Poprvé se potkali před dvaadvaceti lety na Střihorukém Edwardovi, naposledy na disneyovské Alence v říši divů. Jejich kariéry za tu dobu opsaly podobnou trajektorii. Podivínští excentrici se proměnili v umělce s jasně čitelným rukopisem, který začínají ale čím dál častěji rutinně rozmělňovat.
Jeden z nich rád vytváří a zkoumá fantaskně, pohádkově nebo morbidně laděné bizarní světy za zrcadlem našeho každodenního vnímání, druhý se stává pod jeho vedení jejich průvodcem. O kom je řeč? O dvojici Tim Burton a Johnny Depp. Vizuální mág a herecká hvězda první velikosti. Výsledkem jejich osmé spolupráce je gotická fraška na motivy mýdlové opery Temné stíny.
Jejím prostřednictvím se režisér, výtvarník a scenárista Tim Burton vrací k oblíbeným motivům a ingrediencím své tvorby. Vše je na svém místě a tak jak to známe. Gotická hororová atmosféra v kombinaci s líbivě barvotiskovou retrostylizací současnosti. Rodinné prostředí, starobylé rozlehlé panství a jiné pseudoviktoriánské kulisy i zjevující se duchové. Stejně jako nepřirozené svícení, stylizované herectví, podpořené make-upem, sklon k teatrálnosti a parodický nadhled. Reminiscence k období německého expresionismu i hororům studia Hammer.
Osudová chyba
Temnými stíny Tim Burton navazuje na linii tvorby, již započal komediálním rodinným hororem Beetlejuice (1988). I v něm šlo o soužití duchů se smrtelníky v domě, jež obývali právě ti nemrtví, dokud žili. V Temných stínech je oním nemrtvým, který vstoupí do života svých vzdálených příbuzných Barnabas Collins (Johnny Depp). Potomek rodiny Collinsových, která se v roce 1752 vydala z Liverpoolu do amerického státu Maine, aby zde začala nový život. To se jí podaří víc než úspěšně. O dvacet let později rodina vybuduje malé impérium v městě nazvaném Collinsport.
Mladý pán Barnabas po tragické smrti rodičů užívá všech výhod majitele panství, ale ve své prostopášnosti udělá osudovou chybu. Zlomí srdce svedené služebné Angelique Bouchardové (Eva Greenová) a poté ji povýšeně odmítne. To ale neměl dělat, neboť zahrávat si s čarodějkou a natož takto vášnivou, hrdou, majetnickou a žárlivou se nevyplácí. Ta se mu rozhodne pomstít. Očaruje jeho milovanou Josette (Bella Heathcoteová), jíž dal přednost a ona skočí před jeho očima z útesu. Zničí též rodinný podnik a jeho promění v upíra, aby byl nucen svůj zármutek prožívat navěky. Jeho prokletí ještě zesílí tím, že ho nechá zaživa pohřbít v rakvi.
Mezi svými
O dvě stě let později je Barnabas z hrobky náhodně vysvobozen dělníky, provádějícími stavební práce. Píše se rok 1972, doznívá éra hippies a o slovo se v hudbě hlásí glam rock a disco. Optimistická Amerika květinových dětí prochází deziluzivní kocovinou z aféry Watergate a války ve Vietnamu. Právě do této éry přichází mrtvolně bledý muž s vybraným chováním, jenž se rozhodne panství Collinwood na okraji přístavního města navrátit zašlou slávu.
V upadajícím sídle nachází zbytky svého rodu. Nekompromisní a energickou hlavu rodiny Elizabeth Stoddardovou (Michelle Pfeifferová), která hned pochopí, s kým má tu čest. Její pubertálně se probouzející dceru Carolyn (Chlë Grace Moretzová), procházející obdobím revoltujícího vzdoru. Bezohledného sukničkářského bratra Elizabeth Rogera Collinse (Jonny Lee Miller), který má desetiletého syna Davida (Gulliver McGrath), jemuž se zjevuje duch jeho zemřelé matky.
Okolí to považuje za symptom duševní choroby, kvůli čemuž na panství pobývá i rodinná psychiatrička, doktorka Julia Hoffmanová (Helena Bonham Carterová). Alkoholička a nymfomanka, kterou po příchodu Barnabase začne až příliš vědecky zajímat, jak by mohla upíří krev přispět k její nesmrtelnosti. A to nesmíme zapomínat na nově příchozí vychovatelku a Davidovu chůvu Victorii Wintersovou (Bella Heathcoteová), která jakoby z oka vypadla Barnabasově zemřelé éterické lásce Josette.
