Oscary jsou rozdány a my se pomalu připravujeme na období, kdy do kin nebudou přicházet jen kvalitní dramata, jež na nich získávají ceny.
Odpískání oscarové sezóny
Ostatně více než třísettisícová návštěvnost Troškových Babovřesk o českém vkusu mnohé napovídá. V porovnání k tomuto počtu uvedu, jak si dosud v kinech vedly právě oscarové tituly.
Z nich zaujal domácí diváky nejvíc Tarantinův Nespoutaný Django (165 000) a muzikáloví Bídníci (114 000). Pí a jeho život (68 000), Lincoln (30 000), Argo (9 000) nebo Láska (3000) už méně. Možná na těchto číslech ještě něco změní právě oscarové výsledky, ale spíš bych se přikláněl k názoru, že mainstreamový divák sedne víc na lopatu filmům jako je právě Jeníček a Mařenka.
Doznívající oscarovou sezónu tak odpískává drsná fantasy variace na pohádku bratří Grimmů O perníkové chaloupce. Ujal se jí norský režisér Tommy Wirkola, který bude nejen návštěvníkům karlovarského festivalu znám hororovou komedií Mrtvý sníh (2009), vyprávějící o skupince studentů, kteří se na horské chatě utkali s krvelačnými zombie nacisty.
Nešlo o žádné veledílo, ale černohumorný charakter snímku byl v jistých kruzích přirovnáván k raným filmům Petera Jacksona či Sama Raimiho. Možná i proto se režisérovi podařilo oslovit ty správné lidi (producent Adam McKay) a získat od studia MGM velice slušných šedesát milionů na realizaci jeho hollywoodského debutu.
Pohádkové zneuctění
V něm se svezl hned na dvou módních vlnách, které v současnosti po úspěchu Twiligt ságy určují ráz zábavné hororově-fantasy-pohádkové podívané.
Tou první je nové a zmodernizované pojetí klasických pohádek. Loni se v kinech objevily hned tři Sněhurky, které se představily pokaždé v jiném žánrovém pojetí. Od fantasy, přes bollywodskou parodii až po černobílou poctu němým filmům v duchu oscarového snímku The Artist.
Ta druhá filmová vlna se inspiruje rychle bujícím literárním žánrem, který kombinuje literární klasiku nebo historická fakta a osobnosti s upírským hororem nebo fantasy. Autoři v něm, povzbuzeni úspěchy Twilight ságy nebo seriálu True Blood: Pravá krev, zasazují ikonické osobnosti a postavy do nových, přiznaně béčkových fikčních kontextů. Stačí zmínit některé názvy a budete v obraze: Královna Victoria: Lovec démonů, Jindřich VIII: Vlkodlak nebo Android Karenina.
Čelným představitelem tohoto mashupového subžánru, v němž monstra infiltrují literární klasiky i biografie slavných velikánů, je spisovatel a scenárista Seth Grahame-Smith (Temné stíny). Od něj a režiséra Timura Bekmambetova jsme loni mohli vidět Abrahama Lincolna, lovícího upíry. V dohledné době se pak chystá na zneuctění románu Jane Austenové Pýcha a předsudek pod názvem Pýcha, předsudek a zombies, v němž budou nemrtví zombies pobíhat po anglickém venkově.
Začíná se tam, kde klasická pohádka končí
Těmito dvěma, dosud spíše okrajovými, proudy béčkové filmové zábavy se Wirkola inspiroval k příběhu o dvojici sourozenců, která jezdí od města k městu a likviduje na objednávku čarodějnice. Děj filmu začíná tam, kde klasická pohádka bratří Grimmů končí.
V úvodní, ani ne desetiminutové zkratce jsme seznámeni jak s převyprávěním klasické pohádky o dvou dětech, které tatínek odvedl do hlubokého lesa, kde je ponechal jejich osudu, tak s tím, co nastalo potom, kdy Jeníček s Mařenkou hodili odpornou ježibabu do pece.
Prolog s rychlým a stručným dějem původní pohádky je hraný. Mnohem zajímavější formální stylizaci má ale asi jen tříminutové shrnutí kariérní cesty, kterou ušli Jeníček s Mařenkou od jejich vyhlídky stát se pečení pro čarodějnici k lovcům těchto ženských nástrojů ďábla. Dobové výstřižky z novin s výstižnými titulky jsou díky papírové animaci laděny do podoby zašlých dřevorytů, které nám naznačí, s kým máme tu čest.
Ošidnost až příliš zkratkovitého pojetí
Tato zkratkovitost, která má v úvodu své opodstatnění, se pak stává příznačným rysem pro celé, asi osmdesát minut trvající vyprávění. V dobrém i zlém.
Výhodou a zároveň i negativem této svižné přímočarosti je, že příběh rychle ubíhá a nezdržuje se nějakými vedlejšími liniemi, které by děj zbytečně zdržovaly. Scénář, na němž s režisérem spolupracoval Dante Harper (který s Dougem Limanem připravuje sci-fi All You Need Is Kill, která by se v kinech měla objevit v příštím roce), má videoherní charakter. Nejde v něm opravdu o víc, než že sympatické postavy (Jeníček, Mařenka) procházejí nějakými lokacemi (město, les) a kosí při tom postavy čarodějnic.
