Před pěti lety přišlo do kin první filmové rozpohybování hraček koncernu Hasbro. Zaujalo iniciačním příběhem kluka ze sousedství, kterého touha po vlastním auťáku přivede až do ohlušující vřavy bitvy mnohatunových robotů, při níž jen tak mimochodem zachrání svět. Dvojka s podtitulem Pomsta poražených pak dokonale naplnila marketingovou strategii většiny pokračování nabídnout všeho dvakrát víc.
Režisér přitom ale ztratil cit pro míru, svůj styl předimenzoval a výsledkem byla chaotická skrumáž desítek zaměnitelných stoupenců znesvářených stran železných monster, zmítajících se v nepřehledně střižených vzájemných potyčkách, kdy divák občas jen odhadoval, co se na plátně vlastně děje. Ve třetím pokračování slíbili Michael Bay s výkonným producentem Stevenem Spielbergem návrat k tomu, co fungovalo v jedničce. Podařilo se jim slib dodržet?
Společenský pád
Minule nastupoval Sam Witwicky (Shia LaBeouf) na vysokou. S mimozemskými přáteli Autoboty ochránil naši planetu před zákeřnými Deceptikony a dostal za to vyznamenání od prezidenta Obamy. Teď se jím ohání při přijímacích pracovních pohovorech. K jeho smůle před republikánskými firemními šéfy. Životní lásku, automechaničku Mikaelu (Megan Foxová) pozbyl a věrného transformera Bumblebeeho zase využívají americké vládní služby. Aspoň má Samovo auto práci, na rozdíl od něj, jak neopomene ironicky komentovat mladíkův otec.
Červený diplom z prestižní univerzity nezaručuje zisk odpovídajícího zaměstnání, spíše naopak. Je krize a zaměstnavatelé se vymlouvají na nedostatek prostředků na mzdy kvalifikovaných pracovníků. Sam absolvuje šňůru neúspěšných vstupních pohovorů, po nichž si připadá jako budižkničemu. Na sebevědomí mu moc nepřidává ani jeho nová přítelkyně Carly (Rosie Huntington-Whiteleyová), která k němu přistupuje trochu jako ke štěňátku na hraní nebo mladšímu sourozenci, kterému je třeba neustále udílet rady. Sama působí na pozici kurátorky sbírek umění, kde ji zahrnuje luxusními dary její pohledný šéf, výstřední milionář Dylan (Patrick Dempsey).
Sam po ponižující přímluvě Dylana získává místo poslíčka v podatelně, kde úpí pod pedantickým šéfem v podání přehrávajícího Johna Malkoviche. Na rozdíl od svého soka v lásce, sbírajícího luxusní stará auta, jezdí v ošuntělém křápu, který nahradil jeho milovaného Bumblebeeho. Roztržka mezi pracovně nerovnovážně postavenými milenci je na spadnutí. Sam společenský pád ze spasitele lidstva v zneuznaného poskoka těžce nese a v duchu touží po návratu do starého hrdinského světa, v němž požíval vážnosti. Ani netuší, jak moc je mu nejen on blízko.
Plán tyranských kolonizátorů
Ekonomická krize totiž není jedinou pohromou, která se chystá zachvátit zemi. Nevzdávající se zlí autoroboti Deceptikoni mají nový plán, jak si podrobit vzpurnou lidskou chásku. Za pomoci léčky chtějí svou zničenou rodnou planetu Cybetron přitáhnout k Zemi, kde by našli šest miliard otroků, kteří by jim ji pomohli ji opravit. Tyranským kolonizátorům, kteří si chtějí podrobit a poté vyhubit původní lidskou rasu, se postaví hrdinní Autoboti, stojící vždy na správné straně svobody a demokracie. Jejich velitel Optimus Prime, zastánce spolupráce mezi lidmi a Transformery, nevěří v obnovu rodné planety a považuje Zemi (rovná se Ameriku) za svůj nový domov.
Deceptikoni jsou ale jiného názoru a rozhodnou se v ulicích Chicaga demonstrovat svou sílu. Tedy přesně v místech, kde se zrovna nachází Samova přítelkyně Carly. Reakce Sama a hlavně americké vojenské elity v čele s plukovníkem Lennoxem (Josh Duhamel) a Afroameričanem Eppsem (Tyrese Gibson) na sebe nenechá dlouho čekat. Velení přebírá trochu komisní šéfka CIA Mearingová (Frances McDormanodová), jež dokáže v krizi dobře reagovat. A svými zkušenostmi přispěje i odstavený agent Simmons (John Turturro), který se vrhl na psaní pamětí. Budou ale jejich společné síly na rozpoutané peklo emzáků stačit?
