Vybral si k tomu žánr historického válečného dramatu, kdy líčí události okolo evakuace obklíčených francouzských, britských a belgických vojáků ze severofrancouzského přístavního města Dunkerku (francouzsky Dunkerque) a okolních pláží na přelomu května a června roku 1940. Konkrétně v období od 27. května do 4. června.
Dunkerkský zázrak
Hned zkraje druhé světové války se zde odehrála velká bitva během německé invaze v roce 1940. Silná německá ofenziva, zahájená 10. května, měla spojenecká vojska rozdělit na dvě části. Na severní, tedy britské, francouzské a belgické síly v Belgii a severní Francii a na jižní, to jest hlavní francouzské síly ve Francii.
Jižní skupina měla nařízeno zaútočit a opět se spojit se zbytkem protiněmeckých sil. Úkol se ale ukázal jako nesplnitelný v situaci, kdy byl Dunkerk a jeho okolí obklíčen Němci. Spojeneckým vojskům bylo bráněno v ústupu a ony nemohly dopředu ani zpět.
Tehdy byla zahájena masivní evakuace, během které z Francie odplulo ve zhruba 800 lodích více než 300 tisíc vojáků. Evakuace trvala osm dní a její úspěch je považován takřka za zázrak, jak ostatně celou operaci označil Winston Churchill (Dunkerkský zázrak).
Během operace s krycím názvem „Operace Dynamo“ bylo z Dunkerku do Anglie evakuováno 338 226 mužů, kteří přeplouvali přes kanál za téměř neustálého bombardování německého letectva. Němci si s nimi hráli jako kočka s myší a nalétávali na ně stíhačkami a bombardéry.
Přestože byl anglický břeh přes Lamanšský průliv vzdálen nějakých 26 mil, nebylo snadné se k němu dostat. Mělké vody u pobřeží znemožňovaly velkým britským válečným lodím zachránit muže z francouzského pobřeží. Spojenecké síly proto vyzvaly civilní obyvatelstvo, aby pomohlo a do oblasti se na tuto výzvu vypravily stovky malých rybářských a výletních lodí. Klíčové bylo i nasazení letectva, jednotek RAF, které bránily prchající jednotky před útoky německých letadel.
Forma se stává obsahem
Tyto válečné události už zpracoval před takřka šedesáti lety film Leslieho Normana Dunkirk (1959). Připomenuty byly i ve slavné pětiminutové scéně ve Wightově Pokání. Nyní se k nim ve velkoformátovém balení vrací jeden z nejrespektovanějších tvůrců současnosti. Režisér trilogie o Temném rytířovi nebo sci-fi Interstellar Christopher Nolan. Ten si k filmu napsal i scénář a koprodukoval ho.
Nolan své precizně vystavěné filmy jako Memento, Dokonalý trik nebo Počátek spřádá trochu jako architekt nebo konstruktér. Jeho koncepční práce se strukturou vyprávění a obrazovou a zvukovou složkou filmu je rovněž v Dunkerku natolik výrazná, až to budí dojem, že se forma stává obsahem.
Toto je ostatně jedna z opakujících se výtek na Nolanovu adresu. Že jeho filmy působí jako dokonale vypiplané, ale trochu chladné a emocionálně odtažité konstrukty. Na Dunkerku se tyto výtky dají dobře zrcadlit. Postavy prochází minimálním vývojem, a i přes přítomnost mnoha hvězdných jmen (Kenneth Branagh, Mark Rylance, Tom Hardy, Cillian Murphy) zde není jedna výrazná, s níž byste takzvaně šli. K tomu chybí větší přiblížení se k nim.
Důmyslné proplétání tří linií
Nolanovi jde totiž o něco jiného než o zachycení individuálního vývoje postav na pozadí vypjatých válečných událostí. Chce ukázat šílenství války jakoby v přímém přenosu. V chaosu bitevní vřavy, kdy čas pro její aktéry plyne trochu jinak než ve skutečnosti.
