Sherlock Holmes, spolu s věrným přítelem Watsonem, jsou vtaženi do vysoké hry, v níž nejde o nic menšího než o možnou světovou válku a záchranu světa. Vydávají se společně na závod po celé Evropě ve výpravnějším a akčnějším pokračování komerčního hitu Guye Ritchieho, které dalo geniálnímu detektivovi konečně pořádného protivníka.
Minimálně dvakrát více
Dva roky po premiéře prvního dílu přichází ve stejném čase do našich kin i jeho pokračování. A důsledně naplňuje pravidlo všech úspěšných následovníků: Nabídnout všeho minimálně dvakrát více. Tedy akce, výpravných lokací, soubojů, explozí i dějové spletitosti. Tentokrát to, na rozdíl třeba od překombinovaných třetích dílů Pirátů z Karibiku nebo Spider-Mana, funguje.
Koncept z jedničky, který londýnského detektiva a houslistu z 221B Baker Street Sherlocka Holmese a jeho přítele doktora Watsona představil jako dvojici akčních hrdinů, se zas až tolik ve svém moderním pojetí neprotivil duchu předlohy autora populárních detektivních knih Arthura Conana Doylea.
Jen jsme si museli zvyknout, že oproti starším filmovým adaptacím, jichž je více než dvě stě, nevypadá Sherlock Holmes (Robert Downey Jr.) jako zádumčivý muž v kostkovaném pršiplášti s lulkou a apartní hučkou, ale jako sebestředně maniakální a poruchou soustředění evidentně trpící roztržitý dandyovský floutek na kokainu nebo jiné drogové substanci. A že Watson (Jude Law) pod seriózním zevnějškem jeho chápavého protějšku skrývá zkušenosti britského legionáře, který své válečné zkušenosti neváhá v pravou chvíli zúročit.
Právě jejich vzájemné hašteření, připomínající malicherné spory letitých manželů, kteří se sice vzájemně respektují, ale nevynechají jedinou příležitost vyvést si nějakou láskyplně poťouchlou zlomyslnost, která by oživila jejich skomírající vztah, se stalo největším kořením prvního filmu. Samotná zápletka, rozvíjení detektivní linie i představení úhlavního záporáka, to vše zůstalo ve stínu skvěle rozehrané chemie mezi ústřední dvojicí.
Holmesova Nemesis
Ve dvojce zůstala tato linie zachována a ironickými špílci je dále rozvíjena, ale na scénu zároveň vstupuje Holmesův úhlavní nepřítel, ďábelský milionář a politik James Moriarty (Jared Harris). A situace se mění. Sherlock Holmes získává svou opravdovou Nemesis, v jejímž světle se minulý padouch lord Blackwood (Mark Strong) jeví jakou pouhý pěšák ve vyšší šachové hře někoho daleko mocnějšího a důvtipnějšího. Někoho, kdo nemusí při plánech na ovládnutí světa trochu intuitivně a naivně hledat oporu v silách černé magie, neboť tahá za páky jeho průmyslového a politického chodu.
Někoho, u něhož se, stejně jako u Holmese, snoubí samolibost s genialitou. Rozdíl v pohnutkách obou antagonistů je pouze v tom, jak své schopnosti využívají. Zatímco profesor Moriarty se rozhodl ty své vložit k destrukčnímu narušení světového řádu, což by v důsledku mohlo vést k rozpoutání první světové války, Holmes je tu od toho, aby mu v tom zabránil. Díky tomu je vždy o krok pozadu za svým protivníkem s matematickým mozkem, u něhož umí analyzovat příčiny jeho jednání, nikoliv ale průběh a konsekvence jeho konání.
Moriarty se totiž ukazuje jako vizionář, který v roce 1891, kdy se děj (stejně jako minule) odehrává, předvídá chování světových velmocí o nějakých dvacet pět let později. Jen je chce svým jednáním předběhnout a svézt se na vlně válečné zbrojní konjunktury, již vyvolá napjatá situace v Evropě. K ní přispívá sériemi bombových atentátů, za nimiž stojí a jež jsou přičítány na vrub boje konkurenčních mocností.
Nepředvídatelnost zla
Chaos a nejistota jsou jak známo živnou půdou pro extrémní řešení a hledání nepřítele tam, kde se nemusí nacházet. Holmes si je toho vědom a bere na sebe odpovědnost někoho, kdo, na rozdíl od bohorovných vládních úředníků (Holmesův bratr Mycroft), chce přispět ke stabilitě světa. On, ztělesnění vrcholného egoismu, zvažuje a jedná globálně, neboť nemůže jinak. Zvláště ve chvíli, kdy jeho soupeř myslí jen na své cíle a on se proti němu musí vymezit. Neboť vidí ohrožení tam, kde ho druzí přehlížejí. V profesoru Moriartym, jenž využívá změn nálad ve společnosti, ohrožené teroristickými útoky, k posilování svého impéria.
