Také se vám v posledních letech zdálo, že hororový žánr trpí námětovou krizí a nedostatkem invence jak na straně scenáristů, tak vyhraněných režijních tvůrců? V záplavě remaků (Halloween, Pátek třináctého), zajetých sérií (Saw), teenagerských vyvražďovaček nebo filmů, jež do totální nudy vytěžují koncept found footage (Paranormal Activity 4), se přesto našlo pár výjimek.
Stačí zmínit tituly Chata v horách (2011) Drewa Goddarda a scenáristy Josse Whedona (ano, ten co režíroval marvelovský crossover Avengers) nebo předloňské Insidious Jamese Wana. Sinister se k nim může směle přiřadit. Nepřináší sice žánrovou revoluci, ale nezapomíná, že u hororů se má divák především bát.
Spisovatel v tvůrčí krizi
V tomto případě o osud hlavního hrdiny a jeho rodiny. Ellison Oswalt (Ethan Hawke) je renomovaný autor detektivních knih. V nich se inspiruje skutečnými případy kriminální povahy z nedávné minulosti, jež nebyly objasněny. A on se je snaží ozřejmit. Je sice autorem bestselleru, ale jeho poslední kniha nebyla dobře přijata. Jeho spisovatelská kariéra uvízla na mrtvém bodě a on z něho hledá cestu ven.
Kvůli finanční situaci, tvůrčí krizi i hledání námětu, který by ho vrátil zpět na výsluní, se rozhodne k přestěhování své rodiny do domu, kde za podivných okolností zahynuli jeho předchozí nájemníci. Na zahradě osamělého domu se totiž nedávno oběsila čtyřčlenná rodina. Rodiče a dvě děti. Pátý člen rodiny, malá dcerka, záhadně zmizela a dosud se nenašla.
Oswalt se rozhodne přímo na místě vše prozkoumat a své závěry seriózně literárně zpracovat. Před manželkou Tracy (Juliet Rylance) a synem Trevorem (Michael Hall D'Addario) a dcerkou Ashley (Clare Foley) se ale jaksi zapomene zmínit o tom, jaký hrůzostrašný čin se zde odehrál.
Strašidelný dům
Zpočátku vypadá vše idylicky, až do chvíle nálezu zaprášené krabice s promítačkou a filmovými páskami. Ellison na půdě objeví 8mm filmové kotouče, na nichž je nejen záznam onoho inkriminovaného věšení, ale i mnoho dalšího materiálu podobného charakteru. Vypadá to na sebevraždy, ale při bližším pohledu se vyjeví jiná skutečnost.
Společným znakem všech těchto záznamů hrůzných skutků z různých míst a let je to, že se při nich ztratilo vždy jedno z dětí, které je od té doby pohřešováno. A nejen to. Ve všech scénách se vyskytují zvláštní symboly a v pozadí sotva postřehnutelný výjev podivného mrtvolného obličeje.
Vždy na zlomek sekundy se zde objeví maskovaná postava, jež se ukáže být klíčem k rozřešení celé záhady. Protože tento fantom není obyčejným smrtelníkem z masa a kostí, ale bytostí nadpřirozenou, detektivní pátrání rázem získává mysteriózní nádech.
Oním stínem v pozadí nikdo jiný než tajemný Bughuul. Starobabylonský pohanský démon, známý dle legend jako pojídač dětských duší. Žije v obrazech, z nichž vystupuje a unáší děti. A protože se i démoni přizpůsobují vývoji techniky, je Bughuul schopen přebývat v mnoha obrazových formátech. Ať už jde o políčko 8mm filmu nebo displej počítače.
Naplnění žánrových vzorců
Jeho přítomnost děj filmu koření a zároveň ho vyhrocuje do krajních situací. Příběh sám o sobě není nijak komplikovaný a mytologie okolo krvavého démona je do něj dobře zakomponovaná. Americký scenárista a režisér Scott Derrickson, ve spolupráci se scenáristou C. Robertem Cargillem, neboduje ani tak originalitou námětovou, jako spíš řemeslnou zručností a stylem, jež dovedl této látce vtisknout.
Hororový žánr si ostatně vyzkoušel už v debutovém video sequelu Hellraisera, nazvaném Inferno či následném „vymítačském“ soudním dramatu V moci ďábla. Po odbočce v podobě remaku sci-fi filmu Den, kdy se zastavila Země se k němu vrací potřetí.
