Novinky Terrence Malicka, Larse von Triera, Michaela Hanekeho nebo Baze Luhrmanna. Vyberete si i mezi náročnějšími tituly pro milovníky kvalitních filmů?
Mizející vlny
(r. Kristina Buozyte, Litva / Fr / Belgie 2012)
Dostat se do mozku někoho druhého. Vidět, co cítí, najít odpovědi na otázky, odhalit tajemství. Fantastické sci-fi melodrama o lásce a touze po spojení je metaforou dnešního prorůstání technologií a mysli a zároveň tělesným dobrodružstvím, prostřednictvím nějž zjišťujeme, že ohledávání vlastního těla nemá žádné limity.
Druhý celovečerní film litevské režisérky Kristiny Buozyte (1982) vypráví příběh mladého informatika Lukase (Marius Jampolskis), který se zúčastní kontroverzního mezinárodního experimentu. Pomocí něho vstupuje do mysli mladé ženy Aurory (Jurga Jutaite) v komatu, aby jí pomohl navrátit vědomí. Jenže místo toho se zaplete do osidel ženiných vášní a fantazií, což zcela naruší jeho reálný život.
Snímek, natočený v litevsko-francouzsko-belgické koprodukci, získal na posledním karlovarském festivalu, kde jsem měl možnost ho vidět, Zvláštní uznání poroty v soutěžní sekci Na Východ od Západu.
Podobně jako filmy Věčný svit neposkvrněné mysli nebo Počátek se inspiruje dobrodružstvími, odehrávajícími se uprostřed naší mysli. Oproti nim jsou ale Mizející vlny počinem takřka nedějovým, se statickou scénou, na pozadí níž protagonisté vypráví o svých životech.
Cesta do mysli ženy v komatu má díky součinnosti hudba Petera Von Poehla a kamery Feliksase Abrukauskase znepokojující, hypnotickou atmosféru, plnou lyrických, pocitových scén, které nám evokují stav denního snění.
Lukas se krajinou věčného hluku, šumu a tmy noří do sevřeného světelného prostoru života a prožitků Aurory. A seznamuje se s činností jejího podvědomí. Chtíč, sexuální touhy, násilné představy, to vše se mění v kaleidoskopický proud vjemů, který ho ovlivňuje v poetické a sexuálně otevřené podívané, již nejlépe přijmete právě skrz podvědomí vaše.
Na dřeň
(r. Jacques Audiard, Fr / Belgie 2012)
Nejlepším filmem bylo na 56. ročníku filmového festivalu v Londýně bylo vyhlášeno drama Na dřeň francouzského režiséra Jacquese Audiarda. Ten zde získal hlavní cenu již v roce 2009 za film Prorok z vězeňského prostředí.
Jacques Audiard (Čti mi ze rtů, Tlukot mého srdce se zastavil) se chopil populárního souboru povídek kanadského spisovatele Craiga Davidsona, vyprávějících o setkání outsiderského drsňáka a krásné ženy s tělesným handicapem. A rozhodl se natočit něco na pomezí sentimentální romance a drsného, psychologicky laděného, thrilleru, odehrávajícího se v oblasti francouzské pobřežní Riviéry.
Bezprizorní vyhazovač Ali (Matthias Schoenaerts, známý z belgického filmu Býčí šíje, uvedeného na karlovarském festivalu) se v nočním klubu seznámí s cvičitelkou dravých kosatek Stéphanie (Marion Cotillard), která později při nehodě v bazénu přijde o obě nohy. Stéphanie se uzavře před světem, ale jediného, koho si po čase pustí k tělu, je lehkovážný Ali.
Testosteronový boxer, rváč a svobodný otec, který se stará o pětiletého syna a žena, již po nehodě opustil přítel a která hledá znovu chuť do života, mezi sebou navážou vztah, prostřednictvím nějž si dokážou vzájemně pomoci.
Já a ty
(r. Bernardo Bertolucci, Itálie 2012)
Mladý čtrnáctiletý Lorenzo (Jacopo Olmo Antinori) se zdá být celkem normální kluk, ale záhy se dozvídáme, že se jedná o introvertního a trochu neurotického chlapce, pro něhož jsou běžný život a zejména kontakty s okolím zcela traumatizující.
Proto se uchyluje k tzv. mimetické taktice, neboli způsobu jak splynout s davem. Začíná se ve svém okolí velmi přetvařovat. Ve škole si hraje na "drsňáka", aby měl klid od spolužáků. Před rodiči se zase chová tak, aby si mysleli, že je normální oblíbený kluk se spoustou kamarádů. Život pro něj tak znamená nutnost neustálého přetvařování a maskování.
Třiasedmdesátiletý režisér Bernardo Bertolucci (Poslední tango v Paříži, XX. století, Malý Buddha, Svůdná krása) se po třiceti letech vrací do rodné Itálie, aby zde realizoval příběh, který se zabývá tématem osamocení a vyřazenosti ze společnosti dospívajícího jedince. A ptá se, zda tento vnitřní stav není přirozeným procesem, vedoucí na cestě k socializaci jedince.
Devět let od Snílků zkoumá vztah dvou nevlastních sourozenců, Lorenza a feťačky Olivie (Tea Falco), kteří se vzájemně poznávají. Minimalisticky, bez vyhrocených dějových kudrlinek a zvratů nebo silnějšího emotivního přesahu. S hudbou Davida Bowieho, The Cure, Muse nebo Arcade Fire, zrcadlící chlapcův vnitřní svět.
Vybíráme nejlepší filmy nebo seriály, které má smysl si pustit. Od thrillerů po romantiku, od válečných filmů přes sci-fi až třeba k nejlepším českým komediím. Nepřehlédněte ani Filmy na víkend, kde každý pátek doporučujeme zajímavé novinky na Netflixu, HBO a dalších streamovacích službách