Einar Wegener (Eddie Redmayne) je považován za jednoho z nejlepších dánských malířů své doby. V Kodani dvacátých let minulého století patří spolu se svou krásnou ženou Gerdou (Alicia Vikander) k umělecké bohémě, jež se pravidelně potkává na večírcích.
Zatímco on už je zavedený krajinář, který na obrazech zachycuje přírodní scenérie své rodné vesnice, jeho žena se snaží prorazit jako portrétistka. Vzájemně se ve svých uměleckých aktivitách podporují a jejich partnerství i po šesti letech manželství vykazuje znaky prvotní okouzlené zamilovanosti.
Zajatec ve vlastním těle
Přes to všechno se Einar uvnitř cítí nejistý. Jakoby v jeho mysli nebo podvědomí byla část, které úplně nerozumí, která ještě nebyla objevena, ale jejíž přítomnost přitom nelze ignorovat. Toto nepojmenované se v jeho životě probudí po celkem banální příhodě. Gerdě, která připravuje sérii baletních portrétů, nedorazí figurantka, a Einar na její žádost svolí k tomu, že bude své ženě sedět modelem, oblečen do baletního kostýmu.
Sotva si však oblékne punčochy, dámské šaty a střevíce, v jeho nitru se cosi změní. Intenzivní spojení s ženským elementem v Einarovi rozpoutá obrovský emocionální zmatek. Ten ještě přiživí recesní hra na tajemnou dívku Lili, kterou vymyslí jeho žena Gerda.
Einar se na plese vydává za svou sestřenici z vesnice Lili. Oblečen v ženských šatech přivábí pozornost romantického mladíka Henrika Sundala (Ben Whishaw), který se mu dvoří. Gerdě tato momentka jejich erotického jiskření neunikne, ale to už i ona začíná chápat, že v případě jejího manžela nejde jen o pouhou hru.
V Einarovi roste čím dál silnější vnitřní přesvědčení, že pouze jako žena dokáže být šťastný. A je ochoten podstoupit cokoliv, aby jeho transformace byla dokonalá. Gerda je pak postavena před volbu, jak se k této situaci postavit. A rozhodne se ho podpořit.
Nabídka pro ni vystavovat v Paříži přichází ve stejné době, kdy Einarovi po prohlídkách u lékařů a psychiatrů hrozí, že by mohl být umístěn do ústavu pro choromyslné. Protože v tehdejší většinové společnosti stále převládal názor, že cítit se jako zajatec ve vlastním těle může jen schizofrenik, kterého je třeba razantně léčit.
Ve volnomyšlenkářské Paříži se ale Einarova odcizenost své původní identitě prohlubuje ještě mnoho víc a on se propadá do čím dál beznadějnější existenciální situace. Zatímco kariéra Gerdy zde vzkvétá, on tvořit zcela přestává. Jediné, na co je schopen se koncentrovat, je vidina operativní změny pohlaví.
Zjednodušující a události redukující scénář
Britská scenáristka Lucinda Coxon (Neřízená střela, seriál BBC Kvítek karmínový a bílý) při zpracování skutečného příběhu manželů Wegenerových vyšla ze stejnojmenného debutového románu (2000) amerického spisovatele, učitele tvůrčího psaní a redaktora vydavatelství Random House Davida Ebershoffa.
Drží se jeho beletristického, tedy do značné míry fiktivního obsahu, kdy reálné události pro potřebu filmového vyprávění zhušťuje a možná až příliš zkratkovitě zjednodušuje. Děj filmu začíná v Kodani v roce 1926, kdy je nám sděleno, že Einar a Gerda jsou už šest let manželé a že se poznali na Dánské královské akademii výtvarných umění.
Na té se opravdu poznali, ale do manželství vstoupili už v roce 1904. Scénář filmu pracuje s tím, že Lili Elbe (1882-1931), tedy původně Einar Wegener, podstoupila dvě operace na změnu pohlaví, z níž ta druhá se jí stala osudná.
Ve skutečnosti těch operací bylo více a Lili vedla dvojí život po dvě desetiletí (1910-1930), nikoliv v redukovaném období pěti let, jak film ukazuje. Přátelé o její identitě věděli, mnozí z nápadníků nikoli. Dva roky byla v péči dr. Kurta Warnekrose (Sebastian Koch) na drážďanské ženské klinice, kde jako první absolvovala, a zde se údaje liší, čtyři pět vskutku revolučních operativních zákroků na změnu pohlaví.
Melodramatické pojetí
Zjednodušení se scenáristka dopouští i v charakterizaci postav. Gerda Wegenerová, původně Gottliebová (1886-1940) je ve filmu představena jako portrétistka, která uspěla právě díky portrétům Lili. Ve skutečnosti byla čelnou představitelkou secesního stylu a později stylu art deco.
