Mladý čaroděj už dávno opustil školní lavice, ale teprve teď ho čeká nejtěžší a možná poslední zkouška jeho života. Souboj se samotným vy-víte-kým. Po deseti letech od prvního filmu a čtyři roky od vydání poslední knihy J. K. Rowlingové se osmým snímkem uzavírá napínavá filmová sága o zrání kouzelníka Harryho Pottera a jeho přátel. Počtvrté pod taktovkou režiséra Davida Yatese. A zřejmě i naposledy, i když u megaúspěšných literárních nebo filmových trháků platí známé pořekadlo Nikdy neříkej nikdy.
Je to opravdu deset let, co čarodějnický učeň s jizvou na čele migroval ze stránek knih J. K. Rowlingové na filmové plátno. Autorce se podařilo neuvěřitelně zbohatnout, ale i přivést děti zpět ke čtení. Filmový průmysl na globální fenomén rychle zareagoval a výsledkem je osm filmů, v nichž se zračí postupné temnění celé ságy.
Od barvotiskové, ale z dnešního pohledu značně sterilní a naivní rodinné podívané Chrise Columbuse v prvních dvou dílech jsme se ve třetím Vězni z Azkabanu v režii Alfonso Cuaróna přesunuli na půdu temného thrilleru s prvky hororu. Dospívající mladí kouzelníci v texaskách čelili útokům zlověstných Mozkomorů v dosud nejlepším a z hlediska adaptačního nejodvážnějším dílu série. Bohužel finanční výsledky nebyly tak přesvědčivé a proto byla čtyřka s podtitulem Ohnivý pohár svěřena komediálnímu tvůrci Miku Newellovi. Režisér romantického hitu Čtyři svatby a jeden pohřeb sice s přehledem zvládl scény milostného oťukávání teenagerů na vánočním plese, ale způsob odhalení podoby lorda Voldemorta zůstal značně za očekáváními.
Studio Warner Bros. správně usoudilo, že je na čas na změnu a vyměnilo proto režiséra, scénáristu i skladatele. Fénixův řád překvapil civilním přístupem k látce, díky němuž se mu podařilo skloubit silné emoce s důrazem na vztahy mezi hlavními aktéry. Důvěra, svěřená na bedra do té doby převážně televizního režiséra Davida Yatese se vyplatila a Yates si našel svůj řemeslně výrazný styl, který bez výraznějšího autorského vkladu otiskl do dalších tří částí série.
Znepokojení z odhalení viteálů
Škola, plná rozjívených dětských čarodějů, v níž celý příběh začal, se mezitím proměnila v přísně střežený ústav totalitního ražení, v němž studenti ze starších ročníků testují na těch mladších ty nejkrutější kouzla a jakýkoliv odpor proti svazujícímu řádu se okamžitě trestá.
Na konci první části ve dví rozděleného sedmého dílu jsme Harryho (Daniel Radcliffe) a jeho dva věrné přátele Hermionu (Emma Watsonová) a Rona (Rupert Grint) opustili ve chvíli, kdy pohřbívali skřítka Dobbyho, který jim pomohl k útěku ze zajetí. Voldemort (Ralph Fiennes) se dostal k Brumbálově hůlce smrti a posiluje čím dál více svou moc.
Mladí detektivové dál pátrají po viteálech, tedy magických předmětech, do nichž pán temnot ukryl části své duše, aby nebyla tak snadno zničitelná. Když Voldemort zjistí, že tajemství viteálů je odhaleno a jsou postupně ničeny, jeho hadí obličej zachvátí panika. Znepokojen povolává do bitvy své stoupence a pouští kolem sebe hrůzu. Rozhodující řežba v bradavické škole se blíží.
Mimo záběr
Po spíše na místě (v lese) přešlapující první části sedmého dílu slibovala dvojka epicky monumentální vyvrcholení celé ságy, plné heroických činů a velkých emocí. Podařilo se tvůrcům tyto očekávání naplnit nebo se jim alespoň přiblížit? Odpověď zní ano, ale…
Stotřicetiminutová stopáž, paradoxně nejstřídmější ze všech dosavadních částí série, má za následek, že film po pomalejším úvodním rozjezdu velmi rychle graduje do silného finále, které ve zběsile akčním rytmu pádí vpřed, aniž by zanechalo v srdcích diváků výraznější emocionální otisk v místech, kde bychom to očekávali a uvítali.
Kouzelnické hůlky v závěrečné hodině takřka nestačí vychladnout, ale postavy, k nimž jsme si v knihách a jejich filmových adaptacích vytvořili vztah, se příběhem jen mihnou a nedostanou větší prostor k zapojení do děje. V epizodním charakteru jejich angažmá se projevuje scenáristická neúcta k figurám. Jejich účinkování působí jako povinné odškrnutí si účasti ve chvíli, kdy se zjišťuje, kdo je přítomen na place. Potom už si mohou jít opět po svých.
