Lidské potkávání s mimozemskými civilizacemi má na filmovém plátně většinou dvojí povahu. V příznivější variantě přichází z hvězd poselství, že nejsme v tomto vesmíru sami a měli bychom se podle toho chovat. Zbavuje nás předsudků vůči cizímu nebo odlišnému a učí nás vzájemně spolupracovat a vážit si své planety (Den, kdy se zastavila Země). Vstřícné pokusy o navázání komunikace, jaké známe ze Spielbergových Blízkých setkání třetího druhu nebo příběhu roztomile ošklivého mimozemšťana E. T., ale nemusí vždy slavit úspěch, jak se nás snažil o několik let později přesvědčit režisér těchto opusů ve Válce světů.
Agresivní vetřelci
Častější a z hlediska akce výživnější polohou je ta, v níž jsou mimozemští obyvatelé prezentováni jako agresivní vetřelci, přicházející za účelem zkolonizování naší planety. Lidstvo se pro ně stává kořistí nebo obtížným hmyzem, který je třeba při prvním odporu vyhubit. Světová invaze rozhodně patří ke krajnímu křídlu druhé skupiny. Mimozemšťané se v něm ani nepokouší lidstvo kontaktovat a rovnou přichází s uchvatitelskými úmysly.
V hyperkorektní době, dbající úzkostlivě na to, aby nebyly pošpiněny práva některé z rasově, nábožensky, národnostně nebo jinak orientovaných vrstev společnosti, které by se mohly cítit uražené byť jen náznakem nějakého metaforického zevšeobecnění, se „ufouni“ stávají neškodným ztělesněním projekcí bublajících konfliktů uvnitř každého z nás. V kolektivním zacílení pak tyto osobní negativní motivace pomáhají vytvořit fiktivního nepřítele, vůči němuž se potřebujeme vymezovat a jemuž čas od času chceme nakopat zadnici.
Od mnohokrát provařeného schématu vyprávění o vesmírném šmejdu neočekáváme většinou žádnou revoluční inovaci co do způsobu narativního uspořádání děje, ale spíš důsledné naplnění jeho kánonů, okořeněné pokrokem na poli formálního zpracování látky. Stačí proto přijít s novými digitálními monstry a odpočatými a opálenými členy americké námořní pěchoty nebo jiné složky armády. Do čela nejmocnější mocnosti pak usadit hollywoodského sympaťáka, jenž ztvární prezidenta, který namísto (ne)šlukování marihuany prošel armádním výcvikem a umí třeba ovládat bojovou stíhačku.
Předvídatelný eklektický mix
Tvůrci Světové invaze jsou si toho vědomi a proto přichystali podívanou, která eklekticky propojuje nejvýraznější postupy z akčních, válečných a sci-fi filmů poslední doby. Smíchejte dohromady patriotismus Emmerichova Dne nezávislosti, individualitu zápasu o přežití ze Spielbergovy Války světů a frenetičnost akce ze Scottova válečného dramatu Černý jestřáb sestřelen.
Přidejte zaprášené ulice, plné plíživého nebezpečí, číhajícího za každým rohem z oscarového Smrt čeká všude, dokumentárně laděnou iluzi válečného stavu, prožívaného v samém epicentru událostí z Greengrassovy Zelené zóny a spíše jen naznačení kontur pronásledujícího zla než jeho plnou ukázku z Reevesova snímku Monstrum a máte výslednou představu, jak asi vypadá film, na nějž byli mnozí (včetně autora recenze) velmi natěšení už na základě zhlédnutých trailerů.
Že se nakonec očekávání až tolik nenaplnila, je zásluhou jak scenáristy, tak režiséra. Scenárista Christopher Bertolini, jenž do vojenského prostředí nakoukl před dvanácti lety s Johnem Travoltou v Generálově dceři, vystavěl klasickou zápletku, odehrávající se v předpokládané linii: přílet mimozemšťanů - zaskočené a devastované lidstvo - objevení slabiny nepřítele - její využití ve svůj prospěch - potvrzení úlohy USA jako ochránce světové demokracie a míru.
Činí tak ale natolik předvídatelně a klišovitě, že se nedočkáme žádných oživujících překvapení nebo zásadních zvratů. Parta mariňáků pobíhá z místa na místo, střílí ze zbraní a pronáší přitom hlubokomyslné proslovy, jejichž obsah vznikal v dílně buď nějakého zapáleného vlastence nebo hodně vypečeného vtipálka, bavícího se na účet jednajících postav. Chybí jakýkoliv odstup nebo odlehčující humor, který třeba v Dnu nezávislosti zajišťovaly vedlejší postavy. Jen vršení klišé, které si s podobnými snímky spojujeme.
