Stabilita ranně středověké Anglie přelomu 12. a 13. století je nahlodávána křížovými taženími, hladomorem, odbojnou šlechtou i loupeživými rytíři. Původní anglosaské obyvatelstvo úpí pod vysokými daněmi, stanovenými bezcitně dosazenými normanskými králi. Do rozvrácené země se navrací řadový vojenský pěšák, jenž neviděl svou vlast od svých pěti let.
Záměna identity
Obratný lučištník Robin Longstride (Russell Crowe) z vojenské družiny krále Richarda I., řečeného Lví srdce (Danny Huston), považuje třetí cestu do Svaté země po smrti monarchy za konečnou pro své angažmá v armádě. Snaha dostát slibu padlému spolubojovníkovi jej přivede na nottinghamské panství, sužované despoticky bezskrupulózním šerifem (Matthew Macfadyen), jeho všehoschopným poskokem Godfreym (Mark Strong) a hlavně nesmyslně kořistnickými daněmi, jež mají pokrýt náklady na křižácké výpravy. Zde je požádán správcem statku Walterem Loxleym (Max von Sydow), aby na sebe vzal identitu jeho zemřelého syna, šlechtického člena výpravy Roberta.
Osleplý otec si je moc dobře vědom, že v časech zlých potřebuje hospodářství pevnou mužskou oporu, jež by uměla vzdorovat uchvatitelským nájezdům zvenčí i byla schopna se zastat svých poddaných. Zároveň má na paměti předpisy tehdejších zákonů, které praví, že majetek ovdovělé šlechtičny, která nemá syna ani manžela, připadne koruně. Ve snaze zabránit propadnutí rodinného jmění uzavřou oba muži obchodní partnerství, jehož součástí se stane i osud rázné pozůstalé. Vdova lady Marion (Cate Blanchettová) přistupuje k neznámému křižákovi z lesa, jehož původ se ukáže zajímavějším, než se zprvu domnívala, obezřetně a s nedůvěrou, aby se posléze jejich vnucené partnerství proměnilo v něco mnohem důvěrnějšího a intimnějšího než je zájem na správě polností.
Středověký Gladiátor nebo Forrest Gump?
Z naznačeného děje je patrné, že scénárista Brian Helgeland (L. A. Přísně tajné, Zelená zóna, ale i Costnerův megapropadák Pošťák- Posel budoucnosti) konstruuje příběh jako jakýsi prequel k legendě o rebelovi, jenž bohatým bral a chudým dával. Převrací ji naruby a namísto další recyklace známých dobrodružných schémat cestou jejich odlehčení se snaží smyšlenému mýtu dodat reálné kontury.
Zasazením do spleti historicky ověřitelných mocenských šarvátek se nám snaží vsugerovat představu, že ztělesněná projekce tužeb po odstranění tyranie byla skutečně žijící postava z masa a kostí. Jakýsi dějinami pozapomenutý šlechtic, který pomohl sjednotit Anglii a rozhodující měrou přispěl svým zručným vedením bitvy k porážce francouzských vojsk. Návdavkem mu ještě přiznává podíl na sepsání Magny Charty (Velká listina práv a svobod), díky níž se Anglie v roce 1215 po povstání baronů proti králi Janovi Bezzemkovi stala konstituční monarchií.
Fiktivní postava prostého, ale uvědomělého žoldáka, tak na sebe náhle bere úlohu jakéhosi středověkého Forresta Gumpa nebo Járy Cimrmana, která se vždy ve správnou chvíli a bez větší námahy či iniciativy ocitá u nejdůležitějších historických mezníků vývoje své země. Na rozdíl od svého prostoduššího filmového předchůdce, filozofujícího nad krabicí s bonboniérou o smyslu života, chybí ale tvůrcům Robina Hooda právě ironická nadsázka, díky níž bylo možno přijmout hru s naroubováním Hanksovy figury na každé významnější místo v moderních dějinách Ameriky.
Náhody a záměny
V středověkém průletu kratším časovým úsekem nadsázku nahrazují urputnou snahou učinit z pěšáka na mocenské šachovnici zahraničněpolitických zájmů dvou stran konfliktu hybatele těchto dějinných událostí. Dopouští se tím ale trochu zjednodušujícího obrazu bojovníka za sociální i občanskou spravedlnost, ukazujícího vzestup člověka, jenž se vlivem náhody, přející připraveným, dostal do pozice, jež by mu za normálních okolností asi jen těžko příslušela.
I v tomto pojetí se ale pozastavujeme nad skutečností, zda by bylo možné, aby obyčejný voják, který se připletl k přepadenému konvoji, převážejícímu korunovační žezlo, byl opravdu tím, kdo by předával korunu novému nástupci trůnu po smrti jeho bratra. Robinův vstup na domácí půdu se nese ve znamení až příliš mnoha nepravděpodobných náhod a záměn, tedy vyprávěcího způsobu, jež s úsměvem přejdeme u komediálně laděného akčního filmu, méně už u s historickými fakty operující dobové podívané.
