Do Hollywoodu přijíždí mladá dívka Agatha (Mia Wasikowska), která chce navštívit svou rodinu. Řidiče limuzíny Jeroma (Robert Pattinson) požádá, aby ji zavezl na místo, které bývalo domovem dětské hvězdy Benjieho Weisse. Než vyhořelo.
Dívka s viditelnými stopami po popáleninách na krku a tváři díky twitterové známosti s Carrie Fisher (ano, ta z Hvězdných válek) nastoupí brzy jako osobní asistentka u herečky Havany Segrand (Julianne Moore). Slavné, elegantní, ale zvolna stárnoucí herečky, jejíž kariéra skomírá nebo minimálně ustrnula na mrtvém bodě. Proto tolik touží po natočení remaku filmu ze šedesátých let, za nějž její matka získala Zlatý glóbus a nominaci na Oscara.
Pro Havanu znamená získání této role ale mnohem víc než jen vyrovnání se se stínem své slavnější matky. Vnímá ji jako šanci, jak se zbavit matčina přízraku, který ji pravidelně navštěvuje. Clarice Taggart (Sarah Gadon), její matka, před lety uhořela při požáru domu a její dcera ji poté obvinila z incestního sexuálního zneužívání.
Vyrovnat se s halucinací ducha její mrtvé matky, který ji nepříjemně pronásleduje, jí pomáhá Dr. Stanford Weiss (John Cusack). Alternativní psychoterapeut, televizní guru a také autor úspěšných motivačních knih, které mají jejich čtenářům zajistit dokonalejší, šťastnější a harmoničtější život.
Dr. Weiss a jeho manželka Christina (Olivia Williams) jsou typickými představiteli hollywoodské rodinné dynastie. On pečuje o svou hvězdnou klientelu, ona se jako manažerka snaží rozvíjet hereckou kariéru jejich třináctiletého syna Benjieho (Evan Bird).
Ten byl dětskou hvězdou televizního sitcomu s názvem Chůva a právě se vrací z odvykacího protidrogového a protialkoholního programu, ke kterému se přidal, když mu bylo devět. Christina se snaží producenty přesvědčit, že už je čistý a že mu mají dát šanci hrát v sequelu původní seriálu.
Klinické zkoumání hollywoodské smetánky
Už z pouhého dějového nástřelu je zřejmé, že se kanadský režisér David Cronenberg (Moucha, Crash, Dějiny násilí, Východní přísliby) rozhodl ironicky posvítit na Hollywood a ukázat stinné stránky života v něm. Pokud trochu sledujete osudy dětských i dospělých hvězd továrny na sny, jistě vás příběh rodiny Weissových nebo ten Havanin nezaskočí.
Až to trochu vypadá, že si herecké hvězdy utahují sami ze sebe. A taky z cynicky zkaženého světa zábavního průmyslu, v němž se pohybují a kde má každý své city, ambice a problémy. Scenárista Bruce Wagner do scénáře promítl hodně ze svých vlastních zkušeností s tím jak se prosadit v Hollywoodu. Nejvíce asi do postavy Jeroma. Jeho přístup k postavám je velmi nekompromisní, ale zároveň i velmi zábavný.
Paralelně sleduje osudy dvou rodin, které podrobuje až klinickému zkoumání. A to co vyplouvá na povrch, vystavuje velmi nelichotivý obrázek hollywoodské smetánce. Všichni tito krásní, úspěšní, o sebe a své kariéry pečující lidé, tak moc chtějí prorazit nebo se proslavit, že pokud se jim to nedaří, propadají velice snadno beznaději a depresi.
Nenaplněné ambice spouštěčem neuróz
Navenek se usmívají a přejí si navzájem úspěch v kariéře a štěstí v osobním životě, ale uvnitř nich bublá zášť a sobectví. Neúspěšní, závistiví nebo čekající na slávu se snaží vyšplhat nahoru po zádech těch úspěšných a často velmi egoistických, kteří zas neumí řešit problémy jinak než plnou hrstí antidepresivních pilulek. Tlak okolí i jejich vlastní ambice se pro ně stávají spouštěči neuróz, které nabývají až patologických rozměrů.