Zaskočení a vyděšení
Ústřední postava má za sebou traumatizující bojový zážitek, díky čemuž na něho četa nováčků pohlíží s nedůvěrou. Seržantovi Michaelu Nantzovi (Aaron Eckhart), který je již dvacet let ve službě, při poslední akci zařvalo pár správných chlapíků z jeho jednotky a on jako jediný přežil. V důsledku toho se chystá odejít do výslužby. Ještě má ale dokončit výcvik poslední skupiny budoucích mariňáků, kterým se nemohlo přihodit nic horšího než že jejich vstupní úkol má charakter střetu s nepředvídatelným a vysoce nebezpečným nepřítelem z vesmíru. Získání profesních ostruh se mění v takřka sebevražednou misi.
Vědci totiž zpozorují na oběžné dráze skrumáž blížících se meteoritů, z nichž se ale po jejich dopadu do oceánu vyklubou útočné meziplanetární lodě, přicházejí k našim břehům s jediným účelem. Ničit, zabíjet, bombardovat a ovládnout prostor jak pozemní, tak vzdušný. Z moře začnou vystupovat těžko popsatelná monstra, která začnou likvidovat vše, co jim přijde do cesty. Během několika málo hodin se všechny důležité přímořské metropole promění v ruiny a Los Angeles se stává posledním místem možného vzdoru.
Sešikované síly překvapí, zaskočí a vyděsí úplně všechny, včetně vojáků. Ti dostanou za úkol evakuovat obyvatelstvo z pobřežní oblasti. Záchranný oddíl pod vedením poručíka Martineze (Ramon Rodriguez) musí uklidit do bezpečí civilisty, skrývající se na policejní stanici v dobyté zóně. Musí to ale stihnout do tří hodin než armáda svrhne na tuto oblast bomby.
Oči zkušených mariňáků i čerstvých nováčků ale zpočátku nevysílají signál o připravenosti postavit se odhodlaně nepříteli. Spíš strach a nejistotu z neznámé síly, jež se valí na naši planetu. Vše se seběhlo příliš rychle a oni neměli čas zanalyzovat co se vlastně děje. Stejně jako jejich nadřízení, kteří poznávají jak vmžiku může selhat technika, na niž byli tak pyšni. Jsou ale postaveni před rozkaz a musí ho splnit.
Následuje putování ztichlými a zdevastovanými ulicemi L. A. a série potyček s mimozemšťany, jež naruší až setkání s přeživší pilotkou Elenou Santosovou (Michale Rodriguezová). Seržantka měla za úkol identifikovat centrálu, řídící nepřátelské bezpilotní letouny. Spojené síly vojenských expertů obohatí zvěrolékařka z řad civilistů Michele (Bridget Moynahanová), která pitvou postřeleného mimozemšťana určí diagnózu jeho slabých, zranitelných míst. Ta poslouží k odhalení životně důležitého orgánu, ležícího na rozdíl od lidí na pravé straně, na nějž je třeba se v boji zaměřit.
Armádně-patriotistická nalejvárna
Děj filmu se odehrává v Los Angeles a jeho těsné blízkosti. Invaze sice probíhá po celém světě, ale jejímu rozsahu a dopadu je věnováno jen pár vteřin zpravodajských záběrů v televizi a kusých momentů hlášení vysílaček. Původní název Světová invaze: Bitva o Los Angeles jakoby nám podsouval automaticky se nabízející paralelu svět = Amerika, což je záhy demonstrováno skutečností, že L. A. se stává poslední baštou, která ještě nelehla popelem.
Uchránit se ji snaží řadoví pěšáci, četa mariňáků, kteří ač narychlo povoláni projeví vlastnosti, jimiž by se měl pyšnit každý správný voják a vlastenec. Týmový duch, odhodlání k oběti, solidarita. Armádní nalejvárna, ukazující kdo je solí americké půdy, je doprovázená nezbytnými lekcemi patriotismu, jež činí z dialogů drsných příslušníků námořní pěchoty „emocionální torturu“, před níž budete schovávat zrak i sluch do prostoru pod sedačkami kinosálu.