Zlomení kletby
Barnabas je nucen živit se lidskou krví, což odskáče parta hipíků v lese, ale členům rodiny by neublížil. Naopak se jim snaží všemocně pomoci. Třeba tím, že jim na usedlosti odhalí poklad, který vloží jako kapitál do obnovy výroby továrny na zpracování ryb. A zapadne mezi ně podobně jako strýček Fester u Addamsovy rodiny.
Svůdné nebezpečí v podobě Angelique, přežívající po dvě staletí v různých podobách, je ale stále naživu a plné zášti a touhy po pomstě. Zvlášť když se historie temné vášně a čisté lásky opakuje a tou vyvolenou, do níž se Barnabas bezhlavě zamiluje, opět není ona.
A i když Barnabas opět podlehne pokušení v jedné z nejlepších a nejerotičtějších scén filmu, podbarvené hudbou velkého soulového pěvce lásky Barryho Whitea, tentokrát se rozhodne čarodějce rázně postavit. Neboť v ohrožení není jen on, nová láska, ale i jeho příbuzní, k nimž přilne. Je přeci na čase, aby zbavil svůj rod a sebe sama té strašné kletby, jež na něho uvrhla mstivá Angelique.
Strašidelná telenovela
Z dějového nástinu je patrné, že toto je typická burtonovská látka, v níž může režisér opět demonstrovat svou zálibu v brakových příbězích a roztomilých kreatůrkách, jež tak miluje. Její původ tkví ve stejnojmenném seriálu, který televize ABC vysílala v letech 1966 až 1971. Počet 1225 dílů vám napoví něco o tom, že rozsahem šlo a jakési Tak jde čas se strašidelným nádechem.
A právě tento rozsah se pro filmovou adaptaci ukázal být zrádným. Koncentrovat na ploše dvou hodin celovečerní stopáže děj a postavy seriálu, který měl přes tisíc epizod, je takřka nemožné. Nebo je třeba zvolit lepší modifikační klíč k vytvoření soudržného dějového oblouku, který by spínal dílčí motivy série do jednoho celku.
Scenáristé Seth Grahame-Smith (Abraham Lincoln: Lovec upírů) a John August (Velká ryba, Karlík a továrna na čokoládu, Mrtvá nevěsta Tima Burtona) z této rozsáhlé melodramatické soap opery s nadpřirozenými prvky proto museli vybrat jen některé postavy a zápletky. Snažili se přitom zachovat atmosféru seriálu, charaktery postav a jejich vzájemné vztahové linie. A vyšlo jim z toho tak trochu sitcomové ladění snímku, kde se nejlepší gagy odvíjí od konfrontace ústřední postavy s novým světem i rodinou v ní usazenou.
Vzhledem k tomu, že u nás je tento seriál prakticky neznámý, odpadá pro české publikum pocit spikleneckého pomrkávání ke známé předloze. Domácí divák si bude spíš z nočního vysílání televize Nova pamatovat 12ti dílný seriál z roku 1991 společnosti MGM.
Pilotní film k seriálu
Tvůrci nás sice s postavami seznámí a naznačí souvztažnosti mezi nimi, ale jejich potenciálem trestuhodně mrhají. Ještě než nám dovolí si k některé figuře vytvořit vztah, už ji opouštějí (Roger Collins) a nedají ji větší prostor do příběhu zasáhnout. Vše se pak snaží zachránit a pospojovat až ve finále, které si pro sebe krade doktorka Hoffmanová v podání režisérovy manželky Helen Bonham Carterové.
V závěru je nám pak překotně osvětlováno, že každá z postav má své tajemství, spojené s malou tragédií, jež se udála v jejím životě. Jejich příběhy jsou ale v průběhu vyprávění naznačeny natolik povrchně nebo míří do ztracena, že to v nás vytváří dojem, že Temné stíny jsou spíš pilotním filmem k televiznímu seriálu, jehož hlavním úkolem bylo seznámit nás s ústředními postavami. Na rozvinutí charakterů bude čas zřejmě příště.
Příbuzní Addamsových
Což je škoda, protože Burton pracuje s herci opravdu zábavně. Deppova výrazová strnulost, nezdravá barva pleti a připlácnutý účes alá Vít Bárta ve srážce s atmosférou sedmdesátých let ironicky poukazuje na mimoňství mnohých postav světa showbyznysu, kteří jsou zcela vytrženi z reality.
Uhrančivě smyslná Eva Greenová coby Angelique používá svůj sex-appeal jako zbraň, jemuž nelze uniknout nebo se ho vyvarovat. Když svými kalhotkami obmotá v rakvi obličej své oběti, dostává se vám podoby protřelého ďábla, skrytého v hodně lákavém obalu. Jaká to protiváha Barnabasovy vyvolené, panensky nevinné Victorie, u níž jsem chemii s jejím hereckým partnerem marně hledal.
