Kapitoly článku:
Horory
Žena v černém
r. James Watkins, VB / Kanada / Švédsko 2012
Daniel Radcliffe se pokouší vymanit ze stínu Harryho Pottera. Po účinkování na divadelních prknech v dramatu Equus se objevuje v duchařském příběhu na motivy knihy Susan Hillové, která vyšla i u nás.
Zahrál si v něm mladého talentovaného právníka Arthura Kippse, který odjíždí z Londýna do zapadlého kouta Anglie, aby se zúčastnil pohřbu zesnulé klientky, jejíž pozůstalost má vyřídit. V opuštěném domě na Úhořích blatech krůček po krůčku odkrývá děsivé tajemství ponurého sídla uprostřed bezedných močálů, jemuž se obyvatelé sousedního městečka už odedávna vyhýbají. A odhaluje přitom záhadná úmrtí místních dětí, jež mají souvislost s pomstychtivým jednáním záhadné „Ženy v černém“, již poprvé spatřil při smutečním obřadu.
Režisér James Watkins, který debutoval velmi dobře přijatým hororovým thrillerem Jezero smrti, sází na postupné budování husté duchařské atmosféry a Radcliffův civilní výkon.
Chata v horách
r. Drew Goddard, USA 2011
Teenagerské vyvražďovačky patří k nejvyhledávanějšímu hororovému subžánru, který už léta potřebuje pořádnou dávku invenčního oživení.
Proto přichází Joss Whedon (Firefly, Avengers) s Drewem Goddardem (Alias, Ztraceni, Monstrum), kteří otřepanou zápletku o skupince mladých lidí, kteří vyrazí do srubu v přírodě a potká je přitom něco velmi nemilého, proměňují ve velice zábavnou a poučenou hru s žánrovými schématy.
Tvůrci si neustále pohrávají s hororovými klišé a nechávají nás nahlédnout i do zákulisí mechanismu, který hru s nebezpečnými monstry řídí. Jejich vyprávění operuje s velkou mírou nadsázky a humoru a užijí si ho nejlépe ti, kteří mají z tohoto žánrového ranku tzv. nakoukáno.
Může zabíjet autorovo vlastní dílo? Edgar Allan Poe je konfrontován se svým epigonem, který se inspiroval jeho povídkami k páchání hrůzostrašných zločinů.
Průběh posledních dnů života amerického básníka, prozaika a esejisty Edgara Allana Poea je dodnes obestřen záhadou, hodnou fiktivního světa jeho literárních děl. 3. října 1849 byl Poe nalezen náhodným kolemjdoucím na baltimorské ulici, kde zmateně bloudil v cizím oblečení. Opilý, podchlazený a zřejmě pod vlivem návykových látek. I přes urychlenou hospitalizaci se už z kómatu, do něhož následně upadl, neprobral. O čtyři dny později zemřel na překrvení mozku. Co bylo ale jeho příčinou?
Spíše televizní scenáristé Ben Livingston a Hannah Shakespearová přichází s vlastním a zcela fabulujícím výkladem toho, co se mohlo odehrávat během dnů, předcházejících Poeově úmrtí. Vědí, že tam kde končí historická fakta, otevírá se prostor pro literárně-konspirační mystifikaci. A konstruují okolo hlavního hrdiny zápletku, připomínající viktoriánskou variaci na Fincherovo Sedm.
Vraždy zde ale nejsou inspirovány sedmi smrtelnými hříchy, ale dílem samotného mistra hororového a detektivního žánru. Někdo se zkrátka v Baltimoru v půli devatenáctého století zjevně inspiroval v Poeově tvorbě a své důmyslné zločinné skutky vykonává v duchu zápletek jeho povídkové tvorby.
Na rozdíl od Sedm, kde mohl divák, se znalostí toho, jak jdou po sobě smrtelné hříchy, odhadovat, jaký druh rituálních vražd se v příběhu objeví, Havran takto důmyslně spleten není.
Svým líným tempem a absencí napětí spíš v něčem připomíná obě filmové adaptace románů Dana Browna. Podobně jako v Šifře mistra Leonarda nebo Andělech a démonech se sice předstírá permanentní hon za indiciemi, skrytými na různých místech (divadlo, kostel) a logická dedukce, nutná k jejich rozkrytí, ale problémem je, že právě jen předstírá.
Režisérovi Jamesu McTeigueovi (V jako Vendeta) se daří formálně zprostředkovat temnou atmosféru, jež k tomuto druhu vyprávění náleží, ale jeho pojetí doplácí na nerozhodnost, jak svůj film vlastně představit. Zda jako komiksově stylizovanou gotickou detektivku typu Burtonovy Ospalé díry nebo Sweeneyho Todda? Nebo víc odlehčeně ve stylu Ritchieho Sherlocka Holmese? Či snad jako brakovou mordýrnu s gore efekty, chlastajícím detektivem a spanilou ženou v ohrožení?
Havran se pokouší o syntézu všech těchto přístupů, k nimž se přidává i zjevná inspirace symbolickým laděním Fincherova Sedm, ale kýžený efekt se díky malé invenčnosti zpracování nedostavuje.
Válka Severu proti Jihu ve stínu upířího spiknutí? Zábavná revize dějepisu, která nám ukáže, že Abraham Lincoln nebyl jen politik, bojovník za lidská práva a prezident.
Připadá vám tento námět bizarní? Budete si muset zvyknout, neboť Seth Grahame-Smith je čelným představitelem nově bujícího literárního žánru, který kombinuje literární klasiku nebo historická fakta a osobnosti s upírským hororem nebo fantasy. Autoři v něm povzbuzeni úspěchy Twilight ságy nebo seriálu True Blood: Pravá krev zasazují ikonické osobnosti a postavy do nových, přiznaně béčkových fikčních kontextů. Stačí zmínit některé názvy a budete v obraze: Královna Victoria: Lovec démonů, Jindřich VIII: Vlkodlak, Malé vampíří ženy nebo Android Karenina.
Seth Grahame-Smith si pro potřeby hravé fantaskní perzifláže z Lincolnova života vypůjčil takřka celý jeho život. Nastudoval si ho a rozhodl se ho představit jako lovce upírů.
Kazašský režisér Timur Bekmambetov se v převedení jeho knihy vrací k tomu, čím zaujal v adaptacích fantasy eposů podle románů Sergeje Lukjaněnka Noční hlídka a Denní hlídka. Bekmambetov má svůj styl, který nehodlá měnit. Problémem je, že to co působilo cool před třinácti lety, kdy byl natočen první Matrix, může dnes působit při nadužívání už značně vyčpěle.
Režisér sází na efekt, používá všemožné kamerové filtry, extrémně zrychluje a zpomaluje záběry a snaží se nás přesvědčit, že termíny jako slow-motion nebo bullet-time on zatím ze svého řemeslného slovníku nevyřadil. Střih je opět zběsile videoklipovitý, krev R-kově stříká na všechny strany a historické osobnosti metají salta, poučená na asijské choreografii akčních snímků.
3D na nás útočí letícími sekyrami i hektolitry krve, ale nejpůsobivěji je využito při detailních záběrech upírů, jejichž duhovky očí vypadají jako tunel do jejich útrob.
Film pak nabízí přesně to, co slibuje ve svém názvu. Na sofistikovanou lekci z historie si počkejme do ledna příštího roku, kdy Steven Spielberg představí svého Lincolna.