Cenu poroty v Cannes, cenu pro nejlepší cizojazyčný film od losangeleských kritiků, nominaci na Zlatý glóbus ve stejné kategorii a dvě Evropské filmové ceny v kategoriích nejlepší kamera a hudba dosud získalo ruské drama Nemilovaní. A na řadě jsou Oscary, kde se počítá s jeho nominací mezi pěticí uchazečů o nejlepší zahraniční film.
Narušené rodinné vazby
Film natočil Andrej Zvjagincev, který ztělesňuje v kontextu ruské kinematografie pokračovatele Tarkovského metafyzické tradice, v jeho podání však výrazně vázanou na sociálně-politické problémy současného Ruska. V centru režisérovy pozornosti stojí již od znamenitého debutu Návrat (2003) zpřetrhané, narušené či pokřivené rodinné vazby, které dokresluje významotvornou prací s ruskou krajinou.
Jeho prvotina je lyrickým obrazem neúspěšného pokusu sblížení otce s dvěma odcizenými syny. Rodinná tragédie na odlehlém místě charakterizuje i jeho druhý film Vyhoštění. Nemilosrdnou obžalobu zkorumpované putinovské říše provedl v tíživém dramatu s biblickým přesahem Leviatan o porobení obyčejného člověka.
Podstatným tématem je pro režiséra a jeho dvorního scenáristu Olega Něgina, který s ním spolupracuje od druhého filmu Vyhoštění, vyprázdněnost městské střední třídy, kterou se zabývají filmy Jelena a aktuální Nemilovaní. V tom posledním ukazuje lidi, zamilované do vlastního obrazu na sociálních sítích, ale jinak žijící v skličujícím světě nepochopení a sebeklamu.
Připomínka vlastního selhání
Andrej Zvjagincev v kombinaci rodinného dramatu a drtivé procedurální detektivky sleduje, jak rozcházející se rodiče pátrají po zmizelém dvanáctiletém synovi a vypovídá přitom velmi sugestivně o nemožnosti či nepřítomnosti lásky v důsledku sobectví, lhostejnosti a odcizení.
Film začíná jako rodinné drama, v němž probíhá dramatický rozvod rodičů. Nemají si co říci a pohromadě je drží už jen poslední starost o prodej rozlehlého bytu na městském sídlišti na okraji Moskvy, jinak si oba zařídili nový život po svém. Žeňa (Marjana Spivak) si našla staršího bohatého muže, Boris (Alexei Rozin) čeká dítě s kolegyní z práce.
Dvanáctiletý syn Aljoša (Matvej Novikov) je jim za této situace přítěží na cestě k lepší budoucnosti, kterou si oba představují po boku nových partnerů. Nestojí o něj ani jeden, jako by jim připomínal jejich vlastní selhání. Neprojevují mu náklonnost, zdá se, že toho nejsou ani schopni.
Zmizení syna
Nezájem o něj zrcadlí už úvodní scéna, kdy se Aljoša vrací cestou ze školy domů zasněženou lesní cestou kolem řeky a příliš přitom nespěchá. Nemá proč, jeho matku zajímá, aby se líbila novému milenci, otec si zas chce udržet dobře placené místo v práci.
Večer pak v jedné z emočně nejsilnějších scén filmu chlapec vyslechne, jak se rodiče hádají o jeho opatrovnictví. Tato hádka, plná urážek a pohrdání, ho přesvědčí v tom, že se stal jen nechtěnou překážkou na cestě k jejich odloučení. Osamocený Aljoša nemá nic, čím by jejich nedostatek lásky zaplnil a tak jednoho dne uteče z domu.
Policie alespoň s touto verzí pracuje. Rodiče nejdříve spolu s ní doufají, že se chlapec vrátí domů, ale když se ukáže, že ne, dají se do pátrání. V tom jim pomáhá dobrovolnická organizace, zabývající se hledáním zmizelých dětí. Policie nemá čas, je příliš zaneprázdněná, její přístup je laxní.
Koordinátor dobrovolnické organizace nastíní několik verzí, kde by chlapec mohl být nebo se schovat. Jednou z nich je i ta, že u Ženiny matky (Natalya Potapova), kterou už léta neviděla a nazývá ji starou čarodějkou. Žeňa s Borisem ji navštěvují, ale toto setkání nás jen utvrdí v tom, že mateřská neláska, chlad a odcizení se v této rodině předává z generace na generaci.
Neláska, předávaná z generace na generaci
Motiv nelásky, jak zní v originále název filmu, je pro vyprávění ústřední. Nevztahuje se ale jen k druhým osobám, byť sebebližším, ale u postav i k sobě samým. Žeňa nedokáže mít ráda sama sebe, svou matku, manžela, syna Aljošu. V milencovi hledá naději, že by se to mohlo změnit, že jí dá tu lásku, která vše změní, která jí absolutně naplní, ale zaměňuje přitom sexuální přitažlivost s citovostí.
