Jednapadesátiletý argentinský rodák Gaspar Noé patří mezi nejprovokativnější světové režiséry současnosti. Spolu s Bruno Dumontem, Françoisem Ozonem, Catherine Breillat, Bertrandem Bonellem, Claire Denis nebo Marinou de Van bývá řazen k proudu nové extrémní francouzské kinematografie. Pro tu je typický zájem o lidskou tělesnost a živočišnost, kterou sexuálně explicitně ukazují. Ale také o lidskou psyché, jež je konfrontovaná se sexuální dekadencí, krutostí a násilím.
Pornografické prvky v artové kinematografii
Sexuálně explicitní je i čtvrtý celovečerní film Gaspara Noého s všeříkajícím názvem Love. Režisér kontroverzních snímků Sám proti všem, Zvrácený a Vejdi do prázdna ho poprvé uvedl mimo soutěž letos v květnu na festivalu v Cannes.
Podobně jako v případě Nymfomanky Larse von Triera budil tento film pozornost už před svým uvedením. Vlastně od chvíle, kdy zakladatel produkční a distribuční společnosti Wild Bunch Vincent Maraval před lety na tiskovce k jeho předchozímu filmu Vejdi do prázdna prohlásil, že Noého další snímek budu porno a navíc ve 3D. Poté se objevily provokativní plakáty, ale zdaleka nešlo o tak promyšlenou kampaň, jakou zvolil Lars von Trier.
Nyní se Láska objevuje v kinech a my můžeme posoudit, zda si film zaslouží pozornost i kvůli něčemu jinému než tiskem mnohokrát probrané scéně s hrdinovým ejakulátem, naservírovaným divákům ve 3D přímo do obličeje. Pro útlocitnější povahy dodávám, že film je možno shlédnout i ve 2D verzi.
O vlamování pornografických prvků do artové kinematografie jsme v posledních letech psali nejen v souvislosti s Nymfomankou, ale i s vítězem canneského festivalu před dvěma lety, francouzským snímkem Život Adèle.
Stav vytržení
Gaspar Noé měl ve své novince podobnou ambici jako režisér Život Adèle Abdellatif Kechiche. Totiž vypovědět něco o síle vášnivé, opojné i trýznivě stravující lásky, kterou zažil každý z vás nebo by ji zažít určitě chtěl. Chtěl ukázat zamilovanost v celé její živočišnosti a vášnivosti.
Ve chvíli, kdy jste tento stav vytržení zažívali, jste si možná sami říkali, že byste se o něco podobného sami pokusili. Zachytit do slov, na kameru či jinak ono výjimečné období, kdy vaše emoční stránka osobnosti zažívala stejnou extázi jako ta tělesná.
Právě toto chce Noé ve svém příběhu postihnout. Onen prchavý čas, kdy se stáváte při milování jedním propleteným tělem. Ale i následné konsekvence, kdy láska jako návyková droga vyprchává a vy si uvědomujete, jak jste se na ní stali závislí. Na pocitu, že jste milovaní a že milujete.
Hledání ztracené intimity
Režisér stvořil kroniku lásky a vášně i hledání ztracené intimity. Příběh je vyprávěn z pohledu hlavního hrdiny, amerického studenta Murphyho (Karl Glusman). Ten žije v malém bytě v Paříži s mladičkou ženou Omi (Klara Kristin) a dvouletým synkem Gasparem.
Jeho život by se přesto nedal nazvat jako šťastný. Ve vztahu se cítí jako v kleci či jakoby se v něm ocitl nedopatřením. Proto se spolu s ním vracíme ve vzpomínkách do dob, kdy tomu bylo jinak. Tehdy chodil s Electrou (Aomi Muyock), s níž zažíval to, co asi většina milenců na začátku jejich vztahu. Vzrušení, vytržení, střídané pocity, že je možné se v odvážných experimentech vydat ještě dál než posledně.
Prostřednictvím nelineární sítě flashbacků jsme do tenat jejich vášnivého vztahu postupně vtahováni, i když o tělesné žádostivosti jejich těl si uděláme obrázek hned na začátku filmu. A potom poměrně názorně ještě několikrát.
Studie milostné nezralosti
Máme před sebou aspiranta studia režie a začínající francouzskou malířku, takže míra jejich volnomyšlenkářství v lásce je jiná než dejme tomu u hrdinů českých normalizačních seriálů. Tmavovlasá Electra zatouží po novém vzrušení v podobě „trojky“ s blonďatou holkou ze sousedství Omi, kterou přizvou ke společným milostným hrátkám. Nakonec to dopadne tak, že Electra zmizí z Murphyho života a Omi s ním nečekaně otěhotní.
Tři postavy. Dráždivá femme fatale, která ráda překračuje hranice všeho druhu, včetně těch intimních. Drobná blondýnka, po níž hlavní hrdina krátce zatoužil a která má tu smůlu, že jako velmi mladá otěhotněla. A nevyrovnaný mladý muže, který nemůže zapomenout na lásku svého života, s níž zažíval permanentní sexuální napětí.
Omi v tomto trojúhelníku tahá za nejkratší konec provazu. Stala se jen prostředkem naplnění touhy po něčem novém těch zbývajících dvou. Electra je typ osudové umělkyně s volnými mravy a Murphy se vybarvuje jako charakter, který vám nebude zrovna sympatický. Namyšlený, sebelítostivý a sobecký rozervanec, který melancholicky hledá ztracený čas, v němž porozumění a blízkost měly navrch nad žárlivostí, hádkami a výčitkami.
