Milk: recenze filmu

Ikona hnutí

Harvey Milk byl prvním americkým zastupitelem, který nejen že v kampani otevřeně přiznal svou minoritní sexuální orientaci, ale právě díky ní byl zvolen do veřejného úřadu. Koncem 90. let ho časopis Time zařadil mezi stovku hrdinů 20. století. Dodnes je (nejen) gayi a lesbičkami považovaný za ikonu hnutí za práva (nejen) sexuálních menšin, která zpřítomňuje naděje, jež tak dobře konvenují s těmi současnými.

Přitom mohl být jeho život zcela obyčejný. V předvečer svých 40. narozenin ale potkává newyorský zaměstnanec pojišťovny Harvey Milk (Sean Penn) mladíka Scotta (James Franco). Nesmělé pozvání na společně strávený večer se změní v pevný citový vztah. Milkovi, ohlížejícímu se na prahu středního věku za tím co v životě dokázal, toto milostné pouto změní život. Uvědomuje si, že nedokázal nic, na co by byl hrdý. Nechává za sebou svůj zajištěný a pohodlný život, provázený skrývaním své homosexuální orientace a rozhodne se odejít do slunné Kalifornie. V San Franciscu si otevírá s přítelem na Castro Street obchod s fotografickými potřebami, jenž se po čase stane centrem vzmáhající se gay komunity, posílené utečenci z Kuby.

Předsudky a urážky ze strany starousedlíků i policie ho ale dostihnou i v relativně uvolněnějším a liberálnějším prostředí a výstřední obchodník s vrozeným smyslem pro spravedlnost se rozhodne postavit úzkoprsým obhájcům morálky. Zprvu spíš individuální vyjádření podpory se mění v organizované hnutí a nadaný řečník, rozpoznávající že má dar sjednocovat různé skupiny obyvatelstva, se stává jeho mluvčím. Charisma, dar empatie i humoru, upřímnost a nakažlivá energie jsou jeho neopominutelné přednosti a od občanského aktivismu už je jen krůček k odhodlání po správě věcí veřejných, která by pomáhala chránit zájmy znevýhodňovaných minorit.

Harvey se celkem třikrát pokouší o získání politické funkce v místním zastupitelstvu a v roce 1977 je napočtvrté zvolen na sanfranciskou radnici. Svou činnost v městské dozorčí radě zaměří nejen na sociální programy pro seniory, nezaměstnanost v důsledku imigrace obyvatel nebo čistotu veřejných prostranství, ale hlavně na střet argumentů se zástupci radikálních křesťanů. S konzervativním senátorem Briggsem (Denis O´Hare) a zpěvačkou Anitou Bryantovou svede boj o platnost návrhu zákona na diskriminaci homosexuálních učitelů, působících na veřejných školách.

Úspěch v politice si ale vybere svou daň v soukromí. Několikaletý vztah se Scottem (James Franco) se v důsledku něho rozpadá a vystřídá ho přilnutí k psychicky nevyrovnanému Jackovi (Diego Luna).

Sedmdesátkové retro

Scénář Dustina Lance Blacka prokazuje znalost tématu i osobní zaujetí jím. Proplétá intimní rovinu Milkova života s tou veřejnou, přičemž ta druhá získává jednoznačně navrch. Vhled do privátní sféry je velmi decentní a přirozený, zbavený jakéhokoliv náznaku skandálnosti. Oproti romanci Zkrocená hora se ale víc než o cit hraje o demonstraci práva na vlastní sebeurčení. Společenské přijetí a uznání menšin je třeba změnit a Milk agituje a hlásá hesla o revoluční změně, jež zasáhne dál než za dveře ložnic.

Příběh, odehrávající se v rozmezí let 1970-78, rámuje Milkův ponor do vlastní minulosti, diktovaný na magnetofonový pásek. V předtuše blízké smrti účtuje se svým životem, aniž by tušil, jak nevyzpytatelný konec mu osud připraví.

Kulka, vystřelená z pistole atentátníka, psychicky narušeného bývalého radního za osmý okrsek Dana Whitea (Josh Brolin) mu vynese místo mezi významnými mučedníky americké historie. Milk inspiroval své soukmenovce k přijetí sebe sama ve své odlišnosti. Čtyřprocentní komunitu vybízel k osvobození se z pout strachu a xenofobům i zastáncům tradičních hodnot nabourával předsudky o „úchylných buzerantech a sodomitech“ a vzkazoval jim, že odlišně prožívaná sexualita není důvodem ostrakizace ze strany většinové společnosti.

Film dokonale evokuje dobovou atmosféru nejen za pomoci kostýmů a účesů, ale rovněž nenásilným zakomponováním dochovaných dokumentárních záběrů mezi ty nově natočené. Ty díky práci se světlem i zvolenou barevnou škálou nesou patinu zašlých časů a před námi se vyjevuje obraz pulzujícího San Francisca sedmdesátých let. Reportážně nasnímané demonstrace i užití několikanásobného obrazu v obraze v mozaikových prostřizích tento stylistický záměr stvrzují i formálně.

Víc soukromého pohledu!

