Po letních premiérách feminizovaných Krotitelů (nebo spíš krotitelek) duchů a akčním Ben Hurovi přichází během babího léta do kin další remake. Tentokrát jde o westernovou klasiku z největších. Film Sedm statečných z roku 1960, který je sám předělávkou o šest let staršího samurajského dramatu Akira Kurosawy Sedm samurajů.
Padouchem bezskrupulózní kapitalista
Jestliže se před šestapadesáti lety filmu Johna Sturgese vyčítalo, že jde o kratší a méně hlubokomyslnou variaci originálního snímku, jsem celkem zvědavý, co se bude říkat o tom letošním. Tento remake remaku totiž zcela rezignuje na motiv solidarity oněch sedmi najatých pistolníků s těmi, kteří si je najali. Tedy s bezbrannými. Vytrácí se tím sociální a lidský přesah celého vyprávění, který byl přítomný v předchozích dvou verzích a zůstává nám jen klasická westernová střílečka utlačovaných a jejich ochránců proti utlačovatelům.
Utlačovatelé v nové verzi už nemají podobu zpupných desperátů, kteří každoročně připraví chudé mexické vesničany o většinu sklizně a zásob. Teď v osobě Bartholomewa Boguea (Peter Saarsgard) hlavní padouch zosobňuje prototyp dravého, bezskrupulózního a korumpujícího kapitalisty, jehož rozpínavým plánům stojí bohabojní farmáři z městečka Rose Creek v cestě.
Píše se rok 1870 a bohatý důlní magnát Bogue těží v kopcích okolo hornického městečka zlato. Za směšně nízkou cenu nabídne jeho obyvatelům odkup pozemků, a když se tito pod vedením Matthewa Cullena (Matt Bomer) vzepřou, dojde k povraždění několika z nich. Vdova po Cullenovi Emmy (Haley Bennett) proto zamíří do vedlejšího města, kde chce sehnat někoho, kdo by jim pomohl tuto křivdu napravit.
Setkává se s profesionálním lovcem psanců Samem Chisolmem (Denzel Washingtom), který zpočátku její návrh odmítá. Než se dozví, o koho jde. S Boguem má totiž osobní nevyřízené účty. Chisolmovi se podaří dát dohromady partu ostrých hochů, stojící na obou stranách zákona. Jen jejich rekrutování nemá tak ikonickou podobu jako v Sturgesově verzi.
Peckinpahovská syrovost
Mexická vesnice se proměnila za hornické město, s nímž přišel modernější a současnější typ zlosyna. Důlní prostředí zároveň tvůrcům umožnilo přijít s jiným typem akčních scén, než jsou ty prérijní. Jsou syrovější, fyzičtější, špinavější, brutálnější, krvavější, ale ne zas až tolik, aby to vybočovalo z mezí hollywoodského žánrového mainstreamu. Násilí je tu všudypřítomné, ale jeho nejexplicitnější projevy kamera jen decentně naznačuje.
Režisér Antoine Fuqua se při realizaci akčních scén zjevně inspiroval Divokou bandou Sama Peckinpaha. Zejména ve scénách s výbušninami a výkonným Gatlingovým kulometem, který Bogue použije v závěru proti vzbouřeným vesničanům. Postavy nejsou žádní terminátoři, takže se tu hojně umírá. Z původní sestavy sedmi statečných zůstanou na konci stejně jako u Sturgese tři postavy. Potud vše v pořádku. Fuqua se rozhodl natočit staromódní western, jen v mnohem hlučnějším, výpravnějším a akčnějším podání než před takřka šedesáti lety a to mu vyšlo.
Ochuzení o emotivní momenty
Co mi však v nové verzi citelně chybělo, je rozkrytí motivace, proč se do celého podniku tentokrát „stateční“ pustili. V původní verzi to nájemní pistolníci brali jako způsob obživy, příslib něčeho víc (zlato) a hlavně jako potvrzení vlastní důstojnosti v éře soumraku Divokého západu po konfederační válce.
Ve Fuquově filmu je jasná motivace Sama, u těch ostatních se můžeme jen domnívat, zda jde o snahu o nápravu či odčinění jejich předešlých provinění. Závěr alespoň takto vyznívá, ale lepší by bylo, kdyby to bylo patrné z naznačení minulosti postav.
Možná ale, že scenáristická dvojice Nic Pizzolatto a Richard Wenk ono altruistické hrdinství, které se zrodilo v předchozích Sedmi statečných z kontaktu pistolníků s vesničany, záměrně potlačuje a místo něho jen ukazuje muže, kteří chtějí odvést práci, na niž byli najati a za niž byli zaplaceni. Žádný sentiment, jen starý dobrý motiv pomsty a zabíjení jako svého druhu práce.
