3 dny v Quiberonu: recenze filmu

Německé filmové ceny Lola jsou obdobou našich Českých lvů. Na konci dubna letošního roku je zcela ovládl film 3 dny v Quiberonu o herečce Romy Schneider, který získal sedm ocenění v kategoriích nejlepší film, režie, kamera, hudba, herečka v hlavní a vedlejší roli a herec ve vedlejší roli.

Premiérově se tento snímek představil na začátku roku v hlavní soutěži na festivalu Berlinale a aktuálně se jeho hlavní představitelka uchází o cenu pro nejlepší herečku na Evropských filmových cenách, jež se budou zanedlouho předávat ve španělské Seville.

Výsek života, reprezentující jeho celek

Film natočila pětačtyřicetiletá režisérka, scenáristka a producentka francouzsko-íránského původu Emily Atef , která žije od roku 2001 v Berlíně. Emily začínala jako divadelní herečka a je výrazně činná i v oblasti televizní tvorby. Festivalové publikum zaujala svým druhým celovečerním filmem o postnatální depresi Cizinec ve mně (2008).

Ve své novince se, podobně jako její italská kolegyně Susanna Nicchiarelli ve filmu Nico, 1988, rozhodla postupovat jinak než tvůrci konvenčněji pojatých biografií, které se snaží odvyprávět celý příběh dané osobnosti od začátku až do konce. Zvolila pouze výsek ze života Romy Schneider, který ale výmluvně reprezentuje celek toho, jakou osobností byla.

Ty filmy o Nico a Romy jsou si mnoha tématy, motivy a také zaměřením na pozdní období života obou umělkyň velmi blízké. Obě obdivované krásné ženy, nyní ve středním věku, chtějí narovnat svůj vztah s jejich dětmi. Obě se vyrovnávají se závislostí na alkoholu a drogách a snaží se dát svůj život do pořádku. A do života obou výrazně zasáhl herec Alain Delon, který je otcem syna Nico.

Sevřený, komorní formát

Zatímco ale film Nico, 1988 se věnuje posledním třem rokům zpěvaččina života a odehrává se na jejím evropském turné, 3 dny v Quiberonu nabízejí mnohem sevřenější formát vyprávění, jak ostatně napovídá už název snímku.

Na komorním půdorysu tří dnů, jednoho hotelu a jeho přilehlého okolí v bretaňském přímořském městečku Quiberon a čtyř postav režisérka inscenuje portrét herečky Romy Schneider se všemi rozporuplnými momenty a běsy jejího života, které vyústily do jejího předčasného skonu o rok později, než se odehrává děj toho filmu.

Její skon a jeho okolnosti film nezmiňuje, protože počítá s tím, že divák něco o Romy Schneider ví. Spíš se snaží vysledovat příznaky toho, co k němu vedlo. Ty vyplývají už z toho, v jakém stavu se Romy (Marie Bäumer) nacházela, když do francouzských lázní na ozdravný pobyt přijela.

Příznaky blížícího se konce

Vysoké pracovní nasazení, ve spojitosti s jejím poctivým přístupem k nastudování každé role, u níž se bála, zda jí bude umět před náročnými režiséry dostát, jí vyčerpávalo. Únik a odpočinek hledala v alkoholu, množství vykouřených cigaret a prášcích na spaní i povzbuzení.

Před dvěma lety se oběsil její první manžel, herec a divadelní režisér Harry Meyen, s nímž byla sice rozvedená už od roku 1975, ale německý tisk ji neustále předhazoval, že tím, že ho opustila po vleklé manželské krizi, mohla přispět k jeho sebevraždě.

Nevyšel jí ani vztah s druhým manželem, o devět let mladším tajemníkem a řidičem Danielem Biasinim, s nímž měla dceru Sarah a s nímž se nedávno rozvedla. Syn z prvního manželství, čtrnáctiletý David ale k Danielovi velmi přilnul a u jeho rodičů i přebýval. Zde se mu také v létě roku 1981, tedy pár měsíců po lázeňském pobytu jeho matky v Quiberonu, stal smrtelný úraz při přelézání plotu. A to byla rána, z níž se Romy už nikdy nevzpamatovala.