Ve válečné vřavě umírají klíčové postavy vyprávění a režisér jejich skon nechává probíhat mimo záběr nebo ho neinscenuje dostatečně dramaticky. Pokud vám u prvních Relikvií smrti vadilo, že o smrti Pošuka Moodyho se dozvíte jen tak mimochodem mezi řečí, zde budete opravdu naštváni. Tohle si udatní rekové nezasloužili.
Snaha zrychlit děj
Nevím, zda za tímto přístupem stojí úlitba publiku v rámci přístupnosti, kdy jde o snahu ochránit ty nejmenší před vyobrazením smrti. Pokud ano, pak není toto pojetí důsledné. Samotná smrt není ukázána, ale její následky ano. V zdevastovaných Bradavicích se po chodbách válejí mrtvá lidská těla, mezi nimiž se plazí obří had. Otázkou je, co vyznívá hrůzněji. Že sága už dávno není vhodná pro děti, si museli jejich rodiče všimnout již v předchozích částech, které měly čím dál depresivnější a bezvýchodnější charakter.
Pravděpodobnější spíš bude, že producenti nebo možná už trochu unavený tvůrčí tým chtěli celé dění trochu zrychlit a nedali si tak tolik práce s vytvářením podhoubí pro správné načasování a vyznění emotivních scén. Některé jsou navíc předčasně utnuty, což brání jejich plnohodnotnému vstřebání. Pomalejší tempo a klidně tříhodinová délka by závěrečné části dodaly více na osudové naléhavosti, která ji chybí.
Z tohoto pohledu se mi zdály trochu nadbytečné i jindy osvěžující Ronovy hlášky, které se snaží humorně odlehčit napětí z rozprostírající se temnoty, která zachvacuje čarodějný svět. Jinde naopak suše britský a dobře vypointovaný humor splňuje svou úlevnou funkci. Jako v momentě, kdy uprostřed bitvy školník Filch zametá zřícené školní schody nebo kdy profesorka McGonagallová (Maggie Smithová) oživuje bradavické sochy a povolává je do služeb školy.
Po devatenácti letech
Nechtěný humor naopak vzbuzuje pád Harryho s Voldemortem z pobořených hradeb, při němž se vzájemně škrtí. Stejně nejednoznačně bude asi přijímán epilog po devatenácti letech, osvětlující osudy přeživších postav. V knize zafungoval, ale ve filmu mohl být nahrazen něčím méně doslovným, třeba textovými titulky, které dávají větší prostor pro zapojení vlastní fantazie.
Ve shazující nadsázce podaném přílepku, v němž o devatenáct let starší protagonisté vyprovázejí své děti na cestu do školy, kterou oni sami navštěvovali, se zračí pokus o zachycení věčného koloběhu života v jeho raném stádiu i marketingové pootevření vrátek pro případná další pokračování celé ságy.
Ilustrační přepis
Ve zvoleném doslovném stylu vyprávění se opět zračí problematický scenáristický přístup Stevea Klovese k literárním předobrazům paní Rowlingové. Je pořád stejný a je mu možno vytýkat to, co u předchozích částí. I nadále se drží svého pojetí, kdy z rozsáhlého podkladu extrahuje ty nejefektivnější scény a bez vnitřní provázanosti je klade za sebe. Jeho metoda ale v kombinaci někdy až přílišné otrocké popisnosti ve vypjatých momentech a naopak citelné úspornosti v z jeho pohledu méně důležitých pasážích ukazuje své limity.
Řada zásadních událostí se děje mimo obraz a my jako diváci se o nich dozvídáme ze slovních vyjádření postav. Kdo četl knihy, ten si vzpomínky na děj spojí s neúplným obrázkem, který mu poskytuje film. Kdo nečetl, bude se muset spokojit s vysvětlovačkama postav, které za diváka pokládají některé otázky, na něž mezi bitvami trochu klopotně chrlí odpovědi. Finální Relikvie smrti se rovněž v odkazech vrací k předešlým dílům (tajemná komnata, zásvětní nádraží), ale ne vždy se jim daří motivy z minulosti (rozbité zrcadlo) patřičně divákovi neseznámenému s předlohou osvětlit.
Charakterová studie mnohoznačnosti
Ilustrační přepis se nedovede odpoutat od lineární souslednosti předlohy a dál se zkratkovitě a uspěchaně soustředí na to, aby připomenul všechny významné události v knize, aniž by se hlouběji zabýval, zda mezi nimi nechybí souvislostní návaznost a gradace. Klovesova práce připomíná účelné vyzobávání rozinek ze sladké pochutiny, která bez nich pak působí ale trochu mdle.
V zájmu hladkého plynutí se hlouběji nezabývá ani jedním z největších překvapení knihy, jímž je odhalení Brumbálovy minulosti. Zpochybnění identity nositelů dobra a zla je sice naznačeno, ale jeho rozvinutí padá na vrub zábavné povrchnosti. I další reminiscence jsou obětovány na oltář zjednodušení, snad s výjimkou osudu Severuse Snapea (Alan Rickman), který se ukáže být jednou z nejtragičtějších a nejdojemnějších figur vyprávění. Jidášská úloha, kterou přijal kvůli ve střihové zkratce připomenutému vztahu k Harryho matce, osvětlí jeho věčně podmračenou a neprostupnou masku a hodně ho v závěru zlidští. Rickman si vyvrcholení díky své charakterové studii mnohoznačnosti krade trochu pro sebe, i na úkor Harryho Daniela Radcliffea, v jehož tváři se čím dál bolestněji zračí palčivá odpovědnost za smrt obětí v bitvě, která se kolem něho rozpoutala.
