Ideální čas na výměnu TV je tu (anketa)

Novinky, nové modely, nové funkce, nové technologie. Při každém rozhodování člověk přemýšlí, zda nepočkat, zda nekoupí později něco lepšího, výkonnějšího, za lepší cenu, tenčího, vybavenějšího. Letošní IFA ukázala, jak se časy mění (konečně?).

 

Obvyklý interval představování novinek v posledních letech byl jeden rok. Před krizí se scvrkl dokonce na půl roku. Ze spotřební elektroniky se stala skutečně spotřební a i televizory pomalu konkurovaly morální životností mobilům. Šest měsíců a dost – už je starý, vyhodit a koupit nový.

Tenčí, s lepším podsvícením, revoluční, úchvatný… však to znáte. Spousta absurdních výrazů, které doprovázejí nový model čehokoli a trochu připomínají reklamy na prací prášek – nový se srovnává s tím starým, ukazuje jak je dokonalý a že ten starý ještě nebyl (kdyby to platilo skutečně, tak nové prášky asi vyperou až na kost – a i tu vybělí). 

Veleterh IFA naznačil, že se něco zadrhlo. Snad je to důsledek krize, snad výrobci pochopili, že každý rok nelze uvádět nové „revoluční“ technologie, zkrátka nelze růst do nebe (taky vám dění okolo v poslední době připomíná osud Babylonské věže?).

Nástup plochých plazmových a LCD televizorů znamenal převrat ve výrobě TV. Najednou celosvětově všichni začali vyměňovat rozměrné „bedýnky na civění“ za ploché zázraky. Pak přišlo Full HD, digitalizace, ultratenký rám, LED podsvícení, 3D, multimédia, on-line aplikace. Zkrátka každý další „dodatek“ k onomu základnímu televiznímu světlu, které nás „osvítilo“ v dvacátém století.

Nyní čekám námitku, že na televizor už nekoukáte. Tak proč ho kupovat. Souhlasím. Zvláště u mladších ho nahrazují PC, NTB, mobily (proto do TV přibývají on-line aplikace a multimediální přehrávače). Osobně ale vnímám tento postoj jako lehce pokrytecký. Pouze jsme TV nahradili něčím, kde více můžeme volit obsah, a přidali jsme interaktivitu. Ale zkuste jen týden nepoužívat PC, mobilní internet, DVD přehrávač, MP3 přehrávač, zkrátka "náhražky" – pouze skalní pak televizor nezapnou a sáhnou po knize. Ale vraťme se k tématu…

 

Zkrátka a dobře – ukazuje se, že už není moc co u televizorů vylepšovat. Alespoň po stránce hardwaru. Převážná většina přínosných novinek u oblasti televizorů byla nyní uvedena již formou vylepšení softwaru. Zaujalo mne, že nové multimediální funkce nejsou přidávány touto formou jen u letošních, ale leckdy i u loňských modelů.

V důsledku krize má většina výrobců problémy se ziskovostí. Nelze zkrátka chrlit nové a nové přístroje, aniž by se vám určitou formou vrátily investice do vývoje. Připadá mi, že konečně toto odvětví konečně dohnalo (alespoň trochu) samo sebe k rozumu a přestalo tolik „tlačit na pilu“. Doufejme jen, že se nemýlím, jinak to odnesou nejen zákazníci.

 

V nejlevnější cenové relaci už není moc prostoru pro zlevňování. Výroba televizorů v malých úhlopříčkách je v důsledku velké konkurence na hranici ziskovosti (a občas i pod ní). Zisk mají generovat především velké úhlopříčky, kde se přeci tolik jen neohlížíme na cenu, ale více kupujeme podle toho, co se nám líbí, než co potřebujeme. Zkrátka u dražších produktů je zákazník ochoten nejen více utratit, ale také připlatit proti původnímu záměru nějakou tu korunu navíc, i když se mu „jen“ zalíbí něco, co stojí o pár tisíc více.

U střední třídy televizorů tak člověk může dostat výborný televizor, s výbornou výbavou ve slušivém kabátu. Zkrátka přístroj, který udělá po všech stránkách radost. A je v podstatě jedno, jakou člověk zvolí technologii, plazmu, či LCD, nebo 3D pasivní či aktivní. Samozřejmě, že se stále vyplatí přemýšlet, vybírat, koukat, ptát se, dumat, rozhlížet, pochybovat, rozhodovat se. To ale patří k procesu nákupu.

 

A závěr? Nižší ceny a ověřené technologie, které výrobci nabídli letos na jaře, jsou sympatické a v důsledku konkurence se nedá vysloveně sáhnout vedle. Dle posledního vývoje a toho, co nám výrobci předvedli na letošní IFA, máme minimálně do příštího jara klid pro rozumný výběr a nákup. Tak proč si neudělat radost (pokud na to samozřejmě jsou peníze).