Kapitoly článku:
- Kış Uykusu, Le meraviglie
- Mommy, Adieu au langage
- Foxcatcher, Leviafan
- Mr. Turner, Maps to the Stars
- Deux jours, une nuit, Clouds of Sils Maria
- Jimmy's Hall, The Homesman
- Saint Laurent, The Search
- Fehér isten, Lost River
- La chambre bleue, Welcome to New York
- Kamasutra 3D, Coming Home
Mommy
r. Xavier Dolan, Kanada / Francie 2014
Bronzové medaile v podobě Cen poroty se rozhodla festivalová porota rozdělit mezi dva filmy. Držitelem té první se stal pětadvacetiletý kanadský herec a režisér Xavier Dolan. Velká hvězda nejen queer kinematografie, jejíž režijní počiny jako Zabil jsem svou matku (2009) nebo Imaginární lásky (2010) jsou dobře známy i domácímu publiku.
Ve svém pátém celovečerním filmu Máma se zaobírá vztahem ovdovělé matky Diane (Anne Dorval) k jejímu násilnickému synovi Steveovi (Antoine-Olivier Pilon), s jehož výchovou se jí snaží pomoci její tajuplná sousedka Kyla (Suzanne Clément).
Adieu au langage
r. Jean-Luc Godard, Švýcarsko 2014
Druhou cenu poroty a své první ocenění z Cannes převzal klasik francouzské kinematografie, nejvýznamnější představitel nové vlny a neúnavný experimentátor Jean-Luc Godard. Tvůrce takových děl U konce s dechem, Pohrdání, Bláznivý Petříček nebo z poslední doby Socialismus.
Třiaosmdesátiletý švýcarský občan svou novinku Sbohem jazyku představil jako drama o žárlivosti muže a ženy, kteří přestali mluvit týmž jazykem. Když se to stane, do věci se vloží pes, kterého chodívají venčit.
Pokud z této režisérovy charakteristiky obsahu filmu nejste příliš moudří, vězte, že jeho vizuální podoba je ještě mnohem víc nekonvenční. Francouzský tisk ji přirovnává k zážitku z oční operace. Godard se rozhodl totiž natočit celý film na smartphony, v kombinaci s profesionálními kamerami. A to celé ve 3D, které dříve označil jako efekt pro idioty.
I když se o tomto filmu mluví někdy jako o režisérově rozloučení s festivalem v Cannes, nebo možná i se světem filmu, on sám se jeho uvedení zde nezúčastnil. Prostřednictvím rozhlasového rozhovoru pořadatelům pouze vzkázal, že dle něj měl tento festival význam v roce 1968, kdy se ztotožnil se studentskými nepokoji v Paříži. Dnes je z něj však jen pouhá komerční přehlídka lidí a filmů, kteří mluví jiným jazykem než on.
Godard si tedy uchoval stejný postoj, jako když si před čtyřmi lety osobně nevyzvedl čestného Oscara při předávání těchto cen v Los Angeles.
Jeho nový počin připomíná disharmonickou koláž, v níž do sebe jednotlivé složky vyprávění narážejí (střih, kamera, zvuk) a postavy mluví víc do prázdna než k druhým. Těmito výrazovými prostředky zesiluje svou výpověď o dnešní komunikaci, která je spíš monologickou samomluvou než aktem dorozumívání.