Anglické jahody: recenze filmu

„Malé“ a „velké“ dějiny

Letošní rok se stal příležitostí k bilancování událostí, spojených s osudovými osmičkami na konci letopočtů zlomových okamžiků našich dějin. O srpnovou okupaci roku 1968, již má velká část národa stále v živé paměti, se tvůrci v minulých letech spíš otírali, než že by se snažili využít dramatický potenciál tohoto bolestného a traumatizujícího tématu. Janu Hřebejkovi v Pelíšcích, Petru Nikolaevovi v Báječných letech pod psa a Filipovi Renčovi v retromuzikálu Rebelové posloužil dějinný zvrat jen jako rámcové pozadí pro rozehrání humorně nostalgického ohlédnutí. V posledních týdnech se k tomuto roku vrací třetí řada seriálu Zdivočelá země a experimentální pseudodokument Holka Ferrari Dino Jana Němce.

Scenárista Martin Šafránek, vycházejíc částečně ze svých vzpomínek, přináší vyfabulovaný příběh, v němž se snaží o ne-černobílé vidění tehdejších událostí a nestranný pohled na obě strany znepřátelených barikád.

Na ploše dvou dnů proplétá tři dějové linie, v nichž se mísí malé dějiny s těmi velkými. Individuální rovinu zastupují osudy jednotlivých členů rodiny Sinkových. Ta první má ráz ryze intimní a druhá slouží jako společenský komentář k probíhajícím událostem. Třetí, dějově velmi volně přilepená a zdánlivě okrajová, je nejvíc emotivní, neboť se v ní hraje o lidské životy dvou nedospělých chlapců. Splňuje funkci historického mementa i metafory o porobeném národě, ale z příběhu se spíš vyděluje, než aby byla jeho přirozenou součástí.

 

Paralelní linie jsou vypravěčsky střídány dost mechanicky, tempo snímku díky tomu vázne a je poněkud rozvláčné. Větší zásah střihačských nůžek by neškodil, stejně jako užší propojení dílčích příběhů, mezi nimiž Drha s televizním rutinérstvím víc náhodně přeskakuje než aby promyšleně navazoval a spojoval.

Generační střet

Scenárista přitom využívá absurdně groteskní situaci, v níž se filmová fikce protíná s realitou. Dezorientovaný ruský voják Lebeděv (Alexej Bardukov), zmaten filmovými kulisami a německými nápisy, jež zbyly po natáčení válečného snímku v americké produkci Most u Remagenu, inscenovaného v Davli, se domnívá, že se ocitl na Západě a rozhodne se dezertovat. Na cestě za svobodou potká mladou dvojici, jíž zásadně vstoupí do života. Lehkovážný Tomáš (Ivan Lupták) měl odjet na „sběr jahod“ do Anglie, což je jen zastírací akce pro rozhodnutí emigrovat z tehdejšího Československa. Dívka Táňa (Marie Štípková), k níž ho vážou city, je těhotná a neví, co si s tím počít.

Tragikomická nejistota mládí, přezíravého ke světu dospělých, je zpodobněna v konfrontaci tří mladých lidí, kteří se trochu netečně potýkají s tím, co se kolem nich děje, neboť jim nedochází vážnost situace, s pohledem rodičovské a prarodičovské generace, ztělesněné v trojúhelníku Tomášových rodičů a jeho babičky. Váhavý otec (Viktor Preiss) poznává, jaké to je, když se jeho vlastní ideály střetnou s realitou. Zoufale touží postavit se na odpor a něco udělat, ale nohy mu svazuje jeho nerozhodnost. Starostlivá matka (Pavla Tomicová) začíná schraňovat zásoby a babička (Nina Divíšková), zapřísáhlá komunistka, lomí rukama a běduje, že se jí zhroutil svět. Toto přeci nejsou ti stejní vojáci, které vítala v pětačtyřicátém roce šeříky.

Komorní atmosféra

Vladimír Drha, podobně jako Jan Hřebejk, projevuje cit pro inscenování komorních scén v rodinném kruhu. Působivě v nich obnažuje všechny strachy i naděje, živené jarním společenským táním a ukazuje, jak dozrávají nebo už se lámou charaktery.

