Právě při něm bude nucen smýt crackově-peroxidový odér, linoucí se z rodinného kruhu. Rocky, Zuřící býk, Million Dollar Baby, Těžká váha, Ali nebo z poslední doby tematicky spřízněný Wrestler. Sportovní filmy, sbírající oscarové nominace a ocenění. Fighter podobné ambice rovněž neskrývá, možná ke škodě věci až příliš okatě.
Zpět v ringu
Režisér David O. Russell proto spíše než na klasický boxerský snímek o vzestupu outsidera z předměstí, který se vlastní pílí vypracoval k triumfálnímu vítězství, sází na univerzálnější výpověď o mezilidských vztazích, poznamenaných až příliš svírající rodičovskou láskou. Syntéza prvků životopisného, rodinného a sociálního dramatu s fungující love story z povzdálí pomrkává na oscarový úspěch italoamerického mudrlanta Rockyho z roku 1976.
David O. Russell, který s Markem Wahlbergem spolupracoval už na antiválečném dobrodružství z Perského zálivu Tři králové a konverzační satiře Mám rád Huckabees, se po šesti letech vrací zpět do filmařského ringu s příběhem, inspirovaným skutečnými událostmi.
Hned čtveřice scénáristů se rozhodla v biografii Mickyho Warda zaměřit na období, jež předcházelo jeho nejslavnější éře, kdy jako šampión ve velterové váze v letech 2002-2003 hned třikrát bojoval s Arturem Gattim. Skutečnost si trochu přizpůsobili hollywoodským schématům, když oproti reálu nechali filmového Mickyho vyhrát titul mistra světa hned na první pokus.
Zdroj příjmů
Micky Ward (Mark Wahlberg) a Dicky Eklund (Christian Bale) jsou nevlastní bratři, žijící v dělnické čtvrti massachusettského Lowellu. Zatímco mladší Micky pracuje v otcově firmě jako pokrývač chodníků, starší Dicky si v neustálém crackovém opojení užívá chimérické postavení po zádech poplácávané legendy z předměstí, jež před lety poslala k zemi samotného Sugar Ray Leonarda.
Oba bratry spojuje láska k boxu. Micky je stydlivý, trochu zakřiknutý dobrák. Ač poctivější, snaživější a bezproblémovější, rodinou i okolím je vnímán jako stín svého bratra. Bratra, který jej s výkyvy, danými jeho nespolehlivostí, trénuje. Micky ho uctívá a naslouchá jeho radám, i když je občas přesvědčený o jiné variantě taktiky souboje.
Po drtivé nakládačce od boxera z o dvacet liber těžší váhové kategorie je otřeseno jeho sebevědomí. Zlobí se na rodinu, která přistoupila bez ohledu na možná rizika na podmínky nerovného zápasu jen kvůli vidině odměny. Čím dál zřetelněji si připouští, že pro své nejbližší představuje mimo jiné velmi snadný zdroj příjmů. A že matčina konejšivá i výhružná fráze "Vždyť to všechno dělám pro tebe" jen zastírá strach, že by se vydal jiným směrem, než určuje ona s prvorozeným synem, kterého rodina vysávala předtím.
Osamostatnění jako cesta k naplnění „amerického snu“
Pokud nechce Micky dopadnout stejně, musí v sobě najít odvahu se rodině vzepřít. Tu nalezne až po seznámení se se zběhlou vysokoškolskou studentkou, která pracuje v místním baru. Na popud Charlene (Amy Adamsová), do níž se zamiluje, se rozhodne vymanit ze sevření samozvaného rodinného manažerského týmu a svěří se do rukou lidí, pracujících na mnohem profesionálnější bázi. Tomuto osamostatňujícímu se procesu napomůže i uvěznění jeho bratra Dickyho, který po potyčce s policií skončí v nápravném ústavu.
Micky už dál nechce sehrávat úlohu fackovacího panáka, sloužícího jako odrazový můstek pro boxery, kteří se skrze vítězství nad ním dostávají k lepším zápasům. Chce se stát jedním z nich. Cesta k hvězdné slávě se ale otevře až poté, co přestane jeho rodina žárlit na vliv, který na něho má Charlene a naopak. Vzájemné vyříkání si či spíše zlostné vykřičení svých pozic přispěje k uklidnění situace v rodinném táboře a restartování Mickyho sportovní kariéry.
Z předchozích řádků je patrné, že ten největší zápas se ve Fighterovi neodehrává v ringu, ale v Mickyho hlavě. Teprve když opustí pozici poslušného otloukánka, spokojujícího se jen s exhibičními turnaji, které mu domluvil rodinný managment, nalézá vlastní sebedůvěru a připravenost vyhrávat. Cesta k naplnění „amerického snu“ je otevřena.