Té není schopná, poměrně upřímně milenci Antonovi (Andris Keišs) říká, že těhotenství brala jako něco cizího, nečekaného, že zažila komplikovaný porod. S manželem začala žít, ale pro ni bez lásky, která se přenesla na syna Aljošu. Rodiče, kteří nezažili pocit lásky od svých rodičů, ji tak neumějí dávat svým dětem.
Boris se zdá empatičtější, ale i v jeho chování k dětem je znát odstup. Před Aljošou dává přednost kariéře a i malého synka, jehož má s novou partnerkou Mášou (Marina Vasilijeva), na konci odloží do dětské postýlky namísto toho, aby mu věnoval pozornost a hrál si s ním.
Chování obou rodičů jakoby vyvracelo obecně přijímanou tezi o nepodmíněné lásce rodičů k dětem. Manželství, které nenaplnilo jejich očekávání, se změnilo ve výčitky, které mezi nimi neustávají ani ve chvíli, kdy by se měli spojit při pátrání po Aljošovi. Pátrání jim nepomůže v tom, aby se pokusili společně a upřímně pojmenovat příčiny emocionálního chladu, který mezi nimi nastal. Nepolidští je, ale symbolicky ještě víc umrtví.
Společensko-politické pozadí
Chlad, mezi nimi panující, se odráží v zimní přírodě, která s ním koresponduje a stává se jeho tichým svědkem. A také v interiérech bytů, v nichž se pohybují. A je jedno, jestli jde o luxusní a moderně zařízený byt Antona nebo zanedbaný domek Ženiny matky. Spolu s opuštěným a rozpadajícím se komplexem v lese, kam je přivede pátrání po Aljošovi, se všechny interiéry a exteriéry stávají odrazem vyprázdněnosti a bezútěšnosti jejich životů.
Společensko-politické pozadí jim dodávají zprávy z rádia a televize. Vnitřní okoralost hrdinů výmluvně rezonuje s propagandistickými zprávami ruských médií o situaci na ukrajinských bojištích nebo předtím s poplašnými zprávami o konci světa.
Pokrytectví korporátních společností, ovlivněných státní propagandou, je pak dobře zřejmé z Borisova strachu říct v práci, že se rozvádí. „Pravoslavná šaría“ v managementu by totiž něco takového viděla jen velmi nerada. Zvjagincev už není tak politicky adresný jako v Leviatanovi, ale o nesvobodném charakteru ruské společnosti i tak vypovídá poměrně zřetelně.
Plynulé, naléhavé obrazy
Citové zmrzačení ruské střední třídy je průvodním znakem tohoto stavu. Zvjagincev vykresluje obraz konzumní společnosti, v níž je rodičovský cit nahrazován blahobytem střední třídy. Ukazuje rodiče, neschopné lásky a odpovědnosti k dětem, kteří se zabývají jen sami sebou a uspokojováním svých materiálních a sexuálních potřeb. Rodiče, pro něž je tak snadné navazovat další vztahy bez snahy udržet ty stávající, na něž se neohlíží ani kvůli jejich potomkům.
Režisér volí velmi naléhavý tón, který je přítomný i ve formální stránce vyprávění. Plynulé obrazy, vyrůstající z těch předchozích bez nějakých zřetelnějších střihových švů. Snímání přes okna nebo zrcadla, která nám poskytují pohled do prostor luxusních studených bytů. Neklidná klavírní hudba, která nám při pátrání brnká na nervy. Rámcující a potemnělé přírodní scenérie, v nichž dobrovolníci hledají zmizelého chlapce. Pomalé nájezdy na dění v záběru. To vše patří k jeho stylu, v němž se prolíná strohá realističnost rumunské školy s duchovní metafyzikou Andreje Tarkovského
Rodinné vztahové drama se tu proplétá s detektivním pátráním a podobenstvím o stavu Ruska, které ale nemá tak vyhraněnou podobu jako v Leviatanovi. Pátrání po synovi s hypnotickou intenzitou umocňuje propracovanou studii nelásky rozvádějícího se páru.
Absence lásky nebo její nemožnost ve chvíli, kdy byla zavržena, režisérovi slouží k vyjádření stavu naprosté ztráty naděje a víry v něco tak přirozeného jako je pouto partnerské či mezi rodiči a děti. Tento znepokojivý film vás donutí zamyslet se nad tím, co láska znamená pro vás.
Nemilovaní
- Žánr: drama
- Původní název: Nelyubov
- www.sonyclassics.com/loveless/
- Rusko / Francie / Belgie / Německo, 2017
- Scénář: Oleg Něgin, Andrej Zvjagincev
- Režie: Andrej Zvjagincev
- Hrají: Marjana Spivak, Alexej Rozin, Matvej Novikov, Maxim Stojanov, Taťjana Chramova, Alexej Fatějev, Sergej Badičkin, Sergej Borisov
- Distribuce: Film Europe
- Distribuční premiéra v ČR: 18. 01. 2018