Proč tak činí, není zcela zřejmé. Zdá se, že u něj nejde ani o moc ani o peníze, ale pouze o radost z uspokojení vlastního ega. Vůle, jíž se musí druzí podřídit a která bude diktovat podmínky chodu systému, vzniklého na troskách toho původního. Jeho motivace není předvídatelná a díky tomu i postihnutelná. O to je nebezpečnější a divák si spolu s Holmesem klade otázku, proč koná zlo. Je pro něj aktem čiré rozkoše? Nemotivovaným samovolným výstřelkem, jímž se vyznačovaly činy Jokera z Temného rytíře?
Nevíme, ale podobně jako v Nolanově komiksové adaptaci se utvrzujeme, že dobro je vždy o krok vzad za zlem. Jen tentokrát zvolili tvůrci mnohem méně sofistikované podání této teze.
Druhý Sherlock Holmes nemá takové ambice jako Nolanovo zpracování batmanovského mýtu a spíše než k němu odkazuje k bondovkám nebo cestopisným ladění k dobrodružným výpravám Indiana Jonese. Splňuje tak především funkci zábavnou a nějaké hlubší podtexty nechává spíš na svých vykladačích.
Oživlé komiksové ilustrace
Zábavné formě vyprávění odpovídá i jeho vizuální podoba, nesoucí všechny typické znaky stylistického vyjadřování režiséra Guye Ritchieho. Zpomalené záběry, včetně těch, kdy jsou Holmesovy představy o protivníkových tazích vizuálně zpodobněny ve tvaru analyticky rozfázovaných částí předpokládaného vývoje jejich střetu. Tato metoda je uplatněna při pěstních i jiných soubojích a její nejdokonalejší podoby se dočkáme při závěrečné šachové partii Holmese s Moriartym u reichenbašských vodopádů během mírovém kongresu.
V sekvenci útěku z Moriartyho továrny pak pouští režisér otěže své audiovizuální fantazie na plno a ukazuje, jaká je jeho estétská vize filmového znehybnění času. Repetitivní záběry letících kulek, řemeslně výborně natočené scény, mající strhující tempo i dokonale zvládnutou choreografii, to vše patří k Ritchieho snadno rozpoznatelnému formálnímu stylu, jež zde plní svůj účel, ale při dalším opakování by snadno mohl sklouznout k manýře.
Akce je oproti jedničce mnohem barvitější a její ráz odpovídá cestovatelskému ladění celého snímku. Ocitáme se ve vlaku, na lodi nebo na koních v různých evropských metropolích, jež jsou symbolicky charakterizovány skrze jejich stěžejní architektonické dominanty s množstvím pečlivých dobových detailů.
Kameraman Philippe Rousselot v součinnosti s trikaři představuje komiksově nadnesené výtvarné zpodobnění budov a jiných lokací natolik půvabným způsobem, že si nemůžeme nevzpomenout na jakoby oživlé ilustrace ve verneovských adaptacích domácího režijního mága Karla Zemana. Zasněžené hory a lesy a dění uprostřed nich zas odkazuje k videoherní stylizaci počítačových her. Charakter doby je dobře zachycen i na vývoji vynálezů zbrojního průmyslu.
Cestovatelský orientační běh
Scénář manželů Mulroneových, jež mají na svém kontě jediný počin, nezávislou tragikomedii Papírový hrdina, staví aktérům do cesty překážky ve větším počtu lokací, ale neumí je provázat natolik, aby děj působil celistvě. Takto se tříští se do spíše samovolně provázaných epizodek, v nichž se indicie případu rozplétají bez hlubších deduktivních pochodů ústředního protagonisty. Intelektuální činnost mozku je u něj vytlačována horečnou fyzickou aktivitou.
Samotná detektivní zápletka je sice oproti jedničce spletitější a prokombinovanější, ale jinak mě přišla podobně podružná jako u filmových adaptací Dana Browna. Stejně jako u nich jsem měl pocit, že na místo logického rozkrývání stop, vedoucích ke strůjci teroristického zločinu, sleduji orientační běh ústředních postav z bodu A do bodu B a dále, kde scenáristé trochu toporně konstruují záminky pro jejich další pohyb.
Svatbou to nekončí!
Na tom, že je tento pohyb, přes zmíněné výtky ohledně spíše předstíraného detektivního směřování pátrání, nesmírně zábavné sledovat, má zásluhu centrální duo pátračů. To musí během vzájemného groteskního špičkování prokázat i nemalou dávku mužné síly a obratnosti. Sherlockův břitký úsudek pracuje ve stavu permanentního ohrožení života a doktor Watson je opět tím, kdo ho mnohokrát vytáhne z nejtěžší šlamastyky. A to chtěl Watson po svatbě s Mary (Kelly Reillyová) zapomenout na dobrodružství a do žádných větších akcí už se nepouštět. Rozlučkové loučení se svobodou, které skončí jeho kocovinovým vstupem do manželství, ale naznačí, že starý parťák Holmes se s jeho novým statusem jen tak nesmíří a bude ho i nadále pokoušet.