Vede z ulic lowellského předměstí, které posloužily režisérovi jako autentické lokace. Neumí ale jejich génia loci využít natolik působivě, jako se to podařilo Benu Affleckovi s těmi bostonskými v Gone Baby Gone nebo Městu. Co se mu naopak daří na výbornou je kvazidokumentární forma vyprávění, při níž dochází k nenásilnému prolnutí postupů hraného a dokumentárního filmu s televizní technikou snímání. Nejpřesvědčivěji vyznívá z tohoto pohledu závěr, kdy dochází k vytvoření iluze skutečného televizního záznamu boxerského utkání, rekonstruujícího jeho průběh včetně hlasů tehdejších komentátorů.
V průsečíku ženských zájmů
Zisk dvou Zatých glóbů (Christian Bale, Melissa Leoová) a sedmi oscarových nominací, z nichž takřka polovina směřuje do hereckých kategorií, naznačuje, na jaké trumfy ale sází režisér David O. Russell především.
Na Oscara ve vedlejší roli jsou nominovány hned dvě představitelky ženských partů. Postava Mickyho pro ně sehrává úlohu hřiště, na němž dochází ke konfrontaci jejich vlastních, často nenaplněných ambicí a manipulativních záměrů. Amy Adamsová už v Soukromé válce pana Wilsona nebo Pochybách dokázala, že není jen sladkou tvářičkou, upotřebitelnou převážně pro úlohy princezen. Říznost, kterou vtělila do hlavní role v jinak dost unylé romantické komedii Přestupný rok, se jí podařilo ve Fighterovi ještě vystupňovat. Při pohledu na její impulzivní chování a servítky si neberoucí vyřídilku jí snadno uvěříte ztvárnění postavy servírky od rány, která se dostala na vysokou díky sportovnímu stipendiu a nyní z této pozice trochu povýšeně čelí lascivním návrhům přiopilých hostů baru i jedovatým narážkám rodiny jejího milého.
Především pak Mickovy dominantní matky Alice (Melissa Leoová), která díky svému lacinému vkusu v oblékání, ordinérnímu vystupování a slovníku dlaždiče působí jak vzdálená příbuzná Peggy Bundové, která se zapomněla na diskotéce někdy na počátku osmdesátých let minulého století. Svým despotickým chováním drží rodinné opratě natolik pevně v rukou, že neumožnila svým potomkům vlastně pořádně vyrůst a vylétnout z rodného hnízda. Zůstali jí tak zapouzdřeni na gauči u televize, kde v případě jejích dcer nenávistně glosují okolí, osaměle stárnou a pozorují, jak jim život protéká mezi prsty. Nebezpečí takového výchovného přístupu si uvědomuje i její ušlápnutý manžel (Jack McGee), který ale nemá dost sil, aby se své ženě postavil.
Po vzoru Stanislavského
Alice přivírá oči nad mírou drogové závislosti jejího syna, který před ní při občasných návštěvách doupěte, kde přebývá, komicky prchá oknem, směřujícím do odpadků za domem. Třetím a nejvážnějším kandidátem oscarových nominací v hereckých kategoriích je právě Christian Bale v roli nezodpovědného Dickyho. Jako vyhublý, na cracku závislý feťák, se po vzoru Stanislavského metody převtělování položil do své role natolik, až jde z jeho ztrhaných rysů, bezzubé tváře a šíleného pohledu v očích strach.
Baleova kreace je z rodu těch pohrávajících si až sebedestruktivně s vlastní fyzickou tělesností, na což Akademie už od dob De Nirova Zuřícího býka slyší. Jen namísto přibírání na váze jde tentokrát o její rapidní úbytek. Kdo viděl Mechanika nebo Temný úsvit, bude rychle v obraze.
Bale okázalým způsobem lavíruje mezi šaškováním a ponorem dovnitř figury, přičemž se mu daří rozehrát barvitou paletu emocí, jež nám poslouží k plastickému pohledu na rozporuplnou osobu Dickyho. Sebeironický nadhled, promítající se do rošťáckého úsměvu, má v jeho jednání stejné místo jako úskočně křečovitý projev s trhanými záškuby těla i mimiky.
Recidivista, narkoman a zištný egoista, těžící z postavení maminčina miláčka, umí být stejně tak obětavým a přejícím bratrem, který chce nevlastnímu sourozenci předat své nejlepší zkušenosti a finty. Dicky je zároveň ubohou troskou, budící svým vzhledem lítost i král ulice s nabubřelými gesty, který neumí správně odhadnout míru pochlebování jeho okolí. To jej zradí při spolupráci na natáčení dokumentu stanice HBO, o němž se domnívá, že bude oslavnou připomínkou jeho sportovní kariéry, zatímco záměrem filmařů je ukázat na konkrétním případu známé osoby do jaké propasti vede drogová závislost.
