Kapitoly článku:
Vejdi do prázdna
Původem argentinský režisér, tvořící ve Francii Gaspar Noé uměl svými filmy vždy šokovat. Viz brutální scéna znásilnění v podchodu ve snímku Zvrácený. Ve svém posledním počinu opět rozvíjí a posouvá hranice svého stylu. Hra s barevnou stylizací, pohybem kamery, dlouhými záběry a narativní roztříštěností je zde dovedena do podoby psychedelické nebo chcete-li transcendentální či spirituální vizuální formy, odkazující například k Vesmírné odyssee Stanleyho Kubricka.
Oskar je nešťastně zastřelen při policejním zásahu, ale jeho duše dál zůstává nablízku jeho sestře Lindě. Noé nám prostřednictvím kamery, těkající mezi neonovými zářemi Tokia zprostředkovává vizi posmrtného vědomí, oproštěno od materiální schránky a vybízí nás k aktivní spoluúčasti na vnímání toho, ve které z vrstev reality se příběh právě odehrává.
Na čtyři Oscary nominovaná dramedie (komedie s vážnými prvky nebo melodrama s komediálními rysy) režisérky Lisy Cholodenkové, hlásící se ke queer poetice filmové tvorby (Vrcholné umění).
Její poslední film ale oslovil mnohem širší spektrum diváků, kteří ocenili, s jakým humorným a vstřícným pohledem se podívala na model soužití jedné ne až tak tradiční rodiny, v níž roli rodičů zastupují dvě ženy. Příchod šarmantního světáckého muže Marka Ruffala, jenž jim kdysi posloužil jako dárce spermatu pro početí jejich dvou dětí v teenagerském věku, zapůsobí jako rozbuška nahromaděných problémů soužití Julianne Mooreové a a Annette Beningové.
Konstrukce rodiny se zachvěje v základech, ale letitý vztah, založený na vzájemné důvěře a porozumění, je ukázán jako něco, na čemž se dá dále stavět. Neboť krize zde slouží jako u obdobných příběhů především k tomu, aby z ní její aktéři vyšli silnější a poučenější. A režisérka nám skrze své hrdinky ukazuje právě jednu z cest na konstruktivní řešení manželských kolizí.
Single Man
A krásná Julianne Mooreová potřetí v příběhu o lidské osamělosti, jejímž jedním z důvodů je tajená homosexualita hlavního hrdiny. Toho ztvárnil ve výrazně stylizovaném dramatu Toma Forda Colin Firth. Představuje zde vysokoškolského profesora, který není schopen se vyrovnat se smrtí dlouholetého přítele, jenž zemřel při autonehodě. Jeho myslí běží chmurné myšlenky, od nichž si chce odpomoci jednou provždy. Pak se ale objeví student, který v něm zažehne plamen vášně a důvod proč žít. Tedy něco, co mu nemůže poskytnout jeho nejlepší přítelkyně Charley v podání Julianne Mooreové.
Režisér kontrastními filtry (šedé a barevné), korespondujícími s vnímáním sebe sama hlavního hrdiny, odlišuje zlom v profesorově depresivním chápání vlastního života a přináší citlivé zamyšlení o vratké hranici mezi bezvýchodným osaměním a prchavými chvílemi štěstí, jež z něho ústřední postavu vytrhují.