Čtyřiatřicetiletá herečka a scenáristka Greta Gerwig se rozhodla ve svém samostatném režijním debutu tématizovat vlastní dospívání a kritici i hlasující výročních cen ji za to velmi velebí. Ze čtyř nominací na Zlaté glóby proměnila dvě. Za nejlepší film v kategorii muzikál/komedie a v téže kategorii si Saoirse Ronan odnesla i cenu pro herečku v hlavní roli.
Film, který může na Oscarech nejvíc překvapit
Oscarových nominací má film pět a to v hlavních kategoriích nejlepší film, režie, původní scénář a herečka v hlavní a vedlejší roli (Laurie Metcalf). Greta Gerwing má při vyhlašování hned dvě želízka v ohni, za režii a scénář a vůbec bych se nedivil, kdyby její debut při oscarovém večeru bodoval.
Stává se totiž černým koněm oscarové sezóny, zdánlivě nenápadným, který ale může nejvíc překvapit. Nahrát by filmu mohla současná nálada v Hollywoodu, spojená s kampaní MeToo, která volá po oceňování filmařek. Greta je mezi pěticí nominovaných v kategorii nejlepší režie jediná žena, ale spíš se jí dávají šance v nominacích scenáristických.
Její příběh je z rodu těch, které vytváří, ať už jako herečka nebo spoluscenáristka, se svým partnerem Noahem Baumbachem. Ostatně původně měl tuto hořkou komedii o dospívání a vztahu k rodičům, přátelům, partnerům a sobě samé režírovat právě on.
Baumbach je jednou z hlavních postav současné americké nezávislé scény, který s Gretou Gerwing natočil její průlomový snímek Francis Ha. S touto hořkosladce laděnou kritickou reflexí fenoménu dnešních dospělých - nedospělých třicátníků, kteří odmítají převzít odpovědnost za svůj život, má Lady Bird společného to, že i její hrdinka je ve fázi tápavého hledání sebe sama.
Sebepřijetí vlastní i společenské
Film je zasazen do roku 2002, takže je v něm ve zprávách na pozadí děje cítit ozvuk událostí 11. září roku předchozího. Hlavní hrdince se blíží osmnácté narozeniny, je tedy jen o rok a něco mladší než režisérka v té době. I ona se narodila a vyrůstala v Sacramentu ve státě Kalifornie, chodila na katolickou střední školu a byla dcerou zdravotní sestry. A i ona snila, že půjde na univerzitu v New Yorku, kde nakonec vystudovala angličtinu a filozofii.
Autobiografické prvky dodávají příběhu hlavní hrdinky, která si nechává říkat Lady Bird, na autenticitě. Dlužno dodat že především autenticitě pocitové, zachycující realisticky to, co dívky v tomto věku prožívají. Vymezování se vůči rodičům, první lásky, pochybnosti o tom, zda jsem dostatečně hezká, druhými přijímaná apod.
Sedmnáctiletá Christine McPherson (Saoirse Ronan) je typická sebestředná teenagerka, jíž chybí sebereflexe vlastního jednání. Je ráda středem pozornosti, vlasy si barví narůžovo, rebeluje v katolickém školním prostředí a vůči rodičům se chová trochu jako nevděčný spratek. Kdybychom měli hodnotit, zda je nám sympatická, tak řekneme po dlouhou dobu, že spíše ne.
Sympatické ale je, jak ji režisérka a autorka scénáře v jednom nešetří, jak se ji nesnaží přikrášlovat. Její rozjitřené dospívání zachycuje přesně v tom oscilačním průběhu, jak její emoce létají nahoru a dolů. Tyto emoce se odráží od přijímání sebe sama a společenského postavení její rodiny.
Nejisté hledání něčeho výjimečného
Lady Bird je teprve sedmnáct, ale při pohledu na rodiče už se bojí, že jednou skončí jako oni. Má strach z nezajímavého, promarněného života. Je v ní touha nezamrznout ve všedních starostech, ale současně si je vědomá, že v ničem moc nevyniká.
Chce se dostat na univerzitu na východním pobřeží, kde by se mohla více umělecky seberealizovat, ale její výsledky ve škole nejsou nijak oslňující. Oslňující není ani dům, v němž s rodiči, adoptovaným bratrem Miguelem (Jordan Rodrigues) a jeho partnerkou bydlí. Proto sní, že se z této chudší čtvrti jednou dostane do té bohatší, kde žijí někteří její spolužáci.
Pocit výjimečnosti si dodává nejvíce oním jménem Lady Bird, kterým chce, aby ji oslovovali rodiče, učitelé i kamarádi. A oni tak činí. Když v dramatickém kroužku nebo při hodinách matematiky zjistí, že její nejlepší kamarádka Julie (Beanie Feldstein) vyniká lépe jak v dramatickém umění, tak ve škole, vede to u ní k příklonu ke spolužákům z bohatších vrstev.
Její nejistotu nejlépe zračí debata s matkou Marion (Laurie Metcalf) při zkoušení šatů na maturitní ples. Když jí dcera říká, že by jí mohla víc chválit, tak jí matka odvětí, že chce, aby byla nejlepší možnou verzí sebe sama. A Lady Bird jí na to opáčí: „A co když je tohle ta nejlepší možná verze?“
Napjatý vztah s matkou
Napjatý vztah mezi nimi definuje už úvodní scéna filmu, kdy matka s dcerou jedou v autě a poslouchají kazetu se záznamem Hroznů hněvu od Johna Steinbecka. Pocit souznění nad jejím obsahem vzápětí vystřídá prudká hádka o dceřiné budoucnosti, končící tím, že Lady Bird vyskočí za jízdy z auta, aby už ji nemusela dále poslouchat.