I když přijmeme historickou perzifláž jako součást vyprávěcího konceptu, těžko se zbavujeme dojmu mnoha nelogičností, které se objevují v momentech jako jsou ty, kdy nottinghamské osazenstvo bez podivení přijme změnu pána nebo kdy na konci vojsko po bitvě skanduje hrdinovo pravé jméno, jež mohlo při jeho tajené identitě asi těžko znát.
Robin Begins
Tvůrci vycházejí z modelu, že postava Robina Hooda představuje obecnou platformu, jež je součástí ústně předávané lidové mytologie, do níž si každá z generací posluchačů, čtenářů nebo později diváků může projektovat své touhy po svobodě, spravedlnosti a rovnosti. Vždy ta následující si zavržence trochu pozměnila a upravila po svém tak, aby nebyl jen neživotnou legendou z čítanek, ale aby jeho vzpurná aura sloužila i nadále jako barometr společensko-politického náhledu na otázku podstaty hrdinství.
Ve většině zpracování byl legendární zbojník a psanec představován jako vykořeněný šlechtic nebo anglická obdoba Jánošíka, která se podílí na rovnostářském přerozdělování majetku. V Scottově podání ze všeho nejvíce připomíná předchůdce Martina Luthera Kinga, Che Guevary nebo dalších ikon, jejichž podobizny zvláště mládež, často bez hlubší znalosti historických souvislostí, ráda nosí na tričkách.
Zapomeňte proto na romantického Robina Hooda Kevina Costnera, který se za zvuků chraplákového hitu Bryana Adamse proháněl po sherwoodských lesích. Ten současný mnohem víc připomíná deziluzivním náhledem poučeného křižáka, jenž už se dál nechtěl podílet na vyvražďování muslimů. Jako syn filozofujícího vizionáře, snícího o občanských právech, navazuje na otcův odkaz, jenž mu velí postavit se ve jménu humanity s těžkým mečem a lukem do čela vojsk proti francouzskému králi Filipovi a domácímu zrádci Godfreymu.
Teprve když poznává stále platnou vědoucnost přísloví o nevděčnosti, vládnoucí světu, uchyluje se s družinou z nottinghamského panství do hlubokých lesů, kde vytváří s ostatními spolubojovníky variaci anarchisticko-komunistické buňky, jež se zatím více než plamenným třídním bojem zaštiťuje skautíkovskými ideály. Vydávat se za rytíře v prostředí, jenž posuzuje lidi dle jejich původu a ne skutků, je hrdelní zločin a neurozený hrdina za své předstírání platí statutem psance. V posledních deseti minutách právě zde začíná příběh, jenž asi většina diváků mylně očekávala v souvislosti se zavádějícím názvem filmu.
Robin a Marion ve středních letech
Strůjcům nejnovějšího počinu není nutno ani spílat, že hoodovská figura, ztělesněná Russellem Crowem, neodpovídá vizi, již se na filmovém plátně zvykli spojovat se jmény slavných hereckých představitelů jeho předchůdců. Douglasem Fairbanksem a Errolem Flynnem počínaje, Seanem Connerym, Patrickem Berginem a Kevinem Costnerem konče. Z více jak třiceti různých adaptací si mohli vytvořit rozličný vjem o ústřední postavě, zahrnující i nadšené televizní přijetí představitele Michaela Praeda ze seriálu z roku 1983, jehož portrét spolu se Sandokanem a Standou a Péťou z naší školky shlížel ze stěn mnoha dívčích pokojíčků dnešních žen na prahu středního věku.
Šestačtyřicetiletý Russell Crowe má možná mírnou nadváhu a nějaký ten rok navíc, než by se pro roli hodilo, ale pro vzájemnou chemii s jeho o pět let mladší hereckou partnerkou Cate Blanchettovou se to ukazuje jako výhoda. Ani lady Marianna není žádná spanilá a ctnostná panna, odpovídající kodexům rytířské romantiky, ale po vzoru moderních trendů emancipovaná, nezávislá a jak se ukáže i bojeschopná žena, jejíž míra samostatnosti nás občas ponouká k otázce, zda vůbec nějakého Robina potřebuje. Jejich nevyhnutelný románek přesto představuje jednu z hlavních devíz vyprávění. Je uvěřitelně vykreslen a nese znaky jemného sbližování dvou lidí, kteří už jsou poučeni životem a nevrhají se do vztahu s dychtivou horlivostí nevybouřeného mládí.
