13
Fotogalerie

Pompeje: recenze filmu

Videoherní béčkař Paul W.S. Anderson se snaží o seriózní sandálovou epiku v destruktivním 3D hávu. Ono smíchat Gladiátora, Spartaka, Titanic a 2012 ale někdy nestačí.

Kapitoly článku:


Pokud bychom ve výpravných produkcích letošního roku hledali nějaké překvapení, stává se jím určitě návrat sandálových opusů. Jejich původ sahá do éry němého filmu, kdy italský režisér Luigi Maggi natočil v roce 1908 snímek Poslední dnové Pompejí, který je považován za základ nové školy monumentálního historického filmu.

Největší úspěch slavil tento žánr v padesátých a na počátku šedesátých let minulého století, kdy se objevily tituly jako Quo Vadis, Ben Hur, Spartakus nebo Kleopatra. Tyto barevné a širokoúhlé velkofilmy byly natáčeny v cinemaskopickém formátu, což byla tehdejší technická novinka, která se snažila diváky přilákat od televizních obrazovek zpátky do kin.

V roce 2000 Ridley Scott svým Gladiátorem tento žánr znovu připomenul, vznikly snímky jako Alexander Veliký Olivera Stonea nebo Troja Wolfganga Petersona a pak byl mimo Snyderovy Třístovky zas takřka deset let klid po pěšině.

Až letos se k němu opět vracejí režiséři zvučných jmen. Darren Aronofsky a jeho Noe vstoupí do našich kin už příští čtvrtek a Exodus Ridleyho Scotta je plánován na konec roku.

Chléb a hry

Do této režisérské ligy videoherní béčkař Paul W.S. Anderson pochopitelně nepatří. Ale i on se rozhodl za pomocí jiného formátu (3D), který má diváky od počítačů vrátit zpět do kin, rozehrát „titanicovský“ příběh lásky otroka a dcery bohatého obchodníka v patřičně destruktivních kulisách.

Těmi kulisami se stává město Pompeje. Symbol zhýralosti a přepychu, kde pro pobavení smetánky i obyčejných občanů, kteří přeci potřebují „chléb a hry“, probíhají v obří aréně gladiátorské zápasy na život a na smrt.

Do tohoto starověkého města, jež bylo provincií římského impéria, míří za účelem této zvrhlé arénové zábavy i keltský otrok Milo (Kit Harington). Poslední přeživší zástupce svého kmene, který byl před nějakými dvaceti lety v Británii vyvražděn zlými Římany.

Telenovelová milostná zápletka

Už při cestě se seznamuje s půvabnou dcerou pompejského správce Cassiou (Emily Browning), která přijíždí z Říma do města na slavnosti vína. Cassiin kočár projíždí kolem otrocké kolonie a mladá dívka spočine pohledem na urostlém nevolníkovi, který má kudrnaté vlasy, velké svaly, pekáč buchet na břiše a navíc hezký vztah ke koním. Tedy kombinaci, za niž by zoufalé účastnice reality show Farmář hledá ženu upsaly duši ďáblu.

fnd_mc_pompeii.jpg kitpompeii.jpg
 

Do Pompejí na slavnosti míří ale i zkorumpovaný římský senátor Corvus (Keifer Sutherland), který má na místě zjistit, zda se císaři ve městě vyplatí investovat peníze na nový viadukt. To ale není jediným cílem jeho politicko-obchodní mise. Už v Římě měl totiž možnost poznat Cassiu, která před jeho dvořením ale radši utekla domů.

Aby telenovelová zápletka byla kompletní, Milo poznává v úlisném a zhýralém senátorovi bývalého válečníka, který nechal povraždit jeho kmen, včetně jeho rodiny. I ti méně předvídaví už asi tuší, kterým směrem se bude děj vyvíjet a kdo si v tomto potenciálním milostném trojúhelníku nakonec vytáhne kratší sirku.

Nakonec je to ale především divák, protože na velkou romantiku tu není moc čas. Oba vzájemně okouzlení jedinci nemají kvůli jejich výrazně odlišnému společenskému postavení i katastrofě, jež na město udeří, šanci se moc poznat. Spíš než o lásku tak jde o vzplanutí, které ale vzhledem k okolnostem, za nichž se odehrává, získává osudově tragický ráz.

Demonstrace politické síly v gladiátorské aréně

Gladiátorský zápas v aréně, který by měl podle pravidel přinést vítězi svobodu, přinese Milovi ve fázi přípravy na něj seznámení s obřím černochem a bojovým šampionem Atticem (Adewale Akinnuoye-Agbaje). V celách, kde jsou zavřeni, spolu vedou chlapsky výživný hovor o tom, jak jeden druhého zabije a kde jsou jejich největší slabiny.

V samotné aréně ale dojde z rozhodnutí Corva ke změně scénáře těchto krvavých her a předpokládaní protivníci v souboji muže proti muži jsou společnými silami nuceni čelit útoku římských vojáků. Ti zde bojovým způsobem demonstrují vlastní imperiální moc a sílu. Kdo bude chtít, analogie k současnosti zde jistě najde.

pompeii-mv-12.jpg pompeii-mv-17.jpg

Politická demonstrace síly v aréně ze strany Říma se ale díky statečným gladiátorům mění v malou revoluci proti uzurpující moci. Ta by byla zřejmě potlačena, ale to už se nedozvíme, protože do vývoje události zasáhne ničivá přírodní síla.

Digitální orgie jako trest boží

Ve vyšším, metaforickém či mytologickém rámci vyprávění bychom ji mohli chápat jako trest boží za lidskou hříšnost, takto daleko ale tvůrci nemíří. Jim stačí, když budou moci rozpoutat destrukční digitální orgie, ne nepodobné filmům Rolanda Emmericha.

Vulkanická erupce, která 24. října roku 79 našeho letopočtu srovnala město Pompeje i jeho obyvatele se zemí, tu graduje současně s příběhem lásky a nenávisti. Ten se z arénového souboje o život mění v záchranu života před ničivou sílou sopky Vesuv.

Když sopka udeří, aréna je v troskách a Milo se ve smršti živlů vydá hledat senátorem uvězněnou Cassiu. Nevzdávají se ale ani římští padouši a tak nám Atticus, který se mezitím začne s Milem oslovovat bratře, předvede, jak umí zlomit meč břišním svalstvem.

Opulentní zkáza

Město zachvátí vulkanické inferno, připomínající něco mezi zemětřesením a tsunami. Obří kameny dopadají na město, všude kouř, sopečný popel, do toho obří přívalové vlny. Lidé zběsile utíkají a v nastalém chaosu se zem mění v ruiny, uprostřed nichž mizí.

Určitě si přečtěte

Články odjinud