AVmania.e15.cz

5 vítězných filmů z festivalu v Cannes [video]

Loni porota hlavní soutěže vybírala z devatenácti snímků, letos se jich o Zlatou palmu utkalo jednadvacet. Podívejme se na pětici, která se porotě líbila nejvíce.
5 vítězných filmů z festivalu v Cannes [video]

Mezinárodní filmový festival v Cannes je nejprestižnějším a mediálně nejvíce sledovaným svátkem filmu. Jeho letošní, devětašedesátý ročník probíhal od 11. do 22. května a skončil minulou neděli.

Předsednictví hlavní soutěžní festivalové poroty se ujal George Miller, australský režisér a tvůrce Šíleného Maxe,  kterého tady loni představil. Vedle něj v porotě zasedli další režiséři. Maďarský László Nemes, jehož Saulův syn zde loni obdržel cenu Grand Prix a poté i Oscara za nejlepší zahraniční film.

Dále pak Francouz Arnaud Desplechin, který se se svými filmy v hlavní soutěži objevil v minulosti již pětkrát a italská herečka a režisérka Valeria Golino. Z herců to byl Donald Sutherland, Mads Mikkelsen, Kirsten Dunst a francouzská herečka a zpěvačka Vanessa Paradis. A na sestavu tvůrců doplnila íránská filmová producentka Katayoon Shahabi.

Ocenění vítězové

Loni porota hlavní soutěže vybírala z devatenácti snímků, letos se jich o Zlatou palmu utkalo jednadvacet. Byly mezi nimi novinky světově proslulých režisérů a festivalových matadorů Kena Loache, bratří Dardennových, Pedro Almodóvara, Xaviera Dolana, Jima Jarmusche, Park Chan-wooka, Bruna Dumonta, Nicolase Winding Refna nebo Paula Verhoevena.

Zlatou palmu nakonec získalo britsko-francouzské sociální drama Já, Daniel Blake v režii Kena Loache, pro něhož šlo již o druhou Zlatou palmu. Tu první získal v roce 2006 za film Zvedá se vítr. Druhou nejvýznamnější cenu, Grand Prix, obdržet kanadský režisér a miláček festivalu Xavier Dolan za svou novinku Juste la fin du monde, kterou někteří novináři při projekci vybučeli.

O cenu za režii se podělili dva režiséři. Francouz Olivier Assayas za artovou směsici duchařského hororu a vražedného thrilleru Personal Shopper (Osobní nákupčí). Ve snímku, jež vznikal částečně v české koprodukci, se v hlavní roli objevila Kristen Stewart. Zatímco toto rozhodnutí poroty bylo kvůli bučení publika i nepříznivým recenzím vnímáno velmi kontroverzně, druhou cenu za režii pro Rumuna Cristiana Mungiu za rodinné drama Bacalaureat nezpochybňoval nikdo.

Herecké ocenění zůstaly strany západních hvězd a odnesli si je protagonisté iránského filmu režiséra Asghara Farhadiho Forushande (Obchodní cestující) Shahab Hosseini a Jaclyn Jose z filipínského snímku Ma' Rosa (r. Brillante Mendoza). Cenu poroty pak získala jedna ze tří žen-režisérek v hlavní soutěži Andrea Arnold za hypnotické drama American Honey.


I, Daniel Blake

r. Ken Loach, Velká Británie / Francie, 2016

Zlatou palmu a Zvláštní uznání ekumenické poroty získal britský režisér Ken Loach za film Já, Daniel Blake. Vypráví příběh devětapadesátiletého Daniela Blakea (Dave Johns), který pracoval po většinu svého života jako truhlář v Newcastlu. Nyní, kdy po prodělaném infarktu téměř spadl z lešení, potřebuje poprvé ve svém životě pomoc od státu. A naráží přitom na neprostupnou byrokratickou síť, kde jedno pravidlo vylučuje druhé.

