Také se vám stýská po starých bondovkách z před craigovského období? Pak vás určitě potěší autorská novinka dvaapadesátiletého amerického režiséra Paula Feiga, v níž opět spojil své síly s herečkou Melissou McCarthy. Ta se objevila v jeho předchozích komediích Ženy sobě a Drsňačky.
Brosnanovský model bondovek
Pokud je znáte, od jejich třetí spolupráce jste asi mnoho nečekali. Špión, nebo příhodnější název by možná byl Špiónka, ale překvapuje tím, jak se režisérovi podařilo vrátit do hry to, co máte rádi na bondovkách z devadesátých let, kdy sérii kraloval Pierce Brosnan. Tedy nadsázku a eleganci, ve spojení s dynamickou akcí, která má zabránit zničení světa.
Matthew Vaughn nedávno v Kingsmanovi vzdal hold bondovkám ze šedesátých let, Paul Feig se posouvá o tři desítky let dál. A je vidět že styl tehdejších dobrodružství agenta 007 má dokonale v malíku. Co do stavby vyprávění i jeho formy.
Od akčního rozjezdového prologu a stylových titulků s jednající ženskou siluetou se dostáváme k rozehrání klasického modelu bondovských špionských dobrodružství. Máme tu poradu v centrále tajné služby, speciální „hračky“ z dílny zdejšího Q i plán, jak zabránit padouchovi ženského rodu ve zničení světa.
To obnáší cestování po evropských metropolích jako je Paříž, Řím a Budapešť. Dlužno dodat, že všechny tyto lokace, ať už jde o římské casino nebo pařížské kavárny, zastoupila Budapešť. Umožnila to její rozmanitá architektura, stejně jako její okolí a další místa (Balaton). Maďaři tu dokonale zužitkovali systém filmových pobídek, o němž se mluví, že by měl být lépe využíván i u nás.
Genderově proti zažitým představám
Režisér bondovský koncept genderově ozvláštňuje tím, že hlavním hrdinou není elegantní sexistický dinosaurus, který působí jako relikt studené války, ale nemotorná žena ve středním věku, která představuje dokonalý protipól ke všem našim zažitým představám o tom, jak by měl takový neohrožený agent vypadat a jednat.
Z tohoto paradoxu pak režisér vytěžuje většinu humorných situací a gagů. Nespoléhá se ale jen na něj a hlavní hrdinku nechává v rámci její mise procházet jistým vývojem. Z kancelářské myšky, která sloužila jako „přítelkyně na telefonu“ agenta Bradleyho Finea (Jude Law), se postupně proměňuje v agentku, která obstojí i v terénu.
Své protivníky ale Susan Cooper (Melissa McCarthy) odrovnává jinými prostředky než její mužští kolegové. Nespoléhá se tolik na sílu, mrštnost nebo přesnou mušku, ale spíš na vyjednávací taktiku, improvizaci a schopnost infiltrace. Ta je realizována skrze množství převleků a identit, jež dávají herečce širokou paletu, jak si pohrát s různými ženskými archetypy (diblík, stará panna). Včetně militantní feministky, kde se v této poloze přibližuje svým dřívějším rolím.
Susan si nehraje na žádného super agenta s povolením zabíjet, naopak využívá toho, že ji soupeři podceňují a ráda hraje na city. Při pohledu na krev zvrací, nezastírá, že má trému, erotické přitažlivosti také využít nemůže a tak sází na to, co je jí vlastní. Její vyřídilka totiž spolehlivě odrovná skoro každého, včetně machistického agenta Ricka Forda (Jason Statham), který se jen obtížně smiřuje s tím, že na misi byla vyslána ona a ne on.
Centrála CIA tak ale rozhodla za situace, kdy protivník, tedy dcera nedávno zesnulého obchodníka se zbraněmi Rayna Boyanov (Rose Byrne), zná nejen identitu všech agentů v terénu, ale chystá se i zpeněžit dědictví po otci v podobě malé jaderné bomby. Rayna zapříčinila, že Susan už nebude pro Bradleyho Finea vykonávat analytickou práci a tak její odhodlání vydat se do terénu získává i osobní rozměr.