Aaron Eckhart jde do akce a loučí se s civilisty, které zachránil. Ještě předtím se ale ohlédne za malým osiřelým chlapcem, jemuž před chvilkou zemřel otec a sdělí mu, že i on bude jednou statečným mariňákem. Pokud vám to nestačí, připravte se na vojáky, kteří si před akcí čtou v Bibli a píšou dopisy svým manželkám a přítelkyním. Plačící děti s rozvázanou tkaničkou i chlapské povzbuzování k boji. Pokud ve vás vyvolával dávivý efekt zdvižený palec a thymolinový úsměv Toma Cruise v Top Gunu, jenž vás za zvuků skladby skupiny Berlin zval ke vstupu do amerického letectva, nebude Světová invaze asi nic pro vás.
Těkavý formální styl
Jihoafrický rodák, čtyřiatřicetiletý režisér Jonathan Liebesman, který byl dosud znám jako tvůrce laciných hororů (Texaský masakr motorovou pilou: Počátek, KR 13), pojal Světovou invazi jako počítačovou bojovku, v níž vojenští protagonisté kontinuálně přechází mezi jednotlivými levely, plní svěřený úkol a počítadlo stěží stačí zaznamenat počet mrtvých.
Na rozdílu od Districtu 9 vsází víc na jistotu a nesnaží se akční řežbu zatížit nějakými politickými nebo sociologickými přesahy, proměňujícími ji v sžíravou satiru společnosti. Film funguje především v prvosignální rovině, sázející na triky a opulentní akci, snažící se v ohlušující salvě výbuchů najít desatero způsobů jak vyřídit protivníka.
Módní roztřesená ruční kamera, z níž učinil Paul Greengrass a jeho následovníci poznávací značku svého formálního stylu, se snaží navodit zdání autentického záznamu nepřehledné válečné vřavy. Akce je díky tomu bezprostřední, fyzicky naléhavá, pohlcující a intenzivní, ale i záměrně nepřehledná a chaotická. Občas budete mít problém rozeznat, čí tělo vlastně letí roztrhané na kusy vzduchem. Díky tomuto pojetí nemáme zároveň možnost si pořádně prohlédnout mimozemšťany, kteří jsou sami o sobě (podobně jako v Districtu 9) typově velmi rozmanití, podobně jako jejich designově zajímavé válečné stroje.
Odindividualizování
Problémem je, že těkavá kamera se nezklidňuje ani ve chvílích, které by měly přiblížit jednotlivé členy jednotky, schované v uniformách a pod přilbou. Jejich mikroosudy se díky obtížné rozeznatelnosti jednoho od druhého stávají marginálními a tím pro nás takřka lhostejnými, což se projevuje především v momentě, kdy dochází k jejich početní redukci. Abychom poznali kdo vlastně chybí, musí si to figury sdělit mezi sebou.
Díky nedostatečné profilaci charakterů v úvodní čtvrthodině nám utkví v paměti pouze Aaron Eckhart, který překonává krizi ze ztráty svých hochů v předchozí misi, po níž následuje otřepaná linie výčitek, obviňování a nalezeného odpuštění. Mlčky plní svou úlohu skromného hrdiny, táty-mamy svého oddílu, který se zarputile zachmuřenou grimasou žene vpřed své hochy do boje.
Odindividualizování se stává průvodním znakem military ladění, které nám podsouvá, že celek s posláním je víc než jedinec. A náboráři od mariňáků už určitě v čistě vypraných uniformách stojí před multiplexy, aby chlapcům (ale i děvčatům), chroustajícím popcorn nabídli perspektivu jejich dalšího rozvoje. Stačí naládovat patrony do prázdných zásobníků jako Nantzova četa na konci a jede se dál. Vždyť právě oni budou jednou zachraňovat lidstvo, Ameriku, L. A. i holčičku s rozvázanou tkaničkou.
Světová invaze
- Žánr: válečná akční sci-fi
- Původní název: World Invasion / Battle: Los Angeles
- www.worldinvasionbattlela.net
- USA 2011
- Scénář: Christopher Bertolini
- Režie: Jonathan Liebesman
- Hrají: Aaron Eckhart, Michelle Rodriguezová, Bridget Moynahanová, Michael Peña, Ne-Yo, Noel Fisher, Susie Abromeitová, Joey Kingová, Jim Parrack, Ramon Rodriguez, Cory Hardrict
- Distribuce: Falcon
- Distribuční premiéra v ČR: 10. 03. 2011