Test Sennheiser PX90 a PMX 90 je dalším testem z řady, kterou jsem přislíbil na podzim minulého roku v rámci představení nových modelů od Sennheiser. O tradiční obsahové prvky, tedy rozebrání izolačních vlastností, zkoušku komfortu a především pak rozbor zvukový nebudete ochuzeni. Cíl testu je ale, na rozdíl od klasického cíle zodpovědět otázku, zda sluchátka stojí za koupení, nebo spíše za vykoupání, přece jen trochu odvážnější.
Sennheiser PX90 jsou přenosná sluchátka s temenním mostem. Sennheiser PMX90 přenosná sluchátka s mostem týlním. Může rozdílná konstrukce v podobě odlišného uchycení na hlavě a uších posluchače působit odlišnosti v izolaci, komfortu a zvuku? Která z dvojice nabídne méně kompromisů, a obsadí tak pomyslnou vyšší příčku? A lze to vůbec s určitostí a nade vší pochybnost rozhodnout? Já už odpověď znám. A vy?
Konstrukční shody a konstrukční rozchody
Posuzovanými modely výrobce zaplnil pomyslnou mezeru svého sortimentu v nižší třídě přenosného osobního poslechu. Přesněji mezeru v oblasti klasické konstrukce s hlavovým, resp. týlním mostem. Modely kvalitativně a cenově, koneckonců i číselným označením, umístil pod, řekněme etalon nižší Sennheiser třídy, model PX100 a PX100-II v pokračující generaci.
Oba modely míří k uším méně náročných posluchačů, kteří ovšem nejsou s to přijmout často zoufalou kvalitu špuntů a pecek přiložených k nově zakoupeným osobním přehrávačům. Sennheiser PX90 představují osvědčený typ, u něhož na hlavový (temenní) navazují částečně polohovatelné uzavřené mušle s dynamickým měničem. PMX 90 nabídnou totéž pouze s obměnou v části mostu, jenž při nasazení vede v týlu posluchače, nikoli na hlavě jako v případě kolegy. Ačkoli se nemusí z důvodu naznačené perforace vnější strany (logo Sennheiser) mušlí zdát, opravdu se jedná o plně uzavřenou konstrukci se všemi známými duhy i neduhy.
Aby měla vůbec myšlenka zjištění vítěze války konstrukcí objektivní podklad, je nutná konstrukční shoda v místě převodu informace na zvukové vlny. Prvotní krok tedy vedl k pitvě, lépe řečeno operaci (sluchátka i po zákroku dále plní účel), v rámci níž mělo být potvrzena premisa, že oba elektrodynamické měniče mají identické označení; identické vlastnosti. Předpokládané se potvrdilo, měniče jsou na drát stejné. Objeví-li se zvukové odlišnosti, stane se tak pouze ze dvou důvodů. Buď jako následek různých mostních konstrukcí, nebo v důsledku selhání sluchového ústrojí (a to se naštěstí nestalo).
Shodný je i zahnutý 3,5mm jack konektor s flexibilní ochranou v exponovaném místě. Rozdílný pak přívodní kabel, když v případě PX 90 sestává ze dvou hlavní žilek vedoucích jednotlivě do pravé i levé mušle, v případě PMX 90 pouze z žilky jedné, která míří do mušle levé.
Tím konstrukční shody a rozchody prakticky končí.
Bitva izolace a komfortu
Bitvu izolace a komfortu, nikoli snad překvapivě, vyhrávají jednoznačně a rychloznačně Sennheiser PX 90. Týlní most „pé-em-ixek“ neumožňuje dostatečně individuální nastavení. Má sice podstatně větší pružnost než temenní most z kovu, takže lze ohýbat do všech úhlu i bez vynaložení zvýšené síly, jenže není posuvný.
Posluchač s větší hlavou nebo hustým vlasovým porostem tak bude s ohledem na oblouk, který je umístěn před uchem, i bez provinění vytahán za uši. Oblouk navíc, bohužel v místě přilnutí k uchu neztenčen, po delší době (i na menší hlavě nebo Kojak hlavě) tlačí a tlačí tak, že působí bolestivý otlak. Nalézt polohu pro uši příjemnou se mi nepovedlo. Naproti tomu pohyblivé mušle u PX 90 na ucho padnou přesně a po nastavení posuvného hlavového mostu sluchátka na hlavě téměř necítíte. Jsou lehká, přítlak je zvolen rozumně (na uších drží pevně) a molitanové náušníky s dostatečným objemem měkké plochy otlak nečiní.
