Kapitoly článku:
- Kış Uykusu, Le meraviglie
- Mommy, Adieu au langage
- Foxcatcher, Leviafan
- Mr. Turner, Maps to the Stars
- Deux jours, une nuit, Clouds of Sils Maria
- Jimmy's Hall, The Homesman
- Saint Laurent, The Search
- Fehér isten, Lost River
- La chambre bleue, Welcome to New York
- Kamasutra 3D, Coming Home
La chambre bleue
r. Mathieu Amalric, Fr 2014
Mathieua Amalrica jsme mohli naposledy v rámci Febiofestu vidět v novince Romana Polanskiho Venuše v kožichu, po níž z mě neznámých důvodů dosud žádný distributor nesáhl. V sekci Un certain regard uvedl tento všestranný francouzský herec a padouch z bondovky Quantum of Solace svůj čtvrtý celovečerní režijní počin.
Vznikl na motivy detektivního románu Georga Simenona, i když detektivní zápletka v Modrém pokoji není až tak důležitá jako psychologické vykreslení postav a jejich vzájemných vztahů. V nich hraje významnou roli erotické napětí, které mezi jednotlivými aktéry příběhu panuje.
V noirově laděném příběhu je Julien Gahyde (Mathieu Amalric) uvězněn a vyslýchán, protože je podezřelý ze smrti své manželky Delphine (Léa Drucker). Při vyšetřování pak vyplavou na povrch okolnosti jeho mimomanželského poměru s kamarádkou z dětství Esther Despierre (Stéphanie Cléau).
Welcome to New York
r. Abel Ferrara, Francie 2014
O skandál, který má eroticko-politický podtext, se v Cannes postaral americký scenárista a režisér Abel Ferrara (Král New Yorku, Hazardní hra), jehož film Poručík (1992) si pro explicitní otevřenost drogových a sexuálních scén vysloužil kultovní status.
Podobnou míru kontroverze vzbudil i sexuálně otevřený úvod jeho novinky, kdy se Gérard Depardieu zcela odhalený zúčastňuje jako francouzský bankéř a kandidát na prezidenta Devereaux dlouhých sexuálních orgií. S nahotou tento francouzský herec nikdy neměl problém (Buzíci, Poslední žena), ale přeci jen v posledních letech nabrala jeho postava mnohem rozložitějších rozměrů než dřív.
To, že si je možno GéGého při živočišném řádění s newyorskými prostitutkami prohlédnout nahého ze všech úhlů by až tolik nevadilo, kdyby tu neztvárňoval nepřiznanou, byť zcela zřejmou variaci na politika a bývalého předsedu Mezinárodního měnového fondu Dominiquea Strauss-Kahna. Ten se z veřejného života stáhl po obvinění ze znásilnění hotelové pokojské.
Tuto pasáž film také zachycuje, stejně jako politikovo uvěznění v důsledku jeho sexuálně nezvladatelného chování. Prokreslena je i anabáze jeho vztahu s manželkou Simonou, kterou ztvárňuje Jacqueline Bisset. Ta je opět personifikací Strauss-Kahnovy ženy - novinářky Anny Sinclair.
Proti vylíčení Strauss-Kahna, tak jej film prezentuje, se hned ozval jeho advokát, který chce dát tvůrce filmu k soudu za pomluvu. Snímek se v Cannes promítal mimo oficiální program a ve Francii, Německu a Itálii je k mání na internetu. V Česku by se měl objevit v kinech.