Synova smrt se udála později, než je rámec tohoto vyprávění, ale zpětně dokresluje tragičnost Romyina osudu. Syn David jí nemohl odpustit, že Daniela opustila a řekl jí, že s ní nechce žít. Ona si vyčítala smrt jeho otce, zároveň se ale snažila, aby děti přijaly jejího nového partnera, lékaře Laurenta Pétina.

Romy své děti milovala, doufala, že zase budou bydlet společně, ale pracovní povinnosti ji od nich odváděly. Trpěla kvůli tomu, že jim není dobrou matkou, výčitkami a depresemi, na něž hledala lék v alkoholu a prášcích. A právě v tom rozjitřeném období, kdy byla velmi zranitelná, se rozhodla poskytnout rozsáhlý, profilový rozhovor pro německý deník Stern.

Fotografie, otisknuté do vizuální stránky

A právě z něho režisérka ve svém filmu čerpá. Jde vlastně o jakousi uměleckou rekonstrukci tohoto rozhovoru, kde autorka scénáře a režisérka v jedné osobě dodává tomuto skutečnému rozhovoru fiktivní (otázkou je, jak moc velké) pozadí jeho vzniku.

Ten rozhovor se udál v dubnu roku 1981 a vedl ho novinář Sternu Michael Jürgs (Robert Gwisdek) a dokumentoval fotograf Robert Lebeck (Charly Hübner), Romyina dávná známost. Režisérka témata tohoto rozhovoru přenáší do obsahové stránky filmu, fotografiemi Lebecka se pak inspiruje pro tu vizuální.

 

Černobílá kamera Thomase W. Kiennasta tyto slavné fotografie nejen rekonstruuje, ale s obrazovou vynalézavostí do nich znovu vnáší život. Na těch fotografiích je vidět, že Lebeck byl nejen důvěrným přítelem Romy, ale i člověk, který k ní měl velkou úctu.

Ty fotografie zachycují smích, hořkost, smutek i melancholii slavné herečky a kamera přesně tyto pocity přenáší i na nás. Černobílý obraz navíc působí velmi autenticky, jakoby film opravdu vznikl někdy na počátku osmdesátých let. Umí také zprostředkovat ztichlou atmosféru letoviska mimo sezónu, tak vhodného pro životní ohlédnutí či bilancování.

Život jako velké sousto pro bulvár

Každý z aktérů do něho vstupuje s jinou ambicí, které dobře vypovídají o vzájemném vztahu novinářů a lidí v showbyznysu. Romy je na zájem novinářů zvyklá, její život jakoby byl jedním velkým soustem pro bulvár. Už v patnácti se po boku své matky Magdy objevila ve filmu Šeříky až bílé začnou kvést. Mezi sedmnáctým a osmnáctým věkem natočila trilogii o rakouské císařovně Sissi, jež z ní udělala miláčka německy mluvícího publika.

To pak velmi těžce neslo, když se během natáčení filmu Kristýna (1958) zamilovala do svého hereckého partnera Alaina Delona a navzdory protestům matky se ho rozhodla následovat do Paříže. Prožila po jeho boku bouřlivých šest let, během nichž se zasnoubili a stali se velice sledovaným párem.

Když se pak Romy po jejich rozchodu rozhodla pro kariéru ve Francii, v jejím rodném Rakousku nebo Německu to brali jako zradu. Romy měla navíc napjatý vztah jak s matčiným druhým manželem a jejím otčímem, který spravoval její jmění, tak se svou matkou, která svou odkvétající hereckou kariéru přiživovala na té její. Vyčítala matce i údajnou blízkost k Adolfu Hitlerovi, který ji prý velmi obdivoval.

 

Romy si postupně budovala pozici uznávané charakterní herečky, která pracuje s režiséry, jako je Visconti, který dobře zachytil její zrání ve filmu Ludvík Bavorský (1972). V něm se opět objevuje v úloze Sissi, ale je to jiná Sissi než ta mladá, naivní, čistá a veselá dívka z Marischkovy kostýmní trilogie. Tohle je zralá, zahořklá žena, která si dobře uvědomuje všechna úskalí panovnického života.

Romy byla od sedmnácti let jednou z nesledovanějších celebrit v Evropě, kterou určitě netěšilo, že více než o její herecké role, jež byly dvakrát oceněny francouzským Césarem, se novináři a široká veřejnost zajímají o její soukromí. Rozchody, milostné skandály, problémy s alkoholem a utišujícími látkami.