Čarodějnický sabat
Jeníček (Jeremy Renner) s Mařenkou (Gemma Arterton) v dospělém věku, odhadujme asi třiceti let, jsou starostou povoláni do bavorského městečka Augšpurk, kde se ztrácejí místní děti. Po bolestivém vymezení si kompetencí s místním šerifem (Peter Stormare) a jeho pochopy, kteří tvrdí, že situaci mají plně pod kontrolou, se dávají do detektivního pátrání, které velmi záhy přináší výsledky.
Zjišťují, že v lese se chystá velký sabat desítek čarodějnic z okolí, které obětováním dětí chtějí získat odolnost proti ohni. A rozhodnou se ho překazit. Při tomto jejich úsilí jim pomáhá místní kráska Mina (Pihla Viitala), již zachrání, a mladíček Ben (Thomas Mann), který obdivuje jejich letitý věhlas a vystřihuje si vše, co se o nich kdy bylo napsalo v novinách. Sympatie k Mařence v pravou vyjeví i lesní troll Edward (Derek Mears), něco mezi King Kongem a Shrekem.
Jeníček s Mařenkou se při pátrání po původci zmizení dětí dostanou na stopu čarodějnice Muriel (Famke Janssen), která jim při vzájemném střetu odhalí nejen jejich minulost a traumata, s ní spojená, ale i důvod, proč na ně z neznámého důvodu nefungují kouzla čarodějnic.
Milé absurdity
Děj je jednoduchý a snadno předvídatelný. Nekompromisní krvavou vybíjenou čarodějnic odlehčuje romantická linie zamilovanosti a obdivu vedlejších postav (Mina, Edward, Ben) k těm ústředním, která v závěru otevírá vrátka pro případná další pokračování, o něž si rozšířená parta lovců čarodějnic zcela nepokrytě říká.
Stejně tak ji odlehčuje několik milých absurdit, jež tento bizarní námět nabízí. Pro české diváky díky překladu, ctícímu domácí tradici, bude jednou z nich už samotná skutečnost, že dospělí a patřičně drsní lovci monster se oslovují zdrobnělým Jeníčku a Mařenko. V originále zní jejich jména Hansel a Gretel mnohem méně mazlivěji.
Do Jeníčka se zamiluje půvabná vesnická dívka, která není jen tím, čím se zdá být, a Mařenka má nápadníky hned dva. Jak tento potenciální milostný trojúhelník vyřeší, na to si počkejte do vtipného závěru.
Jeníček trpí v důsledku předávkování perníkem (tím sladkým) v dětství středověkou formou cukrovky a musí si píchat inzulinové injekce. Jeho dočasná slabost v důsledku cukrovky je využita při soubojích i při vyřknutí hlášky, kterou si z filmu asi nejlépe zapamatujete. Takže „hlavně neloupejte ten zku***nej perníček.“
Příliš při zdi
Zábavných hlášek a situací se ale dalo z takto ujetého námětu vytěžit mnohem víc. Zdá se mi, ale jakoby se tvůrci trochu zalekli přístupnosti od 12 let a začali se držet víc při zdi hned v několika ohledech vyznění filmu.
Tím prvním je jeho brutalita. Jeníčka a Mařenku před uvedením provázela pověst díla, v němž nebude nouze o krvavé orgie. Buď se ale hodně stříhalo (výsledná stopáž by tomu napovídala) nebo se producenti až příliš snažili přizpůsobit skupině diváků, která bude z filmu asi nejvíc nadšená. Tedy těm okolo právě dvanácti let.
Čarodějnice jsou sice sekány, stříleny a páleny, ale porcování lidského masa se většinou odehrává ve tmě, mimo záběr (upálení matky obou sourozenců), vizuální zkratkou (úvod) nebo v tak rychlém střihu, že příznivci detailních gore efektů si na své opravdu nepřijdou. Což zas může být na druhé straně zase plus pro většinového diváka, který tyto nechutnosti nevyhledává a ocení víc nadsázku vyprávění.
Očekával jsem, že film bude mnohem méně korektní i v dalších oblastech. Je zde sice přítomen prvek násilí na ženách, ale jde o čarodějnice coby proměnlivé a odporné nástroje ďáblovy moci.
Se sexualitou se zde zachází opět velmi jemně a klasicky. Mina svádí Jeníčka a odhalí přitom ve vodě svou nahou siluetu. U znásilnění klasického pohádkového díla jsem předpokládal asi větší šílenosti a perverznosti, v duchu třeba Les amants criminels (1999) Francoise Ozona. Naznačení možného incestního vztahu u dvou sourozenců, kteří jsou neustále spolu, nebo něčeho na ten způsob. Tvůrci si ale vystačí s poměrně nevinným zdůrazňováním dekoltu Mařenky v upnutém korzetu.
Přepálené béčko pro MTV generaci
Vyčítat příběhu absenci logiky nebo věrohodnosti či se ptát, kde se ve středověku vzal ten zbrojní arzenál (kuš s otočnou hlavní, rotační kulomet), jímž sourozenci disponují, mě přijde zbytečné a beru to jako součást scenáristické licence.
