V krátké době po sobě přichází do našich kin již druhý animovaný film, jenž staví do centra dění zloducha. Protentokrát v žánrově odlišném balení. Zatímco Já, padouch studia Universal brouzdal ve vodách bondovské nadsázky, Megamysl studia DreamWorks se více obrací k těm, kteří přísahají na supermanovský modročervený outfit.
Padouchovská perspektiva
DreamWorks tak pokračuje v nastoupené dramaturgické linii, kdy syžety, pravidla a klišé žánrových látek pro dospělé transformuje do příběhů, blízkých vnímání dětského publika. Kung Fu Panda oprášila asijské bojové filmy, Monstra vs. Vetřelci sci-fi snímky z padesátých let a Jak vycvičit draka žánr fantasy. Megamysl se vznáší nad stránkami komiksových sešitů se superhrdiny v přilnavých trikotech a jejich filmových převedení.
Komiksy se staly pro generace zámořských dětských čtenářů archetypálními, moderními pohádkovými příběhy, na nichž se učí rozeznávat hranice mezi dobrem a zlem. Ve filmovém světě vytlačili jejich protagonisté trochu jednostrunné akční bijce z osmdesátých let a dodali svým postavám psychologickou hloubku. Odhalili skrytější vrstvy jejich charakterových vlastností, čímž přispěli k nebývalé míře zrelativizování superhrdinského mýtu.
S kladením si otázek o prospěšnosti svého poslání, o výjimečné síle a schopnostech, s nimiž přichází i zvýšená odpovědnost, se dostává do popředí i zájem o odvrácené stránky jejich povah. Fascinace bez zábran konajícím zlem, jenž je vždy o krůček napřed před chybujícím a zranitelným dobrem, přítomná v Nolanově Temném rytířovi, nyní proniká i do animovaného světa. Mirkodušínovské charaktery nudí, s lumpy se roztáčí mnohem zábavnější kabaret.
Není to ale kabaret dadaistický, nespoutaný, z něhož by si dětský divák odnášel deziluzivní pohled na svět. Tak daleko si tvůrci nedovolili zajít. Příběh je sice vyprávěn z perspektivy padoucha, ale relativizace vzájemných pólů dobra a zla je udělána jemně a pro menšího diváka přijatelně. Pokud některá z postav přechází k temné straně síly, tak většinou kvůli pocitu nedocenění nebo z nešťastné zhrzené lásky. Dospělejším a charakterově komplikovanějším figurám jsou přiřazovány očekávané motivace a traumata, takže nás nepřekvapí jejich proměny identit ani přerody z padoucha v hrdinu. Přes někdy možná méně předvídatelné zvraty (objevení Metromana) se ve výstavbě zápletky sází na jistotu zábavné žánrové jízdy, neskrývající svůj mravoličný přesah.
Klukovská přetahovaná
Megamysl (Will Ferrell) nebyl vždy arcipadouchem. To by ale nesměl dopadnout na místo, kde se po příletu na planetu Země ocitl. Rodiče ho jako mimino uložili do vesmírné lodi a poslali pryč z planety, jíž hrozila zkáza. Na cestu mu přibalili společníka a pomocníka Poskoka, vypadajícího jako dravá rybička v akváriu, uvězněná v robotickém tělním obalu. Podobný nápad měli i další rodiče, kteří na oběžnou dráhu vyslali vzorňácké dítko s elvisovskou vlnou ve vlasech.
Zatímco Megamyslův souputník přistál u dveří zámožné rodiny z vyšší třídy, on sám podobné štěstí neměl. Na Zemi se ho neujali hodní bezdětní rodiče, žijící na osamělé farmě, jako jeho slavnějšího kolegy z planety Krypton, ale trestanci ve vězení, na jejichž dvoře zaparkoval své vesmírné vozítko. Ti ho vychovali k obrazu svému.
Náhodným výběrem adoptivního prostředí započalo zápolení, mající kořeny už v batolecích letech. V dospělosti střet dvou mimozemšťanů, z nichž každý z nich se rozhodl postavit na jinou stranu zákona a pořádku, pokračuje. Metro City si přitom berou jako rukojmí, před jehož užaslými zraky svádí své klukovsky zastydlé zápasy.
Zakrslý, ošklivý a bolestínský vyděděnec se s neúnavnou vervou pouští do bitev s obdivovaným krasavcem s muskulaturní postavou, jehož občané přijali jako ochránce před protivenstvími světa. Z útrob svého sídla, vybaveného moderní technikou z „rumunského výprodeje“ vymýšlí strategie, jak se stát pánem nad městem, připomínajícím New York.
Megamyslův Smysl života
Metroman (Brad Pitt) umí po vzoru rockových hvězd s mesiáškým komplexem bombasticky pracovat se svým mediálním obrazem ochránce Metro City k nelibosti jeho protivníka s modrou hlavou. Ten se snaží co nejvíc zaměstnávat jeho pozornost záludnými kousky, mezi něž patří i únos jeho přítelkyně, reportérky Roxanne Ritchieové (Tina Feyová). Jednoho dne k překvapení všech (a nejvíce sebe sama) jeho lest vyjde a Metroman je před zraky celého města zlikvidován. Plánu na ovládnutí města nestojí nic v cestě.
