Fotogalerie

AQ Labrador 29 MKIII: povedené české regálové Hi-Fi reprosoustavy [test]

Daniel Březina

14. února 2019

Dvoupásmové reprosoustavy AQ Labrador 29 MKIII jsou co do přednesu vyrovnané a tak blízké ideálu neutrální reprodukce, jak to jen cenová hladina do 15 000 Kč za pár umožňuje. Celkově Labrador 29 MKIII nabízí realistický, solidně čistý a příkladně "rovný" zvuk, ctící ideály high fidelity.

Plusy

Pocit důstojně vyrovnaného zvuku

Pěkně soustředěné a výrazné hlasové pásmo

Dobrá celková čitelnost

Velmi solidní pocit cena / výkon

Minusy

V dané ceně jsou hezčí reprosoustavy, Labrador 29 MKIII jsou opravdu hodně konzervativní

9 /10

Společnost AQ (což je zkratka Acoustic Quality) vyrábí reprosoustavy již od roku 1995 a dnes se posunula do pozice co do objemu nejvýkonnějšího lokálního producenta hi-fi techniky.V nabídce má široké spektrum reprosoustav, od těch skutečně jednoduchých a levných až po ty s nemalými high-endovými ambicemi v řadě Passion. V té dostupnější polovině nabídky pak najdete sérii Labrador a v níž model Labrador 29 v třetí generaci - tedy model, který patří už léta mezi nejoblíbenější reprosoustavy AQ.

Labrador 29 MKIII jsou středně velké, s důrazem na štíhlost (a tím výraznější výšku a hloubku) kabinetů pojaté dvoupásmové regálovky. Je to v podstatě klasická koncepce typu "všechno vpředu" - na čelní stěně o tloušťce 1 cm se zaoblenými hranami, kterými navazuje na nepřekvapivou, čistě pravoúhlou ozvučnici z 1,9 cm tlustých MDF desek, okrášlených dýhou v mnoha variacích (buk, dub, černý jasan, jasan, mahagon, ořech a třešeň) a s polomatným lakem na povrchu.

Reprosoustavy jsou, jak už bylo řečeno, poměrně štíhlé, konkrétně jen 18 cm. Zato na poměry regálovek mají o něco větší hloubku 29 cm a rozhodně větší výšku 38 cm. Každý kus váží 7,25 kg. Vnitřní komora tlumená molitanovými pláty má pracovní objem 10 litrů.

V ní pracuje vysokotónová měkká kalota s průměrem 2,5 cm z katalogu Vifa, jejíž magnetický systém je chlazený ferrofluidem a pod ní středobasový reproduktor Scan-Speak s 12,7 cm membránou ze skelných vláken.

Dole v čelní stěně je ještě vsazen plastový basrreflexový nátrubek, takže ve stěně zadní se nachází jen vanička s dvěma páry důstojných reproduktorových terminálů.Výrobce udává frekvenční rozsah 45 - 30 000 Hz (+/- 3 dB), mírně nadprůměrnou citlivost 87 dB / W / m a jmenovitou impedanci 8 ohm. U frekvenční výhybky se výrobce nezmiňuje o nastavené frekvenci, ale jen o strmosti 12,12 dB / oktáva.

Měříme

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny na pevném soklu cca půl metru nad zemí (v případě regálových modelů samozřejmě na stojanech) a co nejdále od stěn to bylo možné.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Nejhlubší vyzářená frekvence 45 Hz ve zmíněném tolerančním pásmu je na naměřené křivce skutečně patrná, mezi 60 a 90 Hz ale energie o několik decibelů ubývá, aby se s metou 100 Hz energie vrátila a až do 500 Hz byla křivka za dané peníze opravdu pěkně lineární. Nad 500 Hz pak je vidět výrazný přírůstek energie, který se krom krátkého pásma mezi 3 a 5 kHz drží v rozumné rovnosti - zejména pak na nejvyšších tónech nad 5 kHz. Nebýt nicméně propadu na basech mezi 60 a 90 Hz, odezva by se skutečně vešla do slibované tolerance. Celkově je ale patrná tendence hrát co nejrovněji s tím, že bas je spíše decentní.

Křivka impedance (červená) ukazuje naladění bassreflexu kousek pod 50 Hz, jen těsně padá pod 5 ohm v pásmu od 5 kHz výše, ale jinak je to spořádaný průběh, který by neměl nijak ohrozit ani levnější zesilovače. Příkladná pak je absence nespojitostí nebo jiných artefaktů, které by napovídaly něco o přítomnosti stojatého vlnění nebo rezonancí panelů. Na elektrické fázi (černá) je jediný potenciálně kritický moment a to v oblasti kolem 100 - 150 Hz, nicméně vzhledem k průběhu impedance by snad neměly reprosoustavy chtít dramatické množství proudu, takže by i levnější zesilovače měly být schopny udržet kontrolu bez potíží.

Jak to hraje

Regálovky AQ Labrador 29 MKIII jsme poslouchali se všemi redakčními sestavami, tj. v systému OPPO UDP-250 + Norma Revo IPA-140, kde jsme srovnávali s Harbeth Monitor 30, srovnávali jsme s Fischer&Fischer SN-70, když je poháněl set Cambridge Audio CXA80 s Cambridge CXC a nakonec jsme také porovnávali s KEF LS50, když jsme hráli přes Teac NT-503 s Emotiva XPA-DR2. Chvíli jsme hráli i vinyly z VPI Scout na Grandinote Celio a Grandinote Shinai.

