Kriminální zápletka tu získává společenský a politický přesah, vztahující se k minulosti a současnosti Dánska.
Bylo by škoda, kdyby tato série čtvrtým dílem skončila.
8 /10
Oddělení Q kodaňské policie, jež se zabývá odloženými nebo nevyřešenými případy, čtenáři znají z populární knižní série z pera dánského spisovatele Jussiho Adler-Olsena (1950). Ten dosud napsal sedm dílů této kriminální série z plánovaných deseti. Složka 64 je čtvrtým z nich.
Dánský knižní i filmový fenomén
Knihy ze série o oddělení Q vycházejí v třiceti šesti jazycích a jen v rodném Dánsku se jich prodalo více než dva miliony výtisků. Dohromady se pak celosvětově prodalo více než 20 milionů výtisků. Stejně tak dobře se vede i filmovým adaptacím románů z této série.
Žena v kleci se s více než 750 000 diváky stala nejnavštěvovanějším filmem v dánských kinech v roce 2013, Zabijáci pro změnu nejoblíbenějším dánským filmem za rok 2014. Třetí díl Vzkaz v láhvi z roku 2016 se stal nejnavštěvovanějším domácím titulem za posledních 15 let a ten zatím poslední zfilmovaný Složka 64 rovnou nejnavštěvovanějším domácím snímkem všech dob.
Za dva měsíce od promítání ho vidělo více jak milionů diváků, což v Dánsku, která má asi 5,7 milionů obyvatel, znamená, že ho viděl každý pátý obyvatel této země. Filmová série o oddělení Q totálně přepsala žebříčky návštěvnosti v dánských kinech, protože mezi pětkou komerčně nejúspěšnějších dánských snímků všech dob jsou čtyři právě z této série. To svědčí o mimořádné popularitě této série, ale i jakým fenoménem v Dánsku je.
Posílena vztahová dynamika ústředního páru vyšetřovatelů
Adaptace čtvrtého dílu se chopil dánský scenárista a režisér Christoffer Boe (Rekonstrukce, Allegro, Offscreen, Sex, drogy a daně), který je už třetím režisérem, který se na této sérii vystřídal. Scenárista je stále týž, Nicolaj Arcel (Královská hra, Královská aféra, Muži, kteří nenávidí ženy), který udržuje kontinuitu vyprávění této série.
Na čtyřce scenáristicky spolupracoval s Mikkelem Nørgaardenem, který natočil první dva díly této série, takže ona kontinuita byla potvrzena i jeho osobou. A z dosavadních filmových adaptací je tato ta nejlepší, byť velmi povedené jsou i ty předchozí.
Scenáristé se nebáli příběh z knižní předlohy zestručnit a vypustit některé jeho linie. Dlužno dodat, že ku prospěchu gradace vyprávění a pointování jednotlivých situací. O něco víc pak vypíchli vztahovou dynamiku, která panuje mezi dvojicí hlavních vyšetřovatelů. A to způsobem, který je současně emotivní a zároveň má v sobě jiskřivou ironii buddy movie komedií.
Na napětí mezi nimi se podepisuje fakt, že Assad (Fares Fares) dostane nabídku jít pracovat na hospodářskou kriminálku. Očekává, že jeho nadřízený a parťák v jedné osobě, komisař Carl Mørck (Nikolaj Lie Kaas), na to zareaguje nějakým způsobem, kterým dá najevo, že si jejich profesního i lidského parťáctví váží. A že nechce, aby po pětileté spolupráci odcházel, že je pro něj zkrátka nepostradatelný.
To ale od tohoto morousovitého a sociální vazby jen obtížně pěstujícího detektiva nemůžete čekat. Nese to pochopitelně nelibě, ale dává to najevo svým osobitým způsobem, který v Assadovi vyvolává pocit, že mu na něm vůbec nezáleží. Assadovo povýšení a jeho odchod ze sklepního oddělení Q má proběhnout během týdne, což zároveň může negativně ovlivnit průběh vyšetřování nového případu, který se jim dostane na stůl.
Převýchova „padlých“ dívek
Ten případ začíná objevením tří naaranžovaných mumifikovaných mrtvol. Dělníci je najdou za falešnou stěnou při rekonstrukci jednoho opuštěného kodaňského bytu. Aranžmá těchto mrtvol u jídelního stolu, kde vedle tří židlí s nimi je přítomná i čtvrtá neobsazená židle, napovídá, že na ní měl někdo sedět, že byla pro někoho připravená.
Ale pro koho, kdo měl toto neobsazené místo rezervované? A co spojuje tyto tři mrtvoly u stolu? A kdo si dal tu práci nejen s jejich zabitím, ale i aranžmá? A co tímto aranžmá chtěl naznačit nebo vzkázat? Otázek je mnoho a Carl s Assadem se je budou snažit zodpovědět.