Matka a dcera jsou svéhlavé ženy, obě přesvědčené o své pravdě, z níž nemíní ustoupit. Mají se rády, ale neumí si to říct a tak se radši proti sobě vymezují. Matka se domnívá, že bez disciplíny se dcera ke splnění jejich snů nedobere, ona v ní zas vidí někoho, kdo ji jen sráží a neumí ji za nic pochválit a povzbudit.
Možná na to jen matka nemá čas, možná je příliš unavená na projevování citů, kterých se od ní dceři nedostává. Její manžel Larry (Tracy Letts) ztratil práci a dlouhodobě užívá léky proti depresím, takže na ní teď leží ekonomický chod domácnosti. Má proto dvě práce a dceru vnímá kvůli jejím požadavkům jako nevděčnici.
Otec napětí mezi nimi vnímá a snaží se ho vyvažovat. K Lady Bird je laskavý a vlídný a snaží se spolu s ní vymyslet finanční plán, který by ji umožňoval studovat na vysněné univerzitě na východě, o níž matka kvůli další finanční zátěži rodiny nechce ani slyšet.
Hodnota přátelství a lásky
Kromě vztahů s rodiči a bratrem se tu pochopitelně rozvíjí i vztahy Lady Bird s jejími přáteli a nápadníky. Jsou důležité, ale ne tolik jako ten s matkou, který je klíčový. Julii ztvárňuje sestra komediálního herce Jonaha Hilla, jehož nezapře nejen silnější postavou, ale i mimikou a gesty. Vyzývavá třídní kráska Jenna (Odeya Rush) tu pak slouží jako její protipól, který Lady Bird napoví, že pravé přátelství je třeba hledat někde jinde.
Randění pak ze všeho nejvíc připomíná osahávání si milostného terénu. S Dannym O'Neillem (Lucas Hedges) se potká v divadelním kroužku, zažívá s ním ono zamilované držení se za ruku v noci pod hvězdami, ale pak se ukáže, že jeho jistá zdrženlivost v bližším přiblížení se k ní má jiný důvod než respekt, který jí vyjadřuje.
S Kylem (Timothée Chalamet), který hraje v kapele, se seznámí v bistru, kde Lady Bird pracuje. Její vzdorovitost se potkává s jeho pozérským odmítáním všeobecně přijímaných pravd, ale i tento vztah se ukáže, že není pro ni ten pravý.
Ve výsledku všechny střety s mámou, spiklenectví s tátou a vztahy s kluky i kamarádkami slouží Lady Bird k tomu, aby si uvědomila pravou hodnotu přátelství, lásky a toho, co pro ni rodiče dělají. Dívka se musí smířit se svým původem i sociálním statusem, aby se naučila mít ráda sama sebe a tím i druhé.
První sexuální zkušenost, zkouška v autoškole a úspěšné přijímací řízení na školu, kterou si vybrala, tu slouží jako mezníky na její cestě k dospělosti. Její vzdorovité, vymezující se chování je jen projevem netrpělivosti mládí, nervózního z toho, že vše nejde tak hladce a rychle, jak by chtělo.
Sacramento vnímá dívka jako provinční díru, kde se nic neděje a New York jako kulturou pulzující metropoli, již hledá. Když se do něho dostane, začíná si teprve zpětně uvědomovat své kořeny, dané výchovou, prostředím i školou, kterou navštěvovala.
Všední realismus
Příběhy, jako je ten Lady Bird, a způsob jeho vypracování řadí snímek k subžánru nezávislých filmů, označovaných jako mumblecore. Jde o nízkorozpočtové tituly, jež tématizují rodinné, pracovní i milostné vztahy hrdinů mezi dvacítkou a třicítkou, kteří ještě neví, co přesně od života očekávat.
Jejich styl je blízký civilnímu realismu filmů francouzského režiséra Erica Rohmera. Realistická všednost, která na mnohé může působit jako nedostatečná dramatičnost, tu ale není handicapem, ale naopak předností. Režisérka Greta Gerwing se nesnaží příběh uměle dramatizovat, ale nechává ho volně plynout v sérii ze života odpozorovaných situací, jež vám budou blízké tím, že jste je sami zažili.
Tyto příběhy zrání a dospívání nejčastěji balancují na hraně jemné komiky a tragiky nebo spíše tragikomiky, pro niž se vžil termín dramedie. Režisérka Greta Gerwing tento balanc drží po celý film velmi dobře od úvodní hádky matky s dcerou v autě až po dceřin telefonát rodičům v závěru, z něhož budou naměkko vzájemně si odpouštějící matky i dcery.
Režisérka téma vztahů rodičů a dětí, prvních lásek a hledání vlastní identity, včetně té sexuální, vykresluje velmi citlivě, vtipně, dojemně a přitom obyčejně a s velkou dávkou upřímnosti k tápání věku, který zachycuje. Greta Gerwing nejen matkám a dcerám rozumí a hledá prostor pro jejich vzájemné porozumění a odpuštění. Protože bez něho se nikdy neposunou dál nikoliv vzdálenostně, ale mentálně.
Lady Bird
- Žánr: dramedie
- Původní název: Lady Bird
- www.ladybird.movie/
- USA, 2017
- Scénář: Greta Gerwig
- Režie: Greta Gerwig
- Hrají: Saoirse Ronan, Laurie Metcalf, Tracy Letts, Beanie Feldstein, Odeya Rush, Lucas Hedges, Timothée Chalamet, Jordan Rodrigues, Marielle Scott
- Distribuce: CinemArt
- Distribuční premiéra v ČR: 01. 03. 2018