Komiksová série Sin City z pera Franka Millera se zjevila v roce 1991. O čtrnáct let později ji autor předlohy spolu s režisérem Robertem Rodriguezem převedl i do filmové podoby. Precizně stylizovaná pocta noirovým příběhům vzbudila tehdy nadšení. Zejména kvůli výtvarné stránce filmu, kde jednotlivé záběry připomínaly oživlá políčka komiksové předlohy.
Objevily se ale i pochybovačné hlasy, které tvůrcům vytýkaly, že se až příliš spolehli na atmosféru a sílu neokoukaného vizuálu a méně se zaměřili na nosnost jednotlivých krimi příběhů, jejichž spád negativně ovlivňovala věrnost grafické předloze, plné vnitřních monologů.
Lze vstoupit dvakrát do téže řeky?
O pokračování se pak mluvilo hodně dlouho. Nakonec to po mnoha odkladech trvalo devět let, což je doba, během níž mohli tvůrci některé nedostatky jedničky vychytat. Oni se ale rozhodli jít tak trochu proti proudu času a dvojce dát stejný vizuální, stylistický i obsahový kabátek jako minule. Jenže to co působilo před devíti lety jako svého druhu zjevení, se najednou ukazuje být milým anachronismem.
A záleží pak hodně na vás jako na divácích, zda to, že se nic nezměnilo, vezmete jako plus nebo mínus. Z Ameriky si Rodriguezův nejdražší režijní počin za 65 milionů dolarů nese pověst propadáku, který se spolehl na to, že chutě diváctva se za dekádu od uvedení prvního dílu zřejmě nemění.
Jenže jak ukazuje vývoj komiksového žánru na filmovém plátně a hlavně silná pozice marvelovek, ono už dnes nestačí přijít s černobílým laděním, jakýmsi noirovým bezčasím, evokujícím dobu od padesátých let do současnosti a střihovou skladbou, jež věrně kopíruje pohyb komiksových okének.
Ale opět, jak pro koho. Fanoušci knižní předlohy i prvního filmu budou naopak nadšeni, že se tvůrci i nadále drží černobílého vizuálu, který občasně prozáří nějaký barevný akcent, který má zdůraznit krvavou šmouhu či barvu rtěnky, očí, šatů či vlasů u žen. A stejně tak se nebudou zlobit, že kompozice jednotlivých záběrů se takřka identicky shoduje s komiksovými okénky. Viz například scéna, kdy Ava Lord stojí nahá před skokem do bazénu v měsíčním svitu.
Fandovi předlohy zřejmě také nebude vadit, když postavy za pomocí vnitřních monologů, jež k noirovým figurám patří, popisují to, co se děje v dynamické podobě na plátně. Ti ostatní to mohou vnímat jako nadbytečnost.
Titulní povídka nejnosnější
Rodriguez s Millerem si svůj druhý komiksový výlet do Sin City hýčkají a rutině již viděného se snaží vzdorovat tím, že se po vzoru všech pokračování snaží nabídnout víc toho, co minule zafungovalo. Takže když násilí, tak v podobě mučení, při němž dojde k lámání prstů kleštěmi. A když erotika, tak v poutech, se smyslným tancem Nancy Callahamové v baru a hlavně s obnaženými křivkami osudové ženy v podání Evy Green.
Jsem si takřka jist, že ňadra čtyřiatřicetileté francouzské herečky a dcery Marlène Jobert Evy Green, které jste mohli vidět v Bertolucciho Snílcích nebo dvojce Třístovky, přinutí zvlášť mužskou část publika k mnohem shovívavějšímu výslednému dojmu z filmu.
Protože právě postava Avy Lord v podání Evy Green a s ní spjatá titulní povídka, jež dala název celému filmu, se ukazuje být z celého projektu jako ta nejnosnější a scenáristicky nejlépe zpracovaná. Zbývající tři tvoří jedna spíš spojovací minipovídka a dvě pro film speciálně napsané, které nemají oporu v knižní předloze.
