Kauza CIA: recenze filmu

Herecký veterán Robert De Niro se po třinácti letech od svého režijního debutu Příběh z Bronxu vrátil opět k iniciačnímu příběhu. Jen skromné vyprávění o dospívání chlapce v italsko-americké čtvrti vystřídala však látka mnohem ambicióznější.

De Niro se v bezmála tříhodinové, rozmáchlé a mnohovrstevnaté sáze, která tento týden (takřka rok od své premiéry za mořem) vstupuje do našich kin, pokusil přiblížit okolnosti vzniku mocné a v současnosti kritikou stíhané tajné služby Spojených Států. Skutečnými osobnostmi i událostmi inspirované drama má spletitý děj, jenž je vyprávěn velmi zvolna a v mnoha časově propletených rovinách.

 
Scénář Erica Rotha se nezaměřuje ani tak na mechanismus fungování zpravodajských služeb, jako spíš na konkrétní dopad mašinérie zla, podezírání a mamonu na privátní vztahy osob, spojených s tajnou službou. Dějinné politické události, jež přinesly zrod CIA z prostředí prestižních, tajemně uzavřených univerzitních spolků (Lebky a hnáty), se stávají jen pozadím pro hlubokou sondu do duše muže, jenž kvůli kariéře přichází postupně o rodinu, přátele i svědomí.

Dokonale vykresluje atmosféru

Na osudu agenta Edwarda Wilsona (Matt Damon), pro jehož postavu se stal předobrazem jeden ze zakládajících členů a pozdější ředitel CIA James Jesus Angleton, se snaží postihnout téma zneužití moci, jenž korumpuje bez výjimky. Ukazuje člověka, který se mezi koncem třicátých let (kdy vstupuje do „státních služeb“) a lety šedesátými (kdy dochází ke „kubánské krizi“) mění z vlastenecky nadšeného studenta Yaleu v uzavřeného a osamělého zoufalce, jemuž se vlivem vnějších i vnitřních okolností rozpadá osobnost a on se stává necitelným manipulujícím monstrem.

Kauza CIA má z filmů poslední doby tématicky velmi blízko k dalšímu retru Dobrou noc a hodně štěstí. Podobně jako nedávno George Clooney se i De Niro v dvojjedinné pozici herec-režisér navrací do ne až tak vzdálené minulosti své země, aby se prostřednictvím ní vyjádřil k současnosti. I on varuje své spoluobčany před zneužitím atmosféry strachu z reálného i imaginárního nepřítele, jež po 11. září v zájmu národní bezpečnosti šíří současná bushovská administrativa. Ideová pozice obou herců je totožná; formální zpracování působí precizně, jen v případě filmu Kauza CIA mnohem velkoryseji.

Pocta filmařské škole sedmdesátých let

De Niro za pomoci svých spolupracovníků dokonale vykresluje atmosféru takřka pětadvaceti let, v nichž se děj snímku rozprostírá. Kostýmy, výprava i zapojení archivních filmových týdeníků a fotografií do obrazu jen zvyšují autentičnost vyprávění a plně slouží režijnímu záměru. De Nirova režie si pohrává s detaily, ale přesto působí hladce a ve své dokonalosti takřka neznatelně. Epická rozvleklost vyprávění není na škodu a prozrazuje De Nirovu úctu k režisérským veličinám s italskými kořeny s nimiž měl možnost spolupracovat (Scorsese, Leone a Coppola – ten se na snímku podílel jako výkonný producent) i jejich mistrovským dílům (Tenkrát v Americe, Kmotr).

Šerosvitné tónování dodává prostředím kanceláří, kde se děj nejčastěji odehrává, na chladné odlidštěnosti a odtažitosti, a taktéž prozrazuje zkušenost kameramana Roberta Richardsona s podobně laděnými snímky (JFK, Letec). Celkový dojem z filmu pak umocňuje dramaticky znepokojivý hudební doprovod, který rozhýbe místy možná trochu staticky působící vyprávění s minimální porcí akce a o to větším množstvím dialogů. Jedinou pihou na kráse je snad jen práce výtvarníků s maskami, z níž není patrné stárnutí postav v průběhu děje a kde časové skoky prozrazují nejvíce obroučky brýlí Matta Damona.

Precizní obsahová i formální stránka vyprávění nachází oporu v sehranému hereckému týmu, v němž se (jak už to u filmů, kde se režie chopí výkonní herci) i v menších úlohách objevují skvělí herci (Joe Pesci, John Turturro). Filmu plně vévodí Matt Damon, který postavě Wilsona propůjčuje tvář neprostupného bezpříznakového úředníka, typického muže bez vlastností. Herec, jenž má v posledních letech na role agentů s minulostí (Syriana, Skrytá identita) i „bez ní“ (bourneovská trilogie) takřka výhradní právo, v Kauze CIA z plátna prakticky nesejde a i když je jeho ztvárnění agenta, v duchu záměru tvůrců, minimalisticky jednotvárné, film svým charismatem utáhne.

Robert De Niro ve svém filmu vzdává poctu filmařské škole sedmdesátých let, na níž vyrostl i ji pomohl spoluformovat. Jeho realistický, všudypřítomnou paranoiou prostoupený pohled do zákulisí špionážní práce ukazuje odvrácenou tvář služby pro vlast, v níž se za vzletnými frázemi o vlastenectví skrývá schizofrenní atmosféra strachu, odcizení a vzájemné nedůvěry.

Film neoslňuje vnějškovou akcí a lá James Bond, ale pečlivě budovanou atmosférou vyprávění. Místo komiksově jednostrunných superhrdinů s výjimečnými schopnostmi nabízí šedivé vykonavatele mocenských zájmů s jejich každodenní porcí, někdy zatraceně špinavé práce. Při vší vypravěčské suverenitě ale nezapomíná klást zneklidňující otázky, jež přetrvávají dodneška nebo se znovu vynořují v souvislosti s diskutovaným tématem nalezení míry mezi právem na soukromí a zájmy vyššího celku.

Kauza CIA

• Žánr: drama
• www.thegoodshepherdmovie.com
• Původní název: The Good Shepherd
• USA 2006
• Režie: Rober De Niro
• Scénář: Eric Roth
• Hrají: Matt Damon, Angelina Jolieová, Alec Baldwin, William Hurt, Robert De Niro, Michael Gambon
• Distribuce: Intersonic
• Distribuční premiéra v ČR: 1.11. 2007