Podobně jako Johnny Depp variuje u Burtona vlastně pořád jednu a tutéž postavu v mnoha odstínech, i dějová zápletka připomíná sumář již viděného. Vedle už zmíněného Beetlejuice vás napadnou i další Burtonovy filmy. Střihoruký Edward, Ospalá díra, Mrtvá nevěsta. Množstvím postav pak Mars útočí! Nebo Zemeckisovo Smrt jí sluší, jemuž se hodně podobá i CGI finále snímku. Jde v něm o zrušení rodinné kletby a vršením atrakcí a samoúčelných efektů působí až příliš překombinovaně.
Vzpomenete si určitě i na filmovou Addamsovu rodinu. Ta také vycházela z televizní matérie a nadsázka si v ní podávala ruku s černým humorem. Jen u Addamsových mnohem morbidnějším. I u Collinsů mají sice vztahy dětí k idyle hodně daleko a i zde jsou dospělí ve městě vnímáni jako podivíni, ale nejde o tak komplexní parodii rodinných vztahů jako v případě obou Sonnenfeldových snímků.
Dobová konfrontace
Samotné podání příběhu je vedeno hodně odlehčenou rukou. Burton si hraje s oblíbenou předlohou a odkazy ke klasickým hororům ze třicátých až padesátých let, které už dnes působí spíš úsměvně než strašidelně. Kdo čekal temnou poeovskou, mrazivou nebo morbidně hororovou atmosféru, bude zklamán.
Od prvních minut je nám srozumitelně dáváno najevo, nebere to příliš vážně. Zde se bude hodně těžit z konfrontace jedince a doby, v níž svým chováním logicky působí nepatřičným dojmem. Nejde jen o humor situační, ale i ten jazykový, když si porovnáme například květnatou mluvu a aristokratické vystupování Barnabase se slangovým vyjadřováním a klackovitým jednáním pubertální patnáctileté dcery Carolyn.
Kontrast dvou světů a zvyklostí vytváří půvabné momenty, jako když si Barnabas mcdonaldovský neonový nápis, zářící nad městem, vyloží jako symbol Mefistofela. Blýskavá atmosféra a dobová hudba sedmdesátých let slouží funkčně i jako kontrapunkt k ponurosti půle osmnáctého století.
Burtonovi osvědčení spolupracovníci umí vytvořit precizní a do detailu vypiplaný vizuál obou období. Na výtvarném řešení se kongeniálně podílí jak výprava Ricka Heinrichse (Ospalá díra), tak kostýmy Colleen Atwoodové. Obrazovou jednotu jejich práci pak dodává francouzský kameraman Bruno Delbonnel, jenž uměl vykouzlit magickou náladu už v Jeunetových snímcích Amélie z Montmartru a Příliš dlouhé zásnuby. Efektní formální stránku podtrhuje hudba dalšího stálého Burtonova spolupracovníka Dannyho Elfmana.
Sebevykrádání nebo sebeparodie?
A slovo efektní se nabízí i v souvislosti s hodnocením celého filmu. Tim Burton se dostal do pozice, kdy si může točit, co chce a využívá toho. Po sterilní Alence se rozhodl oživit oblíbený seriál z dětství, v jehož převedení se rozhodl zkombinovat žánry komedie, hororu a romance. Vytvořil žánrový pelmel, v němž strašidelný námět vyvažuje parodickou nadsázkou.
Z kontrastu minulostních zvyků s těmi současnými se snaží vytěžit vtipné situační momenty, které odkazují k sitcomovému ladění melodramatických televizních soap oper. Tělesností a erotičnem zas vrací upírské filmy k jejich kořenům, na hony vzdáleným ufňukánkům z Twilight ságy.
Ze všeho nejvíc ale jeho film připomíná stylistické cvičení na téma Tim Burton a nejčastěji používané trademarky v jeho vlastní tvorbě. Až se občas dostavuje pocit, při němž váháme, zda slavný režisér své postupy sebeironicky paroduje nebo už jen bohapustě vykrádá. Po zhlédnutí Temných stínů si na tuto otázku odpovězte sami.
Temné stíny
- Žánr: gotická soap-opera
- Původní název: Dark Shadows
- www.darkshadowsmovie.warnerbros.com/index.html
- USA 2012
- Scénář: Seth Grahame-Smith, John August
- Režie: Tim Burton
- Hrají: Johnny Depp, Michelle Pfeifferová, Helena Bonham Carterová, Eva Greenová, Jackie Earle Haley, Jonny Lee Miller, Bella Heathcoteová, Chloë Grace Moretzová, Christopher Lee
- Distribuce: Warner
- Distribuční premiéra v ČR: 10. 05. 2012