Radost z triumfu ale zaskočenému zloduchovi kazí právě náhlá absence jeho nemesis. Je posmutnělý a rozmrzelý, neboť se najednou nemá vůči komu vymezovat a s kým konfrontovat. Soupeř zmizel a podstata zla bez přítomnosti dobra pozbývá na účinnosti. Megamysl ztrácí smysl života.
Cestu z existenciální krize hledá skrze vystoupení z role, do níž se nechal okolím vmanévrovat. Už si nemusí nasazovat masku zloducha, ale ještě netuší, kterou identitu na sebe vezme teď. Svou pozornost napne k získání srdce sličné televizní reportérky Roxanne a k vytvoření protějšku, jehož směřování by mohl skrytě ovlivňovat. Rovnováha sil dobra a zla by byla obnovena a s ní i vzrušení ze zápolení, jehož se mu nedostává. Navíc pevně v jeho režii.
Z Metromanovy DNA vyextrahuje substanci, jejíž aplikací přenese na libovolného člověka jeho superhrdinské schopnosti. Umožní tak vytvořit hrdinu z jakéhokoliv ňoumy, na něhož si pomyslí. Improvizovaný plán se ale zvrtne. Titán (Jonah Hill), jak své dílo hrdě pojmenuje, se vymkne kontrole a popustí uzdu svým skrytým ničitelským pudům. Jeho stvořitel bude muset napnout všechny své síly, aby řádění svého výtvoru eliminoval. Bude to ale stačit na získání srdce jeho vyvolené, již pod rouškou převleku oklamal?
Variace supermanovské mytologie
Začínající scenáristická dvojice Alan J. Schoolcraft a Brent Simons variuje kánony komiksového žánru a používá je ke hře s jeho klišé (předvídatelné způsoby mučení, jež novinářka s jízlivou ironií komentuje). Pokud si ještě pamatujete supermanovskou mytologii, budete vědět, že název města Metro City odkazuje na supermanovský Metropolis nebo batmanovské Gotham City.
Iniciály a povolání Roxanny Ritchieové zas dávají vzpomenout na její půvabný předobraz v Lois Laneové. Množství popkulturních odkazů a parafrází tím zdaleka nekončí. Nápis na billboardu před jeho domem si utahuje ze sloganu ve volební kampani Baracka Obamy. Obraz Titána, věznícího na vrcholu věže nebojácnou Roxanne, upomene na King Konga. Hroutící se budovy zas na katastrofické destrukční megaspektákly z dílny Rolanda Emmericha (Den nezávislosti, 2012).
Režisér Tom McGrath, jenž začínal jako tvůrce storyboardů pro snímky Grinch a Jako kočky a psi, pro studio DreamWorks připravil třetí celovečerní počin. Po dvoudílném Madagaskaru s roztomilými zvířátky se prezentuje titulem přeci jen dospělejším, který ocení spíše divák odrostlejší než ten dětský. Zvoleným tématem se přibližuje pixarovským Úžasňákovým, ale do jejich kompaktnosti má daleko.
Příběh přesto svižně odsýpá, na čemž má jistě nemalou zásluhu režisér Guillermo del Toro (Hellboy), jenž byl pozván, aby dodal finálnímu střihu patřičnou dynamičnost. Trojrozměrný formát už není u obdobných podívaných žádným překvapením a zde funkčně slouží k efektivnímu zdůraznění létacích scén mezi architektonickými objekty města, jejichž prostor a zákoutí plně využívá.
Tragikomický hrdina
Akční scény se střídají s těmi romantickými, jež cudně akcentují rozdíly mezi přátelstvím a láskou. Megamysla si ve chvílích sbližování s Roxanne nemůžete nezamilovat a už jen čekáte, kdy začne k dokreslení jeho smutného pohledu na ni v dešti hrát stejnojmenný hit skupiny The Police se jménem jeho milé v názvu. To se nestane, ale nostalgického hudebního jukeboxu, mířícího na diváky, vyrůstající v osmdesátých letech, se dočkáme. Skladby AC/DC, Ozzy Osbournea, Guns´n´Roses nebo Michaela Jacksona vhodně doplňují soundtrack s původní orchestrální hudbou Hanse Zimmera.
Hlavního antihrdinu od počátku vnímáme jako tragikomickou a tedy nám blízkou postavu. Navenek zlý mimozemšťan v jádru touží po lásce a respektu. Odstrkovaný outsider a roztomilý nešika, který se do role padoucha více stylizuje, než aby jím opravdu byl, už v útlém věku díky svému vzhledu a předurčení zjistil, že do lidského společenství asi nezapadne. Rozhodl se proto, že pro něj bude alespoň přítěží a to co nejdůslednější. Když nemohl získat lásku a úctu, nabídl jejich opak v nenávisti a opovržení. Se ztrátou protivníka jakoby z něho padlo břímě neustálého vymezování se vůči autoritám a jemu se podařilo naleznout sebe sama. Pokud jste zvědaví jak, tato rodinná podívaná vám ukáže cestu.
Megamysl
- Žánr: animovaný
- Původní název: MegaMind
- http://www.megamind.com/
- USA 2010
- Scénář: Alan J. Schoolcraft, Brent Simons
- Režie: Tom McGrath
- V originálním znění mluví: Will Ferrell, Brad Pitt, Tina Feyová, Jonah Hill, David Cross, J. K. Simmons, Ben Stiller, Justin Theroux, Tom McGrath
- Distribuce: Bontonfilm
- Distribuční premiéra v ČR: 02. 12. 2010
| AVmania.cz hodnotí |
| film |    | 7/10 |