Sean Penn, svázaný dosud spíše s bouřliváckým typem rolí, se bez trapného přehrávání převtělil do role jemného homosexuála. Je stejně uvěřitelný jako už trochu přestárlý hippie s odhalenou hrudí i jako charismatický politik v obleku a kravatě. Intonaci hlasu s typickou měkkou dikcí, chůzi i gesta končetin, které ve chvílích štěstí, úzkosti nebo zoufalství získávají na až dětinsky roztomilém a odzbrojujícím půvabu, má spolu s mimikou a rétorikou své předlohy dokonale odpozorovány. Jeho pojetí nesklouzává ke karikatuře, ale naopak se obrací dovnitř, k neokázalému prožití role.

I přes náznaky pragmatických obchodů v politice, nedodržování slibů a využívání nátlakových akcí při prosazování svých zájmů, je zjevné že politika Milka Penn lehce idealizuje ve sféře jeho veřejného působení. Populismus, pokrytectví a podléhání kouzlu moci jsou více naznačeny než rozvinuty, stejně jako účelová manipulativnost svým nejbližším okolím. Při vhledu do Milkova soukromí se hlouběji vyjevují jeho negativní vlastnosti, jako egoismus, promiskuita a afektované sklony k teatrálnímu chování a jeho obraz rázem získává na mnohem větší zranitelnosti a tedy živosti než při veřejné prezentaci.

Možná by větší plasticitě postavy ve sféře veřejné pomohlo, kdyby byl dán větší prostor jeho politickým oponentům. Na jejich střetu by se ukázala povaha jeho politického jednání i způsobu, jakým zachází s mocí. Sant ale tuto hozenou rukavici nezvedl a ve snaze vyhnout se vykonstruovanému rozložení sil na dobro a zlo ani nepostavil Milkovi silného protivníka, nabízejícím se osobě radního za jiný distrikt Harveym Dentovi (Josh Brolin).

Brolinův nervní, těkavý výkon, který v přesně odměřovaných dávkách graduje napětí k nesmyslnému násilnému činu, přesně vystihuje osobnost člověka stiženého komplexem méněcennosti i naznačenou nevyjasněnou sexuální orientací. Svého vraha vybavuje Brolin nečekanou dávkou lidskosti, ale přesto je to především Pennův výkon, který pozvedává tradiční látku kvalitativně o třídu výš. Ne vinou svou, ale spíše scénáře, na sebe strhává veškerou pozornost a upozaďuje trochu ostatní figury.

Poselství naděje

Osobitý režisér Gus Van Sant o tento projekt usiloval patnáct let, během nichž pravidelně střídal mainstreamovější projekty (Dobrý Will Hunting) s těmi umělecky nekonvenčnějšími (Poslední dny, Paranoid Park). V Milkovi se pokusil o syntézu obou přístupů a vychází mu z toho tradičně pojatý biografický útvar, oslavující sílu jedince, který dokázal něco změnit. Snaha vystavět hrdinovi filmový pomník a zdůraznit jeho inspirativní sílu, se bohužel neobešla bez řady žánrových klišé. Slzavé finále s procesím, nesoucím tisíce zapálených svíček, je nesmírně působivé, dovětek o osudu skutečných postav, melodramatické milostné rozhovory a všeobjímající slova o snech, svobodě a rovnosti už jaksi povinné.

Van Sant zvolil k dané látce uměřený přístup, kdy na pozadí formující doby ukazuje zrod osobnosti. Možná by kontroverznější ladění bylo víc na místě a neutrální stanovisko pozorovatele by mělo vystřídat zaujetí přímého postoje v duchu historických rekonstrukcí Olivera Stonea (JFK, Nixon, W.). Ze snímku vstřícného a přístupného pro široké masy by tak snáze vznikl počin nezapomenutelný.

Film nese jasné poselství naděje, které tak dobře souzní se současným roztouženým naladěním americké veřejnosti v očekávání změn, jež s sebou přinese nová demokratická administrativa a hlavně její vůdčí představitel. Zároveň se jím tvůrci (scénárista i režisér) nejen hrdě hlásí k vlastní sexuální orientaci, ale nebojí se podprahově tnout i do živého problému. Otázky diskriminace a lidských práv jsou stále aktuální a Amerika opět stojí na rozcestí v pojetí rozhodování o osobních svobodách.

Kalifornští voliči v referendu těsnou většinou zakázali registrovaná partnerství. Kampaň z loňského listopadu proti úpravě státní ústavy, známá jako Návrh 8, zakazující v Kalifornii manželství párů stejného pohlaví, připomíná Milkův nejslavnější boj proti Návrhu 6, který chtěl v roce 1978 znemožnit homosexuálům učit děti. Ironií osudu je, že před třiceti lety úprava neprošla, zatímco dnes v Milkově působišti našla spřízněná norma zastání. Případem se bude zabývat kalifornský nejvyšší soud a my uvidíme, zda mají dějiny tendenci neopakovat stále stejné chyby.

 

Milk

• Žánr: biografické drama
• www.milkmovie.co.uk
• Původní název: Milk
• USA 2008
• Scénář: Dustin Lance Black
• Režie: Gus Van Sant
• Hrají: Sean Penn, Emile Hirsch, James Franco, Josh Brolin, Diego Luna, Kelvin Yu, Denis O'Hare, Lucas Grabeel, Alison Pillová, Victor Garber
• Distribuce: HCE
• Distribuční premiéra v ČR: 12. 2.2009