V té spojovací s názvem Prostě takovej normální sobotní večer se dozvíme, co Marv (Mickey Rourke) dělal během událostí Toho žlutýho parchanta z jedničky. Tento hromotluk s něžným srdcem se v úvodu probouzí na dálnici nad městem, obklopený mrtvolami a ani za boha si nemůže vzpomenout, jak se tam dostal. V průběhu děje se ukáže, že oněmi mrtvolami byli drzí studenti, kteří Marva provokovali.
Marv prostupuje i všemi zbývajícími povídkami, jejichž provázanost je buď značně volná nebo scenáristicky nepříliš dobře zpracovaná. Druhým spojovacím článkem se stává strip bar Kadie´s, kde se postavy z jednotlivých povídek potkávají nebo míjejí.
Ve třetí povídce Vleklá, zkažená noc se sebevědomý gambler Johnny (Joseph Gordon-Levitt) rozhodne obrat v pokeru nejmocnějšího muže ve městě, senátora Roarka (Powers Boothe), jehož vyzve na souboj. Porazí ho, což se mu krutě vymstí. Vítězit nad silnějšími se zkrátka nevyplácí. To pocítí ve freudovské etudě o otcích a synech on, stejně jako jeho krásná spojenkyně Marcie (Julia Garner).
V závěrečné povídce, odehrávající se po Žlutým parchantovi, se Nancy Callahamová (Jessica Alba) snaží vyrovnat s Hartiganovou (Bruce Willis) smrtí. Tancuje v baru, pořádně při tom nasává a policista John Hartigan se jí zjevuje jako přízrak. Hryže jí svědomí a touží po pomstě. Z její cesty odvety za Johnovu smrt by Roark neměl vyjít živý a Marv jí v tom bude nápomocen.
Smysl této povídky mi trochu uniká, pokud jím není skutečnost, že se tímto způsobem vrací starý známý z jedničky Bruce Willis. Ale on, stejně jako rozpolcená Nancy a částečně i Marv mi připadají spíše jako stíny svých původních postav z jedničky. U Hartigana a Nancy je to dáno charakterem jejich výskytu ve dvojce a je to tedy pochopitelné. U Marva už padá vina jednoznačně na scenáristu, který neuměl tuto postavu povýšit na víc než jednorozměrnou figuru bijce.
Ukázková femme fatale
Právě nové, pro film speciálně napsané povídky, se mohly stát jeho největším trumfem, ale nakonec se ukazují být jeho největší slabinou. Protože nemají žádný pořádný děj a gradaci a jejich vliv na hlavní linii s Avou a Dwightem je takřka nulový.
V titulní povídce soukromé očko Dwight McCarthy (Josh Brolin) hloubá nad tím, na kolik způsobů to v životě zvoral a co by dal za to, kdyby dostal šanci začít znova s čistým štítem. Vtom mu zavolá jeho osudová láska Ava a požádá ho, aby jí ochránil před násilnickým manželem Damienem Lordem (Marton Csokas).
To ale ještě netuší, že žena, která láme mužům srdce a ničí jejich životy, má postranní úmysly. Nebo možná tuší, ale stejně si neumí pomoci. Vždyť kdo by odolal této smyslné dámě, která muže ovládá svou manipulativní a neskrývanou sexualitou. Dwight už se v minulosti spálil a učiní tak znovu. Stejně jako další muži ze Sin City z řad vyšetřujících policistů nebo politiků, k nimž přistupuje z hlediska čisté účelovosti. Využije, odhodí.
Do této role měla být původně obsazena Angelina Jolie, ale Eva Green je za ni náhrada ne adekvátní, ale mnohem lepší. Pro úlohu ničivé femme fatale se perfektně hodí a po druhé Třístovce se zdá, že látky Franka Millera jsou jí psány snad přímo na tělo.