Tomu uzpůsobuje práci s časem, strukturou vyprávění i zvukovým podkresem. Ve struktuře vyprávění dochází k prolínání tří dějových linií, které se vztahují k místu, kde se odehrávají. Jde o zemi, vodu a vzduch, nebo chcete-li souši, moře a vzduch. Reprezentantem každé z těchto linií je jedna z postav, k níž se přidávají další. Všechny tři příběhy a osudy jejich hrdinů se vzájemně proplétají, rozcházejí, předbíhají a na konci zase spojují.
Časově se ale každá z nich odehrává v jiné perspektivě. Ta zemská trvá týden, mořská jeden den a letecká jednu hodinu. Nolan ale díky až matematickému talentu pro jejich nelineární provázání či uzlení vzbuzuje dojem, jako by se odehrávaly současně.
Nervní tikot hodin
Prostřihy mezi jednotlivými časovými liniemi účinně napomáhají budování a gradaci napětí, stejně jako nervní, neurotický tikot pomyslných hodinek, které všem postavám stejně odměřují čas. Skladatel Hans Zimmer do svého hudebního podkresu, důmyslně využívajícího ruchy a zvuky, vložil tento prvek, o němž se v souvislosti s filmem bude hodně mluvit.
Tikotem hodin posiluje a zintenzivňuje pečlivě budovanou atmosféru napětí, která představuje nápor na psychiku všech zúčastněných aktérů tohoto válečného konfliktu. Nolan Dunkerk nemodeluje jako klasický válečný film s poradami generálů nebo sledováním politického pozadí konfliktu, ale jako thriller o přežití.
Atmosféra zoufalství a bezvýchodnosti situace spojeneckých vojáků přispívá k tísnivému vyznění celého filmu. Režisér nám nechává zažít fyzický pocit z toho, jak se asi cítili, chycení v pasti této bitvy. Jak prchají pláží před bombardováním nebo jsou zaplavováni v podpalubí lodi, která byla zasažena. Kolem oblaka dýmu, hořící moře.
Anonymizovaný nepřítel
Uhrančivý ráz úvodní půlhodinové scény ze Spielbergova Zachraňte vojína Ryana je tu prodloužen na celou stopáž 107 minut, která je překvapivě krátká. Nolan se během ní nesnaží šokovat brutalitou, ale zachycením onoho všudypřítomného zmatku, který vládne, když nevíte, odkud přiletí další smrtící kulometná salva, dojde k výbuchu bomby nebo náletu stíhaček.
Nebezpečí je všude a nepřítel přitom není vidět. Stává se anonymizovaným válečným strojem na rozsévání smrti, bezcitným přízrakem, který se vznáší nad hlavami vyděšených vojáků. Ti dělají to, co by dělal asi každý na jejich místě. Snaží se přežít. Za každou cenu.
Uprostřed nekonečného čekání na záchranu činí rozhodnutí, která ukazují jejich odvahu i selhání. Ze tří linií je nejlépe vygradovaná ta pilotská, ta zemská v sobě zas obsahuje silný morální motiv hraniční volby v situaci záchrany sebe samého na úkor druhého.
Země, moře, vzduch
Hrdinou první zemské linie je britský vojín Tommy (Fionn Whitehead), který jako jediný přežije útok na svůj oddíl a v nastalém zmatku se snaží dostat na některé z evakuačních plavidel, mířící k britským břehům. Majitelem jednoho z nich je pan Dawson (Mark Rylance), hlavní postava druhé, mořské linie.
Ten se spolu se svým synem Peterem (Tom Glynn-Carney) a jeho kamarádem Georgem (Barry Keoghan) vydal na svém výletním člunu na pomoc vojákům a pilotům, kteří po útoku Němců ztroskotali v moři. Jedním z nich je i voják (Cillian Murphy), který se jim v tom snaží v posttraumatickém stresu po záchraně zabránit.
