Aktualizovaný nebyl už několik let, ale stále představoval čistokrevného následníka prvního iPodu. Nyní jej Apple přestává prodávat.
iPod je dnes vnímaný jako typický způsob uvedení produktu Apple. Vstupuje do existujícího prostředí, kde už bují konkurence. Nemá dramaticky lepší technické parametry nebo nejnižší cenu oproti ostatním, ale inovace v ovládání a přímočarost používání zaujme a nedostatky se rychle opravují v dalších generacích.
iPod během let základní tvar neměnil. (foto: Matthew Pearce)
Apple představil svůj první iPod v roce 2001. V té době neexistoval iTunes Store, hudbu jste mohli nahrát jen přes rozhraní Firewire z počítače Apple a vestavěný 1,8" disk (v té době naprostá novinka) měl kapacitu jen 5 GB. Sám jsem to tehdy sledoval jen s mírným zájmem. Na trhu tehdy existovalo několik méně či více podařených MP3 přehrávačů, iPod toho neuměl moc navíc a byl jen pro počítače Apple. Ovládací kolečko ale bylo chytrou inovací, kterou jsem si chtěl vyzkoušet. První generace iPodu byla také poslední verzí, kde bylo toto kolečko mechanické a opravdu se otáčelo. Později jej nahradil touchpad.
První generace měla ještě otočné kolečko a FireWire konektor pro připojení k počítači (foto: Matthew Pearce)
Když přišel iPod 1. generace konečně na test, zjistili jsme, že do něj vážně nemáme s našimi Windows počítači jak dostat hudbu, tak jsme si pohráli a vrátili ho. V testech dále vítězil Creative Jukebox velikosti přenosného CD přehrávače s velkým 20GB diskem a podobným ovládáním jako iPod (jen místo kolečka měl tradiční šipky).
Druhá generace (2002) už konečně byla kompatibilní s Windows, ale Apple se stále zdráhal programovat něco pro Windows. iTunes pokládal za firemní klenot, který přetahuje lidi z Windows na Apple. Skladby se proto na iPod kopírovaly přes Musicmatch Jukebox, aplikaci jiné firmy. Tu ale později Apple celou koupil a Jukebox integroval do iTunes.
Čtyři samostatná tlačítka pod displejem u třetí generace byla docela zvláštní, u dalších generací se již stala součástí kolečka ClickWheel (foto: Matthew Pearce)
Tím, co definitivně vyhrálo iPodu boj s konkurencí, byla až třetí generace (10 až 30 GB). Poprvé nabídla široký dokovací konektor, který iPodu Classic zůstal až do letošního roku, čímž se otevřel prostor pro nepřeberné množství příslušenství v podobě reproduktorů, stojánků, minisystémů a redukcí. Současně přišel iTunes Store s prodejem hudby. Applu se podařilo nasmlouvat kritické množství vydavatelů a přesvědčit je, že jednotná cena dolar za skladbu je lepší než zcela různé ceny podle názorů vydavatelů. Díky tomu se iTunes Store stal brzy Tím obchodem, kde si lidé kupovali hudbu a zcela automaticky raději volili iPod, který tuto hudbu (tehdy ještě s DRM) přehrával.
Ostatní výrobci přehrávačů nedokázali nabídnout tak obsáhlý a kvalitní obchod, a získávání hudby nijak neusnadnili. To byl jejich konec a odsoudili se do používání jen malou skupinou fajnšmekrů, které oslovily specifické funkce (výkon, ekvalizér, podpora neobvyklých formátů).
Další vývoj velkého iPodu s pevným diskem už byl spíše evoluční. V roce 2004 otočný touchpad dostal klikání do stran a zmizela tak doposud samostatná čtyři tlačítka. Objevil se také barevný displej pro zobrazování fotek. iPod z roku 2005 už uměl přehrávat videa na 2,5" displeji s rozlišením 320×240. V roce 2007 pak dostal přídomek Classic a tenčí tělo s výdrží až 36 hodin přehrávání hudby. Poslední změna vzhledu přišla v roce 2008, kdy Apple zrušil 160 GB verzi a nabídl tenčí model s kapacitou 120 GB. V roce 2009 tento model dostal ve stejných rozměrech zpět kapacitu 160 GB.
iPod Classic byl v nabídce Applu obdivuhodný držák
Poslední iterace iPodu Classic tedy přežívala v nabídce Applu pět let. Obdivuhodný výkon ve světě počítačů a spotřební techniky.
S koncem iPodu Classic se ale uzavírá i éra, kterou ovlivnil pomalý internet a digitalizace rozsáhlých sbírek hudebních nosičů. Dnes už jasně převažují služby s předplatným jako Spotify nebo Hudba Google naplno, i v České republice fungují kvalitní obchody s hudbou, díky kterým si hudbu můžete koupit i na mobilním telefonu a hned začít poslouchat. Nemusíte hamounit v kapse 160 GB vlastní hudby, když si požadovanou skladbu z vaší knihovny stáhnete z cloudového úložiště za pár sekund. Hudba z přehrávače se už také často do reproduktorů dostává přes vylepšený Bluetooth, napevno zasunutý přehrávač v doku tolerujeme jen kvůli průběžnému nabíjení.
iPod Classic už zkrátka není přehrávač pro dnešní dobu. Stále bude mít samozřejmě spoustu příznivců, kteří ocení velkou kapacitu nebo dokovací konektor, pro který mají doma už řadu příslušenství, a bezproblémové přehrávání hudby. Jen mírné reakce na konec prodeje ale ukazují, že, byť jde o legendární kousek hardwaru, dnes už bude chybět jen málokomu.