Film se tím ale ochuzuje o emotivní momenty, které patřily v předchozí verzi k těm nejsilnějším. Ochrana dětí, k nimž přilnete a pro něž jste morální vzor, láska, soucit, solidarita, ale i pochybnosti, nejistota, popírání vlastních venkovských kořenů. Tyto všechny vazby mezi ochránci a chráněnými ve Sturgesově verzi fungovaly na výbornou a činí dodnes původní film živým.
Redukce a zploštění původních motivů
Fuqua z původní stavby vyprávění zachovává to stěžejní. Tedy dvojí střet ochránců s mnohonásobnou přesilou lumpů, jež má tentokrát podobu soukromé armády bohatého průmyslníka. Ale dál jednotlivé motivy už jen redukuje. Místo skupinky vesničanů vyhledá pistolníky žena, která se poté stává tak trochu osmou z nich. Z rekrutování zbyla jen scéna s vrhání nožem. Potlačen je milostný motiv nejmladšího z pistolníků k vesnické dívce, který ho vrátí zpět k vlastním kořenům. Úzkostnost bývalého vojáka Konfederace, který pochybuje o svých schopnostech a nejprve uteče, aby se pak vrátil, je též jen rozmělněnou variací na postavu, již hrál Robert Vaughn.
Tvůrci tím postavy i celé vyprávění zbavují hloubky a plasticity. K postavám si díky tomu nemáme šanci vytvořit vztah a celé vyprávění vnímáme jen jako přímočarou historku o tom jak se nikoliv dělníci, rolníci a pracující inteligence, ale horníci, rolníci a střílející profesionálové postavili na odpor proti zlovolnému kapitalistovi. Jemuž navíc scenáristé v duchu komiksových padouchů přidávají některé jejich patologické rysy.
Dějově tedy žádná inovace, jen zploštění původních motivů, které přispívaly k tomu, že jsme pistolníky brali jako figury, s jejichž etickými volbami jsme se mohli ztotožnit. Co přináší Fuqua nového je téma rasové diverzity celého týmu.
Rasová diverzita týmu
Máme tu vedle tří bělochů jednoho černocha, Asiata, Indiána a Hispánce. Režisér naplňuje povinné multikulturní kvóty, ale více vytěžit z toho etnického složení nedokáže. A že by to v době, poznamenané rasismem a přezíravostí bílých vůči Indiánům, jak dokazuje Quentin Tarantino ve svých filmech z Divokého západu, šlo.
Tady je korejský pistolník a skvělý vrhač nožů Billy Rocks (Byeong-heon Lee) chráněncem vyhořelého střelce se zvláštním jménem Goodnight Robicheaux (Ethan Hawke), který bojuje se svými démony. Pistolnickou skupinku dále tvoří hláškující frajírek a karbaník Josh Faraday (Chris Pratt), mexický desperát Vasquez (Manuel Garcia-Rulfo), indiánský odpadlík Red Harvest (Martin Sensmeier), skvěle ovládající luk a šípy a medvěda huňáče připomínající pobožný stopař a lovec skalpů Jack Horne (Vincent D´Onofrio).
Blonďatý Josh nemá rád Mexikánce, z čehož se vytěží pár hlášek směrem k Vasquezovi. Uvnitř týmu funguje jako živelný element a vtipálek, tedy pravý opak chladnokrevného a trochu odměřeného Denzela Washingtona v roli Sama. Goodnight Robicheaux se jako bývalý armádní odstřelovač s přezdívkou Anděl smrti pere s tím, že už nechce páchat další násilí. Ethan Hawke se pak jako jediný z celé sedmičky snaží u této figury o jakési psychologické prokreslení.
Další zbytečný remake
Antoine Fuqua nenatočil špatný film a western. Jen podobně jako v případě Ben Hura úplně zbytečný. Nedovedl mu totiž vtisknout něco, čím by se od originálu výrazně odlišoval, a to co bylo na původní verzi cenné (morální rozměr jednání pistolníků) potlačil. Původní westernové látce udržel vážnost, ale její dějové i osobnostní motivy při potýkání ochránců s chráněnými zredukoval na jednoduchý motiv pomsty, vykonání práce, případně nápravy starých hříchů. Zůstala tak především staromódní střílečka mezi stranami dobra a zla, jen v o něco brutálnější a syrovější podobě. Kdyby se režisér nevztahoval k legendární klasice, šel bych o deset procent výš. Takto průměr.
Sedm statečných
- Žánr: western
- Původní název: The Magnificent Seven
- www.sonypictures.com/movies/themagnificentseven/
- USA, 2016
- Scénář: Nic Pizzolatto, Richard Wenk
- Režie: Antoine Fuqua
- Hrají: Denzel Washington, Chris Pratt, Ethan Hawke, Vincent D'Onofrio, Byeong-heon Lee, Manuel Garcia-Rulfo, Martin Sensmeier, Haley Bennett, Peter Sarsgaard
- Distribuce: Forum Film CZ
- Distribuční premiéra v ČR: 22. 09. 2016