Menší přesvědčivost ale vykazují scény v exteriérech, které doplácejí ve výpravě na skromný rozpočet. Vojenská technika je jen symbolická a spolu s hrstkou komparsistů zrovna nepřispívá k dosažení potřebné autentičnosti obrazu vpádu okupačních vojsk. Tento handicap se režisér snaží dohnat užitím historicky věrohodných kostýmů, dobových artefaktů a archivních zvukových i obrazových materiálů, které věrně ilustrují tehdejší dění v ulicích měst. Jejich černobílý obraz a syrová výpovědní hodnota je ale možná až příliš v kontrastu s prosluněně letní ospalou atmosférou a všeobjímající shovívavou smířlivostí k okupantům, kteří mají mnohem sympatičtější rysy než asijsky vypadající hordy, které nás ve skutečnosti napadly. Jenže i ruští vojáci mají přece své rodiny a nemůžou za rozhodnutí vládce s hustým obočím.

Hudba Tomáše Kluse evokuje dobovou atmosféru a jeho písničky navozují zdání mnohem staršího data vzniku. Chytlavá skladba Malčik pracuje s ruskými motivy, ale je ve snímku k dokreslení děje až otravně nadužívána.

Možná příště?

Spolehliví herci (Preiss, Tomicová, Divíšková) zvládají své party s bravurou, naopak mladí trochu tápou, jejich výkony jsou nevyrovnané a rostou v momentě, kdy se dostanou do dialogového soukolí se zkušenými kolegy (Ivan Lupták). Až se nabízí kacířská myšlenka, jestli by nebylo lepší neopouštět rodinu Sinkových, protože vždy když se děj přesune na chatu do Davle, následuje jen bezradné bloudění po lese, provázené nanicovatými rozhovory.

Marie Štípková jako Táňa vykazuje z trojice ústředních mladých protagonistů největší hereckou bezradnost a její projev se omezuje na křečovité deklamace, jež tají jen v erotikou prodchnutých chvílích, kdy je s charismatickým zběhem sama. Alexej Bardukov navazuje na dobré tradice ruské herecké školy a dostává své pověsti talentované hvězdy. Jen jeho recitace Jeseninových veršů, jež vydává za své, působí poněkud kašírovaně a stylizace do romanticky citlivého poety, jak vypadlého ze stránek dívčího deníčku, je postavě spíš na obtíž, než aby jí to dodávalo na zajímavosti.

Na obranu nezkušených mladých aktérů je ale třeba zároveň říci, že už ve scénáři jsou postavy jen velmi matně prokresleny a jejich motivace nám trochu unikají. Rebelie Tomáše není dostatečně podložená, ani to proč chce vlastně emigrovat a mladík díky tomu působí jako prázdný panák, vybavený ironickými komentáři.

Vladimír Drha přišel s ambiciózním pokusem nahlédnout na zlomový okamžik, který ovlivnil chod našich dějin minimálně na dalších dvacet let, jinak než za pomoci dokumentárního či publicistického tvaru. Pokládá otázky, jak nejlépe reagovat na situaci ohrožení. Zapáleným aktivismem, rezignací nebo zaujetím neutrálního a nevšímavého postoje, jak to předvádí Tomáš? Odpovědi ale jen naznačuje a jeho film bohužel trpí přílišnou upovídaností, malou dramatičností, nejistými mladými protagonisty a vizuálem, jak vystřiženým z televizního seriálu. To vše přispělo k tomu, že se Anglické jahody budou lépe vyjímat v nedělním večerním čase na veřejnoprávní televizi než v kinech.

 

Anglické jahody

• Žánr: tragikomedie
• www.anglickejahody.cz
• ČR 2008
• Scénář: Martin Šafránek
• Režie: Vladimír Drha
• Hrají: Viktor Preiss, Pavla Tomicová, Nina Divíšková, Ivan Lupták, Marie Štípková, Alexej Bardukov, Miloslav Mejzlík, Alexander Minajev, Nela Boudová, Dáša Bláhová
• Distribuce: Falcon
• Distribuční premiéra v ČR: 13. 11. 2008