Na odstřel: recenze filmu

Prvky kriminálního a špionážního žánru se na stříbrném plátně dobře doplňovaly už od dob raných děl Alfreda Hitchcocka. Po vypuknutí aféry Watergate získala konspirativní dobrodružství výrazný politický akcent, kriticky reflektující o stavu věcí veřejných.

Snímek Na odstřel je z rodu thrillerů z novinářského prostředí, s jakými v sedmdesátých letech přicházeli Alan J. Pakula (Pohled společnosti Parallax, Všichni prezidentovi muži) nebo Sydney Pollack (Tři dny Kondora). Na přelomu milénia špionážní žánr, prodchnutý atmosférou paranoidní podezíravosti, korupce a všeobjímající konspirace, oživil v akčním hi-tech hávu Tony Scott (Nepřítel státu, Spy Game). V éře prezidentování George Bushe jr., která tak dobře nahrávala nespokojeným náladám panujícím v převážně liberálním Hollywoodu, se k němu vrátil scénárista Tony Gilroy v trojici příběhů „agenta bez minulosti“, aby ho završil v poctě svým předchůdcům v režijním debutu Michael Clayton.

Adaptace britské látky

Po letošní infiltraci agenta Interpolu Clivea Owena do finančního světa v International Toma Tykwrea sáhl do ranku politicky laděných napínavých kriminálek i Kevin Macdonald ve volné adaptaci úspěšné britské látky z pera Paula Abotta.

 

Šestidílná televizní minisérie stanice BBC State of Play před šesti lety představila hned dvě atraktivní prostředí, přitahující zájem veřejnosti. Na příběhu politika Collinse a jeho dávného kamaráda, novináře z Herald Tribune McCaffreyho, ukázala znalost politického a žurnalistického prostředí a prostřednictvím dějového propletence dovedla odhalit spiknutí, mířící do nejvyšších pater britské služby veřejnosti. Původně televizní režisér David Yates sérií zaujal natolik, že mu producenti neváhali svěřit adaptaci posledních dvou částí ságy o čarodějnickém učni Harry Potterovi.

V americkém remaku stojí na počátku vyprávění zprávy o dvou zdánlivě nesouvisejících úmrtích, jež zbystří pozornost investigativního novináře Cala McAffreyho (Russell Crowe). Ukáže se, že profesionálně odvedenou vraždu feťáka a příležitostného zloděje Stagga a smrtelnou nehodu mladé vyšetřovatelky Sonii spojuje více než jen ukradený kufřík, ocitnuvší se v nesprávných rukou. Ten patřil původně asistentce republikánského kongresmana Collinse a obsahoval materiály pořízené v rámci prověřování činnosti privátní zbrojní korporace, dodávající techniku do míst válečných konfliktů.

Fakta výbušné povahy, na jejichž zveřejnění asi někdo nemá zájem, přivedou ke společné práci ostříleného žurnalistu Cala a začínající reportérku Dellou Fryeovou (Rachel McAdamsová). Při rozkrývání nitek případu se stávají součástí špinavé politické hry, kde již nejde jen o miliardy dolarů, ale i životy zúčastněných aktérů. Významné místo v této rozehrané partii má i Calův spolužák z univerzity Stephen Collins (Ben Affleck), který měl se zesnulou dívkou poměr. Vlivný přítel požádá novináře o pomoc při vyšetřování. „Hlídací pes demokracie“ se dostává do klasického profesního střetu zájmů, připomínaného mu neustále jeho zaměstnavateli v obavě o objektivnost a nezainteresovanost připravované reportáže o případu.

Uzávěrkám navzdory

Ambiciózní scénář z dílny hned tří zručných mistrů svého řemesla v sobě nese zřetelný otisk tvorby těchto pánů. Na půdorysu původního námětu přenáší scénáristé děj do amerických lokací a snaží se z něho vměstnat co nejvíce motivů do celovečerní stopáže i za cenu nedotažení některých vedlejších linií (kongresmanova manželka).

Matthew Michael Carnahan, který se podílel na Redfordových Hrdinech a zbabělcích nebo mnohem přímočařejším Bergově Království, vnáší do příběhu znalost politického prostředí a korumpujících praktik moci, kde vydírání patří k běžným mechanismům prosazování svých zájmů. Zkušený veterán (Jeff Daniels) díky citové pasti, do níž se Collins dostal, může snadno znemožnit svého mladšího kolegu při poukázání na fakt, že jeho soukromý život není v úplné relevanci s ideály, které hlásá.

Billy Ray osvědčuje vhled do soukolí redakčního zázemí i vývoje situace na mediálním trhu, který se proměňuje pod vlivem on-line zpravodajství, jež rychlostí zprostředkování aktuální informace odsouvá do pozadí tištěné médium. To díky tomu ztrácí na konkurenci a musí hledat jiné formy jak zaujmout čtenáře. Namísto hlubšího zkoumání sledovaných kauz, o jejichž dopadu asi několikařádková zpráva na webu moc relevantních informací nepřinese, se ale i redakce řídí zákonem trhu a směřují k povrchní bulvarizaci. Vyhledávání skandálních pikantností je ale cestou do pekel, dávající za pravdu rčení o tom, že není nic staršího než včerejší zprávy.

Ustupující přístup pečlivého profesionalismu, který nechce dopustit aby byla puštěna do oběhu neověřená kachna nebo kauza ve fázi rozpracování, reprezentuje zemitý redakční pilíř Call. Ten se dostává do nenásilné konfrontace s dravostí mládí v podobě pracovním zápalem oplývající blogerky Delly. Jiskření zůstává ale na sympatické profesní úrovni, akcentující odlišné přístupy k prověřování indicií a nezvrhává se do klišovité výměny tělních tekutin, provozované mezi učitelem a jeho nadšenou žačkou.

