Apogee Groove: malý, ale parádní sluchátkový USB zesilovač

Firma Apogee nepatří mezi stálice světa hi-fi. Ale to je možná dobře, protože jinak má tahle kalifornská společnost tradici, která se za ní jako tenká červená nitka táhne až do roku 1985, kdy byla dodavatelem filtračních systémů pro digitální nahrávací produkty firem SONY a Mitsubishi a její produkty měly za cíl zjemnit tvrdost a zkultivovat studenost tehdy nového digitálního formátu CD.

Dodnes se Apogee nesoustředí na reprodukci, ale spíše na studiovou práci a na vývoj a výrobu digitálních rozhraní. Jedním z na firemní poměry tak trochu jiných produktů je pak Groove, velmi kompaktní sluchátkový zesilovač a USB D/A převodník pro Mac OC a s ASIO ovladači pro Windows. Dalo-li by se soudit, je Groove spíše takovým mírným ústupkem moderním trendům, reflexí toho, že se nahrávací práce posunuly z velkých studií také směrem k laptopům a že spousta lidí chce svou hudbu poslouchat i na cestách, kde jim je zdrojem třeba jen mobilní telefon nebo notebook, ale přitom se nechtějí vzdát velkých, kvalitních sluchátek.

Konstrukce a vlastnosti

Apogee Groove je maličké zařízení, připomínající svým tvarem a rozměry rakvičku se slehačkou, nebo možná větší balení žvýkaček. Na jedné straně USB konektor, na druhé 3,5 mm analogový jack, nahoře pak dvojice gumových, děsivě žvýkačovitých tlačítek pro regulaci hlasitosti - popravdě řečeno, právě houpavý chod tlačítek a velmi, velmi, velmi, velmi pozvolná reakce na jejich stisk, způsobující, že úprava hlasitosti trvá déle než přečtení téhle věty, jsou ale jedinými chybami tohoto produktu. Hliníkové tělo je bytelné a funguje také jako chladič, už po relativně krátkém poslechu se ohřeje a i když nikdy nebudete mít problém udržet Groove v ruce, je jasné, že jím protéká nějaký ten proud a že tak nebude míti nedostatku při řízení i větších sluchátek.

Praktickým, ale i estetickým prvkem v konstrukci je trojice velkých diod mezi zmíněnými ovládacími tlačítky - jednak fialovou září indikují konkrétní úroveň hlasitosti při změnách, jednak ale také zelenou září ukazují na aktuální dynamiku signálu, což je občas docela poučné.

Vnitřek přístroje je minimalistický a jeden žasne, jak málo stačí k velkému výkonu. A také trošku uvažuje nad tím, jak moc velké pozlátko leží v krabicích deseti, dvacetitisícových stolních přístrojů.

Celé obvodové řešení je postavené okolo moderního čipu ESS Sabre32, který disponuje rozlišením až 32 bitů / 192 kHz, bohužel však v této aplikaci nenabízí žádnou podporu jednobitového DSD signálu. To je sice v aktuální situaci na trhu škoda, ale není to nic, co by využití Groove nějak zásadně omezovalo.

Důležitější ale je, jak firma převodník samotný použila. Celkem je k dispozici osm paralelních kanálů a pro pravou a levou stranu se tak využívají vždy čtyři. Firma má toto zapojení patentované pod názvem Quad Sum. Čtveřice převodníků signál (zjednodušeně řečeno) zprůměruje a díky tomu výrazně lépe bojuje s rušivým napětím a zlepšuje linearitu. Signál je tak prostě a jednoduše čistý.

Použitý sluchátkový zesilovač má podobu proudového zdroje (které říkají Constant Current Drive), který poskytuje nadstandardní výkon - proto Groove dokáže "uživit" i velká 600 Ohmová sluchátka (byť je to už tak tak, do 300 Ohm je ale ok). Změnou napětí se pak určuje poslechová úroveň. Celé zařízení se ale i v hliníkovém těle poměrně mohutně zahřívá - ne snad, že byste se po hodině provozu spálili, ale v zimě byste se asi mohli příjemně ohřát.

