Britský režisér Paul Greengrass již potřetí spojil své síly s hollywoodským hercem Mattem Damonem. Po dvojici příběhů agenta bez paměti Jasona Bournea, hledajícího na útěku svou identitu, se spolu s ním vydává na horkou půdu čerstvě vybombardovaného Iráku.
Horká půda
Píše se rok 2003 a americká armáda se pokouší nastolit prozatímní iráckou vládu. V okolí paláce svrženého diktátora Saddáma Husajna, který se po označení za válečného zločince ukrývá na neznámém místě, se pohybují okupační vojska, snažící se postavit nestabilní zem zpátky na nohy.
Kapitán speciální jednotky americké armády Roy Miller (Matt Damon) je spolu se svými muži pověřen úkolem najít zbraně hromadného ničení. Jejich údajná přítomnost posloužila jako hlavní záminka k invazi spojeneckých sil do Iráku, jež dopomohla k odstranění nenáviděného tyrana. Na základě informací z nejvyšších míst pročesávají vojáci opuštěné budovy a vytipovaná místa, ale výsledek jejich misí jde vniveč.
Miller začíná nahlas vyslovovat pochybnosti o smyslu úkolu, jenž plní, ale hned v zárodku je umlčen lidmi z tábora prozatímního šéfa irácké správy Clarka Poundstonea (Greg Kinnear). Naopak jeho oponent, zkušený praktik a agent CIA Martin Brown (Brendan Gleeson) nabízí Millerovi pomoc při sledování stopy, na niž ho navedl irácký informátor Freddy (Khalid Abdalla). S přispěním poznatku novinářky The Wall Street Journal Lawrie Dayneové (Amy Ryanová) začíná voják rozkrývat tajemné vazby, vedoucí od vysoce postaveného generála irácké armády Al Rawiho (Yigal Naor), jenž by o zbraních něco mohl vědět, k pohlavárovi Pentagonu, operujícímu v Iráku.
Něco shnilého je nejen ve státě dánském a Miller se snaží přijít na to co. V prostředí plíživého válečného nebezpečí, při němž není možno věřit nejen místním, ale i lidem ze stejného tábora, se zaplétá do komplikované zpravodajské hry, mající za úkol vyrobit dodatečně ospravedlnění pro ozbrojený vpád do cizí země.
Konspirativní hra
Scénář Briana Helgelanda (L. A. Přísně tajné, Robin Hood), vycházející z knižní předlohy Rajiva Chandrasekarana, bagdádského žurnalisty a zpravodaje Washington Postu, tematizuje problém vojenské přítomnosti amerických sil v Iráku a úlohy Ameriky coby světového četníka, dohlížejícího i vstupujícího do mezinárodních konfliktů.
Na pozadí skutečných událostí přitom konstruuje jednoduchou konspirativní hru, točící se kolem zdroje, jenž poskytl americké administrativě (dez)informace o zbraních hromadného ničení. Každý, kdo alespoň zběžně sleduje televizní zpravodajství, ví, jak zápletka dopadne, takže z tohoto hlediska se půdorys scénáře jeví jako trochu předvídatelný.
Film nepřináší žádná závažnější obvinění, než jsou ta, svědčící o neexistenci důvodů pro vpád cizích vojsk do země. Odhalování spiknutí Bílého domu a Pentagonu se nese v intencích rozvíjení žánrových schémat politických thrillerů. Nepohodlní svědci jsou likvidováni a vše je zametáno pod koberec ve jménu státního zájmu, provázeného vývozem demokracie do zemí, jež si slůvko demokratické do svého vývěsního štítu rozhodně dát nemohou.
Svržení zlovolné krutovlády je správná věc, ale tvůrci se zapomínají při jejím ospravedlnění ptát, proč se akční rádius světového správce pořádku a bezpečí zastavil u iráckých hvozdů a nepokračoval třeba na území zbrojně jistě mnohem nebezpečnější Severní Koreje. Přesto můžeme jako mírnou inovaci předem vytyčených silových pozic přijmout fakt, že zástupce CIA tentokrát nestojí na straně právní cestou těžko obhájitelných zásahů do chodu tajných operací, ale zastává překvapivě uměřenou a rozumnou pozici.
Styl zpravodajských reportáží
Oč méně překvapí kritické zacílení proti konání bushovské administrativy, o to víc si užíváme obal, do něhož je pamfletický obsah zabalen. Po zkušenosti s režisérovými předchozími počiny také nepředstavuje žádné novum, ale ve světle jeho snaživých epigonů se stále jedná o vysoce nadstandardní zážitek.
Formální složka s nenucenou přesvědčivostí evokuje zdání dokumentárního záznamu reality, který nás přenáší do kulis bagdádských ulic. V nich se z pochopitelných důvodů nenatáčelo, ale iluze je velmi věrohodná. Precizní technické zpracování a styl zpravodajských reportáží bereme už jako součást režisérova vizuálního trademarku, který je zde rozvíjen. Strhující tempo vnáší atmosféru neklidu i do méně vyhrocených pasáží, které se stávají předzvěstí chaotického těkání v neznámém prostoru, kde úder může přijít odkudkoliv. Oproti třetímu Bourneovi ale přibylo i klidnějších momentů, které nám umožní se zrekreovat z divoké kinetiky těch předchozích.
Kameraman Barry Ackroyd, jenž s Greengrassem spolupracoval už na Letu číslo 93, se ukazuje jako opravdový mistr svého řemesla. I v méně přehledných pasážích akční složky se pohybuje se suverenitou, jež nám otevírá prostor pro naši představivost, stimulovanou pouze zvukem a mihotavým pohybem.