Nad vzájemnou koexistencí nesourodého páru bdí manažerský duch redakce představovaný strohou šéfredaktorkou Cameron Lynneovou (Helen Mirrenová), kterou vybavila představitelka „Královny“ takovou dávkou štiplavého sarkasmu a nesentimentálního zacházení s podřízenými, až se vám při jejím sledování vybaví Meryl Streepová, nosící Pradu. Cameron musí lavírovat mezi mnohdy odlišnými zájmy zaměstnanců a vydavatelů, honícími se skrze senzace za ziskem. Zároveň se snaží uchránit a obhájit postavení listu deníku The Washington Globe na trhu a neztratit přitom osobnostní i novinářskou integritu.

Poslední ze spoluscénáristů Tony Gilroy zahustil již tak dost spletitou zápletku o střípky konspiračních zvratů, jež se postupně složí ve výslednou mozaiku rozsáhlého spiknutí, prostupujícího hned několika patry vyšetřovaného případu. Mezi nimi probleskuje i privátní motiv milostného trojúhelníku, v němž mezi dvěma nejlepšími přáteli stojí žena jednoho z nich. Anne Collinsová (Robin Wright Pennová) kdysi milovala oba muže, ale nakonec dala přednost tomu ambicióznějšímu, jehož obdivovala za morální dimenzi jeho veřejného konání. Ve světle odhalené zrady hledá důvěrnost a intimitu, jež se z jejího manželství vytratila, u člověka jí blízkého.

Nostalgický soumrak nad tištěnými médii

Skotský režisér Kevin Macdonald po oscarovém dokumentu Pád do ticha, přibližujícím tragické úmrtí atletů na mnichovské olympiádě a dramatu Poslední skotský král, inspirovaném skutečnými událostmi, opouští reálné zakotvení svých vyprávění a vydává se na pole čiré fikce. Opět ale prokazuje dobrý čich na látky a při jejím zpracování potvrzuje postavení oživující energie, již do továrny na sny vnáší nástup režisérů z britských ostrovů (Paul Greengrass, Danny Boyle).

Těkavá kamera Rodriga Prieta (Babel), operující s tlumenou paletou barev, dobře souzní s dokumentaristickou zkušeností režiséra, jež se přetavila v reportérskou exkurzi do zákulisí novinářské práce. Snímek si drží svižné tempo, které nepolevuje. Napětí je po vzoru mistra Hitchcocka umocňováno skrze intenzivní gradaci atmosféry (scéna v podzemní garáži) a ne výbušnými akčními scénami. Více než na efektní dynamičnost se režisér soustředí na budování příběhu a vedení herců, díky němuž působí i jinde prkenný představitel romantických milovníků Ben Affleck v dramatické poloze přijatelně.

Russell Crowe jako zahraniční obdoba Josefa Klímy nebo Janka Kroupy (všimněte si spřízněné podobnosti v ležérním stylu oblékání) ztělesňuje naše představy o neúplatném a neohroženém žurnalistovi, který musí díky své práci často suplovat funkci vyšetřujícího detektiva. Jako štika v rybníce se pohybuje mezi zdroji informací, přicházejícími z podsvětí i z policejních kruhů a svou vůli se nebojí prosazovat proti zájmům korporací, které ovlivňují politické i mediální dění. Pravdu chápe jako bernou minci, o níž se nehandluje a k jejímž kořenům se je nutno někdy dobrat i za cenu osobního nasazení, jež může přinést ohrožení bezpečnosti.

S pivním bříškem, umaštěnými dlouhými vlasy, zváleným sakem a způsobem stolování, které by asi pan Špaček nedával za vzor ve svém pořadu o etiketě, nemá daleko k Dudeovi Lebowskému z komedie bratří Coenů. Za ošuntělou vizáží se ale skrývá bystrý mozek, který si (podobně jako detektiv ze Scottova Amerického gangstera v jeho podání) utváří kodex profesní cti sám v sobě. A ač může mnohým připadat jako těžkopádný dinosaurus, odmítající technický a společenský vývoj, jeho kouzlo ční právě v starosvětské poctivosti, kořeněné inteligentním humorem a charismatickým vystupováním.

Na odstřel rozšiřuje řady konspirativních thrillerů z poslední doby (Meirellesův Nepohodlný, Scottův Labyrint lží), které se na pozadí fiktivních i reálných případů snaží vyjadřovat k závažným problémům korupčního prorůstání politiky a lobbistických zájmů. Přináší rovněž trochu nostalgické ohlédnutí za světem tiskařské černi, jež dělala čtenářům společníka při cestě do práce či víkendovém vychutnávání ranní kávy. Závěrečný šum rotaček je z tohoto pohledu láskyplným vyznáním mizejícímu světu prestižních titulů, v nichž byli lidé zvyklí „držet velké příběhy v ruce“ a který nevyhnutelně vyklízí své pole nelítostným číslům o prodeji tiskovin.

Na odstřel

• Žánr: thriller
• Původní název: State of Play
• www.stateofplaymovie.net
• USA/VB/Francie 2009
• Scénář: Matthew Michael Carnahan, Billy Ray, Tony Gilroy
• Režie: Kevin Macdonald
• Hrají: Russell Crowe, Ben Affleck, Rachel McAdamsová, Robin Wright Pennová, Helen Mirrenová, Jason Bateman, Jeff Daniels, Viola Davisová
• Distribuce: Bontonfilm
• Distribuční premiéra v ČR: 28.5.2009