Konspirační výklad historie
A kde se vlastně znovu vzala jejich síla? Na to nám odpoví úvodní procházka alternativní historií posledního půlstoletí sovětsko - amerických vztahů. Dozvídáme se z ní, že v roce 1961 havarovala na odvrácené nebo temné straně měsíce autobotská vesmírná loď. Sověti i Američané závodili v rámci svých kosmických programů o to, kdo se k ní dostane první. Američané vyhráli a mise Apolla 11 na Měsíci objevila plavidlo, které obsahovalo tajnou zbraň, jež by Deceptikonům pomohla k obnově jejich rodné planety a nejen k ní. Tady už nešlo jen o „velký skok pro lidstvo“, ale o mnohem víc. Podivná loď, kterou americká vláda zatajila před světem a jež se ukáže být klíčem ke zničení a zotročení naší civilizace, začne vyvíjet aktivitu.
Pokud už se vám to teď zdá trochu krkolomné, věřte, že scénárista Ehren Kruger v propojování známých fakt o posádce Apolla 11 se záhadnou minulostí a mytologií vesmírných robotů neustává, ale teprve se rozjíždí. Do hry zapojuje i sovětské kosmonauty, Černobyl, společné operace CIA a NASA a angažmá autorobotů ve službách tajných služeb.
Trochu to připomíná způsob, jakým bylo nedávno pracováno s příběhy Watchmenů nebo restartem X-Men(ovské) série a jejich zasazením do období nejhlubší studené války. Zatažení komiksových postav do služeb tajných služeb a následná hořká deziluze z tohoto angažmá vrhla v těchto počinech nové světlo na zdánlivě nevinné období vlády prezidenta Kennedyho. Tak daleko se ale Kruger nepouští a politické pletichaření, špionážní tajemství a konspirační teorie propojuje spíše v rovině obecného poukázání na nepravosti správy věcí veřejných ze strany americké vládní administrativy.
Satirický výsměch korporátním jednotkám
Hlubší rozvinutí zákoutí alternativní historie by ho zřejmě odvádělo od základní a poměrně lineárně vystavěné linie vyprávění bez zbytečných odboček, jež přináší další variaci na schéma, známé z předešlých dvou částí. Neprozradím asi příliš, když řeknu, že Autoboti opět zvítězí na Deceptikony a Sam Witwicky jim v tom bude nápomocen.
Právě on se stává ústřední postavou rozjezdové komediální roviny, jež zkombinována s konspiračním podložím připravuje půdu pro akční finále. Samovo hledání zaměstnání se mění v ostrý satirický výsměch korporátním firemním kulturám, kde se s podřízenými zacházejí jako s nevolníky, kteří mohou být vděčni za milodary, jež jim vlastníci firem přidělí. Navíc je podrobují takové míře kontroly, že vám okamžitě vytane na mysl Orwellova vize Velkého bratra.
Zosobněním takového přístupu je postava Dylana, v němž Bay vidí typického představitele amorálního podnikatele, jenž stál v pozadí současné americké hospodářské krize. Samovu trápení učiní konec až kancelářská kopírka, v níž se skrývá Deceptikon. Sam je konečně zpátky ve hře, ve světě opravdu velkého dobrodružství.
Pyrotechnická show
To režisér rozehraje ve snad hodinu trvajícím akčním infernu, probíhajícím v chicagských městských kulisách. Vznosné mrakodrapy jako symboly prosperity se bortí a mezi jejich zbytky sprintují ti, kteří se pokouší o záchranu. Kolem létají stíhačky a roboti různých tvarů a barev se navzájem mydlí hlava nehlava. Duní k tomu hrdinské chorály Stevea Jablonskyho a ostřílení američtí vojáci se předhánějí s vůdcem Autobotů, kdo pronese vlastenecky patetičtější projev. Katastrofické drama ve stylu Války světů, 2012 nebo nedávné Světové invaze může začít a s ním i megadestrukce civilizovaného světa.
Bay nabízí technicky precizně provedenou válečnou vřavu, v níž snad neuběhne minuta, při níž by něco nevybuchlo. Lidský křik se mísí se střelbou zbraní v epicky opulentní a bombastické pyrotechnické show, která se ale s přibývajícími minutami stává čím dál více monotónní a nezáživnou. Už jsme to dvakrát viděli v menším měřítku a po třetí nás to díky absenci nějaké opravdu dechberoucí scény může začít lehce iritovat. Jak má akce opět masový charakter a nevyděluje se z ní osud třeba jednoho z robotů, u něhož by byla více rozvinuta jeho motivační stránka, začne nám být po čase lhostejný osud i těch zbývajících.
