Kapitoly článku:
Jeden muž, jedna telefonní budka, veškerý čas a prostor. To je téma, ze kterého kultovní britský sci-fi seriál Doctor Who těží (s menšími přestávkami) už padesát let. Za tu dobu se ale z Doctora Who začal stávat hit nejen v Británii, ale i po celém světě – pod názvem Pán času můžete Doctora Who aktuálně naladit každý všední den i na ČT2. Jaký je ale jeho příběh a co stojí za jeho slávou a dlouhou životností?
Zrození fenoménu
Všechno to začalo 23. listopadu roku 1963, kdy byla na britské BBC uvedena první epizoda nového sci-fi seriálu, ve kterém se setkáváme s Doktorem – záhadným a trochu mrzutým kouzelným dědečkem ve vědeckofantastickém kabátu, který spolu se svou vnučkou cestuje napříč časem a prostorem v lodi TARDIS, která se sice navenek maskuje za obyčejnou modrou policejní budku, uvnitř je však mnohem prostornější a především i nesrovnatelně úžasnější.
První epizoda Doctora Who neměla zrovna velké štěstí, neboť den před její premiérou v americkém Dallasu zároveň proběhl atentát na prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho, takže na nějaký nový sci-fi seriál nemělo moc diváků náladu. Epizoda se však dočkala reprízy a další díly následovaly hned za ní. A tehdy už se začalo ukazovat, že Doctor Who bude skutečně něco extra.
Seriál byl cílený zejména na děti, kterým měl jak představit nejrůznější časoprostorová dobrodružství (napříč všemi roztodivnými mimozemskými rasami se obzvlášť populárními stali děsiví Dalekové), tak je i něčemu naučit, k čemuž sloužily Doktorovy cesty do minulosti, kde navštěvoval různé známé historické osobnosti.
Doctor Who byl od začátku seriál s velmi osobitým britským humorem, který se zároveň nebál řady změn. A tak se stalo, že Doktorovu vnučku Susan a její dva učitele brzy vystřídali společníci noví. Postupem času ale začal být problém i se samotným Williamem Hartnellem – představitelem Doktora, který kvůli těžké nemoci už nebyl schopen, byť by si to sebevíc přál, v seriálu setrvat. A právě tehdy přišla produkce BBC s nápadem, který seriálu Doctor Who umožnil přežít až do současnosti.
Doktor je přece mimozemšťan (později zjistíme, že zástupce rasy jistých Pánů času). Tak proč mu nedodat nějaký ten mimozemský fígl? Proč by se Doktor, vždycky, když se blíží jeho smrt, nemohl změnit v někoho úplně nového?Tak se od té doby stalo pravidlem, že vždy, když Doktor čelí jisté smrti, každá buňka v jeho těle se zregeneruje a on tak nabude nejen nové podoby, ale do jisté míry i nové osobnosti.
Druhým Doktorem se tak v roce 1966 stal Patrick Throughton, který více než úctyhodně pokračoval v Hartnellově tradici. V té době už byl seriál Doctor Who na vzestupu a stalo se pravidlem, že tuto hlavní postavu doprovázel jeden a více lidských společníků (především ale společnic), kteří fungovali jako jakési pojítko mezi Doktorem a divákem. Tito společníci se střídali ještě o něco častěji než samotný Doktor a když se v roce 1973 blížilo desetileté výročí seriálu, na scéně už stál třetí Doktor v podání Jona Pertweeho, přestože ten byl kvůli škrtům v rozpočtu BBC zprvu odkázán výhradně na dobrodružství v mantinelech pozemské Anglie.
V rámci právě desátého výročí seriálu byl na přelomu let 1972 a 1973 uveden speciál The Three Doctors (Tři Doktoři), kde se díky možnosti cestovat časem Pertweeho Doktor setkal s Doktorem Throughtonovým. Jak ale napovídá název, malou roli si tu střihl i William Hartnell, který už byl však tou dobou velmi těžce nemocný.
Doctor Who jako kult
Zlatá éra seriálu následovala od roku 1974, kdy Pertweeho nahradil Tom Baker. Právě Bakerův čtvrtý Doktor je dodnes považován za toho vůbec nejpopulárnějšího z původních Doktorů, se svým ikonickým kloboukem, šíleně dlouhou šálou a vždy připraveným balíčkem sladkostí, které nabízel jak spojencům, tak i úhlavním nepřátelům.
Právě v době éry třetího a čtvrtého Doktora se začala více ustavovat i samotná mytologie Doctora Who. Více se dozvídáme například o rase Pánů času a jejich rodné planetě Gallifrey a mimo Daleků vznikají i noví ikoničtí nepřátelé, v čele například s Kyberlidmy, Sontarany, Siluriany, tvůrcem Daleků Davrosem či především Vládcem, zlým Pánem času, který se stal Doktorovou úhlavní nemesis.
Po neuvěřitelných sedmi letech působení Toma Bakera přišel opět čas na změnu. Role pátého Doktora se ujal tehdy mladičký Peter Davison, který této v té době už bezmála osmnáct let staré postavě dokázal vštípit opět nový nádech. Právě tehdy, konkrétně v roce 1983, rovněž vznikl i druhý výroční speciál s názvem The Five Doctors, ve kterém se sešlo všech pět dosavadních Doktorů v podání svých původních představitelů. Pouze tehdy už zesnulého Williama Hartnella musel bohužel nahradit jiný herec.
Po pátém Doktorovi následovali v původním seriálu ještě dva. Doktora šestého ztvárnil Colin Baker, sedmého pak Silvester McCoy (Radagast Hnědý v novém Hobitovi Petera Jacksona). Oblíbenost těchto dvou Doktorů se různí podobně jako oblíbenost samotných jejich příběhů, které se v lepším případě začal tematicky opakovat, v horším případě už ale vyloženě přestávaly dávat smysl.
Ke konci 80. let navíc BBC opět ztrácí zájem dávat do Doctora Who další peníze a tak celý seriál v roce 1989, po šestadvaceti letech vysílání, končí. Neslavili bychom tu však dnes výročí padesáti let, kdyby tehdy Doctor Who skončil úplně.
První snaha o oživení
V průběhu 90. let Doctor Who přežíval na platformě knih a audioknih (které namlouvali herci z původního seriálu). Na televizní obrazovky se však Doctor Who poprvé vrátil až v roce 1996 ve stejnojmenném televizním filmu z koprodukce BBC a americké 20th Century Fox.
Filmový Doctor Who mapoval regeneraci a první dobrodružství osmého Doktora v podání Paula McGanna. Původním plánem pro tento film bylo udělat z něj pilot nového seriálu v americké a britské koprodukci. Právě z toho důvodu je onen film dost zamerikanizovaný a ztrácí nemalou část ze svého britského kouzla. Dodnes však zůstává divácky oblíben zejména díky skvělému hereckému výkonu právě Paula McGanna.
Tehdejší divácký úspěch však paradoxně dopadl přesně opačně, než by se dalo čekat. Zatímco Britům se filmový Doctor Who líbil, v Americe propadl, a tak šel celý jeho námět opět k ledu a na dalších téměř deset let seriál přežíval znovu téměř výhradně ve formátu knih a audiobooků, které byly však nyní alespoň rozšířeny o McGannova Doktora.