Duel Frost/Nixon: recenze filmu

Vabank

Scénář podle divadelní hry Petera Morgana, z jehož pera pochází i Královna a Poslední skotský král, nás přenáší o více jak třicet let zpátky. Píše se rok 1977 a bývalý prezident Richard Nixon, který před třemi roky rezignoval na svůj úřad, aby se vyhnul potupnému odvolání v důsledku aféry Watergate, přistupuje ke svému prvnímu televiznímu vystoupení

Nixon se od rezignace cíleně vyhýbal veřejným prohlášením. Z nabídky několika televizí, majících zájem na propírání citlivé kauzy, zareaguje zpočátku neochotný bývalý prezident (na radu svého literárního agenta) až na lákavou nabídku Davida Frosta, neboť několikanásobně převyšuje ty ostatní ve výšce finanční odměny.

 

Úspěšný moderátor talk-show spíše zábavného charakteru David Frost (Michael Sheen) se snaží získat první rozhovor s odstoupivším prezidentem po jeho abdikaci. Sleduje tím hned několik osobních cílů. Chce nejen povzbudit svou skomírající kariéru, jejíž akční rádius poklesnul na působení v australské televizi a vymanit se ze škatulky pouhého showmana, ale především zvýšit svou cenu na mediálním trhu a stát se všeobecně uznávanou reportérskou hvězdou, či chcete- li celebritou.

Vše závisí na tom, jak moc se mu podaří dostat zpovídanému na tělo a zda uspěje v sérii rozhovorů s protřelým politickým manipulátorem a obratným řečníkem, který umí vybruslit z každé nepříjemné otázky odvedením pozornosti někam jinam. Novinář hraje vabank, poskytnutou sérii rozhovorů hradí ze soukromých zdrojů a věří, že se mu podaří ji výhodně prodat.

 

Podcenění nepřítele

Nixon při přijmutí nabídky na sérii rozhovorů podceňuje svého protivníka a vidí ho jen jako vhodného nahrávače k oživení své reputace. Frosta považuje za pouhého baviče, kterého utluče silou argumentů a tím že ho nepustí ke slovu při probírání choulostivých témat. To se mu i po většinu času daří a nám se po dobu sledování jejich duelu neustále vkrádá na mysl otázka, zda je to součást moderátorovy taktiky nebo jen důsledek jeho nepřipravenosti a malé obeznámenosti s probíranými tématy. Opravdu chce nedůvěřivého ex-prezidenta ukolébat svou vstřícností a žoviální ochotou naslouchat líbivým, ale nedůležitým historkám z mocenského zákulisí, aby pak v závěru přešel k nečekanému protiútoku, jež má sílu emočního úderu na rozbolavělé místo nebo (jak už to v životě bývá) je prezidentovo závěrečné přiznání jen souhrou náhody a příznivého osudu, jemuž bylo třeba trochu napomoci?

Snímek nám na tuto otázku nedává jasnou odpověď, ale z předestřeného děje se vyjevuje spíš druhá, méně záludná a netaktizující varianta

Scénárista a dramatik Peter Morgan učinil v rámci rozehrání klasického souboje kočky s myší významný posun co do věrnosti historickým reáliím. Skutečný David Frost byl již tenkrát známý svou schopností klást útočné otázky a prezident Nixon musel vědět, jak obtížného soupeře má před sebou. Fikční svět se svými příběhy o naplnění „amerického snu“ si ale žádá své hrdiny a poražené a ve filmu je v rámci tradičního vyprávění o překonávání překážek a cestě k vítězství představen (řečeno boxerskou terminologií) Frost jako nižší váha, která v závěru svému protivníkovi uštědří překvapivý knock-out.

Přiznání viny a omluva

Cesta k tomuto vítězství vede přes zázemí v týmu spolupracovníků (Sam Rockwell, Oliver Platt), rekrutujících se z politických novinářů a Nixonových názorových oponentů. Poradci prožívají duel, na rozdíl od blahosklonného Frosta, velmi osobně. Právě oni se probírají stovkami novinových, rozhlasových a televizních vyjádření, zaznamenávajících co kdy kde prezident řekl, a snaží se vysledovat co z toho by se dalo proti němu použít. Britský novinář je jen špičkou ledovce, atraktivní a známou tváří, zastřešující celý projekt. O co míň ví o politice a jejím zákulisí, o to je zběhlejší je ve schopnosti odhadnout zájem trhu a diváckou sledovanost. Frost má navíc dost starostí s hledáním potenciálních zájemců o rozhovor, kteří by mu poskytli sponzorskou podporu nebo měli zájem o odkoupení výsledného materiálu.

Moment jako výsek skutečnosti

Podobně jako boxerovi Rockymu mu ale zpočátku věří jen málokdo. Předchozí kola rozhovorů, dotýkající se zahraniční i domácí politiky, jsou plně v režii prezidenta a moderátor, neochotný probírat se stohy rešerší, se spoléhá především na svůj instinkt. Vše se změní až poslední den natáčení. Dosud sebejistý oponent se pod tíhou nových zjištění, únavy, stresu, ozývajícího se svědomí nebo možnosti obhajoby před veřejností, přizná k selhání. To doprovází výmluvné svědectví kamery směrem k jeho strhané tváři.

 

Jeden moment jako výsek skutečnosti řekne o tom, co Nixon prožívá, víc než desítky hodin rozhovorů. Zavržený a zlomený muž, který se až dosud tvrdošíjně vyhýbal omluvě za klamání národa, se přiznává ke svému největšímu politickému hříchu, jenž pohřbil jeho kariéru. Neřekne toho až tolik, ale arogance moci v jediném nelítostivém záběru ukáže svou odvrácenou tvář. Samotu, pokoření, poraženectví.