V přímé souvislosti s lepším uchycením na hlavě souvisí logicky izolace. V případě PMX 90 se mi v kontextu s nemožností mušlí vykonávat alespoň částečné pohyby do všech stran, nepodařilo ucho přikrýt tak dobře, jako mušlemi PX 90. Vysvětlení poskytuje právě rozdílnost mostů. Kovový most mušle tlačí na ucho, týlní funguje spíše jako podpůrný prvek. Pod náušníky PMX 90 jsem bez problému zasunul prst, prostor pro pronikání nežádoucích ruchů a zbytečný „únik“ přehrávaného zvuku je tedy opravdu značný. Výhodu lze spatřovat ve snadnější teplotní výměně, takže k pocení v oblasti ucha dochází o něco později.
Zvuková přestřelka
Nejvíce očekávaným by mělo být zvukové rozsouzení. Sluchátka primárně slouží k reprodukci zvuku, reprodukce zvuku je tedy základní vlastností plnící i základní účel. Kvalitní sluchátka samozřejmě nejsou pouze kvalitním reprodukujícím, ale komplexním balíčkem nabízející zvuk s co nejméně kompromisy, konstrukci s co nejméně kompromisy a ve stejném duchu i komfort a izolaci.
Sennheiser PX 90, s ohledem na identičnost měniče taktéž PMX 90, patří mezi modely nižší třídy, přesto zaujmou odvážným zvukovým přednesem. Sluchátka si na nic nehrají a zkrátka hrají. Hrají s výraznou basovou podporou, která zamezuje připodobňování k Sennheiser PX 100. Charakterovou spojitost v ostatních frekvenčních pásmech nicméně s úspěchem naleznete.
Měniče se sice nesnaží o věrohodnost za každou cenu, sází spíše na zábavnost, i tak ve zvuku objevíte následky špičkového technologického zázemí a zkušeností německých vývojářů v podobě příjemného středního pásma. Pásmo výškové spíše nenápadně doplňuje výrazné spodní frekvence, výraznější zastoupení by mým uším rozhodně neškodilo. Celkový charakter reprodukce tedy neurazí. Méně náročné posluchače, věřím, může naopak celkem nadchnout.
Konečně se dostáváme k vlivu konstrukcí na zvuk. Dle předpokladů vycházejících ze zjištěného, je reprodukce PX 90 a PMX 90 navzdory stejnému pohonnému ústrojí rozdílná. Známým faktem je, že u sluchátkového vytváření zvuku existují určitá specifika. S nadsázkou lze za jedno ze specifik označit ztrátu basů při odtažení měničů od uší (basy mizí jako první). Tušíte správně, kam mířím. V případě PMX 90, která bohužel na (podotýkám mých) uších nepřiléhala dostatečně, reprodukce zchudla o důraznost basů. Ve zbylém frekvenčním spektru nebyly rozdíly markantní, celkově se tedy kromě ztráty basů zúžily na jinou míru hlasitosti projevu.
Konec války?
Skutečnost, že dva rozdílné modely výrobce osadil stejnými měniči, ještě nutně nemusí automaticky znamenat i reprodukční shodu. Jak už to bývá, bude záležet na více faktorech, při čemž ten nejvýznamnější představuje schopnost přizpůsobit se mechanicky uchu. Pokud vaší hlavě lépe sednou sluchátka s týlním mostem než měničově totožné temenní, mohou být po stránce zvukového projevu lepší; lepší mohou být taktéž v izolaci a poskytnutí komfortu. Na základě zkušeností s týlními modely si ale troufnu tvrdit, že lepší vlastnosti (z důležitého komplexního hlediska) poskytnou ve většině případů sluchátka s mostem temenním.
Rozhodnout nade vší pochybnost o vítězství temenní konstrukce si objektivně netroufnu. Vše je potřeba posoudit individuálně a stále při nákupu platí okřídlené „poslech, poslech, poslech“. Uchýlíte-li se však z nějakého důvodu k nerespektování tohoto pravidla a při internetovém výběru zaváháte mezi konstrukcí týlní nebo temenní, riziko nesprávné koupě bude nižší při nákupu sluchátek s temenní konstrukcí.