Fotogalerie

Letopisy Narnie: Princ Kaspian – recenze filmu

Marek Čech

23. června 2008

Od uvedení jedničky uběhly tři roky, hrdinům přibyl rok a v kouzelném světě Narnie přešlo dlouhých třináct století.

Narnie opět v ohrožení

To je dost na to, aby se v magickém světě mnohé proměnilo k nepoznání. Zlatý věk míru je pryč, spolu s Aslanovovým panováním. Z hradu Cair Paravelu jsou trosky a roztomile švitořící rozjívená zvířátka ve vyhnanství úpí pod roztahovačnou nadvládou sousedních Telmarínů. Lidská rasa takřka vyhubila původní obyvatele Narnie a na přeživší, kteří se skrývají v lesích, pořádají hony. Podobnost s motivem prvních křesťanů nikoliv náhodná a zdaleka ne poslední.

Princ Kaspian (Ben Barnes) z rodu Telmarínů a právoplatný dědic trůnu bojuje se svým strýcem, samozvaným králem Mirazem (Sergio Castellitto) o moc a je pronásledován jeho poskoky, kteří mu usilují o život. V nouzi zatroubí na čarovný lesní roh a pomocí teleportace přivolá ze školních lavic zpět čtveřici sourozenců z válkou sužované Británie, aby mu pomohli naplnit dávné proroctví. Za pomoci skřítků, kentaurů, minotaurů, mluvících zvířat a dalších členů živočišné říše se snaží získat zpět zdánlivě ztracený trůn, pomstít smrt jeho otce a obnovit stav spravedlnosti v říši, kde se stali sourozenci minule odměnou za svou statečnost králi a královnami.

Tento film na DVD/Blu-ray si můžete zakoupit na www.Filmopolis.cz

Dětské bloudění po lese a mentorování ikonického Aslana je vystřídáno trochu dospělejším a temnějším příběhem, ale i zde je zápletka velmi podobná předchozí části sedmidílné ságy. Mírumilovná země Narnie je v ohrožení a sourozenci, za pomoci původních obyvatel, ji mají pomoci. Řídký děj se sestává z putování od jedné bitvy ke druhé. Potyčky se střídají s mechanickou pravidelností a mezi ně scénáristé vklínily taktické spory mezi Kaspianem a Petrem, jemuž minule až příliš zachutnala moc.

Motivaci většiny postav skousnete jen velmi obtížně. Nebo se vám zdá přijatelné, že by pětice frackovitých pubescentů mohla vést celou mytickou říši do boje proti zlým okupantům a že by je na slovo poslouchali mohutné šiky zvířecích kreatur? Rovněž zjevení „božského“ lva Aslana, metaforického Ježíše či Mesiáše, kterého všichni přes dvě hodiny času hledali a vzývali, až v samém závěru odhalí, že tento Spasitel mohl všechny padouchy zlikvidovat mnohem dřív, jen kdyby ho o to někdo poprosil.

Herecká i vypravěčská topornost

Tempo vyprávění je takřka nulové, návaznost sterilně pojatých obrazových scén občas působí, jakoby se na střihu podílel nějaký „střihoruký Edward“ a detailů obličejů, které pronášejí rádoby hlubokomyslná moudra, je tolik, že při hereckém umění ústřední čtveřice, se tento zážitek rovná čirému utrpení.

Výkony dětských a dospívajících představitelů, které jsme v jedničce mohli označit za toporné, ale alespoň v případě Lucinky za roztomilé, se v pokračování série mění (či spíše nemění) v čirou hereckou bezradnost, kořeněnou „nezapomenutelnými“ výstupy, jako je namlouvání Zuzany a prince Kaspiana.

Petr (William Moseley) se tváří jako majestátný král a pubertálně soupeří s Kaspianem o to, kdo má větší ego. Namísto odpovědnosti ale předvádí Petr jen zbrklé chování a ve schopnosti velet a bojovat se dopouští hrubých taktických chyb (Noční útok na Mirazův hrad). Moseleyho rádoby drsný a umanutý výraz statečného a hrdinného vládce Narnie, kterého chce hnědovlasý hezoun Kaspian připravit o vliv v říši, vzbuzuje reakci přesně opačnou a to nechtěný smích. Zuzaně se začínají zapalovat lýtka a dmout ňadra. Jediné štěstí je, že ve třetím díle se s její postavou již nepočítá, neboť při pohledech, které vrhá na Kaspiana, by měl její bratr Petr o důvod víc být na soka naštvaný. Lucinka (Georgie Henleyová) chodí po lesích a haluciogenně vzývá Aslana a Edmund (Skandar Keynes) alespoň pobaveně hláškuje.

Formální inspirace Pánem prstenů

Žalostný výsledek leží na bedrech Andrewa Adamsona (Shrek I a II), který selhává nejen jako spoluscenárista, ale i jako režisér. Nejenže nedokáže přijít s osobitou vizí fantaskně magického světa, ale již podruhé selhává i jako řemeslník, sloužící původní látce C.S. Lewise. Jednička v jeho režii byla matná, nudná a rozvleklá a dvojka je na tom stejně, jen s lepším dramatickým obloukem, který ale zase spolehlivě pohřbívá vjem z tragicky křečovitých replik, šustících papírem a logických dějových kiksů.

Novozélandské scenérie, spolu s formálními vykrádačkami z Pána prstenů (pronásledování Kaspiana černými jezdci) nejen při bitevních scénách (Zuzanino „legolasovské“ dovádění s lukem, oživlé stromy) ukazují na jeho malou nápaditost a osobitost. Akčních scén je více než v jedničce, jsou monumentálnější a choreograficky lépe zorganizované, ale chybí jim jakákoliv napětí. Pro příště by se měl Adamson vrátit k animákům a nepouštět se do realizačně náročných projektů, které jsou zjevně nad jeho síly.

Alegorizace křesťanské věrouky

Pochvalu si zaslouží snad jen bohatší a velkolepější výprava a výtvarně triková stránka filmu, která hodně pokročila od původně chudě působící televizní pohádky před třemi lety a tahá film z vod totálního podprůměru. Sebevětší náklady na kostýmy, dekorace a triky, ve spojení s rozsáhlými exotickými lokacemi (natáčelo se i v České republice) ale nemohou zastínit fakt, že aby vynikla všechna kouzla a magie, je nutné přijít s uvěřitelným a vypravěčsky zábavným příběhem. Zde se na dětský film oproti tomu až příliš zabijí a surovější akce je navíc ještě propagandisticky omlouvána tím, že se tak děje ve jménu víry a boje proti nevěřícím. Alegorizace křesťanské věrouky, kdy Lev spasitel potrestá nevěřící a odmění ty, jež v něj věřili, působí v tomto kontextu nepatřičně svou militantností.

Děti do deseti let ale budou nadšené myším válečníkem Rípčíkem, který jim připomene „shrekovského“ Kocoura v botách, pubescenty potěší pohled na živůtek v rozpuku lučištnice Zuzany a neodbyté triky, na nichž je znát dvousetmilionový rozpočet filmu a dospělý doprovod snad ocení hamletovský motiv pomsty. Ale při délce dvou a půl hodin, kterou vyplňuje monotónní střídání stále stejných situací, okořeněných jen nepatrnou špetkou příliš chtěného humoru, se těm odrostlejším může snadno stát, že dostanou chuť si při projekci přečíst noviny nebo si zdřímnout, protože je to smysluplněji strávený čas.

Třetí pokračování již má být v režii Micheala Apteda, pokud ani on neuspěje, bylo by možná lepší celou ságu po Jitřním poutníkovi na pár let uložil k ledu.