Lovci čarodějnic nejsou realistické či historické dílo, ale přepálená zábava béčkového ražení, která vznikla pro potěchu tvůrců a tím i diváků. Je natočena především pro MTV generaci, které nevadí, že režisér neumí základní nosnou premisu rozvinout jinak než v akčně trikovém duchu a že se při tvorbě obsahu nepustil do mnohem větších provokativních kontroverzí.
Mladí diváci i snadněji Wirkolovi odpustí, že akční scény jsou kvůli rychlému střihu a konverzi do 3D formátu méně přehledné. S 3D se zde dostavuje starý problém, že scény, odehrávající se v tmavém lese, jsou s tmavými brýlemi ještě tmavší. 3D efektů pak není využito nápaditěji než ke stříkání krve či útočení předmětů z plátna do hlediště. Tedy způsobem, za který je zbytečné si v kině pár desetikorun připlácet.
Sympatická ústřední dvojice
Tommy Wirkola chtěl natočit něco na způsob Van Helsinga (soundtrack Atliho Örvarssona hudbu k němu od Alana Silvestriho připomíná), Gilliamovy Kletby bratří Grimmů nebo Abrahama Lincolna, lovce upírů. Jen ale mnohem přímočařeji a jednodušeji, bez zbytečných dějových kudrlinek a v umírněné stopáži.
Režisér se prezentuje jako vcelku obstojný řemeslník, který má dobré nápady a černohumornou nadsázku kombinuje s brutalitou akčních scén. Byť mnohem umírněnějších než se asi čekalo. Gore efekty nahradil rozprskávající se sliz.
Základní námět se mu sice nepodařilo rozvinout nějakým podvratnějším nebo tabu narušujícím způsobem, ale body zas získává díky sympatické ústřední dvojici. Gemma Arterton (Quantum of Solace, Piráti na vlnách, Princ z Persie: Písky času) prodává v korzetu svůj sex-appeal. Z hlediska promýšlení strategie akcí proti čarodějnicím se ona ukazuje jako ta klíčová osoba v sourozenecké dvojici. Nebojí se uštědřit pořádnou ránu za primitivní machistické narážky, mířící na její osobu, ale v noci by potřebovala někoho, kdo by jí objal ve chvíli, kdy ji trápí noční můry z dětství.
Kombinací křehkosti a drsnosti je vybaven i její introvertní bratr Jeníček v podání Jeremyho Rennera (Avengers, Bourneův odkaz), u něhož mi kvůli jeho psímu pohledu pořád není tak úplně jasné, proč je obsazován do rolí akčních tvrďáků. Famke Janssen (Zlaté oko, série X-Men) přehrává, ale k postavě záludné čarodějnice se tato stylizace hodí.
Stačí vypnout mozek a bavit se
Z Jeníčka a Mařenky, kteří kulometem kosí čarodějnice, bych byl nadšený, kdybych tento film viděl v rámci cyklu půlnočních projekcí na MFF Karlovy Vary. Po všech těch artových snímcích ze sekce Horizonty, která představuje tituly, oceněné v Berlíně, Cannes a dalších festivalech, jež musím bezpodmínečně vidět, přichází vždy na konci dne čas na film, u něhož se vypíná mozek. Loni ve Varech takhle skvěle zafungoval indonéský akční Zátah.
Teď se ale cítím až příliš namlsaný dobrými filmy, jež přicházely u nás do kin v souvislosti s oscarovou sezónou. Tento týden navíc má spolu s Jeníčkem a Mařenkou premiéru i Terapie láskou Davida O. Russella, za niž získala Jennifer Lawrence Oscara. Takže pokud váháte na co zajít, doporučoval bych spíš tuto terapii tancem, láskou a jemným nevtíravým humorem.
Pro ty, kdo ale mají oscarových dramat a biografií v kinech už dost a chtějí u něčeho vypnout, by ale tohle znásilnění klasické pohádky mohlo zafungovat dobře.
Jde o krvavé béčko, které si s nadsázkou umí udělat legraci ze sebe samého. Jeho největší předností je jeho stopáž, díky níž má film slušné a sympatické tempo. Nač natahovat něco, u čeho bychom při větší délce našli mnohem víc chyb. Někdy to stačí i takto jednoduše a přímočaře, aby se výsledný efekt dobré zábavy dostavil.
Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic
- Žánr: zmodernizovaná pohádka
- Původní název: Hansel and Gretel: Witch Hunters
- www.hanselandgretelmovie.com/
- USA / Německo 2013
- Scénář: Tommy Wirkola
- Režie: Tommy Wirkola
- Hrají: Gemma Arterton, Jeremy Renner, Famke Janssen, Peter Stormare, Ingrid Bolsø Berdal, Zoë Bell, Derek Mears, Thomas Mann, Pihla Viitala, Joanna Kulig, Robin Atkin Downes
- Distribuce: Bontonfilm CZ
- Distribuční premiéra v ČR: 28. 02. 2013
Hodnocení filmu: 6/10