Dicky neumí najít cestu k budoucnosti, jež se pne od světlých momentů jeho minulosti, spojené se sportovním úsilím. Díky houževnatosti a vnitřní pýše, s níž v sobě nosí obraz vlastní zašlé slávy, se mu ale podaří znovu vstát a postavit se konečně i jiným výzvám než jsou ty, ohraničené provazy sportovního kolbiště.
Chór zběsilých fúrií
Na této cestě k odpovědnějšímu životu mu podá ruku právě jeho mladší bratr, který přes počáteční váhání využije v ringu Dickyho letité zkušenosti s prohrami různého charakteru. Přijatá strategie zápolení, spočívající v tom že Micky nechá své zpravidla silnější a věhlasnější soupeře do sebe tak dlouho bušit až otupí jejich ostražitost, slaví úspěch. V momentě, kdy přestanou dávat pozor, je poté pošle jedním úderem na životně důležitý orgán k zemi.
Proměnou, typickou pro žánrově spřízněné snímky, tak ve Fighterovi neprochází jen ústřední postava, ale i ta vedlejší, jež na sebe strhává mnohem větší pozornost. Christian Bale si je toho vědom a v závěru se moudře stahuje do pozadí, aby dal prostor svému herecky uměřenějšímu partnerovi, jemuž patří vyvrcholení celého příběhu. Sympaticky tlumený Mark Wahlberg zdůrazňuje svým soustředěným herectvím kontrast dvou charakterově a povahově odlišných bratrů i celkovou odlišnost od hysterické atmosféry, panující v rodině Wardů.
V hereckém pojetí rolí se díky režijnímu záměru pro někoho možná trochu nesourodě střetává snaha o realističnost a věrohodnost s výraznou stylizací. Nebo jak jinak nazvat to co předvádí sedmero sester dvou bratrů, jež zcela odindividualizovány působí jak antický chór zběsilých harpyjí nebo fúrií, které zpovzdálí děj sledují a komentují. Na jedné straně tak stojí civilně zahrané postavy Mickyho a Charlene, na druhé pak přehrávající matka s jejími dcerami. Někde uprostřed mezi těmito póly se v drogové bublině vznáší Christian Bale, u něhož začínám být zvědavý, kdy začne proměny osobnosti zvládat jinak než za pomoci day-lewisovské transformace tělesné schránky.
Rodinné zázemí
Režisérovi Davidu O. Russellovi poskytuje toto přepínání mezi odlišnými hereckými polohami možnost vyhrát si s náladou jednotlivých scén, které během mžiku přecházejí od tragédie k frašce. Nejpůsobivější momenty se paradoxně neodehrávají v ringu, ale ve vězení. Zde Dicky se spoluvězni nejprve sleduje dokument o sobě samém, při němž si uvědomuje, jaká troska se z něj stala. A tamtéž prostřednictvím hlasu matky na telefonu vnímá i první důležitý zápas svého bratra.
Rodinu jako nejzákladnější hodnotu, na níž se dá stavět, ukazují tvůrci v příběhu dvou sourozenců boxerů v dvojím, ošidném světle. Na jedné straně jako prostředí, které umožnilo Mickymu nabrat první profesionální zkušenosti a opřít se o podporu svých blízkých, na druhé straně jako místo, které se z dlouhodobé perspektivy rozvoje jeho sportovní kariéry ukáže být pro něj větší brzdou než přínosem. Svým amatérismem a kořistnickým charakterem mu může až ublížit a proto je třeba se od něho ve správnou chvíli odstřihnout.
Kdy tento moment nastane a jakou má mít odloučení povahu, je jedním z témat filmu. Možná proto, že právě rodina je Mickymu nejblíže a nejlépe zná jeho přednosti i slabosti, může toho využít ku prospěchu jeho, svému nebo společnému. Wardovic jednotka s dysfunkčními rysy ho dokáže ranit na nejcitlivějším místě, jež je pro každého oblast zázemí a soukromí, stejně jako poskytnout podporu, již by jinde jen obtížně hledal. Jinou nemá a musí se jí pokusit stmelit, aby se znovu stala rovnocenným prostorem vzájemné loajality a utužování přirozených vazeb, rozvíjejících se od dětství, který nemá nikdo právo vydávat za území, jež z pozice dárce života opanoval.
Fighter
- Žánr: boxerské drama
- Původní název: The Fighter
- www.thefightermovie.com
- USA 2010
- Scénář: Scott Silver, Paul Tamasy, Eric Johnson, Keith Dorrington
- Režie: David O. Russell
- Hrají: Mark Wahlberg, Christian Bale, Amy Adamsová, Melissa Leoová, Jack McGee, Jeffrey Corazzini, Dan Marshall, Mickey O´Keefe, Bianca Hunterová, Erica McDermottová
- Distribuce: H.C.E.
- Distribuční premiéra v ČR: 24. 02. 2011