A najednou nevidíme jen postavy zoufalé, které podlehly nějaké iluzi o sobě samých, ale charaktery do morku kostí zkažené, arogantní a cynické, které od sebedestruktivního jednání přecházejí k tomu, jež je nebezpečné i jejich okolí.
Démoni minulosti
Tak moc si chtějí urvat, vydobýt nebo znovuzískat své místo na slunci hollywoodské slávy, že tomu neváhají obětovat svou důstojnost nebo duševní zdraví a emoční stabilitu. Havana spí s producenty nebo režiséry jen kvůli tomu, aby dostala roli, na niž už se věkově nehodí. Tak jako se ona musí ponižovat, tak potom ráda ponižuje druhé.
Benjie se chová jak rozmazlený fracek, který diktátorským způsobem komanduje všechny okolo. V nočních klubech se se svými vrstevníky z branže baví o sexu nebo o tom, jak si jejich šílené fanynky kupují jejich exkrementy. Přitom žárlí na svého mladšího parťáka ze sitcomu, který by ho mohl díky své roztomilosti snadno zastínit. A i jeho stíhají halucinace, v nichž vidí mrtvou holčičku.
Snad jedině Agatha budí zdání jisté čistoty. Její jizvy ale napovídají, že i ona skrývá nějaké tajemství. To se vyjeví ve chvíli, kdy se Havanin terapeut dozví, koho to jeho klientka zaměstnala. Rodiči Agathy jsou totiž právě Weissovi, kteří dívku umístili do léčebny na Floridě poté, co jako jedenáctiletá zapálila dům, v němž spal její mladší bratr.
Kvůli plnoletosti jí ale v ústavu, kde se léčila z pyromanie, už dále nemohli držet a tak se nyní obávají, co jim přinese setkání s jejich schizofrenickou dcerou, která se dle jejího vyjádření jen chce omluvit za své dětské pochybení a smířit se s rodinou. Úzkostlivá matka se hroutí a otec jí nabízí peníze, aby se navždy vzdálila od jejich domova.
Paralelnost a příčinnost rodinných hříchů
Každá z postav se potýká s nějakým traumatem nebo proviněním z minulosti, které by ráda vytěsnila. Odkrytí jednoho tajemství ale postupně ukazuje svou provázanost s těmi dalšími. Scenárista zde velmi chytře pracuje se strukturou paralelní provázanosti lidských osudů, v níž se hříchy minulosti jedné generace negativně odráží i na té další.
Proto se Weissovi tak bojí návratu své dcery a proto Havana za asistentku přijímá dívku, jejíž fyzické postižení koresponduje se způsobem smrti její matky, s nímž by se jejím prostřednictvím mohla lépe vyrovnat. Motiv zdvojenosti nebo zrcadlového odrazu lidských selhání a hříchů pak nevyhnutelně ústí do tragického finále.
V něm všechny ty patologické a progresivně paralyzující jevy jako incest sourozenecký a rodičovský, násilí, psychické poruchy a přeludy mrtvých, vedoucí pokusům o zabití nebo šílenství, dostanou svůj smysl. Jakoby Cronenberg v té chvíli říkal, ano toto je odvrácená stránka města andělů.
Duchové, psychofarmaka a paranoia
Běsi, duchové a psychofarmaka, vedoucí k paranoie. Režisér tu pracuje s konvencemi duchařských podívaných, v nichž se zjevují mrtví lidé, ale používá je k odkrytí rodinných tajemství. Neříká přímo, zda to, že postavy vidí mrtvé, souvisí s jejich duševní poruchou, nebo je to důsledek užívání barbiturátů legálních i nelegálních. Spíš mezi těmito faktory hledá příčinnou souvislost.
A tak jako v dřívějších filmech ukazoval vše defektní, bizarní či patologické především skrze vnější tělesnou schránku (Shivers, Moucha), tak v posledních snímcích (Nebezpečná metoda, Cosmopilis) obrací svou pozornost k vnitřku postav. Důraz na tělesné projevy ale zcela neopouští, jak o tom svědčí popálená kůže Agathy nebo debata při vyměšování.