Zároveň si byla vědomá, že onen mediální zájem ji drží stále v centru zájmu diváků a že i díky němu dostává nabídky, které třeba jiné její kolegyně nedostávají. Onen dvojznačný vztah vzájemné závislosti celebrit a těch, kteří o nich referují, se promítá i do rozhovoru pro Stern.

Manipulace i volání o pomoc

Novinář Michael Jürgs k ní od začátku přistupuje chladně pragmaticky, ve snaze dostat z ní co nejvíc informací o jejím soukromí. Její ochotu svěřovat se přiživuje lahvemi šampaňského, které během třídenního rozhovoru objednává na hotelový pokoj. A Romy mu vychází vstříc s ideou, že tato soukromá inventura může pomoci i ji.

Hvězda tak v oblacích dýmu z cigaret mluví o své matce, nejslavnější roli Sissi, vztahu s Alainem Delonem, útěku do Francie, vztahu k vlasti, prvním manželovi, který se oběsil, i tom druhém, s nímž se před nedávnem rozvedla, stejně jako o zanedbávání dětí kvůli své profesi.

Je upřímná, otevřená, nebojí se dávat najevo své emoce, čehož Jürgs využívá ke kladení dalších otázek, týkajících se jejího soukromí. Tomu přihlíží její důvěrná kamarádka z dětství, restaurátorka Hilde Fritsch (Birgit Minichmayr), která ji přijela podpořit a teď s nelibostí sleduje, jak ji novinář dostává pod tlak a manipuluje jí.

Upozorňuje ji na to, ale rozhovor je přerušen nočním výletem čtveřice postav do přístavní restaurace, kde Romy porušuje přísný odvykací lázeňský režim, což opět neunikne pozornosti tisku. Rozhovor pokračuje a je v něm čím dál zřetelnější, že tady se na jedné straně hraje o novinářskou senzaci a na té druhé o vlastní integritu a důstojnost.

Romy prostřednictvím rozhovoru vlastně žádá o pomoc, ale ten rozhovor vede člověk, který z jejího zbědovaného stavu a ochoty podělit se o své vnitřní rány těží. I on si ale v závěru uvědomí etické limity své profese a rozhovor jí poskytne k autorizaci.

Vnitřní křehkost a zranitelnost

Téma manipulace, vzájemné závislosti, vyhřívání se v lesku toho druhého, ale i ochoty pomoci je tu rozprostřeno mezi čtveřici postav, z nichž největší pozornost na sebe logicky strhává německá, převážně televizní, herečka Marie Bäumer.

Její velkou výhodou je, že je Romy v jejím zralém období života dost podobná. Osvojila si její mimiku, gesta, smích, návyky a doslova se v ní vnějškově převtěluje. A nejen vnějškově. Podařilo se jí zachytit i její vnitřní křehkost a zranitelnost, ono proměnlivé střídání povýšeného a vzpurného jednání s tím rozmarným, svůdně dráždivým či zoufale depresivním.

Romy v jejím podání je labilní, naivní, důvěřivá, toužící po lásce i blízkosti druhých. Bude ve vás vyvolávat ochranitelské sklony, tak jako v jejich přátelích Hildě a Robertovi Lebeckovi. Režisérka se s jejím životním příběhem i tragickým osudem podrobně seznámila a citlivě nám ho zprostředkovává.

V melancholických konturách přístavního městečka rozehrává tematicky vrstevnatou a přitom empatickou psychologickou studii filmové hvězdy, která na stříbrném plátně zářila tak jasně, až sama vnitřně zcela vyhořela. Nejen fanoušci hereckého umu a krásy Romy Schneider budou tímto působivým portrétem její osobnosti jistě osloveni.

3 dny v Quiberonu

• Žánr: biografické drama
• Původní název: 3 Tage in Quiberon
• www.3-tage-in-quiberon.de/
• Německo / Rakousko / Francie, 2018
• Scénář: Emily Atef
• Režie: Emily Atef
• Hrají: Marie Bäumer, Birgit Minichmayr, Charly Hübner, Robert Gwisdek, Denis Lavant, Christopher Buchholz, Vicky Krieps, Vincent Furic, Yann Grouhel
• Distribuce: Film Europe
• Distribuční premiéra v ČR: 29. 11. 2018