i on obává nudného přístavu profesního důchodu.
Tradiční hodnoty
Mendes rozvíjí diskurs o úloze tajných služeb v současnosti a stojí na straně zastánců stávajících pořádků, tedy M, která obhajuje důležitost práce v terénu proti počítačovému byrokratismu. James Bond si návratem do krajiny dětství ujasňuje svůj sociální původ i sounáležitost se systémem, jehož se stává znovu hrdým zastáncem.
Můžeme vidět Jamese Bonda trpět, pochybovat i zápolit s vlastní pohodlností, ale ve chvíli ohrožení chceme, aby stál neochvějně na straně těch, kteří ještě dobro a zlo nevnímají jako pojmy, vhodné k relativizujícímu zpochybňování. Patriotismus a sebeobětování, to jsou obranné mechanismy proti obavám z terorismu. Ve světě hrozeb, které se mohou skrývat i ve vlastních řadách, je dobré držet se osvědčených tradičních hodnot.
Autorský projekt
O co je nový Bond konzervativnější ve svém ideologickém východisku, o to podvratnější a zajímavější je jeho forma. Mendesovi se podařilo namíchat originální koktejl, v němž mýtus přiblížil více realitě. Ctí tradice, ale je současně otevřený novým výzvám. Ač respektuje žánr i téma, nebojí se obojí posunout do roviny osobního autorského projektu, v němž akcentuje témata, jež ho zajímají.
Podobně jako Christopher Nolan v Batmanovi se táže, zda se instituce, čelící v ochraně demokracie a pořádku absolutnímu zlu, neuchylují k některým sporným opatřením, jež právě relativizují pojetí dobra a zla.
Bondovka v jeho podání není film únikový, ale tázavý a hloubavý. Režisér podrobuje testování samotné základy bondovské mytologie a v inventuře po padesáti letech se snaží do budoucna naznačit, co funguje a co ne. Neodškrtává si povinné položky z bondovského manuálu, ale skrze jejich dekonstrukci je přehodnocuje. Otevírá tím zároveň velice široký prostor svým následovníkům, kteří se mohou podobně jako on rozhodnout, jak s danou látkou naložit bez toho, aby byli svázáni nějakými mantinely. Vzhledem k tomu, že o režii bondovky projevuje už delší čas zájem Christopher Nolan, očekávání jsou velmi vysoká.
Skyfall
- Žánr: akční
- Původní název: Skyfall
- www.skyfall-movie.com/site/
- Velká Británie / USA 2012
- Scénář: Neal Purvis, Robert Wade, John Logan
- Režie: Sam Mendes
- Hrají: Daniel Craig, Judi Dench, Ralph Fiennes, Javier Bardem, Naomie Harris, Bérénice Marlohe, Ben Whishaw, Helen McCrory, Albert Finney, Rory Kinnear, Ola Rapace, Tonia Sotiropoulou
- Distribuce: Forum Film CZ
- Distribuční premiéra v ČR: 26. 10. 2012