To její má, v kombinaci s uhrančivým pohledem jejich zelených očí, v sobě takovou moc, že si vás hravě omotá kolem prstu. Tvůrci to dobře vědí a schovávají ho do rafinované hry stínů, kterou střídá plné odhalení předností této ukázkové ženy vamp, jíž není možno odolat.
Prequel i sequel zároveň
Josh Brolin měl o něco méně vděčnou roli, danou už tím, že ji přebírá po Clivu Owenovi, ale jeho zarputilost i zranitelnost chlápka, bojujícího s vlastními démony, si vás získá. Brolin hraje Dwighta před plastickou operací, jež ho promění v Clivea Owena. Z toho je patrné, že druhá Třístovka funguje v podobě povídek, které se zde odehrávají, jako prequel i sequel té první současně. Ale způsobem, který i těm, kteří neviděli první díl, dovolí jít v klidu na ten druhý, aniž by měli pocit, že jim některé souvislosti unikají.
Z postav známých z jedničky se vrátila ještě Gail (Rosario Dawson) z povídky Velká tučná zabijačka. Herečtí představitelé Brittany Murphy a Michael Clarke Duncan kvůli úmrtí už ne, ale Duncana v roli Manuta nahradil Dennis Haysbert.
Nově k nim přibyl Ray Liotta jako ženatý obchodník Joey Canelli, který je s dívkou ze Starého města Sally (Juno Temple) nevěrný své manželce. Christopher Meloni a Jeremy Piven tu ztvárňují dvojici poldů, z nichž se ten první rovněž osudově zaplete s Avou.
Příliš pozdě
Z rozvržení postav je patrné, že se navracíme do důvěrně známého zkorumpovaného městečka, jak vystřiženého z detektivek americké drsné školy, v němž nikdo není bez viny a kde je obtížné někomu věřit. Robertu Rodriguezovi, který si kromě režie vzal na starost i kameru, hudbu k filmu a střih, se podařilo dát dohromady hvězdnou hereckou sestavu, z níž vyčnívá Eva Green, pro jejíž křivky byste se dali na scestí i vy.
Tvůrci se dál drží vizuálního i obsahového stylu jedničky, ale grafická hra se světlem a stínem a barvou, pronikající do černobílého ztvárnění, už jen stěží překvapí. Stejně jako chandlerovské komentáře, pronášené zastřeným hlasem.
Dvojka Sin City má trochu smůlu v tom, že přichází příliš pozdě a s příběhy, jež kromě toho ústředního nemají moc co nabídnout. Kdyby se pokračování objevilo před sedmi lety, mohlo se svézt ještě na vlně nadšení z prvního dílu. Teď bohužel přichází trošku s křížkem po funuse a bez žádaného překvapení.
Jeho přijetí tak bude asi hodně subjektivní a jinak ho budou vnímat fanoušci předlohy Franka Millera a prvního dílu a jinak ti, kterým už je vlastně trochu lhostejné. Sám se nacházím někde mezi těmito dvěma skupinami, přičemž zdůrazňuji, že za zbytečný tento díl nepovažuji. Jen jsem čekal, že nabídne v jednotlivých v příbězích trochu výživnější potravu pro milovníky noirové atmosféry hustější než mlha, z níž se každé ráno probouzí Rákosníček.
Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil
- Žánr: komiksová adaptace
- Původní název: Sin City: A Dame to Kill For
- www.sincity-2.com
- USA 2014
- Scénář: Frank Miller (podle vlastní předlohy)
- Režie: Robert Rodriguez, Frank Miller
- Hrají: Mickey Rourke, Rosario Dawson, Eva Green, Jessica Alba, Jamie Chung, Jaime King, Dennis Haysbert, Alexa Vega, Joseph Gordon-Levitt, Josh Brolin, Ray Liotta, Juno Temple
- Distribuce: A-Company CZ
- Distribuční premiéra v ČR: 04. 09. 2014