Trademarkové obsedantní potěšení
Ještě že se tentokrát Bay pod tíhou 3D dimenze zklidnil v epileptických střizích, ubral na detailech a akční scény servíruje v dlouhých, přehledných kamerových jízdách. Ty získávají díky své choreografii a rytmu až podobu uzavřených muzikálových výstupů. Pochopitelně v akčním balení. Konečně tak máme možnost rozpoznat, kteří roboti si zrovna dávají nakládačku. S 3D formátem zachází poučeně, což se projevilo i v tom, že si vymínil, že projekce budou výrazně zesvětlené oproti normálu, aby se vyhnul častému nešvaru výrazného poklesu jasu v dynamických pasážích.
Nadále se ale nevzdává svých typických trademarků. Stíhačky s bojovými piloty opět útočí na pozadí krvavě oranžového vycházejícího slunce. Armáda je ukazována jako organizace, fungující na principech chlapáckého kamarádství a dobrovolného hrdinského (sebe)obětování. Ukázkovou přehlídku vojenské techniky propojuje s představením vozového parku značek Chevrolet, Mercedes nebo Ferrari.
Odhodlané pohledy, patetické projevy a zpomalené záběry z podhledu korunuje destruktivními souboji robotů, v jejichž ničivém konání nachází až obsedantní potěšení. Emoce doluje ve chvíli, kdy se Sam loučí se svým autobotem. Herci se v jeho rukách často proměňují v pouhé karikatury (Samovi rodiče) nebo hláškující figurky, jako v případě obou letošních návštěvníků karlovarského festivalu Johna Turturra a Malkoviche.
Reklamní krása
Ženskou přitažlivost staví na roveň krásy vozového parku a uplatňuje na ni podobné technofetišistické hledisko. To je především případ Carly, která hraje především svýma dlouhýma, výstavníma nohama. Botoxově-kolagenová kráska Rosie Huntington-Whiteleyová, kterou časopis Maxim vyhlásil nejsvůdnější ženou světa, možná dobře vypadá ve fotokampaních na spodní prádlo Victoria's Secret, ale hereckým talentem zůstala absolutně netknutá. Nebo jí možná měl Michael Bay vysvětlit, že už není na přehlídce a herectví vyžaduje i něco jiného než sošné pózování, špulení úst alá Agáta Hanychová, sebejistý pohyb na vysokých podpatcích a házení erotických pohledů. Působí to nepřirozeně, ve chvíli kdy promluví až bolestivě.
Britská modelka a přítelkyně Jasona Stathama dokonale naplňuje Bayovu představu o prefabrikované reklamní kráse, méně uvěřitelně už působí její zapuštění do příběhu coby Samovy přítelkyně. Opravdu se chce jen těžko uvěřit, že by Mikaelu vyměnil za tuto apartní loutku a ona že by si vybrala na oplátku právě jeho. Chemie nefunguje a zajímavější dimenzi dostane jejich vzájemná interakce až ve chvíli, kdy se Carly stává bezbrannou dámou v nesnázích, které je třeba pomoci. Prostořeká Megan Foxová, která údajně přirovnala režiséra za jeho autoritativní metody k Hitlerovi a vysloužila si za to vyhazov ze série, se při pohledu na svou nástupkyni musí v koutku duše potutelně usmívat, neboť vedle ní si musí připadat skoro jako oscarová herečka.
V nejlepším přestat!
Závěrem je třeba zodpovědět otázku, zda se Bayovi podařilo navázat na kvalitu jedničky. Domnívám se, že ne a že ten, kdo by to čekal, bude odcházet z kina zklamaný. Završení trilogie se poučilo z chyb svého předchůdce a je vizuálně i obsahově přehlednější. Kromě 3D formátu ale nepřineslo nic, co by mě za čas přilákalo k jeho následovníkovi. Možná by si měl Michael Bay říct, že v nejlepším je třeba přestat a ságu dále nerozmělňovat. Už teď je na ní totiž vidět, jak moc se do ní vkrádá rutina povinnosti a malý zájem o vývoj postav. Vynikající triky bereme v dnešní době jako samozřejmost a natažení akce na maximální možnou míru také není samospasitelné. A hlavně má v záloze třetí Mizery, kteří by do jeho filmů mohli opět vrátit lidský rozměr.
Transformers 3
- Žánr: akční blockbuster
- Původní název: Transformers: Dark of the Moon
- www.transformersmovie.com
- USA 2011
- Scénář: Ehren Kruger
- Režie: Michael Bay
- Hrají: Shia LaBeouf, Rosie Huntington-Whiteleyová, John Turturro, Patrick Dempsey, Josh Duhamel, Tyrese Gibson, John Malkovich, Frances McDormandová, Alan Tudyk
- Distribuce: Bontonfilm
- Distribuční premiéra v ČR: 30. 06. 2011