Jak to hraje

Groove je vzhledem ke svým rozměrům důkazem toho, kde se právě nachází moderní elektronika a miniaturizace. Takové basy z přístroje téhle velikosti byste ještě relativně nedávno neměli šanci slyšet. A přesto - kontrabas v "The Beat Goes On" Patricie Barber ("Companion" | FLAC | 16 - 44,1) má potěšující váhu, konkrétnost a hlavně impuls. Navíc jeho kontrola a definice je důvodem, proč by se většina konstruktérů mobilních zařízení měla začít drbat na hlavě. Jsou i přístroje, které vyseknou tón lépe, ten pak ale mívá často tendenci k tvrdosti - zde je basa suchá, přesná a přirozeně autoritativní. Groove vystihuje její hloubku a přirozeně propojuje jednotlivé tóny, bez efektu a násilí zreprodukuje i kýžený charakter brouknutí struny.

 

"The Parting Glass" Cary Dillon z "Live at the Grand Opera House" (FLAC | 24 - 48) stojí a padá s jemňoučkým klavírem a hlavně něžným, emotivním vokálem interpretky. Groove už se pohybuje tak daleko ve světě dospělé reprodukce, že vám ve správném rozpoložení písnička až vhání slzy do očí. Hlas je lehoučký, křehký, ale ne étericky neuvěřitelný - kdepak, právě naopak; má jasnou váhu a i v náhlých špičkách zůstává pod zcela relaxovanou kontrolou, působící podmanivě přirozeným dojmem. Jsou určitě i zařízení, která ve skladbě odhalí jemnější nuance a drobnější detaily a dají o něco víc vyniknout "vzduchu" nahrávky, ale ta nejsou ke koupi s cenovkou v tomhle řádu.

Líbilo se nám, že i nejvyšší tóny, ať už je to pronikavý vibrafon nebo zřetelné činely v "Misery" od Dave´s True Story ("Unauthorized" | FLAC | 24 - 96), zaznívají s lehkostí a konkrétností, aniž byste ale byť jedinkrát i na expresivnějších Sennheiser HD 26 Pro byli obtěžování ostrostí nebo říznutím. Tóny kovu nepřichází s kovovým chladem, přesto je jejich charakter nezpochybnitelný. Chvílemi tu možná cítíte o něco větší jemnost a hladkost, jako kdyby Groove v zájmu zachování nekonečně dlouhé snadné poslouchatelnosti nejvyšší pásmo maličko zjemnil (a také jako kdyby neznělo se 100%, ale třeba 98% transparentností). Je to ovšem stále v kultivovaných mezích a navíc daleko za běžnými standardy desetitisícových zařízení.

Maličký cvrček Groove dokáže pořádně zacvrkat a když se rozehrají nástroje v Haydnově "Smyčcovém kvartetu v D, op. 76, č. 5" (FLAC | 24 - 192) v podání Engegardkvartetten, děje se něco ohromného. Nejen, že drobný Groove dokáže se svým profesionálním klidem zvládnout i náročné dynamické špičky, on tak činí suverénně a perfektně, jakkoliv by nástrojům neuškodila maličká porce váhy navrch. Jinak je ale zejména charakter smyčců naprosto úžasný, poznáte od sebe snadno jednotlivé nástroje, cítíte, že to jsou skutečné struny na skutečných nástrojích, rozeznívané skutečnými smyčci, mají v sobě onu konkrétnost a jiskru. Kontrola navíc nepolevuje s libovolnou úrovní hlasitosti a snadno vnímáte i mikrodynamické dění. Tohle je skutečně nečekaně podmanivé.