Nad oběma liniemi ve vzduchu krouží pilot stíhačky Spitfire Farrier (Tom Hardy), který dohlíží na průběh evakuace a jistí je. Ale i jemu záhy začne docházet palivo. Válečné dění tak vnímáme jak z pozice samotných účastníků bojů, tak jejich zachráncům, jimž režisér skládá nepatetický hold.
Film je prost okázalého hrdinství. Režisér ukazuje, že cesta k úspěchu operace vede skrze dílčí odvahu jednotlivých jejích účastníků. I smrt tu má věcnou podobu. Mrtví vojáci mizí v moři jak v nekonečné prázdnotě. O to víc nás pak zasáhne zbytečná smrt kamaráda jedné z hlavních postav a její příčina.
Audiovizuální atak na divákovy smysly
Těchto ztichlých, volnějších momentů ale film příliš neobsahuje. Přímý přenos z válečného pekla, kde vojáci stojí frontu na záchranu, je hnán neustále dopředu všemi vyprávěcími prostředky. O těch zvukových v podobě tikotu hodin už jsme se zmínili, tak přejděme k těm obrazovým, vizuálním.
A zde opět nevím, co chválit dřív. Začněme do nejmenšího detailu věrnou výpravou, co se týče prostředí, vojenské a námořní techniky nebo oblečení vojáků. Pokračujme triky, které z celku nevyčnívají, ale slouží jeho realistickému charakteru.
Špičkovou práci odvádí nizozemský kameraman Hoyte van Hoytema, který spoustu záběrů snímal z naprosto neuvěřitelných pozic. To je příklad potápějící se lodi, která se naklání na bok nebo detailních záběrů z pohledů bojujících, kdy kamery s vysokým rozlišením namontoval na trupy reálných Spitfirů.
Kamera pracuje s kontrasty prostředí i bojových situací. Je velkoryse rozmáchlá i dokumentárně intimní v přiblížení k tvářím herců. Na vtahující IMAX formát bylo dle dostupných informací natočeno pětasedmdesát procent celého snímku, zbývající scény pak na 70 mm kameru, takže přechody v kvalitě nejsou nijak znatelné.
Přesto platí, že čím větší plátno, tím větší zážitek. Extrémní rozlišení scén, které Nolan popisuje jako virtuální realitu bez brýlí, si nejlépe vychutnáte v IMAX kinech, ale i v těch běžných dostanete takovou nálož vizuálních a zvukových vjemů, které pro vás z Dunkerku učiní záležitost mimořádné intenzity.
Získá Nolan Oscara?
Intenzita, frontální atak na divákovy smysly, je v tomto málomluvném snímku Nolanovou hlavní zbraní. Režisér si je vědom možností média, s nímž pracuje a využívá ho na sto procent. Práce s obrazem a jeho měřítkem a nervním zvukem se stává součástí konceptu, jak nově nahlédnout na žánr válečného filmu.
Režisérovi se to podařilo a vznikl z toho dosud nejlepší film roku. Christopher Nolan zatím nezískal Oscara a Dunkerk je přesně ten typ filmu, na něž by akademie mohla slyšet. Silné historické téma, podané ozvláštňujícím thrillerovým způsobem, který vám nedá vydechnout. Výpravné měřítko, spojené s pohlcujícím audiovizuálním zážitkem. K tomu nespoléhání se na digitální triky, ale použití skutečných křižníků, letadel a stíhaček z druhé světové. Starosvětská a přitom moderní kvalita v tom nejlepším podání.
Dunkerk
- Žánr: válečné historické drama
- Původní název: Dunkirk – www.dunkirkmovie.com
- Země původu: USA / Velká Británie / Francie / Nizozemsko, 2017
- Scénář: Christopher Nolan
- Režie: Christopher Nolan
- Hrají: Tom Hardy, Cillian Murphy, Kenneth Branagh, Mark Rylance, Harry Styles, Aneurin Barnard, Jack Lowden, Fionn Whitehead, Will Attenborough, James D'Arcy, Barry Keoghan
- Distribuce: Vertical Ent.
- Distribuční premiéra v ČR: 20. 07. 2017