Feministický podtón
V tom, jak se Susan postaví nejen šovinistickému kolegovi, ale i sexy záporačce v upnutém korzetu, v němž vypadá jak cvičitelka delfínů, je cítit silný feministický podtext celého vyprávění. Dochází k typovému a genderovému převrácení modelu klasických špionážních nebo agentských dobrodružství, pomocí něhož se režisér pouští do zábavného komentáře k nerovnoměrnému postavení mužů a žen v zaměstnání a společnosti obecně.
Susan obdivně vzhlíží k agentovi Fineovi, s nímž si vysní neexistující vztah. Jako analytička ho jistí od kancelářského stolu s počítačem, stává se jeho očima a ušima, ale příležitost pustit se do akce nedostane. Ta se jí naskytne, až když centrála usoudí, že po stopách obchodníků se zbraněmi se má vydat ta nejméně pravděpodobná osoba.
Přehlížená ošklivka, navyklá na podřízené postavení vůči dominantnímu mužskému světu, získává v průběhu akce na sebevědomí a s tím se zlepšují i její schopnosti. Neohrabaná „teta“, která je limitovaná svou těžkopádností, v souboji s pánvičkami ukáže, že ji není radno podceňovat.
Sebeparodický Jason Statham
Její síla ale tkví především v jejích peprných průpovídkách, narážkách a nadávkách, jimiž častuje své protivníky. Jiskřivé slovní přestřelky nikdy nesklouzávají do trapnosti, naopak vyměšovací humor, kdy hlavní hrdinka zvrací při pohledu na krev, mohli tvůrci vynechat.
Pokud jste Melisse McCarthy nemohli dosud přijít na chuť, tento film by to mohl změnit. Režisér jí dobře napsal roli a obklopil ji hereckými kolegy, s nimiž rozehrála bláznivou komedii, plnou gagů a hlášek, dotažených až do absurdních otáček.
Přesně takové roztáčí Jason Statham v roli agenta Ricka Forda, který se pouští do pátrání po jaderné náloži na vlastní triko. Jeho historky z tajných operací o tom, jak si musel uříznout ruku a pak si ji sám i přišít, ve spojení s drsným kukučem, jsou na filmu tím vůbec nejlepším. Britskému herci tahle sebeparodická poloha, kdy s vážnou tváří a bez stop pochybností o tom, že vše, co říká, je pravda, nesmírně sluší.
Komediální talent prokazuje i Jude Law, hlavní záporačka Rose Byrne, nesmělá kamarádka Susan v podání Mirandy Hart, která chce sbalit rapera 50 Centa a vlastně celé osazenstvo. Jen u Jasona Stathama to bylo překvapivější.
Neošizená akční složka
Bondovský mustr, který je ze strany tvůrců ironicky a (sebe)parodicky pootáčen, by ale dobře nefungoval bez toho, kdyby byl film ošizen ve své akční složce. A i zde je třeba režiséra pochválit, protože eRkový rating mu v realizaci bitek rozvázal ruce, zvraty se vrství v dynamickém rytmu a na komediální žánr působí snímek docela drsně.
Dvouhodinová stopáž je možná trochu nadnesená, v důsledku čehož trpí závěrečná půlhodina, ale i tak je třeba konstatovat, že Špión je velké překvapení, které málokdo čekal. Gagy a hlášky jsou dobře vypointované, lokace působí atraktivně, má to akční švih a nechybí i genderově-feministický komentář k žánru agentských špionážních dobrodružství.
Příště si chce režisér touto optikou posvítit na Krotitele duchů, kteří budou mít ženské osazenstvo. K pokračování je nakročeno i ve Špiónovi a tahle „vyhlídka na vraždu“, když zůstaneme u názvů bondovek, se jeví ve světle originálu jako mírně optimistická. Kdo by to od filmu s Melissou McCarthy čekal?
Špión
- Žánr: špiónská komedie
- Původní název: Spy
- www.foxmovies.com/movies/spy
- USA 2015
- Scénář: Paul Feig
- Režie: Paul Feig
- Hrají: Melissa McCarthy, Jason Statham, Rose Byrne, Morena Baccarin, Jude Law, Allison Janney, Bobby Cannavale, Peter Serafinowicz, Nia Long
- Distribuce: CinemArt
- Distribuční premiéra v ČR: 04. 06. 2015