Roztřesená ruční kamera, podporovaná hektickým střihem a burácejícím hudebním doprovodem Johna Powella, umocňuje adrenalinový zážitek pekelně blízko snímané akce. Simulace nebezpečných zákrut armádních misí v rozvrácené zemi vám po necelé dvě hodiny nedovolí napětím a vzrušením ani dýchat, aby vás na konci vyplivla jak rozžvýkanou housku.
Syntéza fikce a reality
Při přiblížení blízkovýchodní reality brouzdá režisér v podobných vodách jako Scottův Labyrint lží nebo oscarová Smrt čeká všude. Na rozdíl od kolegyně Kathryn Bidgelowové ale nezvolil Greengrass k dané látce psychologicky zkoumavý přístup, ale ten dynamicky akční. Voják Miller se mezi jednotlivými prostředími pohybuje jak v rychlé počítačové hře, kde se řetězí body se skrytými indiciemi, jež musí překonat na cestě v odhalování těch následujících. Že je mu přitom občas vypomoženo náhodami jako nejjednoduššími konstrukčními berličkami u tvůrce Greengrassova ražení zamrzí, ale vinu hledejme spíše na straně scenáristy.
Po dokumentaristicky laděných rekonstrukcích vzpoury v Severním Irsku v Krvavé neděli a přiblížení posledních hodin Letu číslo 93 z útoků z 11. září se Greengrass v bourneovských příspěvcích pustil na pole čiré fikce. V Zelené zóně se pokouší o syntézu obou způsobů. Reportér, rekonstruující zpětně realitu, si podává ruku se zručným fabulátorem, přičemž mírně navrch získává ten druhý.
Trochu černobílé charaktery
I díky tomu jsme svědky možná až trochu černobílého rozvržení jednajících postav na ty dobré a zlé. Svou vyhraněnou schematičností dobře naplňují personální model akčního žánru, ale sebe ochuzují o širší charakterovou rozmanitost, jež by nám umožnila se k nim více přiblížit.
Velitel Roy Miller je ztělesněním ochoty hledat pravdu za každé situace, jež vyvěrá zevnitř a narušuje tím chod zdánlivě nedotknutelných elit. Plochý, trochu mirkodušínovský charakter bez závažnějších trhlin, na sebe bere zároveň úlohu samozvaného detektiva, rozkrývajícího nitky případu. Jeho přímým opakem je pentagonský zmocněnec Poundstone, který nás vytrvale přesvědčuje o pravdivosti rčení o politice jako hodně špinavé hře. Políček získává v osobě novinářky Dayneové i svět žurnalistické obce, který se v touze po senzaci neobtěžuje ověřovat získané výbušné informace z více zdrojů. Přesto tento svět získává po pokorném přiznání si chyby možnost napravit si reputaci, jak dokládá závěr s exkluzivní zprávou o proběhlých událostech z pera vojáka Millera, která je rozesílána zástupcům sedmé velmoci.
Korektního přístupu se dostává i iráckým obyvatelům. Těm je dle tvůrců nutno naslouchat, neboť vědí o minulosti, přítomnosti i budoucnosti své vlasti víc než američtí vojáci a mají skutečný zájem na jejím rozvoji. Ztělesněním tohoto přístupu se stává Millerův tlumočník Freddy. V očích mnoha místních považovaný za kolaboranta, na rozdíl generála Al Rawiho, který se nemíní smířit se ztrátou svého mocenského postavení. Odsouzení do trpné úlohy hledané osoby, vyobrazené na žolíkových kartách, se snaží vzdorovat zvyšováním své vyjednávací pozice.
Antibushovská etuda
Paul Greengrass ve své antibushovské etudě kloubí prvky detektivky a konspirativní naháněčky v přitažlivou podívanou, která oživuje platformu válečného žánru tak jako se to režisérovi předtím podařilo s tou akční. Válečné pozadí se zavádějícími dezinformacemi o ZHN v příběhu získává úlohu onoho pověstného hitchcockovského McGuffina, k němuž se všichni vztahují, ale jenž do děje reálně nezasahuje.
Z politického hlediska Greengrass opouští neutrální pozorovatelské stanovisko a zastává jednoznačný a přímočaře kritický postoj ne snad ani k přítomnosti amerických vojsk jako spíše k oprávněnosti jejich vstupu a následného pobytu na cizím území. A nás nabádá, abychom v klidném přítmí kinosálů fandili oněm tragikomickým aktérům této nesmyslné války, kteří denně riskují své životy. Na rozdíl od mezinárodní smetánky, pohybující se jen pár metrů od nich se skleničkou v ruce u bazénů v bezpečném a opevněném sektoru bývalého Saddámova paláce (který se nazývá „zelená zóna“), kde často rozhodují o jejich osudech.
Zelená zóna
- Žánr: válečný thriller
- Původní název: Green Zone
- www.greenzonemovie.com
- USA/VB/Francie/Španělsko 2010
- Scénář: Brian Helgeland (podle knihy Rajiva Chandrasekarana)
- Režie: Paul Greengrass
- Hrají: Matt Damon, Greg Kinnear, Amy Ryanová, Brendan Gleeson, Yigal Naor, Khalid Abdalla, Jason Isaacs, Antoni Corone, Said Faraj
- Distribuce: Bontonfilm
- Distribuční premiéra v ČR: 03. 06. 2010
| AVmania.cz hodnotí |
| film |   | 8/10 |