Právě taková je televizní realita. Zjednodušující, výmluvná, ale i krutá. Celý dlouhý politický život se všemi jeho vzestupy a pády se smrskne do jednoho nepřerušovaného záběru, kdy se Nixon omlouvá americkému obyvatelstvu, že zklamal jeho důvěru. Vše ostatní se vystříhá, doplní sugestivními záběry a zabalí do atraktivního žurnalistického balíčku, který jednu kariéru pošle definitivně ke dnu a ty ostatní pomůže nakopnout.

Duel slov

Režisér Ron Howard ukazuje zákulisí televizní produkce a manipulativní hry na pravdu. Při výstavbě děje ctí divadelní strukturu vyprávění, včetně prologu a krátkého epilogu. Břitké dialogy, provázející souboj slov, doplňuje paradokumentárními záběry, v nichž herci vystupují z role a komentují své tehdejší počínání. Věrohodně zprostředkovává atmosféru sedmdesátých let a dává prostor vyniknout ústředním protagonistům.

Napravuje si tak reputaci po nezdařilé, ale komerčně úspěšné adaptaci Brownova románu Šifra mistra Leonarda. Z komorního konverzačního dramatu dovede za pomoci rafinovaného střihu vykřesat napětí jak na boxerském utkání, což je žánr, jenž si vyzkoušel již v Těžké váze s Russellem Crowem.

  

Duel Frost/Nixon opravdu připomíná sportovní zápas včetně asistence koučů (bodyguard Jack Brennan v podání Kevina Bacona), kteří udílejí šampionům slov cenné rady. Soupeři se snaží najít protivníkovo slabé místo, ať už je to moderátorovo neurovnané soukromí nebo okolnost prezidentova nočního telefonického hovoru, který odhalí víc než zmámený volající chtěl. Zde se ale scénárista zřejmě opět pouští na pole fikční spekulace, což naznačuje i epilog, v němž si Nixon na rozhovor vůbec nepamatuje. Hraje se tvrdě, ale oba protivníci ctí pravidla fair play.

Tragický osud

Divadelní zázemí látky je znát i při vykreslení charakteristiky postav a jejich motivací, která jsou naznačeny jen ve zkratce. Nixonovo chování je dáno do relace s demokratickými tradicemi fungování státu a David Frost je představen jako trochu povrchní floutek se slabostí pro krásné ženy (Rebecca Hallová) a zář mediálního lesku.

David Frost není žádný idealistický hledač pravdy, jeho uvažování se odehrává v rovině užitku, který mu rozhovor přinese. Peníze a zviditelnění jsou jeho hnacím motorem, který mu nedovolí domýšlet důsledky případného neúspěchu natočeného materiálu. Nixonovy pohnutky jsou zastřeny větším tajemstvím. Chce se jen rehabilitovat před zraky veřejnosti nebo znovu vystoupit na politické a společenské výsluní?

Oba hlavní představitelé si své party už mohli ozkoušet na jevišti, přičemž o kvalitě jejich hereckých výkonů svědčí i to, že Frank Langella získal za svého Nixona cenu Tony.

Převážně divadelní herec Michael Sheen, jehož proslavila role mladicky energického premiéra Tonyho Blaira v Královně, dává v úloze Frosta za nemizejícím lehkomyslným úsměvem občas problesknout stínům pochybnosti. Snímku ale kraluje především Langella jako protřelý šíbr se smyslem pro cynický humor, který není zvyklý prohrávat. Herecký veterán, jehož proslavila role Drakuly, dovede být, i přes absenci podoby s jeho předobrazem, nesmírně uhrančivý. Postavu má podchycenou do nejmenších detailů, včetně potícího se horního rtu a odmítání italských bot bez zavazování pro jejich zženštilost.

   

Nixon je sice v Morganově a Howardově pojetí personifikací pro manipulující moc, ale postava v Langellově podání získává spíš na tragice než démoničnosti. Nemocný Nixon, dávající dohromady své memoáry, je zahořklým mužem. Jen obtížně se vyrovnává s faktem že z celého jeho života bude už navždy veřejnost zajímat jen aféra s odposloucháváním demokratických oponentů a prizmatem této kauzy budou občané hodnotit jeho politické působení. Pocit nevděku se u něj sváří s hněvem a i vaše vnímání tohoto státníka bude přecházet ve vlnách od opovržení k lítosti.

Ve srovnání s Královnou Stephena Frearse ztrácí Duel Frost/Nixon na jejím vtipu a hlubší snaze dostat se za mediální obraz veřejností nepříznivě vnímané skutečné osobnosti. S biografickým dramatem Olivera Stonea s Anthony Hopkinsem v hlavní roli se zas nemůže měřit v ponoru do Nixonova soukromí, které je v Duelu jen velmi povrchně nastíněno. Duel Frost/Nixon ale může posloužit především jako další kamínek k diskusi o jedné z nejrozporuplnějších postav americké historie a jako vhodný filmový doplněk k Pakulovým Všem prezidentovým mužům.

Duel Frost/Nixon

• Žánr: politické drama
• www.frostnixon.net
• Původní název: Frost/Nixon
• USA/VB/Fr 2008
• Scénář: Peter Morgan (podle vlastní divadelní hry)
• Režie: Ron Howard
• Hrají: Frank Langella, Michael Sheen, Kevin Bacon, Sam Rockwell, Matthew MacFadyen, Oliver Platt, Toby Jones, Rebecca Hallová, Andy Milder
• Distribuce: Bontonfilm
• Distribuční premiéra v ČR: 19. 2.2009