Cronenbergovo Mulholland Drive
Cronenbergův film balancuje na pomezí hned několika žánrů, které vzájemně skládají onu mozaiku, z níž Hollywood vystupuje nikoliv jako místo romantických snů, ale spíš hororových nebo psychopatologických běsů. Satira na hollywoodský způsob života se tu potkává s psychologickým dramatem o dysfunkčních rodinách.
Prostřednictvím duševního vychýlení jednajících postav vnáší do své novinky témata, jež jsou mu vlastní. Sex, noční můry, únik do nereálných světů prostřednictvím drog, smrt. To co začíná jako satira na prostředí zábavního průmyslu, postupně nabírá na mnohem větší mrazivosti. V závěru pak vykresluje Hollywood jako místo, které požírá samo sebe.
V tom je jeho film hodně podobný jiným významným dílům, jež přináší deziluzivní pohled na toto prostředí. Jako například Wilderův Sunset Boulevard, Altmanův Hráč a hlavně Lynchovo Mulholland Drive. S posledně jmenovaným budou Mapy ke hvězdám asi nejvíc srovnávány. Oproti Lynchově mozaice osudů lidí v hollywoodském soukolí nenaplněných ambicí je ale ta Cronenbergova dramaturgicky mnohem sevřenější a významově lépe interpretovatelná.
Svědčí o tom samotný závěr filmu, který oproti těm předchozím v jeho filmech, jež měly mnohem nejednoznačnější charakter, nabízí logické vyústění všech vztahových linií. Smrt se tu stává alternativou k životu, který nabral až příliš dekadentně odpudivých rysů. Představuje zároveň i radikální způsob pokání za hříchy minulé nezaviněné i současné zaviněné.
Oscarová vyšinutost Julianne Moore
David Cronenberg ukazuje, jak vypadá odvrácená stránky ambicióznosti a slávy a opírá se přitom jak o velmi kvalitní scénář Bruce Wagnera, tak o herecké výkony všech zúčastněných. Těm kraluje Julianne Moore v úloze hysterické a neurotické herečky. Za tuto roli již získala cenu pro nejlepší herečku na festivalu v Cannes a je velmi pravděpodobné, že díky ní zasáhne i do oscarových nominací.
V postavě Agathy, již ztvárňuje talentovaná Mia Wasikowska, se nejlépe odráží napětí snímku a atmosféra nervozity, v níž nevíme, kdy a odkud přijde ohrožení. Její porucha osobnosti ji činí nevyzpytatelnou a potenciálně nebezpečnou.
Robert Pattinson jako šofér limuzíny, který má herecké a scenáristické ambice, v tomto panoptiku vyšinutých postav působí zdánlivě nezajímavě. Občas poslouží svým klientkám jako sexuální objekt, ale jinak je zde spíš za vnějškového a nestranného pozorovatele. Na pozadí jeho racionálního chování pak o tom víc vyniknou psychické běsi, jež ovládají a stravují ostatní postavy.
Kontroverzní kanadský režisér s nadhledem ironizuje hollywoodský svět, plný sebestředných, sebedestruktivních a zvrácených existencí a balancuje přitom na hranici mezi sžíravou satirou a vztahovým psychologickým dramatem. Mistr podivných filmů se vrací v té nejlepší formě.
Mapy ke hvězdám
- Žánr: drama
- Původní název: Maps to the Stars
- www.cinemart.cz/mapy-ke-hvezdam/
- Kanada / USA 2014
- Scénář: Bruce Wagner
- Režie: David Cronenberg
- Hrají: Julianne Moore, Robert Pattinson, Mia Wasikowska, Carrie Fisher, John Cusack, Sarah Gadon, Olivia Williams, Niamh Wilson, Jayne Heitmeyer, Evan Bird
- Distribuce: CinemArt
- Distribuční premiéra v ČR: 30. 10. 2014