Jejich pátrání po ženě, která si tento byt pronajímala a která záhadně zmizela, je přivede k znovuoživení nevábné kapitoly novodobých dánských dějin, kdy probíhala státem posvěcená převýchova nezdárných dívek. Na ostrov Sprogø byly internovány mladé dívky, které byly údajně obtížně přizpůsobivé. To znamená, že byly v dospívání trochu divočejší nebo hůř zvladatelné.
Jednou z nich byla na počátku šedesátých let i Nete Hermansen (Fanny Bornedal), která se tu ocitla kvůli tomu, že čekala dítě se svým bratrancem. Nevhodný sexuální vztah s ním ji přivedl do této „polepšovny“, kde se vedle dívek s nějakou morální kaňkou nacházely i ty mentálně zaostalé nebo cizinky.
Čistý zítřek
Tato převýchova pro „padlé dívky“ totiž ve skutečnosti skrývala mnohem ďábelštější plán, inspirovaný nacistickými ideály rasové čistoty. A jak se ukáže, v této praxi pokračovali i po zavření tohoto ústavu na dánských klinikách. A to za tichého přihlížení státních institucí, včetně policie.
Dávný příběh Nete se tu při odhalení praktik těch, kteří si i nadále osvojují právo rozhodovat o reprodukci druhých, propojuje se současným příběhem mladé muslimky Nour (Amanda Radeljak), která míří tajně na potrat.
Detektivní příběh o zneužívání lékařské praxe a pomstě za zrůdné skutky, páchané ve jménu očisty společnosti od všeho nepřizpůsobivého, má ještě jeden významný přesah do současnosti, a to k dění na dánské politické scéně. Tam se hlásí o slovo extremistická strana Čistý zítřek, vedená gynekologem Curtem Wadem (Anders Hove).
Ta se snaží dostat do dánského parlamentu s programem, v němž slibuje tvrdý postup proti imigrantům a lidem údajně nepřizpůsobivým, mezi něž patří i ti sociálně a mentálně znevýhodnění. Asad, který je sám přistěhovalec, je touto politikou velice zhnusen a pobouřen.
Přesah k minulosti i současnosti
Scenáristé jednotlivé linie vyprávění, včetně těch časových, velmi zručně proplétají a od detektivního pátrání, dotýkajícího se skutečných událostí z nedávných dánských dějin, se dostávají do žhavé současnosti, v níž dochází k reminiscenci této odpudivé minulosti.
Prostřednictvím odhalení činnosti tajného spolku se tak tvůrci vyjadřují hned k několika tématům, jež hýbou nejen dánskou společností, ale celou Evropou. Násilí na ženách, integrace uprchlíků ve společnosti a s tím související přistěhovalecká politika, vzestup extremistických stran, které se zaštiťují národovectvím a přitom se opírají se o myšlenky rasové čistoty ideologů Třetí říše, postavení žen ve společnosti, to všechno jsou témata, s nimiž tato krimi uvědoměle pracuje.
I předchozí díly měly společenský a politický přesah, ale v tomto je formulován nejvýrazněji nebo nejostřeji právě v tom, jak se děj dotýká reflexe neblahých tendencí v minulosti i přítomnosti Dánska. Kriminální zápletka tak rezonuje se současnými problémy na evropském kontinentu a působí velmi aktuálně.
Byla by proto škoda, kdyby tato série skončila, jak o tom tvůrci mluví. Dosavadní díly vznikly v produkční společnosti Zentropa, u níž autor předlohy Jussi Adler-Olsen údajně nebyl spokojen s mírou odklonu od nich ve filmových adaptacích. Pokud nové díly vzniknou, bude to v jiné společnosti, a to Nordisk Film, která má práva na další pokračování.
A kdyby mělo zůstat jen u těchto čtyř filmů, tak i když se mě líbily všechny, Složku 64 z nich považuji za nejlepší a nejkomplexnější právě pro onen vyprávěcí most mezi nedávnou minulostí a současností a přesah, který díky tomuto mostu kriminální příběh získává.
Složka 64
- Žánr: kriminální thriller
- Původní název: Journal 64
- www.zentropa.dk/portfolio-item/journal64/
- Dánsko, 2018
- Scénář: Nikolaj Arcel, Bo Hr. Hansen, Mikkel Nørgaard (předloha Jussi Adler-Olsen)
- Režie: Christoffer Boe
- Hrají: Nikolaj Lie Kaas, Fares Fares, Søren Pilmark, Johanne Louise Schmidt, Fanny Bornedal, Clara Rosager, Michael Brostrup, Nicolas Bro, Anders Hove
- Distribuce: Aerofilms
- Distribuční premiéra v ČR: 24. 01. 2019