Lunapark atrakcí
Režisér David Yates, který sérii převzal s pátým dílem a má ji od té doby pevně v rukou, i nadále drží pozornost především na osudech jednotlivých hrdinů a osvětluje jejich motivace, pocity a následné činy. Opět dokazuje, že je více než zručným řemeslníkem, který umí zkombinovat trikově a výpravně náročnou akci s citlivým vedením herců.
Expozicí se příliš nezdržuje a rovnou se vrhá do víru událostí. Žádné vysvětlování, času je málo a nás čeká lunapark atrakcí, které je třeba všechny absolvovat. Přepadení v bance u Gringottů, ohňové gejzíry v komnatě nejvyšší potřeby, útok na bradavickou školu a odboj Harryho a profesorského sboru proti Voldemortovi a jeho přisluhovačům. Na hořící školu čar a kouzel a její obránce dorážejí smrtijedi, pavoučnatci, skřeti, obři a další stoupenci temné strany síly a vám přitom buší srdce v zrychleném tempu. I v záplavě velkolepých bitevních střetů se mu daří ctít hororové pravidlo, že tušené zlo děsí více jak viděné, jak se přesvědčíme ve scéně s Voldemortovým hadem Naginim.
Tmavé 3D
Britský tvůrce inscenuje tyto scény s jistotou hollywoodského matadora akčního fantasy žánru, i když se občas neubráníme při jejich sledování neodbytnému pocitu, že inspiraci hledal v nočních bojových sekvencích v Helmově žlebu z Pána prstenů. Tvůrci na nás chrlí jednu monumentální scénu za druhou a kameraman Eduardo Serra v ruinách Bradavic rozpoutává opravdové peklo na zemi. Hudební skladatel Alexandre Desplat s využitím hudebních motivů svých předchůdců toto destruktivní inferno ještě povzbuzuje svými orchestrálními aranžemi.
Jedinou vadou na kráse této intenzivní a dynamické vizuální podívané je použitý 3D formát. Vzhledem k tomu, že se většina děje odehrává ve tmě nebo za šera, není místy kvůli tmavým scénám mnoho vidět. Časté výtky na adresu nevýhod 3D projekcí zde platí ještě důrazněji než u jiných počinů. Neodehrávají se zde žádné prostorové exhibice a díky 3D brýlím již tak dost tmavý obraz ještě víc ztemní. Tyto výhrady se s výjimkou Avataru a možná ještě Resident Evil: Afterlife opakují snad u každého filmu s přidaným 3D efektem a sám jsem zvědavý, kdy diváci na boom 3D projekcí přestanou slyšet. Osobně se těším, až se na posledního Pottera podívám ještě jednou ve 2D s originálním zvukem a titulky.
Díky síle přátelství a sounáležitosti
Druhá půle sedmé části kouzelné ságy je především ilustračním snímkem pro znalé předlohy. Je fanouškovskou záležitostí, která se spoléhá na oddané čtenáře, kteří jsou zvědaví jak si tvůrci poradili se zpracováním jejich oblíbených motivů z knihy a nezatěžují se až tolik požadavky logiky a vnitřní návaznosti. Ti, kdo se těšili na bombastické epické zakončení, nebudou zklamáni, ale uspěchanost a zkratkovitost se v zásadním momentě díla, kdy by divák čekal přesně opačný způsob předvedení dějového vyústění, obrací trochu proti tvůrcům.
Přesto zůstává za celou ságou o vyvoleném s jizvou na čele, který obstál v bitvě mocných kouzelníků, příjemné poselství, že je třeba vzdorovat osudu, i když vám nebyly hned od počátku zrovna příznivě rozdány karty, s nimiž vstupujete do života. A že díky síle přátelství, lásky, loajality a sounáležitosti je možno zlomit i to sebevětší zákeřné zlo. Kéž by…
Harry Potter a Relikvie smrti - část 2
- Žánr: akční fantasy
- Původní název: Harry Potter and the Deathly Hallows: Part II
- http://harrypotter.cz.warnerbros.com/hp7b/
- VB / USA 2011
- Scénář: Steve Kloves (podle románu J. K. Rowlingové)
- Režie: David Yates
- Hrají: Daniel Radcliffe, Emma Watsonová, Rupert Grint, Helena Bonham Carterová, Bonnie Wrightová, Maggie Smithová, Robbie Coltrane, Alan Rickman, Tom Felton, Ralph Fiennes, Evanna Lynchová
- Distribuce: Warner
Distribuční premiéra v ČR: 14. 07. 2011