Nesimulovaný sex, ale ne pornografie
Nebyl by to ale Gaspar Noé, aby tuto studii milostné nezralosti, jež se má stát jakousi obecnější úvahou o vztazích mezi mužem a ženou, neopentlil dráždivou vějičkou v podobě vyobrazení nesimulovaného sexu. Mladí hrdinové, z nichž akorát představitel Murphyho má za sebou nějakou hereckou zkušenost, se oddávají milostným prostocvikům, které ale mají daleko k tvrdé pornografie.
Ano, objeví se tady ztopořený penis i onen ejakulát, ale to je spíš provokace a tak trochu výsměch, jak se dá také zacházet s 3D technologií. Navštívíme swingers party, dojde k objednávce transsexuála, ale jinak je film co do zobrazení sexuálních praktik poměrně krotký. Žádné fetiše ani anální sex, i když režisér říká, že o něm původně uvažoval. Pokud jste viděli Koridu lásky, Saló aneb 120 dnů Sodomy nebo třeba Devět písní, Love vás bude asi těžko šokovat.
Režisérova osobní projekce
Spíše než skandální je Noého novinka hodně osobní. Režisér v ní sebereflexivně účtuje se svou dosavadní tvorbou a s její formální stylistikou a nachází z ní nějaké pozitivnější vyústění v podobě tohoto lehce úsměvného melodramatu.
Kolem vyprávění vytváří vlastní mytologii, složenou z odkazů k jeho osobě a atributům jeho osobního i profesního života. Synek se jmenuje Gaspar, hlavní hrdina Murphy, což je příjmení, jímž se nechal v mládí oslovovat, protože Noé se mu zdálo moc krátké. Sám si zahrál majitele galerie Noé, s nímž se Electra v minulosti stýkala.
O režisérovi je známo, že je velkým ctitelem díla Stanleyho Kubricka a stejně tak i jeho hrdina Murphy, který chce natočit film, kde by byla láska ukázaná v co nejautentičtější podobě. Do sexuálních scén zas projektoval zážitky své i svých přátel.
Sumarizace formálních prostředků
Voyeursky ukázat průběh milostného aktu se mu daří, o něco horší už je to samotnou charakterizací postav a jejich ukotvením v reálném životě. Možná to byl záměr, definovat je jen skrze jejich intimitu, každopádně již zmíněný snímek Život Adèle působil ve vykreslení figur mnohem komplexněji a emočně přesvědčivěji. A nejen díky tomu, že měl sympatičtější hrdinky, s nimiž jste si opravdu připomněli všechny peripetie vašich současných i bývalých vztahů.
Gaspar Noé nejde postavám tolik pod kůži a víc se soustředí na vyobrazení jejich vášně. Na intimitu v momentech milostného vzepjetí. Lidská těla používá jako součást svých obrazových kompozic, v nichž si hraje s barvou, světlem a stínem a díky použití 3D i hloubkou prostoru.
V Love sumarizuje své formální výrazové prostředky. Dočkáme se tak pro něj typického střídání rychlých, zběsile těkajících či blikajících záběrů, zachycujících noční život, s dlouhými statickými jízdami, které užívá v těch nejexplicitnějších sexuálních momentech. Estetika ničím nerušených celků povyšuje tyto záběry na úroveň malířských kompozic, podbarvených hudbou natolik rozličnou jako je Bach, Pink Floyd, Brian Eno nebo elektronická hudba z Přepadení 13. okrsku Johna Carpentera.
Definice lásky
Záběry odděluje půl vteřinou temnoty, přes celé plátno nechává vystoupit typickou grafiku tučného písma, retrospektivní vyprávění dělí do krátkých kapitol. Vnitřními monology hlavního hrdiny zvýrazňuje melancholičnost celého vyprávění, které je stejně tak sebereflexivní jako záměrně provokující.
Režisér narcistně odkazuje k vlastní tvorbě i sobě samému, ale zároveň si tím ze sebe utahuje. Cinefilně upozorňuje na své filmařské zdroje, i se obrací vstříc nejmodernějším 3D technologiím. Ty využívá jak k potěše divákova oka (nepřerušované milostné scény), tak ironickému upozornění na to, že slouží především na efekt (výron semene).
Postavy pozoruje jakoby z dálky, kdy je zasazuje do audiovizuálních kompozic, které nám řeknou hodně o jeho režisérské kreativitě, méně už o jejich pocitech. Činí z nich nositele existenciálních motivů, které ho zajímají a jež shrnuje do jeho definice lásky v tomto filmu: LÁSKA stojí mimo dobro a zlo. LÁSKA je genetická potřeba. LÁSKA je změněný stav vědomí. LÁSKA je tvrdá droga. LÁSKA je duševní choroba. LÁSKA je mocenská hra. LÁSKA přesahuje lidské já. LÁSKA je oslepující světlo. LÁSKA je sperma, tekutiny a slzy. LÁSKA je vzrušující příběh o chlapci, dívce a DALŠÍ DÍVCE.
Love
- Žánr: erotické melodrama
- Původní název: Love
- www.wildbunch.biz/movie/LOVE/
- Francie 2015
- Scénář: Gaspar Noé
- Režie: Gaspar Noé
- Hrají: Karl Glusman, Klara Kristin, Aomi Muyock, Gaspar Noé, Benoît Debie, Vincent Maraval
- Distribuce: Aerofilms
- Distribuční premiéra v ČR: 17. 09. 2015