Už jsme naznačili, že jsou na trhu i přístroje, které nabízí jaksi v prvním plánu hlubší vhled do nahrávky, přitáhnou vám více detailů a nechají vás vyžívat se v lovu i těch nejmenších vrznutí v pozadí. Groove takový není. Apogee Groove totiž udržuje přirozenost za všech okolností, nezdůrazňuje a nehraje na efekt, nesnaží se vytáhnout z pozadí hudby zvuky, které mají zůstat v pozadí, čímž může v prvních chvílích působit jaksi obyčejně. Čím déle ho posloucháte, tím více zjišťujete, že v jeho přednesu vlastně nic neschází. V Burtonově "Like Minds" ze stejnojmenné desky ("FLAC | 24 - 88,2) byl krásně zřetelný průběh tónu u vibrafonu i basy, u bicích i kytary. Jednotlivé nástroje jsou separované do vlastních linek a soustředit se na ně není nikterak náročné. Když se rozezní tón, je snadno slyšet jeho svižný nástup i pozvolné utichání. Jakkoliv paradoxně to zní, je nutné si na takhle poklidnou a samozřejmou reprodukci zvyknout.

I přes malé rozměry dokáže Groove udržet jasný pořádek v prostorovém rozložení, jakkoliv to není úplně dokonalý tvůrce hologramu. Hudební scéna v "Too Darn Hot" Elly Fitzgerald ("Sings Cole Porter Mix" | FLAC | 24 - 96) byla uvolněná a pocitově spojitá, což působí velmi dobře. Lokalizace jednotlivých nástrojů byla ale mírně vágnější, stejně jako jsme neměli pocit, že by prostor najednou vystřelil daleko doleva, doprava a do hloubky. Vše zůstává spíše o něco kompaktnější, ale provázené onou nevtíravou samozřejmostí, takže pokud vysloveně nechcete, ani vás nenapadne řešit nějaké drobnosti kolem separace nástrojů (ta je ostatně v pohodě) a jejich lokalizace - stejně nejspíše nechcete trávit poslech tím, že si budete ukazovat na jednotlivé hráče prstem.

Nebudete pravděpodobně chtít řešit skoro nic, už proto, že vás dostane atmosféra hudby a je úplně jedno, o jakou muziku zrovna jde. Třeba Rammstein a jejich rytmická "Los" ("Reise, Reise" | FLAC | 16 - 44,1) měla šťávu a hlavně švih, každé prásknutí paličky do bubnu bylo suché a přesné, kytara řízná, ale ne ostrá a hlavně tu bylo strhující, fascinující tempo a rytmika, která je tím, co vás přiměje začít poklepávat si nohou do rytmu. Jednoduše řešeno, byla to jízda a bylo radost to poslouchat.

Maličký Apogee Groove je důkazem, že to jde i bez velkého prostoru a maximalistických konceptů, bez těch nejvybranějších součástek a vlastně "jen" s chytrým a poctivým návrhem. Je fascinující, s jakým klidem malé zařízení uřídí v podstatě libovolná sluchátka, stejně jako bude bezproblémovým partnerem i v sestavách s (proti němu) nesmyslně drahými komponenty.

A jak při tom všem nepůsobí nepatřičně, ba naopak. Pokud tak hledáte USB rozhraní a nevadí vám "nehifistický" pocit z jeho velikosti, z jeho blbých tlačítek pro úpravu hlasitosti a "jen" 3,5 mm analogového výstupu bez WBT konektoru, pak budete mít v Groove adepta na jednu z nejlepších investic bez ohledu na sestavu a rozpočet. Groove je vzhledem k ceně fantastický přístroje.

Apogee Groove

Cena 9 290 Kč

• Stránky výrobce: apogeedigital.com
• Zapůjčil: Altei

Klady

+ má v sobě naprosto nepochopitelné kouzlo
+ na dané peníze fantastická kontrola
+ geniálně neúnavný, uvolněný zvuk
+ velmi přirozená reprodukce
+ velmi dobrá dynamika v obecném porovnání
+ skvělá mobilita a univerzálnost
+ hutný, ale frekvenčně vyrovnaný přednes
+ plně konkurenceschopný i 2x - 3x tak drahým stolním modelům

Zápory

- nepodporuje nativně DSD
- gumové a pomalejší ovládání hlasitosti

---

Poznámka redakce: autor je šéfredaktorem magazínu Hi-Fi Voice, Článek byl převzat z magazínu Hi-Fi Voice.