Pojedeme k moři
r. Jiří Mádl, Česko 2014
Scenáristický a režijní debut herce Jiřího Mádla nás seznamuje s jedenáctiletým Tomášem (Petr Šimčák), který se chce stát filmařem. K narozeninám proto dostane od svých chápavých rodičů digitální fotoaparát Nikon. Jako každý nadšený amatér se rozhodne natočit svůj první film. A kam zamířit svou pozornost než na sebe samého a na ty, jež zná nejdůvěrněji.
Tomáš proto začne zachycovat svého tatínka (Ondřej Vetchý), maminku (Lucie Trmíková), babičku (Jaroslava Pokorná), nejlepšího kamaráda Harise (Jan Maršál) nebo půvabnou dívku Stáňu (Anastásia Chocholatá), již tajně miluje.
Jako každý přemýšlivý filmař ale hledá téma, o němž by měl jeho film vyprávět. Ve chvíli, kdy zjistí, že jeho otec pravidelně dvakrát týdně někam mizí z bytu a svému synovi tvrdí, že tomu tak není, se rozhodne vypátrat, co vězí za jeho podivným chováním a co před ním skrývá.
Do svého pátrání zapojuje i nejlepšího kamaráda s chorvatskými kořeny Harise, kterého přemlouvá, aby i on do připravovaného filmu přispěl portrétem své rodiny. To ale Haris odmítá. Nechce, aby se u nich doma natáčelo, i když se na scéně objevuje druhá zrcadlovka, jejímž prostřednictvím by to bylo možné. Což Tomáše opět ponouká k tomu, aby se ptal, proč tomu tak je.
Zdánlivě lehká a bezstarostná atmosféra, přibližující dětské okouzlení z nové „hračky“, ale začne houstnout. Natáčení, spjaté s detektivní hrou na Toma Sawyera a Hucka Finna, které si tak náramně užívali, se totiž postupně proměňuje v pohled do třináctých komnat jejich rodin, kde nachází kostlivce, které buď nechtěli vytáhnout na světlo boží, nebo o nich neměli dosud tušení.
Mádlův scénář se může pyšnit hned několika přednostmi. Dětská perspektiva, která je uplatněna na recepci problémů světa dospělých, tu není využita jen k rozehrání několika úsměvných situací z rodinného života, ale slouží k mnohem univerzálnější, a jak se ukazuje i mrazivější výpovědi o instituci rodiny a jejím fungování.
Mádlovi se daří vyhnout klasickému nešvaru českých komedií, které v rodinných scénách připomínají bakalářské epizody. Dětský svět a jeho konfrontaci i kooperaci se světem dospělých přibližuje přirozeně a s dialogy, které působí opravdu jako ze života.
Na poli scenáristickém se tedy Mádlovi podařilo zabodovat a nejinak je tomu i na tom režijním. Nápad s vyprávěním, jež sledujeme hledáčkem kamery, s níž jedenáctiletý školák zachází jako s hračkou, jejíž možnosti zkoumá a objevuje, se ukázal pro formální zpracování jako velmi nosný.
Ty všemožné experimenty s obrazem a zvukem (rozostřené, zpomalené nebo zrychlené záběry i dodatečná práce s ruchy a zvuky) korespondují se zvoleným konceptem found footage, kdy sledujeme, jak si někdo ve věku hlavních hrdinů hraje se zrcadlovkou na filmaře a zjišťuje, co tato práce obnáší.
K autentičnosti vyprávění přispívá i to, že se odehrává v jihočeské metropoli. Tedy v místě, jež Jiří Mádl zná a má ho prochozené, což využívá opět k dobru věci při výběru lokací a jejich zasazení do vyprávění.
Mádlův debut působí vyzrále. I když se spolu s ním noříme do hlubin dětské perspektivy vnímání, neděje se tak infantilně nebo podbízivě. Naopak, populární herecký idol se vyhnul vší strojenosti a natočil emotivní, formálně nápaditý a autenticky neotřelý pohled na život dospívajících.
Vybíráme nejlepší filmy nebo seriály, které má smysl si pustit. Od thrillerů po romantiku, od válečných filmů přes sci-fi až třeba k nejlepším českým komediím. Nepřehlédněte ani Filmy na víkend, kde každý pátek doporučujeme zajímavé novinky na Netflixu, HBO a dalších streamovacích službách