Jeho životní cesta se zkříží se svobodnou matkou Kattie (Hayley Squires) a jejími dvěma malými dětmi, Daisy (Briana Shann) a Dylanem (Dylan McKiernan). Jedinou šancí Kattie jak utéct z jednopokojového příbytku pro bezdomovce v Londýně je souhlasit s bydlením ve městě, jež nezná a jež leží 500 km daleko. Daniel a Katie se společně ocitají v „zemi nikoho“, lapeni do ostnatého drátu sociální byrokracie, proklamující v moderní Británii rétoriku "strivers" versus "skivers".

Film pojednává o nástrahách necitlivě nastaveného britského sociálního a zdravotnického systému. Daniel je v předdůchodovém věku a chtěl by pracovat. Díky prodělanému infarktu je ale na neschopence. S počítačem si moc nerozumí, díky čemuž si o práci neumí zažádat.

Ačkoliv režisér Ken Loach nepatřil k favoritům soutěže, nakonec si porotu získal směsicí prosté výpovědi a vyhroceného politického apelu. Ve filmu nejde o ale jen o přehlídku ústrků muže, který je nucen se po zranění spolehnout na státní péči, ale o vyváženou směs odlehčených a s ironií podaných civilních situací a trefných, odpozorovaných společenských komentářů na téma člověk jako nicotná položka zmechanizovaného sociálního systému.

Ocenění pro devětasedmdesátiletého veterána světové kinematografie, který začal první své filmy natáčet v šedesátých letech, bylo všeobecně považováno za důstojné rozloučení s jeho plodnou tvůrčí kariérou, protože režisér ohlásil, že toto je jeho poslední film.

Předchozí KAPITOLY Následující


celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Ocividne jsi na spatne strance. Asi bys mel … 5h1nj1 30. 5. 2016, 13:08
Vidím tam Odpad a 5x :-/ wewe 28. 5. 2016, 18:27

Další podobné články

Liga spravedlnosti: recenze filmu

Liga spravedlnosti: recenze filmu

DC až příliš povědomě opisují u marvelovských Avengerů. Špičkující humor postav od Josse Whedona se přitom topí v digitálním balastu akčních scén od Zacka Snydera.

Deadpool 2: nová upoutávka na očekávaný komiksový hit [video]

Deadpool 2: nová upoutávka na očekávaný komiksový hit [video]

Game Night: nový trailer na očekávaný hit (či propadák?) [video]

Game Night: nový trailer na očekávaný hit (či propadák?) [video]

Vražda v Orient expresu: recenze filmu

Vražda v Orient expresu: recenze filmu

Poirotův přehnaně majestátní knír se stává symbolem tohoto okázale ironického zpracování detektivní klasiky Agathy Christie. Za vizuální opulentností je ale cítit úcta k předloze a jejímu moralistnímu jádru.

Zabití posvátného jelena: recenze filmu

Zabití posvátného jelena: recenze filmu

Moderní parafráze antické tragédie o vině a krutém trestu ústí do vyšinuté černohumorné morality, jež staví Colina Farrella před rozhodnutí, známé ze Sophiiny volby. Jen pro otrlé diváky.

Mečiar, Jakeš a Babiš v povolební festivalové Jihlavě

Mečiar, Jakeš a Babiš v povolební festivalové Jihlavě

Reflexe mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava 2017, spojená s recenzemi filmů o Vladimíru Mečiarovi a Miloši Jakešovi, které vzbudily největší zájem publika i médií.

Mečiar: recenze filmu

Mečiar: recenze filmu

Tereza Nvotová skládá portrét trojnásobného slovenského premiéra a jeho éry vládnutí, která slouží jako výstražné memento i pro naši zemi, že obdobu mečiarismu bychom neměli nikdy připustit.

Milda: recenze filmu

Milda: recenze filmu

Tragikomický portrét muže, který neumí překročit svůj totalitní stín. Dokumentarista Pavel Křemen svádí marný boj s Milošem Jakešem, kterého chce přimět k nějaké sebereflexi jeho politického působení.