Zaměnitelnost akční složky
Anglický režisér Ridley Scott, domestifikovaný v Hollywoodu, se v páté spolupráci (Gladiátor, Dobrý ročník, Americký gangster, Labyrint lží) s novozélandským rodákem, vrací k dějinným mýtům vlastního národa, na jejichž pozadí si všímá úlohy silného jedince, schopného přispět alespoň malým dílem ke změně stávajících poměrů i tomu, aby lidé konečně začali brát osud do svých rukou. Zprostředkováním tohoto poselství pověřuje Russella Crowea, jenž se pro něj stává tím, čím je pro Martina Scorseseho Robert De Niro nebo v posledních letech Leonardo DiCaprio.
Chronologicky navazuje přesně tam, kde skončil v historickém mapování středověkého období minule s výpravným eposem Království nebeské. Pád Jeruzaléma se odehrál dvanáct let před předčasnou smrtí krále Richarda I., jehož skon dá události, na něž se scénář zaměřuje, do pohybu.
Anglie je po smrti svého krále rozvrácena a ocitá se v rukou jeho slabošského mladšího bratra, prince Jana (Oscar Isaac). Zmítána občanskými nepokoji i sílícím tlakem francouzských sil, s nimiž tajně osnuje plány na invazi králův nový dvorní našeptávač Godfrey Gisborne, potřebuje zoufale někoho, kdo by jí připomněl, že slova jako národní hrdost a ochota ji bránit ještě nejsou prázdnými pojmy.
Dvaasedmdesátiletému režisérskému veteránovi Ridleymu Scottovi se v jeho vlastenecké historické exkurzi podařilo věrohodně zachytit špinavou estetiku středověkého prostředí a umně propojit rozmáchlé bojové scény s privátní linií vývoje vztahu ústřední dvojice. Při inscenování rozmáchlých scén se ale dopouští rutinního opakování již viděného. Závěrečné vylodění u bílých útesů doverských více než okatě parazituje na choreografii normandského úvodu Spielbergova vojína Ryana, bojové scény muže proti muži pak připomenou Gladiátora. Blockbusterová klišé historických výpravných snímků se střídají jako na běžícím pásu a vy máte chvílemi pocit, zda místo hlavního hrdiny nesledujete Rob Roye nebo Williama Wallace, který každou chvíli zařve „Freedom“.
Vzpoura proti autoritám
K pocitu zaměnitelnosti co do stránky formální se přidává i zmatený pocit z kostrbatosti a uspěchanosti plynutí děje zvláště v druhé půli vyprávění. K němu přispělo rozsáhlé krácení, jež se snaží zahladit berlička pomocných mezititulků, psaných na pergamenu, jež doplňují to, co mělo být odvyprávěno obrazem. Jsme tak svědky častého nešvaru Scottových výpravných snímků (Království nebeské), kdy počin jdoucí do kin připomíná polotovar, jenž věrní fanoušci berou jako závdavek při čekání na director´s cut, zanedlouho přicházející na DVD.
Zahajovací film 63. ročníku festivalu v Cannes tvůrčím záměrem podívat na všeobecně známou legendu jiným úhlem pohledu boří zažitá schémata, ale jiná otrocky naplňuje. Padá tím do pasti, jež mu neuchystali veselí sherwoodští zbojníci, ale on sám sobě důsledným naplňováním všech klišé, jež si s podobnými žánrovými kousky spojujeme.
Snaha o ambiciózní moderní interpretaci klasické látky se jeho strůjcům pod rukama rozbíhá do takové šíře a obrátek, že si nejsme jisti, zda jsme ještě stále součástí hoodovského univerza s jeho lukostřeleckými proprietami a prvky křehké milostné romance nebo už historického dramatu, snažícího se o postihnutí mocenských intrik u anglického dvora.
Díky tomuto diskurznímu přesahu bájné látky, již si lidé naučili aktualizovat podle svých potřeb a zájmů, je možno v čase domácího předvolebního klání Scottův snímek přijmout jako inspirativní výzvu k hlasovací vzpouře proti vnuceným praktikám moci autorit, jež jsme si zvykli vnímat jako nadřazené nebo nedotknutelné.
Robin Hood
- Žánr: historický
- Původní název: Robin Hood
- www.robinhoodthemovie.com/
- USA/Velká Británie 2010
- Scénář: Brian Helgeland
- Režie: Ridley Scott
- Hrají: Russell Crowe, Cate Blanchettová, Max von Sydow, William Hurt,Mark Strong, Oscar Isaac, Danny Huston, Eileen Atkinsová, Mark Addy, Matthew Macfadyen, Kevin Durand, Scott Grimes
- Distribuce: Bontonfilm
- Distribuční premiéra v ČR: 13. 05. 2010
| AVmania.cz hodnotí |
| film |   | 6/10 |