Věnovala se malbě a ilustraci, přičemž její knižní a časopisecké kresby často zahrnovaly erotické a lesbické motivy. V Paříži byla i vlivnou módní návrhářkou a Lili její modelkou, která pomáhala ustanovit ideál ženské krásy dvacátých let, představovaný dívkami se spíše chlapeckou postavou a malým poprsím.
Tohle všechno ale ve filmu zmíněno není, neboť by to z pohledu tvůrců asi zbytečně odvádělo pozornost od melodramatické linie vyprávění, v níž je transgenderová proměna ukázána jako důvod krize manželství dosud heterosexuálního.
Scenáristka se pro někoho stále kontroverzní téma transgenderu rozhodla pojmout vstřícně, citlivě, empaticky, ale současně značně krotce, tak aby to vyhovovalo potřebám většinového publika, které nechce být příliš šokováno.
Gerda jako emotivní vodítko vyprávění
Vodítkem k emotivnímu uchopení příběhu mainstreamovým divákem se stává postava Gerdy, ztvárněná švédskou herečkou Alicií Vikander (Ex Machina, Krycí jméno U.N.C.L.E.). Zatímco Einar/Lili nese téma vězně ve vlastním těle, škála pocitů, s nimiž je konfrontovaná Gerda je možná ještě širší.
Představitel Einara Eddie Redmyane tu po romantizujícím pojetí biografie Stephena Hawkinga Teorie všeho předvádí další dokonalou hereckou metamorfózu. Od vnějších znaků postavy (chůze, gesta, mimika, držení těla, hlasové zabarvení) přechází k těm vnitřním, které vykreslují jeho zápas o vlastní identitu.
Spokojený, spíše submisivní manžel, se mění nejprve v rozpolcenou osobnost, která objevuje své nové já, a poté v osobnost rozhodnou, která je schopna obětovat cokoliv, jen aby se vymanila z klece svého mužského těla.
V Gerdině jednání se zračí zoufalství s loajalitou a bezmeznou láskou, která v sobě zahrnuje i to, že partnera respektujete takového, jaký je. Einarova snaha stát se tím, čím chce, je vykoupena její bolestí, kterou dovede vyjádřit jedním odzbrojujícím pohledem.
Gerda si uvědomuje, že ztrácí Einara nejen jako muže, partnera a potenciálního otce jejích dětí, ale i jako nejbližšího přítele. Einar je až příliš zaměřený na splnění svého snu a ji vlastně v té chvíli až tolik nepotřebuje. Přesto je mu do posledních chvil oporou. Oba zároveň prostřednictvím toho druhého nalézají odvahu být tím, kým skutečně ze srdce jsou. Gerda v umělecké rovině, Einar v té osobnostní.
Oscarové nominace vyzdvihují přednosti filmu
Z přehledu čtyř oscarových nominací (herec v hlavní roli, herečka ve vedlejší roli, výprava, kostýmy), které Dánská dívka obdržela, je patrné na co britský režisér Tom Hooper (Prokletý Klub, Králova řeč, Bídníci) ve svém novém filmu sází.
Na herce a na pečlivě vyvedenou mizanscénu filmu. Kameraman Danny Cohen, který s režisérem spolupracoval už na Králově řeči a Bídnících, používá statické interiérové záběry s citem pro detail, pomocí nichž se kodaňský byt manželů proměňuje v oživlý malířský obraz. Výtvarná stránka filmu (výprava, kostýmy, přírodní a městské scenérie) spolu s teskným klavírním doprovodem Alexandra Desplatra, vykazuje znaky profesionální filmařiny, která ví, jak na diváka vizuálně zapůsobit.
Co ale filmu zbytečně ubírá body, je onen scenáristicky zjednodušující výklad mnohem barvitější biografické látky. Tématiku, s níž pracuje queer kinematografie, režisér přibližuje té mainstreamové v melodramatické rovině příběhu o hledání vlastní identity. Činí tak vkusně, s citem a empatií, ale pro mne až příliš krotce a nekontroverzně.
Dánská dívka
- Žánr: životopisné drama
- Původní název: The Danish Girl
- www.danishgirl-film.com/ww/
- Velká Británie / Belgie / USA, 2015
- Scénář: Lucinda Coxon (podle předlohy Davida Ebershoffa)
- Režie: Tom Hooper
- Hrají: Eddie Redmayne, Alicia Vikander, Amber Heard, Matthias Schoenaerts, Adrian Schiller, Ben Whishaw, Sebastian Koch, Aisha Fabienne Ross, Jeanne Abraham, Ole Dupont
- Distribuce: CinemArt CZ
- Distribuční premiéra v ČR: 04. 02. 2016