Fotogalerie

Quantum of Solace: recenze filmu

Marek Čech

7. listopadu 2008

Bond nového tisíciletí ubral na vtipu, šarmu a elegantním designu a přidal akce i hlouběji propracované psychologie postav.

Pomsta jako motivace

Dvaadvacátá oficiální bondovka přejímá název Flemingovy povídky z roku 1959 Kvantum útěchy. S jejím obsahem ale nemá nic společného a dějově navazuje přesně v místě, kde skončila Bondova poslední mise v Casino Royale.

Poprvé v historii příběhů o neohroženém agentovi s povolením zabíjet jsme se tak dočkali přímého pokračování, které je tak úzce svázáno s předešlou částí série. Zatímco dříve byl superšpión Jejího Veličenstva vysílán na samostatné mise a jeho jednání nebylo motivováno osobními pohnutkami, zde se dostává do spárů vendety za smrt milované ženy.

Film na DVD/Blu-ray si můžete zakoupit na www.Filmopolis.cz

James Bond (Daniel Craig) se v pátrání po vrahovi zrádné dvojité agentky Vesper Lyndové dostává na stopu obchodníka a lobbisty Dominica Greenea (Mathieu Amalric), jenž usiluje o kontrolu nad vodními zdroji v Bolívii. Jeho zdánlivě bohulibá ekologická organizace Greene Planet je ale jen pláštíkem, zakrývajícím činnost tajemného společenství Quantum, sdružujícího vlivné a mocné osoby v jejich zločineckých rejdech. Bondovou partnerkou se stává divoká ruská agentka Camille (Olga Kurylenkoová), hnaná rovněž motivem osobní msty, tentokrát za smrt rodiny, vyvražděné bolívijskou armádní generalitou.

Nic pro milovníky tradice

Quantum of Solace navazuje na realistický a syrový trend, nastolený předchozím Casinem Royale. James Bond v Craigově interpretaci postavy agenta 007 není žádný uhlazený a sebeironický elegantní bonviván „brosnanovského“ typu, který svádí ženy se stejnou lehkostí, s jakou si pohrává na jazyku s olivou v oblíbeném vodka-martini, ale naštvaným zasmušilým mužem, jenž má v sobě živočišné instinkty agresivního zabijáka a neváhá jich použít.

Milovníci tradice si budou muset odpustit nejen narážky na oblíbené pití a slavnou představovací větu „Jmenuji se Bond. James Bond“, pronášenou s lehce povytaženým koutkem úst, ale i další oblíbené atributy a klišé. Nedočkají se tak nejen škádlení se slečnou Moneypenny, demonstrace hi-tech udělátek v dílně dětsky hravého Q, ale dokonce i mimopracovní vztahy s bondgirls nekončí vždy v ložnici, ale jen u letmého polibku. Nahá dívka, potřená od hlavy až k patě ropou, odkazuje sice ke Goldfingerovi, ale jinak z bondovského vesmíru zůstaly při starém jen suše ironické hlášky šéfky tajné služby M (Judi Denchová).

Scénář z pera Paula Haggise (Crash), jenž se podílel i na Casinu Royale, navazuje na předloňský snímek a bez jeho znalosti nebo aktuálního připomenutí budou divákovi některé souvislosti minimálně v první polovině snímku nejasné nebo mu budou unikat. Ne všechny motivy, jež v dějových zvratech scénář rozplétá, jsou i protentokrát uspokojivě dopovězeny, takže je možné, že se po vzoru bourneovské „ultimátní“ trilogie dočkáme i něčeho podobného v bondovském vydání.

Zápletka, dotýkající se aktuálního tématu environmentálního ohrožení planety, slouží příběhu jen jako záminka, na níž se může rozehrát dramatický motiv pomsty. Děj přeskakuje z kontinentu na kontinent, různorodé destinace se v něm mění jak na běžícím páse, ale mezi jednotlivými scénami občas chybí vnitřní návaznost a působí jako sled motivů a postav, jež plní funkci atrakce, která zaplňuje nejistotu, jak vypravěčsky posouvat příběh vpřed.