Quadral Breeze blue XL: bohatý zvuk v elegantním balení (test)

Bas v "By your side" od Sade ("Lovers Rock" | 2000 | epic | 500766 2) byl objemově přiměřený, nijak přehnaně veliký, byť je ho v nahrávce opravdu hodně. Zato jsme měli pocit, že tóny mají dobrý švih, jsou sice měkčí, ale jsou v dané třídě dobře čitelné a nepostrádají energii. Je tam hlavně cítit snaha o dobrou kontrolu a dobré oddělení tónů spíše než na ohromení, není to ale ani suchý, řekněme "studiový" bas, je prostě jen nepřikrášlený.

To vokální pásmo je výraznější a je v něm cítit více energie, více prezence a až jistá dominantnost, hlas Diany Krall v "Temptation" ("The Girl in the Other Room" | 2004 | Verve | 0602498622469) byl pěkně čitelný, zřetelný a v dané kategorii velmi dobře artikulovaný a znělý. Je tu solidní temperament a transparentnost, byť neutrální a signálu věrný charakter Labrador 29 MKIII vám třeba celkem bez příkras naservíruje i až příliš výrazné sykavky v této nahrávce. Zvuk si na nic nehraje, je přímočarý a ctí zjevně s maximálními možnostmi danými třídou základní ideu high fidelity - tedy vysokou věrnost nahrávce stůj co stůj.

Panasonic TX-65FZ950E: OLED z rodu královského [test 4K HDR TV]

Nejvyšší pásmo je pak ještě o ždibec energičtější, činely a kovové tóny v "Question and Answer" Methenyho, Hollanda a Haynese vůbec ("Question and Answer" | 2008 | Nonesuch | 7559-79910-0) byly velmi svižné a zřetelné, v dané třídě skvěle oddělené a konkrétní. Je to sice opět zvuk bez příkras, ale jeho čistota je tak dobrá a tak prostá nějakých "třpytek", že netahají za uši ani vyšší hlasitosti. Výšek je prostě dost, jsou díky tomu i opravdu dobře čitelné.

V nejdynamičtějších pasážích Janáčkovy "Symfoniety" ("Rok české hudby" | 2004 | Panter Praha | TU 0002-2) se prokázalo, že Labrador 29 MKIII vás sice svou makrodynamikou nezatlačí do sedačky, ale je cítit, že reprosoustavy nejsou "brzda" zvuku, že se snaží zahrát co vzhledem k objemu a ceně jen umí, navíc hrají se zjevnou snahou o kontrolu a svižnost. Díky tomu je cítit dynamickou špičku potichu a stejně tak snesou až překvapivě velkou hlasitost, aniž by se zvuk "rozsypával". Pokud je vám ale bližší organizovanost spíše než mohutnost, zvuk Labradorů se vám bude určitě líbit.

Labrador 29 MKIII sice možná nejsou přímo monitorově detailní, ale jejich objemově, tonálně i frekvenčně vyrovnaný, řekněme tedy "neutrální" zvukový charakter vás nechá zaslechnout docela hodně informací, rozlišení je pak tím lepší, čím výše ve frekvenčním spektru se pohybujete. V "Like a Rolling Stone" v podání Barb Jungr ("Man in the Long Black Coat" | 2011 | Linn Records | AKD 386) byl hlas velmi pěkně srozumitelný. Je to "rovný" a pěkně transparentní zvuk, byť by asi mohl být také "tučnější".

Sony WH-1000XM3: nejlepší bezdrátová sluchátka s potlačením hluku [test]

Pevnost a přehlednost pomáhá i v decentní reprodukci stereo báze, reprosoustavy nepůsobí nějak směrovým dojmem, takže se docela snadno umisťují a poslouchají. Prostor v Illsleyho "Railway Tracks" ("AUDIOphile Pearls Vol. 10" | 2014 | AUDIO | 11-14) byl v pravolevém směru pevný a v dané třídě nebývale přehledný a konkrétní, s přehledně oddělenými nástroji a pocitem, že scéna už není prakticky vázána na kabinety, aniž byste toho museli dosáhnout natáčením po jednotkách stupňů.

V "Ještě kousek" Báry Zmekové ("Ještě kousek" | 2013 | Jámor) vám Labrador 29 MKIII bez příkras oznámí, že zvukař sykavkám dal poněkud ostrou a říznou formu, jinak ale necítíte ani stopu po nějaké dece, je to technicky spořádaný, vyrovnaný a čistý zvuk, který ale nesklouzává k chladné technicisnosti (ale ani k nějaké vysloveně muzikální vřelosti - je prostě takový, jaká je nahrávka a systém). Zvuku je tak akorát, všechno působí vybalancovaně a přímočaře.

Verdikt

Dvoupásmové reprosoustavy AQ Labrador 29 MKIII jsou co do přednesu vyrovnané a tak blízké ideálu neutrální reprodukce, jak to jen cenová hladina do 15 000 Kč za pár umožňuje. Všechno je tak nějak akorát, nic nepřebývá, nic neschází, všechno je naprosto korektní.

Labrador 29 MKIII zvládnou hrát rozumně potichu, běžně i dost nahlas a jediným realistickým limitem v podobné třídě je to, že jsou maximálně věrné signálu, což dost často ukáže i nectnosti nahrávky a / nebo elektroniky - na druhou stranu vám to dává pocit přesnosti a kontroly reprodukce, jakou mainstreamové značky nabídnout v podobné ceně neumí.

Snad jen estetická stránka reprosoustav je až příliš jednoduchá a konkurence nabízí opravdu pěkné a opravdu moderní věci, zatímco Labrador 29 MKIII jsou spíše účelné a opravdu hodně, hodně konzervativní. Celkově ale Labrador 29 MKIII nabízí realistický, solidně čistý a příkladně "rovný" zvuk, ctící ideály high fidelity.