Nespoutaný Django, Velký Gatsby, Atlas mraků nebo dánský Hon v druhé ochutnávce nejzajímavějších titulů, jež se v roce 2013 objevily na DVD/Blu-ray nosičích.
Literární adaptace
Anna Karenina
r. Joe Wright, Velká Británie / Francie 2012
Román Lva Nikolajeviče Tolstého Anna Karenina se dočkal více jak desítky filmových a televizních zpracování. Do povědomí diváků se zapsaly především tři verze, jež si pamatujeme podle hereček, které v nich ztvárnily titulní roli. V roce 1935 se úlohy Anny ujala Greta Garbo, o třináct let později hvězda Severu a Jihu Vivien Leigh, v roce 1997 krásná francouzská herečka Sophie Marceau.
Kdo viděl převedení Pýchy a předsudku Jane Austenové nebo Pokání Iana McEwana, ten ví, že britský režisér Joe Wright si s moderními filmovými adaptacemi literárních klasik rozumí. Mohutný Tolstého román, skládající se z osmi částí, byl pro něho z adaptačního hlediska výzvou dosud největší.
Není proto divu, že si na pomoc přivolal dramatika a oscarového scenáristu (Zamilovaný Shakespeare) Toma Stopparda (Brazil, Říši slunce). Ten vsadil na svět, který je mu nejbližší, tedy ten divadelní a přenesl do něj děj Tolstého románu, nebo spíše jeho stěžejní rysy.
Režisér Joe Wright pak k tomuto skloubení literárního a divadelního světa přidává ještě jednu optiku. Výsostně filmovou, která se až manýristicky opájí možnostmi práce s divadelní mizanscénou.
Wright zasazuje Annu Kareninu do divadelních kulis a přichází se syntézou různých divadelních útvarů (balet, muzikál, opera, činohra), které využívá ve prospěch tvaru filmového. Rozhodl se, že nenatočí další kostýmní melodrama v historických kulisách, ale že přijde s vysoce stylizovaným koncepčním dílem.
Proto zasazuje příběh do budovy zchátralého divadla, jež ve skutečnosti není divadlem, ale kulisou, která velmi věrohodně evokuje divadelní prostory. Scénografové pracují s divadelní iluzí a využívají všech prostor divadla.
Jevištní prostor se mění v kluziště, operu, interiéry šlechtických sídel, taneční a společenské sály, úřady, nádraží nebo koňské dostihy, kde po pódiu pobíhají živí koně. Přechod mezi scénami obstarávají obrovské malované dekorace, znázorňující scenérie Petrohradu nebo Moskvy.
Kameraman Seamus McGarvey nám zprostředkovává až závratný pocit, že vše se děje ve vířivém, tanečně ladném pohybu. Ne náhodou vrcholná scéna filmu na plese v Moskvě, kdy dvě sokyně (Anna a Kitty) zápasí o přízeň Vronského (Aaron Taylor-Johnson), ladností pohybů těl herců evokuje baletní představení. V tomto případě Labutí jezero Petra Iljiče Čajkovského.
Nádherné, rozpadající se divadlo mu posloužilo pro metaforické vyjádření stavu tehdejší vyšší ruské společnosti. Ta hnije zevnitř a prochází hlubokou krizí identity, danou změněnými sociálními a ekonomickými podmínkami, ale navenek se tváří, že se nic neděje.
Je proto logické, s jakou reakcí tohoto uzavřeného mikrokosmu privilegovaných vrstev, svázaného předsudky a pokrytectvím, se asi čin Anny Kareniny (Keira Knightley) setká. I o ostatní postavy v něm hledají a obhajují své právo na lásku nebo žití podle svých představ, ale nikdo se proti němu mírou své svobodomyslnosti nevymezí tak jako žena petrohradského vysokého státního úředníka Alexeje Karenina (Jude Law), s nímž má malého syna Serjožu.
Keira Knightley v roli Anny Kareniny má velkou výhodu v tom, že část její herecké práce za ni odvedou krásné kostýmy. Režisér s ní spolupracuje již po třetí a činí z ní múzu svých filmů.
Její Anna v sobě spojuje díky hereččině tělesné konstituci křehký a sošný půvab Audrey Hepburn s koketní rafinovaností předčasně provdané odrostlé teenagerky, která prostřednictvím svádivých pohybů očí a rtů vysílá milenci signál, že do jejího manželského lože se vkradla nuda.
Anna Karenina vypráví o lásce v hned několika jejích podobách. O lásce mateřské, sourozenecké, manželské, nevinné a uctivé, tělesné a vášnivé, odpovědné i romantické.
Joe Wright s Tomem Stoppardem rozehráli opravdu velkolepé divadlo, v němž sází na výpravu, kostýmy, dekorace, práci s kamerou a celkovou koncepční stylizaci díla. Pod ní ale bohužel úpí psychologie postav. Doplácejí na to herci, jejichž motivace nejsou dostatečně prokresleny.
Přesto jde o dílo natolik formálně a esteticky vybroušené a promyšlené, že si vás jeho oslnivě ladná krása podmaní. Tak jako oči Keiry Knightley ve chvíli, kdy je přivírá.
Vybíráme nejlepší filmy nebo seriály, které má smysl si pustit. Od thrillerů po romantiku, od válečných filmů přes sci-fi až třeba k nejlepším českým komediím. Nepřehlédněte ani Filmy na víkend, kde každý pátek doporučujeme zajímavé novinky na Netflixu, HBO a dalších streamovacích službách