Bourneovský vizuál

Ve způsobu inscenování akce tvořily bondovky vždy své vlastní universum, které mělo svůj půvab v tom, že se nesnažilo přizpůsobovat módním trendům. V Quantum of Solace ale producenti najali Forsterovi k ruce pomocného režiséra Dana Bradleyho, jenž se na trilogii o agentovi se ztrátou paměti, podílel jako koordinátor kaskadérských kousků.

Akční scény tak získaly na výrazné svižnosti a dynamičnosti, o čemž se přesvědčíme už v úvodní automobilové honičce v mramorovém lomu. Prudce na sebe stříhané detailní záběry a absence velkých celků pomrkává po bourneovské adrenalinové filmové řeči Paula Greengrasse. Rvačky jsou fyzicky velmi bezprostřední a spolu s honičkami po střechách a kanálech nám, možná až příliš okatě, připomenou scény z Tangeru v Bourneově ultimátu. Kamera se epilepticky třese, což vede k menší přehlednosti scén, které měly být velkolepé. Subjektivní prožívání akce, díky němuž cítíme každý náraz a střet, má za následek, že dění na plátně vnímáme víc pocitově, než skrze řeč obrazů a chvíli nám trvá, než se ve frenetické změti zorientujeme.

Žánrově všestranný režisér Marc Forster (drama Ples příšer, životopisné Hledání Země-Nezemě, romantická komedie Horší už to nebude) obohacuje bondovský vizuál užitím paralelní montáže, kdy propojuje přestřelky s vražednými výjevy z představení Pucciniho opery Tosca v rakouském Bregenzu a pronásledování Bondovy oběti s dusotem koní při jezdeckých závodech v Sieně. Choreograficky i symbolicky vynalézavá zkratka zpestřuje akci a slouží ke zvýšení její dramatičnosti i estetičnosti. Přesto je vidět, že díky ne vždy úplně promyšlené střihové skladbě si je režisér jistější v momentech intimně emotivních, kdy James Bond svádí souboj se sebou samým i nepřízní okolí než ve scénách akčně blockbusterových.

Tvrdší a zranitelnější

Daniel Craig je zarputilejší než minule a ve své osamělosti zjišťuje, že lidi, k nimž si vytvořil blízký vztah, většinou čeká smrt. V něm pak zůstává přetrvávající pocit marnosti z toho, že je nedokázal ochránit. Pudově jde za svým cílem bez ohledu na konvence i pocit vlastní bezpečnosti a stává se tak nebezpečným nejen v očích protivníků, ale i domovské agentury MI6 i spřátelené organizace CIA, jež se ho snaží zpacifikovat.

Z představitele establishmentu, který bere svou misi jako službu vlasti, za kterou odvádí špinavou práci, se stává v restartované sérii zdivočelé nekompromisní zvíře s ocelovými svaly, jež s chladnokrevnou nevyhnutelností likviduje vše, co se mu postaví do cesty, včetně potenciálních svědků. Pod touto maskou se ale skrývá citlivý muž, jemuž v osobě Vesper vzali nepřátelé středobod jeho špiónského nebe a on zůstal emočně zraněný a nejistý ve správnosti svých rozhodnutí. Ukrajinská modelka Olga Kurylenkoová v pozici femme- fatale neselhává a úlisně fanatický záporák Mathieu Amalric vybavil svého zapáleného ekologického aktivistu s dlouhými prsty, zasahujícími do chodu světa, pronikavě mrazivým pohledem a sugestivním darem výřečnosti.

Skončilo bipolární dělení světa na osu zla a dobra a agent 007 se v něm snaží najít své místo. Globální organizovaný zločin šahá až do blízkosti Bondovy mateřské organizace a on se snaží nezaplést do zkorumpovanosti systému a dostát svému poslání. Bond nového tisíciletí ubral na vtipu, šarmu a elegantním designu a přidal víc potem a prachem zvířené naturalistické akce a hlouběji propracované psychologie postav. Jestli je to správný směr, nechávám na vašem posouzení.