Holmes totiž zůstává stále stejný a nehodlá na tom nic měnit. Oproti jedničce působí snad ještě psychicky vyšinutěji než posledně a jeho chování lze charakterizovat slovy neřízená střela. Sebevědomý excentrik, bystrý a pohotový pozorovatel, zkoumající a zaznamenávající každičký detail při dedukčním rozplétání případu, opět s dětinskou umanutostí nevnímá nic jiného než své poslání a Watson se tomu musí podřídit. Možná i proto, že ho Moriarty použije jako prostředek k tomu, jak Holmese odradit od jeho sledování.
Watsonovu svatbu s Mary bere Holmes jako nutné zlo. Když jeho novomanželku vyhodí za jízdy vlakem během svatební cesty (byť ve snaze ji ochránit) ven, konečně cítí, že se otevírá ničím nerušený prostor pro pravé mužské dobrodružství, do něhož, podobně jako ve foglarovkách, ženy až tak moc nepatří.
Parťácká buddy-movie
To je naznačeno nejen krátkým entrée jeho unikavé milenky, kriminálnice a dvojí agentky Ireny Adlerové (Rachel McAdamsová), ale i totálním nevyužitím postavy cikánské věštkyně Madam Simzy, jíž se ujala Noomi Rapaceová. Ta zaujala rolí potetované hackerky Lisbeth Salanderové ve švédské trilogii Milenium podle předlohy Stiega Larssona, ale důvod jejího angažmá v Sherlockovi Holmesovi mi zcela uniká. Slouží jako okrasná dekorace detektivů, pohybující se spíše vedle nich než v kooperaci s nimi. To už na sebe výraznější úlohu bere Mary Watsonová, která ač se na oko tváří, že by chtěla mít doma trochu podpantofláckého a pouze jí oddaného manžela, je pyšná, že právě takovým on není.
Ženy do příběhu tedy moc nezasahují, o to víc je ale posíleno v ironické nadsázce pojaté obsesivní pnutí, jež cítí Sherlock ke svému vzdalujícímu se příteli. Ve chvíli, kdy ho v ženském převleku vyzve, ať s ním ulehne na podlahu kupé a společně takto čelí palbě kulek nebo když spolu tančí na velvyslaneckém banketu, nevnímáme, že by nám tvůrci vsugerovávali nějaké lechtivé homoerotické podtexty, ale spíše se zvýrazňuje parťácký buddy-movie aspekt filmu, jaký známe například ze série Smrtonosná zbraň.
Příště více rafinované detektivky!
Úlohu, již v této sérii na sebe vzal Joe Pesci, zde zastupuje Stephen Fry jako Holmesův homosexuální a neuvěřitelně líný bratr Mycroft. Sehraje zde pár komických etud (nahý rozhovor s komorníkem a Mary), ale jinak nechává prostor především svému filmovému bratrovi, jehož pojetí postavy se čím dál víc blíží přepálenému travesty šaškování Jacka Sparrowa. Zatím to ještě není podobně otravné jako u něj, ale v budoucnu by možná Robert Downey Jr. měl zapřemýšlet, zda v charakterizaci postavy neubrat trochu na plynu.
V kontrastu k němu ale dobře zabírá civilně nenápadné ztvárnění profesora Moriartyho Jaredem Harrisem, jež není podmanivým ani odpudivým typem zloducha, ale spíše ztělesněním těžko odhadnutelného skrytého nebezpečí, které pramení z jeho působení ve veřejné sféře. A Jude Law, tak jako minule, mě svými jemnějšími hereckými prostředky a ironickým nadhledem nad postavou Watsona, skrývaným v mimice úst, bavil opět ze všech nejvíc.
Bavil mě ale i druhý Sherlock Holmes, přiznám se, že více než ten první. Guy Ritchie měl nelehkou pozici, kdy konkuroval nejen svému předchůdci, ale i televiznímu seriálu z produkce BBC, který postavu legendárního detektiva přesadil do současnosti. Z něho by se možná mohl režisér pro příště poučit a nespoléhat se při ztvárnění Holmesových případů jen na větší výpravnost, výborně zvládnutou vizuální a výtvarnou stránku a chemii ústředního dua. Tentokrát mu to vyšlo, ale za dva roky nebo kdy přijde do kin trojka, by nebylo špatné vsadit více také na rafinovanou zápletku a způsob jejího rozplétání.
Sherlock Holmes: Hra stínů
- Žánr: akční detektivka
- Původní název: Sherlock Holmes: A Game of Shadows
- www.sherlockholmes2.warnerbros.com/
- USA 2011
- Scénář: Michele Mulroneyová, Kieran Mulroney
- Režie: Guy Ritchie
- Hrají: Robert Downey Jr., Jude Law, Jared Harris, Rachel McAdamsová, Noomi Rapaceová, Stephen Fry, Kelly Reillyová, Eddie Marsan, Geraldine Jamesová
- Distribuce: Warner
- Distribuční premiéra v ČR: 05. 01. 2012