V Sinister se spoléhá na to, co už léta v tomto žánru výborně funguje. Do strašidelného domu se přistěhuje nová rodina, s jejímž příchodem se probudí k životu zlo, jež v něm přebývá. Hlavní hrdina mu jde naproti, i když tím ohrožuje bezpečnost své rodiny. Nejčastěji v noci, kdy si při hledání zdroje děsivých zvuků odmítá rozsvítit. Ano jsou to klišé, ale zde fungují.
Ústřední postava je podobně jako v Osvícení spisovatel, který prochází tvůrčí krizí. Kubrickově mistrovskému opusu se snaží film přiblížit pozvolným budováním hrůzné atmosféry, ale oproti němu velmi brzy odhaluje, jak je to s propojením reálného a nadpřirozeného světa. Nedochází tak k zpochybnění psychické příčetnosti hlavního hrdiny fabulační hrou na to, co je sen a co skutečnost.
Psychotická zvuková skrumáž
Když je vyloučena možnost, že duchařské výjevy jsou jen projekcí spisovatelovy deprimované duše, překlápí se vyprávění do atmosférického hororu s množstvím efektních lekaček. Režisérovi se podobně jako v případě V moci ďábla (2005) daří navodit komorní, tísnivou atmosféru, plnou napětí a strachu za pomocí těch nejjednodušších filmařských nástrojů.
Kamera pracuje s nalezenými videozáznamy ve stylu found footage, známého z mnoha snímků, Kanibaly (1980) Ruggera Deodatoa počínaje a třeba letošní Kronikou Joshe Tranka konče. Hrátky se světlem a tmou slouží k vygradování scén, jež ctí zlaté hororové pravidlo, že mnohem větší děs způsobuje očekávání toho, co přijde, než zjevení se a odhalení samotného původce nebezpečí.
Největší pozornost ale na sebe strhává zvuk, který v kombinaci s obrazovou složkou funguje opravdu na výbornou. Zvukové efekty se prolínají s doprovodnou hudbou do psychoticky působící ruchové skrumáže, v níž je takřka nemožné oddělit prameny těchto zvuků. Zvuk umocňuje působnost jednotlivých hrůzostrašných scén. Velkou předností těchto lekaček je, že i když je v daných místech čekáme, dovedou nás přesto zaskočit a vyděsit
Nejlepší horor roku
I přesto že se takřka celý děj odehrává v jednom domě a z postav z vnějšku do něj zasahují jen dva policisté a expert na okultno, nedostavuje se pocit nudného opakování scén, jež napoprvé zapůsobily. Velkou zásluhu na tom má jak režisér, který umí s gradováním napětí pracovat, tak Ethan Hawke v hlavní roli, který se od civilního projevu posouvá k čím dál větší expresivitě, znázorňující stupňující se šílenství.
Motivace postav musíme samozřejmě posuzovat v rámci hororového žánru, protože jinak bychom museli do nekonečna kroutit hlavou nad tím, proč například Ellisonova žena s dětmi neodjela ve chvíli, kdy se provalilo, v jakém domě to bydlí.
Sinister je duchařský horor, který nepřináší žánrovou revoluci a radši sází na jistotu toho, co zafungovalo jinde. Pokud tyto vyprávěcí vzorce znáte, nebude pro vás problém uhádnout, kam se bude příběh vyvíjet. Přesto ale režisér příjemně překvapí tím, jak pracuje s atmosférou a že se mu daří vyděsit diváka i v místech, kde to dopředu očekává.
Oproti žánrovým kolegům nenahrazuje budování tísnivé atmosféry šokující brutalitou, hektolitry krve nebo jinými nechutnostmi, ale spoléhá se na zlaté pravidlo hrůzostrašných podívaných, že největší strach máme z očekávání neznámého nebezpečí. Nové Shining to sice není, ale letošní nejlepší horor určitě ano.
Sinister
- Žánr: duchařský horor
- Původní název: Sinister
- www.haveyouseenhim.com/
- USA 2012
- Scénář: C. Robert Cargill, Scott Derrickson
- Režie: Scott Derrickson
- Hrají: Ethan Hawke, Juliet Rylance, Vincent D'Onofrio, James Ransone, Michael Hall D'Addario, Fred Dalton Thompson
- Distribuce: H.C.E.
- Distribuční premiéra v ČR: 01. 11. 2012